Otava-h.tok Vltavy-Úhlava 2017

14. března 2018 v 21:45 | pavelis@seznam.cz

Otava - horní tok Vltavy - Úhlava 2017.
 

MŽE - BEROUNKA - JIZERA 2016

14. května 2017 v 15:45 | pavelis@seznam.cz
MŽE - BEROUNKA - JIZERA 2016
Jak jsem vloni napsala, líbí se nám v Jižních Čechách, ale chceme se podívat i do jiných končin naší vlasti, zvolili jsme letos trasu napříč Čechami a to z jihozápadu na sever. Cestování vlakem se nám zalíbilo, tak jsme opět zvolili kolejovou dopravu. Do západních Čech se nejlépe dostanete Pendolínem po trati Ostrava - Pardubice - Praha - Cheb, pro nás je vhodné dopravit se z Brna do Pardubic autem a dál do "startu" naší kolové cesty vlakem.
Ještě týden před odjezdem jsme váhali, zda cestu zrušit nebo nezrušit ....? Počasí pod psa, ale předpověď příznivá, déšť má ustávat a teplota narůstat, tak přece nejsme padavky a pojedeme! Letos si uděláme v sobotu volno, po týdenním maratonu si odpočineme, zabalíme v poklidu a v neděli ráno 19.6. vyrazíme.

Vstávali jsme brzy ráno, před šestou hodinou, abychom se v klidu nasnídali, zabalili poslední "zbytečnosti", naložili kola na auto a odjeli do Pardubic na nádraží. Přijeli jsme s předstihem, zaparkovali auto v sídlišti a odjeli na nádraží na vlak do Plané u Mariánských Lázní v 9.21hod. V Pardubicích byl vlak poloprázdný, ale postupně se zaplňoval, a to nejvíce v Praze, kde přistoupili hlavně důchodci jedoucí do lázní.
Ve 12.46 hod. jsme vystoupili na nádraží v Plané, bez zdržování jsme nasedli na naše "oře" a vyjeli. Odbočujeme na Dolní Jadruž, směr pramen Mže za hranicemi v Německu. . U nádraží poprchalo, teď to vypadá, že vyleze i sluníčko.
Před námi je ještě dlouhá cesta ke hranici přes Chodský Újezd po cyklo 2201, přes Přední Žďár na cyklo 36 a do pohraničních lesů. Cesta je lesní, zpevněná, trochu zarostlá travou a vede stále mírně do kopce. Opět poprchá, chvílemi prší, schováváme se pod stromy. Ale ještě dnes musíme dojet do Tachova, tak nám nezbývá než pokračovat dál přes Prostřední Žďár lesem po cyklo 36A. Déšť zesílil, skoro čtvrt hodiny jsme stáli pod stromy, abychom nepromokli a nenamočili boty.
Na hranici jsme dorazili až ve čtyři hodiny, alespoň ten déšť přestává, bez pláštěnek se nám pojede lépe. Do první německé vesnice Griesbach jsme dorazili až o půl páté, projíždíme dál, přes Asch do lesů, kde je pramen Mže. Hledáme mýtinu nebo louku se studánkou a první pokus je neúspěšný. Jedeme dál a pak se před námi objevuje velká louka a na ní konečně nalézáme pramen Mže, dokonce označený tabulkou České televize, i když trochu zdevastovanou. Přestalo pršet, udělali jsme fotodokumentaci a vzhledem k času ( pět hodin odpoledne ) odjíždíme přes podmáčenou louku k lesu a po cyklo Nurtschweg nejkratší cestou k hranici.
Pokračujeme po cyklo Nurtschweg do Hermannsreuthu, pak 200m do kopce a jsme na hranici. Přes louku pěkně zarostlou travou jsme prošli hranici a po cyklo 2170 pokračujeme směr Tachov. Spěcháme, je už skoro 7 hodin večer, a protože spěcháme, tak jsme minuli odbočku k vodní nádrži Lučina a tak jedeme přes Horní Výšinu na Halže. Na křižovatce se zastavujeme a voláme do Domova mládeže, kde máme spát, že jsme na cestě a za půl hodiny tam budeme. Nasedáme a bez dalších zastavení jedeme (cyklo 36) až do Světce u Tachova, kde odbočujeme na most a k Domovu mládeže. Na posledním kilometru dnešní cesty opět začíná pršet.
Jsme očekáváni a službu konající vychovatel nás ubytovává. Máme dvě buňky s příslušenstvím a kola v přízemí, na pokoji je sucho a teplo. Co ještě více si přát po 44,2 km dnešního cestování přes pohraniční kopce v dešti a chladnu. Vlastně ano, večeři. A tu jsme si přivezli s sebou, tak jsme snědli řízky a šup do postelí, zítra nás čeká delší trasa.

V pondělí ráno 20.6. za okny svítilo sluníčko a my jsme po krátké snídani z přivezených zdrojů vyrazili do dalšího dne. Včera jsme přijeli pozdě, nebyl čas prohlédnout si okolí ubytovny, která se nachází v blízkosti zajímavých staveb. Na dohled Domova mládeže je krásná renovovaná stavba bývalé jízdárny, sloužící v létě jako koncertní sál. Hned vedle je zřícenina kláštera, rozpadající se a zarůstající stromy.
Jedeme dál lesem se zajímavě vyrostlým stromem, který by ve středověku mohl sloužit jako šibenice. Po naučné stezce vyjíždíme až na kopec Vysoká, kde je rozhledna a památník bitvy husitů u Tachova. Bylo teplé slunečné ráno (po včerejším rozpršeném dni), neodolali jsme, vylezli na rozhlednu a prohlédli si Tachov shora. A to už je půl jedenácté, tak nasedat a rychle dolů do Tachova.
Během chvilky jsme na mostu přes Mži a pokračujeme do města najít nějaký obchod. To už je čtvrt na dvanáct, a před námi celá dnešní cesta.
Odjíždíme z Tachova krásnou starou stromovou alejí. Říkají ji Dlouhá alej a na jejím konci je Windischgratzův pramen. Zabočujeme doprava přes most na silnici do Oldřichova a dál po cyklo 2203 kolem letiště Tachov. Projíždíme kolem rozkvetlého pole, které vypadá jako jetelové, není to však obyčejný jetel krmný, ale červený s krásnými květy.
Přijíždíme na křižovatku pod zříceninou kostela sv. Jana, ale nemáme čas zajíždět na kopec a vracet se zpět, zvláště když.cesta je blátivá po včerejším dešti. Odbočujeme doleva k hájence, před mostem doprava do Janova a stále po cyklo 2203 do Damnova. Na konci vesnice je rozpadající se kostel, asi o něj církev nemá zájem. Na křižovatce u rybníčku zaměřujeme polohu a pokračujeme na Horní Plezom. Na kraji vesničky na plotě je nápis "Nepřibližujte se, pozor zlý beran!" -skutečně za plotem beran, ale docela mírumilovný, jenom si nás prohlížel. Následuje Plezom, pak doleva do Ošelínu a po cyklo 2222 přes Řebří do Svojšína.
U železničního mostu obec vybudovala hřiště pro děti, kde se dá posedět a konečně se ve dvě hodiny odpoledne naobědvat. Počasí nic moc, ale neprší, je docela teplo a jede se dobře. Vyrážíme na zbytek dnešní cesty lesem do kopce na Otročín a přes Těchlovice dolů do Stříbra. Přijíždíme dolů do města na velké kostkami vydlážděné náměstí s historickými domy, kašnou a Morovým sloupem. Z náměstí ven, pak s kopce dolů a doleva Ruskou ulicí k Červené lávce.
Přes lávku pak na cyklo 37 kolem hornického skanzenu, starých štol, kde se těžilo stříbro, kolem opevnění z 2. světové války a podél řeky Mže jedeme až do Vranova. Dál kolem vody k Válečkovu mlýnu už je cesta kamenitá, vede lesem nahoru a dolů přes přítoky, a tak jsme za mlýnem raději odbočili do kopce, kolem včelích úlů na Beraní dvůr a po červené turistické na Pňovany, přes Jeznou a přes koleje dolů k vodní nádrži Hracholusky, kde budeme dnes po 58,7 km v rekreačním středisku Radost spát.
Chatka je velká, s příslušenstvím a malou kuchyňskou linkou, i kola se dovnitř vešla. Je před sezónou, některá zařízení ještě nejsou v provozu, tak se ptáme majitelky kempu, kde se dá povečeřet. Byli jsme posláni dolů, směr přehrada a našli restauraci U kosatky s venkovním posezením. Jídlo dobré, pivo také, jenom bylo dost chladno, tak jsme se rádi vrátili zpátky do chatky.

Úterní ráno 21.6. je zamračené, ale není zima a neprší. Snídáme vlastní včera zakoupenou snídani, pak jako vždy zabalit, rozloučit se s ubytovatelkou a o půl desáté konečně vyjíždíme. Na křižovatce u železničního přejezdu projíždíme rovně do Rájova a dál polňačkou, tunelem pod tratí, přes pole na cyklo 37 do Jezné. Přes Novou Jeznou do Plešnice a za tratí odbočujeme na modrou turistickou ke zřícenině hradu Buben. Včera zde asi pršelo, na cestě je bláto a jak klesáme k řece, je to horší. Značka zříceniny nás odkazuje pěšinkou dolů kamsi do lesa, vysíláme tam syna Libora, ale nic v lese nenachází, pohybovat se mimo cesty s koly není možné.
Vracíme se zpět na cyklotrasu, vystoupáme ke trati a kolem ní pokračujeme přes les do Bdeněves a Kozolup. Zde má být jezdecká škola, ale asi jen v sobotu a neděli pro snoby. Stále po cyklo 37 jedeme na Vochov, v Křimicích u zámku odbočujeme na Plzeň. Po naučné stezce Údolím Mže přijíždíme kolem řeky k obchodnímu centru Plaza na okraji Plzně.
Pokračujeme na most Generála Pattona, za ním dolů k řece a jsme opět na NS Údolí Mže. Tato nás vede přes most a podél řeky až na špici, kde se stéká Mže s Radbuzou. Je čtvrt na dvě, vhodná doba konečně se naobědvat za přítomnosti kačen a dvou labutí. Není zima, ale sluníčko nesvítí, je zataženo a kdoví, jestli ještě dnes nezmokneme.
Najezení vydáváme se na další cestu, teď již po Naučné stezce Údolím Berounky. Přes most na levý břeh, přes koleje a jsme na Bílé Hoře u Velkého Boleveckého rybníku na severním okraji Plzně. Tak jsme docela nenápadně projeli skoro středem velkého města a odjíždíme po naučné stezce Údolím Berounky. Projíždíme Bílou Horu a na konci zabočujeme doprava po naučné stezce, ale ta končí lesní cestou, skoro pěšinou. Protože je po včerejším dešti dost mokro, volíme raději silnici 231 na Senec, před kterým odbočujeme do Druztové.
Po silnicích sledujeme Berounku přes Dolany k Nadrybám, zatočíme doleva do Kostelce, pak přes Nynice, Planou, Kaceřov - kolem zámku, Čivice, Břízsko, stále po silnici, která se vine nahoru a dolů přes přítoky Berounky. Tak jsme dojeli až k Piplovu mlýnu u mostu přes říčku Střelu. Odtud jsme se vydali pěšinou podél Střely k soutoku s Berounkou. Pěšina pokračuje dál kolem řeky a objevují se chaty. Z pěšinky se stává docela pěkná cesta a vede až k mostu u Liblína, kde máme pro dnešek ubytování. Po dnešních 65,0 km, kdy po ránu bylo oblačno a vypadalo to, že i sprchne, se během dne vyjasňovalo a k večeru bylo docela teplo. Pokoj v podkroví hotelu Berounka byl pěkný, teplý a večeře v restauraci byla výborná. Takže už jenom se dobře vyspat.

Ve středu ráno 22.6. vstáváme před osmou hodinou, snídáme na pokoji, abychom brzy vyjeli. Počasí nic moc, je zataženo, ale na déšť to nevypadá. Odjíždíme kolem zámecké zahrady do kopce po silnici 232 směrem na Zavadilku.
U Horního Liblína je krásný výhled na zákrutu řeky v pozadí se zříceninou hradu Libštejn. Pokračujeme po silnici a na kopci odbočujeme na Nový mlýn a tím na cyklo 352 přes Radnický potok znovu nahoru až do Svinné. Do Hlohovic je to mírně s kopce, a na Prašný Újezd skoro rovina. Jenomže na silnici 233 přes obec Skoupý je objížďka, snad to nebude nepřekonatelné, zkusíme to projet. Jde jen o odfrézovaný povrch, pokračujeme na Sádky a za Podmokly odbočujeme doleva místními silničkami do obce Čilá.
Odbočujeme mezi chalupy a klesáme ke Zbirožskému potoku. A opět nahoru, kousek po rovině a jsme ve Skryjích, přijíždíme ke kostelu. V malém obchodě si kupujeme zmrzlinu a oběd. Na lavičce u kostela pod mohutným stromem obědváme.
Konečně před půl čtvrtou odjíždíme po cyklo 0045 dolů k řece a přejíždíme na druhý břeh přes dlouhý, kovový ale krásný most. Za ním odbočujeme na červenou turistickou pěšinku, která jde asi půl kilometru kolem plotu (asi lesní školka), ale není blátivá, dobře průjezdná a pak se rozšiřuje na polní cestu, která vede po rovině kolem řeky. Konečně mezi mraky vylézá sluníčko a osvětluje skály u řeky.
Asi po 3 kilometrech se cesta vrací na silnici a po ní pokračujeme podél Berounky stále po cyklo 0045, míjíme hotel U Rozvědčíka a projíždíme kolem Nezabudického mlýnu. Na protějším břehu je tábor vodáků. A už se blížíme po 42,4 km k dnešnímu noclehu v rekreačním středisku U Přívozu v obci Višňová, kde je i restaurace, takže už nikam nemusíme chodit.
Ubytovaní jsme v pokoji, kde je spaní v podkroví, je zde příslušenství a lednička, ale bez kuchyňky, což nám nevadí a kola odpočívají v garáži.
Po večeři jsme se vydali na procházku kempem. Sluníčko krásně osvětlovalo skály a stromy na protějším břehu a chaty trůnící na skalnatém vršku. Tak jsme se po večeři prošli, aby se nám dobře spalo. Je to pěkné místo, dalo by se zde být i v létě, a celý týden.

Čtvrteční ráno 23.6. nás přivítalo jasnou oblohou a sluníčko ohřívalo chataře, stanaře i nás, když jsme po snídani šli vyzvednout kola z garáže. Rýsoval se velmi pěkný den.
Naložili jsme zavazadla i sebe, rozloučili se s paní Matějovskou a přes celý probouzející se kemp projíždíme až k silnici. Po té se vydáváme kolem řeky a přes most do Roztok. Chvíli hledáme v mapě a GPS, pak se vydáváme ulicí nahoru přes celé městečko po silnici 236, kolem nějaké továrny. A to už jsme na kopci u lesa, takové stoupání hned po ránu, to je něco.
Uprostřed lesa na křižovatce silnic se tyčí osamocená věžička. Snad upozorňuje na blízký Leontinský zámek, na který nezbývá čas. Tak jedeme dál lesem tmavým přes Pustou Seč, křižovatku Červený Kříž a pak opět dolů k Berounce do Nižboru. V místním COOPu nakupujeme a jedeme dál. Je krásně, teplo, pokračujeme dál, podél řeky a lesa cyklotrasou "Po stopách českých králů" přes Stradonice až na most, kde se říká Na Ptáku.
A to je začátek Berouna. Přejíždíme řeku na levý břeh, podél kterého jedeme až do města, a tam v parku na lavičce konečně obědváme. Poseděli jsme, najedli se, je čas pokračovat v jízdě. Podjeli jsme dálnici, také železnici a namířili si to podél Berounky. Bohužel jen asi 100m, kde na nás čekalo nemilé překvapení v podobě zákazu vstupu na cyklostezku 117. Vypadá to, že tam padá kamení, tak tento úsek musíme objet po druhém břehu. Beroun nás nepříjemně překvapil, ale nezbývá než šlápnout do pedálů. Vracíme se, po mostě přes řeku se dostáváme k nádraží a za ním na kruháči vyjíždíme na Tetín.
Silnice stoupá zatáčkami až k rozvodně vysokého napětí a dál už docela po rovině přijíždíme do Tetína a stále po cyklo Stezka sv, Ludmily, trochu nahoru a dolů do Srbska a zpět k Berounce. V obci Srbsko za mostem se vracíme na původní trasu Po stopách českých králů, míjíme odbočku na Karlštejn a projíždíme Hlásnou Třebáň. Přes most po cyklo do Zadní Třebáně, odbočit na Řevnici, u jezu podjet železniční koleje a podél řeky až k silničnímu mostu. Opět na protější břeh a dále po cyklo přes Lety do Dobřichovic.
Jedeme stále po cyklo kolem vody a na druhou stranu přejíždíme přes krásný lanový most. Dále kolem kolejí do Všenor, přes Horní Mokropsy na jez u Kadečkova Mlýna a jsme v Dolních Mokropsech. Dnes je opravdu celý den krásně, tak ještě teď v šest hodin se v Berounce koupou lidé.
My však musíme dál, projíždíme Černošice, přes most na Lipence a ztrácíme se ve slepé ulici. Tak zpět, najít cyklo 8100 a pokračujeme na Zbraslav. V pohodě podjíždíme dálnici, malinko váháme na Zbraslavském náměstí a v 19.05 hod po 67 km konečně zastavujeme u hotelu LTC Praha.
Ubytování je velmi pěkné, kola máme na pokoji, ráno bude snídaně, ale na večeři se hned vydáváme do okolí. Pizza restaurant Antonio je velmi blízko a ceny jsou přijatelné, alespoň nemusíme dlouho hledat. Dnes na procházku není už čas, tak hezky "domů" na kutě a vyspat se na průjezd Prahou.

V pátek ráno 24.6. jsme výborně posnídali v hotelové kavárně a konečně v 10hod odjeli. Nejprve zpět na zbraslavské náměstíčko, kde jsme měli v úmyslu si koupit něco k obědu,vracíme se zpět na sever, kolem hotelu dál přes mrtvé rameno Berounky. Projeli jsme malý kruháč, propletli jsme se přes velký složitý kruháč, pro pěší nebo kolaře jsou chodníky mimo silniční pruhy. Nakonec podjíždíme pod dálnicí a když se pak dáme cestou podél dálnice, máme šanci dostat se na Lahovický most. A proč?
Z něj je vidět soutok Berounky s Vltavou - Berounka je zde značně širší a mohutnější než Vltava. Na Lahovickém mostě postavili na každé straně malou vyhlídkovou věž. I na tu jsme vylezli a rozhlédli se po krajině. Od rána krásné počasí, sluníčko svítí, viditelnost dobrá a někde v dáli se rýsuje celá velká Praha.
Vracíme se zpět na kruháč a po chodníku - rampě zavěšené pod dálničním mostem
překračujeme Vltavu. Vyjíždíme nahoru na cyklo A2 Vltavská, která vede po pravém břehu Vltavy přes celou Prahu. Míjíme Komořanský zámek, Modřanské laguny a po cyklostezce mezi železnicí a řekou projíždíme okrajem Modřan, Hodkoviček, podjíždíme železniční most v Braníku, pak kolem vody pod Barrandovským mostem.
Podolským nábřežím - asi koupací oblast Pražáků - se blížíme k Vyšehradské skále. Podjíždíme skálu tunelem a dále jedeme po Rašínově nábřeží, pod Jiráskovým mostem a jsme u Žofína. Na Vlavě se projíždějí lidé na šlapadlech, v pozadí za mostem Legií Hradčany. Pokračujeme po nábřeží, blížíme se ke Karlovu mostu, kde je přelidněno lidmi různých národností a barev pleti. Karlův most není zrovna nejpříjemnější místo v Praze.
Pokračujeme k Mánesovu mostu a po Dvořákově nábřeží. Na druhém břehu to vůbec nevypadá jako střed Prahy, jsou tam sady, málo domů, jen trochu vyčnívá Hanavský pavilon nad stromy. A kousek vpravo, když se pozorně podíváme je vidět Stroj času na Letné.
Kolem řeky jedeme až ke Štefánikovu mostu a zahýbáme na Revoluční ulici. Blížíme se k Masarykovu nádraží, odkud odjedeme do Čelákovic. Ve tři čtvrtě na dvě už jsme na nádraží.
Vlak do Čelákovic jede každých 30 minut, tak máme dost času něco malého sníst. Odjíždíme ve 14.25 a hned po vyjetí "obědváme". Cesta uběhla jako nic a ve 14.53 vystupujeme odpočatí na další dnešní kilometry. Od nádraží vyjíždíme přes město k Labi, abychom se dostali k mostu pro pěší, který vede na cyklo 2, Labská. Po ní jedeme podél Labe s malou zastávkou "u leknínů" až do obce Káraný. U soutoku Jizery s Labem, kde jsme byli před třemi roky, odbočujeme u vodárny na sever na cyklo 17 a budeme pokračovat po Greenway Jizera.
Zastavujeme až na mostě přes Jizeru u Nového Vestce a pokračujeme po lesních cestách naučnou stezkou Krajinou Rudolfa II. k hájovně, přes koleje až na silnici 610 na křižovatku Podbrahy a dál opět lesem po cyklo 17 do Skorkova a do Tuřic. Projeli jsme přes silnici a hned za posledními domy zahýbáme doleva kolem nových rodinných domů. Jenže tato ulice - silnice nás vrací do Tuřic, takže zpět a do kopce, přes dálnici na Sobětuchy a k lesu. Asi proto se tato cyklo nazývá Greenway (je to zde samý les).
Přijíždíme do Kochánek, opět na NS, po které jedeme až do Benátek nad Jizerou. Zimní stadion,kde máme dnes nocovat, je hned na začátku městečka, ale hotel jsme chvíli hledali, je z druhé strany a přístupný velkou bránou u letního stadionu. Nikdo zde není, tak voláme paní Antalovou a čekáme; po chvíli přichází jiná paní a konečně se ubytováváme. Je už půl sedmé, tak jenom převléknout a jdeme na večeři.
Po dnešním rozmanitém cestování (kolo - Praha - vlak - kolo), když jsme ujeli 49,3km na kole a 27km vlakem, jsme ještě pěšky ušli nejméně 2km při hledání "večeře". Skončili jsme v Pizza restauraci, dali si dvě velké pizzy a pivo a šli jsme na procházku Benátkami. Pěkně do kopce až na náměstí, kde se natáčel seriál Svatby v Benátkách a později i Ohnivé kuře. Ještě měli na náměstí odložené tabule o zákazu vstupu "Pozor, zde se natáčí, nevstupovat".
Začalo se stmívat, končíme obhlídku náměstí a dobře známé kapličky uprostřed náměstí. Scházíme dolů Podoleckou ulicí s výhledem na řeku a na velmi tvarem neobvyklý krásný splav.
Vracíme se do hotelu, abychom zalezli do postelí.

Ráno v sobotu 25.6. snídáme v příjemné jídelně, venku svítí sluníčko a v 8hod je už přímo vedro.
Než jsme se nasnídali a zabalili, zavřeli nám hlavní bránu ven ze stadionu, takže vyjíždíme horní bránou za tělocvičnou, sjíždíme dolů a objíždíme Benátky po cyklo 124. Opět šplháme do kopce a přes sídliště Nad vinicemi směřujeme přes Dražice na Horky nad Jizerou. Za zámkem je ohrada s parkurem, ve které se procházejí dva koně, bílý a černý, krásná podívaná.
Je půl jedenácté, po Greenway Jizera 17 jsme za chvíli v Hrušově, sjíždíme k řece a lesní cestou, i přes stromy, pokračujeme do Krnska. Naše cyklo vede paralelně s železnicí, která překlenuje nádherným kamenným viaduktem silnici a Strenický potok. Pokračujeme cestou mezi kolejemi a řekou přes vesničku Vinec do Čejetiček, kde ve 12hod přejíždíme přes most na pravý břeh Jizery. Při pohledu z mostu na druhou stranu nás vítá Mladá Boleslav.
Poledne pryč, projíždíme městem až na okraj, kde je oblast obchodních domů, kupujeme oběd a snídani. Přes město jsme projeli až k řece, pak kolem ní k jezu Podlázky a přes most na cyklo 17, Greenway Jizera.
Cesta je mokrá, muselo zde sprchnout, tak hledáme rozumné místo, kde zastavit a naobědvat se. Projíždíme kolem trati a v jednom místě je kameny vyzděný podchod, když se z něj vyjede ven, můžeme se posadit na celkem suché kameny. Konečně ve 2 hodiny obědváme.
Je čtvrt na čtyři, tak nasedat a odjíždíme po cyklostezce Greenway Jizera na pravém břehu řeky. Přes malou vesničku Dalešice a Podhradí, míjíme na druhém břehu se nacházející Bakov nad Jizerou a projíždíme Malou Bělou, Novou Vsí po silnici do Ptýrovce. Přes most po levém břehu Jizery kolem jezu směřujeme na sever k Mnichovu Hradišti po cyklostezce do středu města Projíždíme trochu oklikou, nevidíme zámek a konečně se dostáváme u kaple sv. Anny cyklo 17 - Greenway Jizera, po které směřujeme na severozápad. Za Podolím odbočujeme doprava na Březinu, kolem řeky přes most do Loukova, po silnici do Svijan a ještě kousek do Svijanského Újezdu.
Ubytování máme v pensionu restaurace V chaloupkách, ale tam je dnes velká svadba, tak se nevaří,takže se ubytováváme v penzionu No.30 u parčíku. Pokoj v 1.patře je pěkný, prostorný, s koupelnou, kola máme v přízemí v uzamčené místnosti. Přijeli jsme skoro o půl sedmé, tak je po dnešních 61 km nejvyšší čas se navečeřet. Hospůdka V chaloupkách vaří tedy jen pro svatebčany, samozřejmě velkou svatební hostinu asi pro 50 lidí, takže nám nezbývá než jít jinam. Myslíme si, že by v této vesnici mohla být ještě jedna restaurace, ale nikde nic. Potkali jsme místní "omladinu" a ti nás poslali na hřiště, tam že by mohlo být něco k jídlu, protože je tam nějaká svazarmovská akce ve výcviku psů. Bylo - např. asi 100 psů, to nejíme - ale ve stánku s občerstvením ještě měli klobásek s hořčicí a pivo. Také večeře. Sluníčko dávno zapadlo, po dnešním dešti se trochu ochladilo, tak uvidíme jak bude zítra.

To zítra je neděle 26.6. Ráno po nočním dešti s bouřkou je docela chladné.
Vyjíždíme v 9 hodin po cyklo 3050 do Pěnčína, na návsi obrovské kamenné jablko a záhon oranžových růží. Pokračujeme přes Čtveřín do Turnova a po Nádražní ulici snadno míříme k nádraží. Zastavujeme v malém parčíku u Billy, kupujeme něco k obědu, na který bude dost času ve vlaku směr Hradec Králové.
Přesouváme se na nádraží, máme skoro 40 minut do odjezdu vlaku, tak máme dost času na kávu. Po chvíli přijeli na nádraží 2 cyklisti na hodně zavazadly ověšených kolech. Dávají si klobásu, asi mají pořádný hlad. Přijeli z Polska od Gdaňska podél Odry a Nisy až do Turnova.
Konečně v 11.10 hod. přistavují vlak - motorák, 2 vagony - tak se hned naloďujeme a za námi ti dva "Poláci", kteří jedou také do Hradce. Ještě v Turnově nastupují do vlaku 10-12letí školáci a je jich asi 50 - plný vlak a stále mluví a štěbetají. Jedou na výlet do Sedmihorek. Ale v další stanici přistoupila ještě skupina starší omladiny s batohy, také nějaký tábor či výlet, ti jedou někam dál, a tak ty dva vagony jsou už pěkně plné.
V Sedmihorkách vystoupila jedna skupina školáků, ve vagonu se trochu uvolnilo, tak vybalujeme jídlo, Poláci také a tak společně obědváme. V Hradci Králové je konečná, všichni vystupují, také my nasedáme ve 13.50 hod, - dnes již naposledy - na kola a vyrážíme k Pardubicím.
Počasí se vylepšuje, dokonce občas vylézá sluníčko. Od nádraží jedeme na Dukelskou třídu, po třídě Karla IV. se dostáváme k Labi a po Tylově nábřeží přes náměstí Svobody konečně najíždíme na cyklo 2, Labská. Na protějším břehu u jezu Hučák míjíme muzeum vodní elektrárny a jsme na mostě U Soutoku. Z něj je krásný výhled na soutok Labe s Orlicí.
Přejíždíme most a po pravém břehu Labe odjíždíme přes Moravské předměstí na jih, směr Pardubice. Míjíme Vysokou nad Labem, přes Bukovinu na Dříteč, kde mají u pošty maketu zeměkoule s barevně rozlišenými světadíly a na druhé straně silnice pěkný kostelík. Opět přejíždíme Labe na Němčice a už jsme pod Kunětickou Horou. Nezdržujeme se, projíždíme kolem Ráby do Brozan. Jak jsme spěchali, odbočili jsme příliš brzy a po 200m, kdy cesta zahýbala zpátky, jsme naznali, že tudy asi ne. Po chvilce zaměřování GPS-kou jsme našli správný směr a pokračovali podél Labe do Pardubic.
U zdymadla jsme přešli na druhý břeh směrem do města, projeli kolem zámku, pak nakoukli do Starého města a vrátili se na Tyršovo nábřeží, kde je cyklostezka 4119. Ta nás dovedla až na ulici S.K.Neumanna, ze které jsme odbočili na Pichlovu a dál po Teplého, ještě zabočit a jsme u auta. Kola na střechu, my do auta a hurá do obchodu na nákup. Doma kromě zásob v mrazáku nic není. Našli jsme ten stejný obchod, ve kterém jsme byli před dvěmi lety. Nakoupeno, nasedáme a jedeme domů.
Sluníčko svítí, dnes je na Moravě docela hezký den.
Takže dnes jsme nejprve ráno ujeli jen 9 km do Turnova, abychom pokračovali vlakem do Hradce Králové a dál do Pardubic ještě dalších 30 km na kole. Tak jsme celkově za tento týden zvládli "jen" 427 km.
Ale ještě to jde, tak příští rok pojedeme zas.



ROZPIS :
1. den - 19.6. Planá - Světce (u Tachova) _______________________44,2 km _____________celkem
2. den - 20.6. Světce - v.n. Hracholusky ________________________58,7 km _____________102,9 km
3. den - 21.6. Hracholusky - Liblín ____________________________65,0 km _____________167,9 km
4. den - 22.6. Liblín - Višňová _______________________________42,4 km _____________210,3 km
5. den - 23.6. Višňová - Zbraslav _____________________________67,0 km _____________277,3 km
6. den - 24.6. Zbraslav - Praha, Čelákovice - Benátky _____________49,3 km _____________326,6 km
7. den - 25.6. Benátky - Svijanský Újezd _______________________61,0 km _____________387,6 km
8. den - 26.6. Svijanský Újezd - Turnov, _________________________9,0 km
Hradec Králové - Pardubice ___________________________30,0 km _____________ 39,0 km
Celé turné ______________________________________________________________________426,6 km

MALŠE - NEŽÁRKA - OSLAVA 2015

4. června 2016 v 21:26

MALŠE - NEŽÁRKA - OSLAVA 2015

Velké české řeky už jsme "sjeli" skoro všechny, chybí jen Berounka a dolní část Labe do Hřenska. A protože se nám líbí v Jižních Čechách, padla volba na přítoky Vltavy a moravskou řeku, která nás přivede co nejblíže k domovu. Loňské cestování vlakem bylo úspěšné, tak jsme opět zvolili kolejovou dopravu a to již z Brna.
Jako každý rok ani letos nebylo počasí před naší kolovou dovolenou ideální, ale řekli jsme si, že nejsme padavky a jedeme za každého počasí. Stejně jako vloni a předloni a před tím, jsme již v pátek zabalili vše potřebné, tj. sestavu oblečení, bot a ostatních nezbytností, pro každého pláštěnku a nepromokavý obal na batoh. Ještě jsme připravili jídlo na cestu, protože se vstává docela brzy - s ranním rozbřeskem.

To brzy bylo o šesté ráno v sobotu 20.6.2015. Po snídani jsme vyrazili, tedy vyjeli na kolech na nádraží. Letošní cykloputování začínáme už v Brně na 5. nástupišti, odjezd vlaku v 9.20hod, příjezd do Kardašovy Řečice 12.56 Kupodivu vlak jel načas a tak jsme ještě před jednou hodinou nasedli na kola a hurá na cestu do Borovan.
Projeli jsme Kardašovou Řečicí a otočili se po cyklo 1170 na jih kolem potoka Řečice, rybníku Popelov na Cykar. Je tam několik chalup a starých stromů na hrázi rybníka. Pokračujeme dál lesem po hrázi rybníku Holná a k zámku Jemčina. Tak tady už jsme jednou na kolech projížděli, ale dnes jsme se zde zastavili jen, abychom se podívali do mapy.
Odbočujeme na Novosedly a po Greenway k Hodějovickému rybníku a na Starou Hlínu. Zahýbáme doprava kousek po silnici a pak po staré silnici na kamenný most přes rybník Vítek. Dál přes Novou Hlínu se dostáváme na naučnou stezku "Okolo Třeboně" a ta nás přivádí k Pergole. To je nám známé a oblíbené místo, kde se můžeme občerstvit a dnes také schovat před deštěm. Byla to jen krátká přeháňka, než jsme vypili čaj a kávu, přestalo pršet.
Pokračujeme známou cestou přes most do části města Na Kopečku a po staré silnici Hradeckou bránou přímo na náměstí do Třeboně. Kupujeme baterky a protože opět vysvitlo sluníčko, fotíme a bloumáme po náměstí. Odjíždíme Novohradskou bránou k rybníku Svět a po jeho hrázi ke Schwarzenberské knížecí hrobce.
Vracíme se na cyklo 1034 a v Domaníně nás silničáři překvapují objížďkou. Riskujeme a doufáme, že nějak projedeme. Do Mladošovic dobrý, v Petrovicích silnice neprůjezdná, uprostřed vesnice se opravuje most. Ale dá se objet přes vesnickou komunikaci nebo obejít po prknech pro pěší. Začínají se stahovat mraky, musíme šlápnout do pedálů, k noclehu to máme ještě kus cesty. Asi kilometr před Borovanami začíná pršet, oblékáme pláštěnky a dojíždíme do vesnice k pensionu Valeš.
Déšť zeslábnul, u restaurace Valeš jsme se schovali pod stříškou verandy. Kola nám uschovali v garáži, ubytovaní jsme v prvním patře. Pokoj s novým nábytkem, ale bez možnosti si cokoli uvařit nebo ohřát, i stoleček jen malý. Ještěže je zde restaurace, kam jdeme na večeři. Jídlo bylo výborné a ještě jsme se domluvili na snídani. Po dnešním celkovém cestování vlakem a 60,6 km na kole jsme se docela rádi odebrali do postelí.

V neděli 21.6. jsme se probudili odpočatí, a i když sluníčko nesvítí, jsme optimisti, určitě bude líp. Na pokoji si z vlastních zdrojů děláme snídani, balíme a jdeme dolů, ale restaurace je ještě zavřená a nikdo nikde. Čekáme, děláme nějaké foto, pak voláme panu majiteli, protože kola máme zamčená v garáži. Po chvíli přijíždí s tím, že máme v restaurační jídelně připravenou snídani. Dohodli jsme se, že nám jídlo zabalí. Tak jsme vytáhli kola z garáže, nabalili naše zavazadla i "snídani", rozloučili se a konečně ve tři čtvrtě na deset odjíždíme.
Počasí nic moc, po ránu ještě svítilo sluníčko, teď už se začínají honit mraky. Když jsme chvíli počkali, podařilo se foto Borovanského zámku osvětlené sluncem. Konečně v 10hod opouštíme po silnici 158 Borovany a směřujeme ke Stropnici. Ta nás za svitu slunce vítá krásným kamenným mostem.
A jedeme dál přes Dvorec, Třebeč, odbočujeme na most přes Stropnici do vesničky Na zastávce s muzeem motocyklů a historických aut. Na železniční zastávce Jílovice začíná žlutá turistická cesta, po které jedeme nejprve podél trati, pak odbočujeme do lesa k rybníku Veský. Dál šlapeme po cyklo 1050 Greenway přes Těšínov, kolem rybníku Smrček do Petříkova. Zde prochází cyklo Paměti Novohradska, kterou pokračujeme a po pravém břehu řeky přijíždíme k Tomkovu mlýnu, kde odbočujeme přes Stropnici do lesa.
Před vesničkou Štiptoň vyjíždíme z lesa a zastavujeme u ohrady s kozami a ovcemi. Pokračujeme do Nových Hradů do kopce k zámku. Začíná poprchat, chvíli stojíme pod stromem, přestává, tak se vydáváme dál do města. Než jsme dojeli ke hradu, vylezlo sluníčko,odjíždíme z rozkopaných Hradů ulicí se schody a pak tunelem pryč.
Konečně jsme na silnici k Teresinu Údolí, projeli jsme kolem bývalého pivovaru, dnes restaurace a po chvíli vjíždíme do pěší zóny Teresina či Terčina údolí. Opět se nad námi objevují mraky, hledáme proto suchou lavičku, kde se dá posadit a kam nebude pršet, abychom se naobědvali. Vlastně jsme snědli tu dnešní snídani
Hodina na oběd je až dost, nasedáme a pokračujeme údolím k vodopádu, pak dál po naučné stezce až na konec Teresina údolí. Odbočujeme na most přes Stropnici ke tvrzi Cukenštejn.
Vracíme se zpět silnicí přes Humenice do Horní Stropnice a po cyklo 34 - "Paměti Novohradska" stoupáme do Dobré vody. Je zde několik autobusů s Němci a Poláky, asi nějaká církevní "sláva".Pokračujeme dál do Hojné Vody se studánkou sv. Anny, kde na konci vesnice je kašna a Zvon setkávání.
Jsou skoro čtyři hodiny, nasedáme a po cyklo 34 směřujeme do Černého údolí a dál do Pohorské Vsi. Podél Pohorského potoku přes Leopoldov po cyklo 1192 jsme dojeli o půl šesté na Baronův Most, kde máme pro dnešní noc ubytování. V jedné chalupě jsou pokoje, ve druhé restaurace, tam jsme povečeřeli a po dnešních 58,9 km jsme se rádi a docela brzy odebrali na kutě.






V pondělí ráno 22.6. bylo zataženo a docela chladno. Posnídali jsme z vlastních zdrojů, sbalili se a už v 9.15hod. odjíždíme údolím Pohorského potoka do Pohoří na Šumavě. Dále po EV14 směřujeme ke státní hranici, v její blízkosti se nachází Český pramen Lužnice, který jsme konečně letos nalezli.
Pokračujeme k rakouské hranici a u kapličky zabočujeme na cestu Weitwanderweg 05, po níž směřujeme na jih. Před stoupáním na Sepplberg odbočujeme doleva po cyklo k malému jezírku a po asi 500m zahýbáme doprava na lesní cestu. Přejíždíme potůček a měli bychom pokračovat dál doprava podél ohrady, ale tam je zákaz, jedeme tedy doleva po cestě, kde není značka. Zpočátku to byla pěkná cesta, směřovala mírně s kopce, ale byla stále horší a zarostlejší trávou, až zanikla. Nezbylo než prolézat lesem a když jsme konečně vyšli na okraj lesa, před námi louka a za ní naštěstí silnice. Na mapě jsme "se našli", jsme od původní naplánované cesty asi o 4 km jinde a to už je 11hodin.
Přes louku jsme se dostali z lesa na silnici a šlapeme směr Sandel. U Rosenhoferu se u silnice objevuje cyklostezka EURO 13 a vede až do Sandel, kde v ostré zatáčce doleva odbočujeme nahoru mezi domy. Pak znovu doleva a dál do lesa pod horu Viehberg. Trochu jsme bloudili, studovali mapu, až jsme nakonec překonali nejasnosti map a našli co jsme hledali - pramen Malše.
Ale to už bylo poledne dávno pryč a nalezení pramene si zasloužilo odměnu v podobě malého občerstvení. Místo označené kamenem s nápisem a mapou toku řeky jako pramen je suché, možná jen tím, že je globální oteplování, málo prší a možná proto, že v blízkosti jsou studny pro okolní obce. Je jedna hodina po poledni, nejvyšší čas pokračovat v cestě do Česka.
Vracíme se zpět na okraj Sandlu a odbočujeme doleva na silnici, která vede údolím stejně jako řeka Malše. Touto silnicí označenou R5, 906, Grenzlandradweg, Radrunde Viehberg-Maltsch jedeme směrem na sever. Je celkem teplo, silnička pěkná, u Hacklbrunnu přejíždíme přes most Malše, která je v těchto místech jen malým potůčkem. Po několika kilometrech se silnice stáčí na Unterwald a řeka pokračuje severněji, kde mnoho kilometrů tvoří státní hranici s Rakouskem. My však jedeme stále po silnici nejprve k severu, pak se stáčíme k jihu do Mairspindtu a znovu severozápadně podél řeky po Maltschstasse. Začalo se zatahovat a než jsme se nadáli, bouřka s prudkým deštěm, trochu jsme zmokli než jsme se stačili schovat do lesa a obléci pláštěnky. Prší už míň, jedeme dál až do Leopoldschlagu. Jsme tak rychlí, že jsme přehlédli odbočení a vracíme se. Naštěstí jen kousek a odbočujeme už správně po R5 stále podél hranice na sever, pak u jakési usedlosti se otáčíme na západ k proslulé silnici E50. Ještě nějaký ten kilometr a jsme zpátky doma v Česku.
Míjíme opuštěné celnice a spěcháme do Dvořiště, abychom si konečně koupili něco k obědu a také ke snídani."Pozdní oběd" si dáme na lavičce na náměstí. Najedli jsme se a obloha se zatahuje, sotva si stačíme obléct pláštěnky a už leje jako s konve. Čekáme pod stromem až se déšť přežene. Největší slejvák se přehnal, už prší jen málo a stejně jsme mokří, tak v pláštěnkách nasedáme a odjezd. Máme před sebou ještě kus cesty do Kaplice. Vyjíždíme po cyklo 34 do Rychnova nad Malší, tam doprava po cyklo 1018 a zároveň naučné stezce "Řemeslo na řece" přijíždíme do Všeměřice. Dál po cyklo přes most do Ješkova, kde hledáme (v mapě i podle GPS) ten správný směr. Konečně je nalezen a v 18.30 hod po 62 km přijíždíme do Kaplice.
Ubytování v penzionu u paní Míkové je v domku s výhledem do zahrady, ale dnes, kdy prší není v pokoji zrovna teplo jaké bychom potřebovali, abychom usušili oblečení. Alespoň jsme našli rozkládací sušák, na který jsme rozvěsili všechno mokré a doufali, že nám to do rána uschne. Na večeři jsme si zašli do městečka a šli docela brzy spát.

V úterý ráno 23.6. po snídani, to bylo už půl desáté pryč, vyjíždíme z Kaplice. Původně jsme chtěli po modré kolem Malše, ale po včerejším dešti kolem řeky to bude jedno bahno. Zvolili jsme raději silnici přes Žďár, v Pořešíně odbočujeme dolů k řece ke zřícenině Pořešín. Docela dobře udržovaná zřícenina, tady se vybírá i vstupné.
Vracíme se zpět do Pořešína, odbočujeme doprava dolů na most přes Malši a pak nahoru do Besednice. Nad touto vesnicí se tyčí rozhledna Slabošovka, k té se jedeme podívat. Počasí ujde, honí se mraky, ale je dobrá viditelnost a neprší, i když fouká silný vítr. Dlouho jsme tam nevydrželi, vracíme se do Besednice a pokračujeme náhorní krajinou do Ločenice.
Zde odbočujeme na západ přes Svatý Jan nad Malší do Svachova a dál přes Sedlce podél vodní nádrže Římov po cyklo 1018 "Českobudějovické" dolů na hráz. Odjíždíme do městečka Římov, kupujeme oběd a hned naproti v parčíku ho sníme. V samotném Římovu a blízkém okolí je naučná stezka Křížová cesta s mnoha kapličkami, které jsou povětšinou zdevastované. Kousek jsme projeli, ale nestojí to za ten ztracený čas.
Nezpevněné cesty jsou blátivé po nočním dešti, tak raději jedeme dál po silnici po levém břehu Malše. Přes Hamr jsme dojeli do Straňan, kde zjišťujeme, že jsme "prošvihli" soutok Malše se Stropnicí.
Vracíme se asi kilometr zpět a polní cestou odbočujeme k řece k soutoku.Tak jsme konečně ve čtvrt na čtyři našli, co jsme hledali a odjíždíme zpět do Straňan.
Pokračujeme přes Ameriku (samota), okrajem Plav po levém břehu Malše, vjíždíme do Roudného a napojujeme se na cyklo 1018, která nás povede přes České Budějovice.
Brzy jsme u soutoku Malše s Vltavou, přejíždíme přes dva mosty a ocitáme se v městském parku na Sokolském ostrově, který je vyzdoben různými prolézačkami pro děti i dospělé. Kousek dál si můžete prohlédnout, jak vypadá blesk, když "sjede" do země. Je už 5 hodin , nevyšší čas najít ubytování. Vracíme se ke slepému rameni Malše s "výstavou" do černa opálených žen a bílých nohou. Odjíždíme po Jiráskově nábřeží, kolem Budějovické vodní elektrárny na Vltavě a po kilometru přejíždíme na druhý břeh na cyklo 12.
Dále pak na druhou stranu výpadovky, kde je nákupní centrum.Pak už je to jen kousek do bývalého Domova mládeže, dnes penzionu U Hvízdala. Po dnešních 56,4 km jsme konečně v Českých Budějovicích zakotvili v 6. patře ve studentské dvojbuňce. Máme tedy místa dost i na kola. Po nezbytné hygieně se vydáváme na večeři do nákupního centra.




Ráno ve středu 24.6. jsme si udělali snídani, sbalili se a už v 9.15 odjíždíme od penzionu zpět k Vltavě. Pokračujeme po levém břehu přes Bavorovice, kde odbočujeme na cyklo 12 k rybníku Naděje, pak kolem Munického rybníku a jsme na Hluboké. V supermarketu si kupujeme oběd a projíždíme Hlubokou až k mostu, odkud stoupáme po cyklo 1058 do kopce a tím opouštíme Vltavu.
Křižujeme odbočku na Dobřejovice a stále do kopce lesem se blížíme k železničnímu přejezdu. Asi kilometr za ním na velké křižovatce v lese odbočujeme po staré silnici do Chotýčan a přes Vitín do Ševětína. Z vesnice odjíždíme po cyklo 1134 opět přes koleje do Mazelova.
Před námi pod silnicí protéká malý potůček, a protože je poledne pryč, zastavujeme na oběd. Počasí nic moc, od rána se po obloze přesouvají mraky - některé pěkně černé - a střídají sluníčko. Poseděli jsme, ale opět se zatahuje, i pár kapek spadlo, tak raději balíme a odjíždíme přes Dynín do Bošilce.
Zde trochu váháme, kterou cestu zvolit, a dáváme se doprava k E55. Nebylo to dobré rozhodnutí. Silnice vede přes koleje, které se právě přestavují na dvoukolejnou trať. Vše rozkopané, tudy dál cesta nevede. Ale už jsme se rozhodli, pokračujeme po náspu pro nové koleje, kde nákladní auta navážejí podkladový materiál. Auta přijíždějí od silnice a tak jsme se i my konečně dostali přes staveniště zpět na silnici E55 směřující k Veselí. Ovšem je to hlavní trasa, samý náklaďák, autobusy a další auta.
Jsme rádi, když můžeme odbočit do Horusic, vesnice u Horusického rybníku (třetí největší v Jižních Čechách). Malá, ale pěkná vesnice, vyzdobená zajímavými dřevěnými řezbami a pěknými domečky. Pokračujeme kolem rybníku až na hráz a dál po žluté turistické až na okraj Veselí. Zde nás opět čekalo překvapení - původní cesta přes koleje zrušena, ale již je postaven most, po kterém přejíždíme na druhou stranu a konečně jsme na okraji města.
Pokračujeme až na náměstí a vytahujeme mapku Veselí nad Lužnicí, abychom se zorientovali a našli naše dnešní ubytování u soutoku Nežárky s Lužnicí v areálu Tělovýchovné jednoty. Z náměstí hlavní silniční průjezd městem odbočuje doprava přes most, ale my jedeme rovně a odjíždíme starou městskou branou v pravém rohu náměstí a ulicí Sokolskou podél Lužnice do sportovního areálu, kam jsme dorazili v 16hod po 45,5 km. Ubytování v 1.patře "montovaného" objektu čisté i když sparťanské. Na večeři jdeme do města a skončili jsme v Kulturním domě v odpočinkovém areálu na výborné večeři. Pak jsme ještě stačili projít město a před zavřením nakoupit něco k snídani. Byl pěkný slunný večer, po malé procházce jsme se odebrali zpět na ubytovnu a jak se u nás říká - "šli na kutě".


Ve čtvrtek ráno 25.6. odpočatí a svěží jsme posnídali, vyzvedli kola, zamkli, hodili klíče do schránky a už v 8.30 hod jsme za slunečného rána opouštěli ubytovnu a také Lužnici. Ještě foto soutoku a nového mostu, po kterém odjíždíme a to proti proudu Nežárky po cyklo 1034. U Pískovny přejíždíme podruhé železniční koleje a pokračujeme na Hamr, přes most na pravý břeh a po zelené turistické jsme frčeli až k rybníku Odměna.
To už jsme byli půl kilometru za odbočením zelené. Takže otočit a zpět na zelenou k hájovně. Bylo krásné slunné dopoledne, času dost, tak jsme si na chvíli sedli a promýšleli jak nebloudit. Nicméně u chalup Metele jsme se museli znovu zamyslet, kudy dál. Cesta nás vedla přes jakýsi kanál a dál lávkou přes splav. Pokračujeme dál po zelené přes Spálenou na křížení cest, odbočujeme vlevo a projíždíme kolem tábora stále lesem na Pávek, kolem Blažků a rybníka Stejný až na silnici směřující k Jemčině.
Úsek skoro 15km vede lesními cestami v rovinatém terénu, byli jsme u zámku už o půl dvanácté. Dost času zastavit se u zámku a u ohrady s koňmi. A jedeme dál lipovou alejí po červené turistické na Šimanov. Odtud už je silnička, která vede přes most a dál k "pionýrskému táboru", kde seděly děti a nám připadlo, že tudy cesta nevede. Odbočili jsme doprava, do lesa, trochu do kopce, ale to asi není ono, tak se vracíme a frčíme až do Stráže nad Nežárkou.
Na náměstí kupujeme oběd, ale v dohlednu nejsou žádné lavičky, odjíždíme tedy někam do přírody. Z města po staré silnici na východ a pak dolů k Nežárce a poznáváme staré místo, kde jsme již někdy byli. Za mostem na zelené trávě na sluníčku jsme poobědvali a řádně si odpočinuli.
Vyjíždíme jinou cestou než minule, dál mezi zahrádky a cestou do kopce na Dvorce k Malému Dvoreckému rybníku a přes les a pole do Lásenice. Odjíždíme cestou kolem Nežárky přes Horní Lhotu na Dolní Žďár, kde se objevuje cyklo 32 Greenway P-W ( Praha - Wídeň ). Pokračujeme kolem řeky na Horní Žďár, dál na Lišný Dvůr a to už jsme na Nežáreckém předměstí Jindřichova Hradce. Sjíždíme až k řece a musíme se vrátit zpět, pak ulicí Bratrskou kolem řeky k mostu a dál až k penzionu Many Peny.
Tak jsme po 51 km v 16hod docestovali a ubytovali se. Penzion je upravený rodinný domek, kola nám dala paní do kůlny ve dvoře a nás do pokoje, který má vchod z ulice. Jsme ubytovaní blízko nádraží a do středu města také není daleko. Ráno se vstává brzy, protože odjíždíme vlakem a ten nepočká.




V pátek 26.6. vstáváme už v 7 hodin a po obvyklém rituálu - obléct, umýt, posnídat, zabalit - odjíždíme už chvíli po osmé hodině na nádraží. Přišli jsme brzy, budeme půl hodiny čekat. Konečně jsme se dočkali, vlak přijel, ale vagon pro kola není označen, chvíli trvá než jsme se "nalodili".
Sedíme ve vlaku a jedeme do Jihlavy, zde vystupujeme, nasedáme na naše "jednostopé oře" a vyjíždíme z nádraží na cyklo 16. Podjeli jsme pod kolejemi a mírně stoupáme na Hruškové Dvory, přes Švábku k dálnici a nadjezdem do Měšína. U malého rybníku před Ždírcem zastavujeme k malému odpočinku a odkládáme bundy. Svítí sluníčko a je konečně teplo. Ve Věžničce jsme přejeli říčku Šlapanku a stoupáme do kopce, pak kolem lesa až do Polné.
Odjíždíme po cyklo 4336 přes Zábornou, Skrýšov do Poděšína a zde na návsi u Mlýnského rybníka na sluníčku obědváme za zvuku sekačky trávy. Při odjezdu si všímáme a fotíme další sochu-plastiku Strom, kterých jsme na Vysočině už dříve viděli více.
V Nížkově odbočujeme na cyklo 19 do Rosičky. Ještě před vesnicí stoupáme do kopce s rozhlednou, také se jmenuje Rosička. Rozhled je do daleka do široka, ale začíná foukat a stahují se nad námi černé mraky. Za Rosičkou odbočujeme doprava přes kopec do údolí řeky Sázavy, projíždíme vesnicí Sázava a stále po cyklo 19 až k vesničce Najdek.
Před ní odbočujeme doleva po lesní cestě k Mamutovi. Pokračujeme dál, po kamenech přes říčku Sázavu ke Šlakhamru (Brdičkův Mlýn). Zde někde u Mamuta má být Rozštípená skála. Zajímavý přírodní úkaz, stojí za zhlédnutí.
S malým zdržením pokračujeme přes Hamry kolem Hamroně stále po cyklo 19 do Žďáru nad Sázavou . Vjeli jsme do města po cyklo zadní cestou a přímo na dolní konec náměstí. V ulici za kostelem jsme objevili vinotéku U Charlieho a galerii, před kterou byla bota - keramická a do ní ústila okapová rýna. Jedeme dál na náměstí, kde máme ubytování v hotelovém domě Morava. Ubytování je sparťanské, ale čisté a dostačující na jednu noc.
Po dnešním cestování a 47,5 km si zasloužíme dobrou večeři. Ještě jsme se stavili v Albertu nakoupit a šli se najíst do restaurace U Labutě na náměstí.

V sobotu 27.6. vstáváme také brzy a nasnídaní odjíždíme už před 9 hodinou. Ubytovaní jsme byli uprostřed města a vyjíždíme na západ Strojírenskou ulicí. Podjíždíme pod železnicí, za ní se objevuje modrá turistická značka a naučná stezka Babín. Projíždíme lesem, kde má být pramen Oslavy. Bohužel ale "kufrujeme", udělali jsme kolečko lesními cestami, ale pramen nikde. Jedeme dál až k rybníku Velký Babín a podle mapy zde někde v rákosí je skryt turistický pramen Oslavy.
Řeka nebo spíše vytékající potůček pokračuje do Matějovského a dál do Veselského rybníku. My na kolách ovšem jedeme po modré, která před Budečí odbočuje do lesa.. Nakonec jsme dojeli k Matějovskému rybníku a po místní silničce frčíme do Nového Veselí. Tady někde má být také Zemanova chalupa.
Ve vesnici Březí nad Oslavou, kde opět trochu kufrujeme (dnes už po čtvrté), odbočujeme na tečkovanou cyklo přes les. Před Sazomínem se zastavujeme u nouzového letiště , odbočujeme doprava do Sazomína a za vesnicí doleva do Obyčtova. Zde se nachází další "socha" a to Želva, je hned u silnice.
Protože je poledne pryč, odjíždíme kolem Oslavy po červené turistické přes Ostrov nad Oslavou a dál po neznačené silnici. U rybníku Krajina se na chvíli zastavujeme na malé občerstvení a pokračujeme na Kněževes, kde na návsi vytvořili zajímavou "houbovou výzdobu". Musíme dál, v Krásněvsi opouštíme cyklo Mlynářskou a odbočujeme k Oslavě.
Přejíždíme na druhý břeh a pokračujeme lesem podél řeky, kde na protějším břehu leží bývalý Manův Mlýn a až skoro k němu sahá vodní nádrž Mostiště. Dál jedeme po cyklo 5242 do obce Mostiště a odtud podél řeky frčíme do Velkého Meziříčí. Po lávce pro pěší se dostáváme na levý břeh, podjíždíme dálnici, a na okraji Velkého Meziříčí se vracíme na pravý břeh.
Projíždíme Velké Meziříčí po staré silnici směr Brno a jsme rádi, že je sobota odpoledne a malý provoz. Z této "výpadovky" odbočujeme na ulici Františkov, na cyklo 5178, Mlynářská a svižným tempem přes most po pravém břehu Oslavy směřujeme na jih. Kolem samoty Nesměř po naučné stezce Balinského přijíždíme k hájence Nesměř.
Pokračujeme přes most na druhou stranu řeky a dál po cyklo 5109 pod zříceninou hradu Templštejn až k Říhákovu Mlýnu a přes vesničku Oslavu k Panskému mlýnu. Kolem řeky jsou jen pěšiny, odbočujeme na Tasov, pak k jihu do Vaněče a jsme zpátky u Oslavy. Míříme dál podél řeky kolem Naloučanského mlýna až do Naloučan a odtud už po silnici údolím řeky přes Jedovský Mlýn se blížíme do Náměště.
Přijíždíme až ke starému kamennému mostu s kamennými sochami a před námi je poslední dnešní a nejhorší část cesty do kopce kolem Žižkova dubu, k zámku a ještě nahoru, poslední ostrá zatáčka a jsme nahoře.
Dnes po 80 km spíme v Náměšti nad Oslavou v hotelu s restaurací Na statku. Na večeři jsme šli do restaurace - bývalé konírny. K večeři nebyl oves ani obrok, jídlo bylo dobré a pivo také. Pokoj s koupelnou, televizí a protože dnes svítilo sluníčko a bylo teplo, je příjemně i v pokoji. Po dnešních kilometrech se musíme dobře vyspat.

V neděli ráno 28.6. odpočatí a svěží jsme si udělali poslední snídani a v 9.15 hod odjíždíme.Vyzvedli jsme si kola z úschovy, rozloučili se a odjíždíme. Sluníčko svítí, bude pěkný teplý den. Ze Statku jsme dole u mostu co by dup, ještě obrázek starého kamenného mostu a dole u mostu odbočujeme doprava nahoru na kruháč. Máme jet doleva podél Oslavy, ale není kam odbočit, tak to asi nebude správný směr.
Vracíme se zpátky přes most a hned za ním doprava je označena cyklo 5106 Mlynářská. Příkrá kamenitá cesta nahoru až k silnici, po které šlapeme až do Březníku. Původní plánovaná trasa byla Aninou alejí přes kopec Pastýřka až dolů k vodě na křižovatku Pod Vlčím kopcem a pak podél řeky na Skřipinu. Vzhledem ke včerejším 80km dnešní trasu musíme zkrátit o neznámé a namáhavé kilometry podél koryta Oslavy. Proto po silnici přes Březník a odtud dolů k mostu u Skřipinského mlýna.
Oteplilo se, kluci se převlékají do kraťasů, protože od mostu jedeme hned nahoru po silnici až k Mohelnu, tam odbočujeme doleva na cyklo 403, Energetická, Pivovarská. Pokračujeme přes Senorady, Novou Ves a zkracujeme trasu po přímé silnici přes Letkovice a Němčice do Ivančic. Jeli jsme po silnici a tím jsme minuli soutok Oslavy s Jihlavou, který se nachází mezi těmito obcemi.
Z Ivančic odjíždíme po okružní průjezdové silnici, která jde až do Pohořelic. My však v Moravských Bránicích odbočujeme doleva do kopce na cyklo 5172 Brněnská do Silůvek. Jak se blížíme Brnu, je čím dál větší teplo, tak na oběd hledáme nějaké příhodné místo ve stínu.
Pokračujeme přes Prštice, Radostice do Střelic, odbočujeme na Troubsko, Veselku a do kopce z kopce až na odbočení k benzince. Prostě -jsme doma.
Trochu jsme dnešní trasu zkrátili a přesto jsme najeli 64 km.
Letošní cykloputování, které jsme protáhli až do neděle, bylo pestré, z Jižních Čech na jih k prameni Malše, která pramení v Rakousku, pak se otáčí na sever, přes Kaplici, aby se v Budějovicích spojila s Vltavou. Pokračovali jsme směrem na Moravu, kousek po Nežárce do Jindřichova Hradce,dál na sever část vlakem a do Žďáru nad Sázavou opět na kole. Kousek odtud na jih pramení řeka Oslava a kolem ní jsme se dopravili skoro až domů.
A to jsme zvládli po 542 km na kole.



ROZPIS :
1. den - 20.6. Brno - Kardašova Řečice - Borovany 60,6 km celkem
2. den - 21.6. Borovany - Baronův Most 58,9 km 119,5 km
3. den - 22.6. Baronův Most - Kaplice 68,0 km 187,5 km
4. den - 23.6. Kaplice - České Budějovice 56,4 km 243,9 km
5. den - 24.6. České Budějovice - Veselí nad Lužnicí 45,5 km 299,4 km
6. den - 25.6. Veselí nad Lužnicí - Jindřichův Hradec 51,0 km 350,4 km
7. den - 26.6. Jindřichův Hradec - Žďár nad Sázavou 47,5 km 397,9 km
8. den - 27.6. Žďár nad Sázavou - Náměšť nad Oslavou 80,0 km 477,9 km
9. den - 28.6. Náměšť nad Oslavou - Brno 64,0 km 541,9 km
 


OHŘE - LABE 2014

18. července 2015 v 23:51 | pavelis@seznam.cz
OHŘE - LABE 2014

Letošní cykloputování bude podél Ohře až do Litoměřic k soutoku s Labem a pak proti proudu Labe co nejblíže k Moravě a domovu. Určení vhodného týdne jsme nechali až na květen a byl vybrán týden před úplňkem od 14. do 21. června. Objednali jsme noclehy a přemýšleli, jak se dopravit do "výchozího" místa a tak jsme vymysleli - VLAK. Z Brna do Chebu přímo? - nic nejede. Ale jezdí SC Pendolino z Bohumína přes Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice, Prahu, Plzeň a Cheb až do Františkových Lázní. Stačí dopravit se do Pardubic a "nasednout" i s koly do Pendolina a vystoupit až v Chebu. V celém vlaku jsou jen 3 místa vyhrazená pro přepravu zavěšených kol, což nám naštěstí stačí. A bylo rozhodnuto. Pro nás to bude zážitek roku.
Ještě týden před odjezdem jsme váhali a přemýšleli, jestli nezrušit již objednané noclehy a jízdenky na vlak, protože bylo deštivo a chladno. Teploty do 20°C a déšť, předpověď na další dny podobná, v tom být celý den venku a na kole- to určitě není ideální dovolenková pohoda. Ale příroda k nám byla přející a 2 dny před naším odjezdem přestalo pršet, oteplilo se a sluníčko rozhánělo mraky. Předpověď na příští týden byla také lepší co se týká teplot a srážek.
V pátek jsme zabalili obvyklou sestavu oblečení, bot a ostatních nezbytností, pro každého pláštěnku a nepromokavý obal na batoh, ještě jídlo na cestu a jít brzy spát, protože se vstává s ranním rozbřeskem.

To brzy bylo o půl páté ráno v sobotu 14.6.2014. "Nalodili" jsme se do našeho auta - batohy do kufru, kola na střechu, my tři na sedadla a před šestou jsme vyjeli z Brna do Pardubic. Zaparkovali jsme v sídlišti Dukla blízko nádraží, nasedli na kola, zamávali ještě autíčku a odjeli na nádraží. Byli jsme tam skoro hodinu před odjezdem vlaku, dost času na obhlídku nádraží a přemístění se i s koly (po schodech) na peron. Tam bylo docela živo, jeden vlak za druhým, rychlíky i osobní a poměrně dost cestujících s koly.
Naše Pendolino přijelo na čas. Držáky pro zavěšení kol jsou ve vagonu pro cestující, kam musíte po schůdkách, pak se otočit do úzké chodbičky a tam kolo zavěsit. Na celý manévr jsou jen tři minuty. To je čas, po který vlak stojí v Pardubicích, takže jsme jen stačili vylézt i s koly do vagonu, průvodčí zavřel dveře a vlak se již rozjížděl. Teprve za jízdy jsme zavěšovali kola, ještěže je vagon stabilní, nehází a nekymácí se. Nástupem do vlaku jsme uzavřeli část cesty a teď můžeme odpočívat.
Projeli jsme od rána z Brna až do Chebu skoro celou republiku, Z vlaku jsme vystoupili o půl druhé, opustili bezpečné koleje a nasedli na kola, abychom se odteď pohybovali jen na nich. Ubytování máme zajištěno v penzionu v ulici Františkolázeňské u paní Macounové, kde budeme dva dny spát.
Kola jsme zaparkovali v garáži a my po malém odpočinku se vydáváme na procházku městem, nakoupit něco k snídani a hlavně jít na večeři.
Do města je to z kopce dolů, za malou chvilku jsme byli u řeky a zabočili ke hradu. Je velmi zachovalý, asi opravený, na nádvoří se konají divadelní představení a také okolí a podhradí u řeky je upraveno jako park s možností odpočinku, občerstvení i sportovního vyžití.
Na hradební zdi jsme objevili ilustrace a jiné kresby Mirka Vostrého. Na informačním plakátě uvádí : "Jsem držitelem 5 českých rekordů v kreslení vtipů, zapsaných do České knihy rekordů." Zdrželi jsme se zde skoro půl hodiny, bylo na co se dívat.
Odcházíme uličkami ke Špalíčku na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad a prohlížíme si město, které jsme navštívili před asi 30ti roky. Tenkrát vypadalo úplně jinak, jen Špalíček zůstal a staré domy okolo, ale vše opravené a nová dlažba na náměstí i v přilehlých ulicích. Nakoupili jsme na zítra a skončili na večeři v restauraci Fortuna na náměstí.
Posilněni a odpočatí nejkratší cestou se vracíme do penzionu. Za dnešek bylo "zážitků" a hlavně cestování - autem, vlakem, na kole i pěšky - až až, rádi jsme brzy zaujali pozice vleže a se zavřenýma očima až do rána.

V neděli15.6. jsme se probudili do zamračeného a trochu chladného rána. To ale nic nemění na tom, že po snídani vyrážíme na projížďku zajímavým okolím Chebu.
Sjíždíme dolů do města na pravý břeh Ohře. Z této cesty je pěkný pohled na Chebský hrad a starou dřevěnou lávku přes řeku. U hráze vodní nádrže Skalka mají pod stromem "slet" místní straky a vůbec jim nevadíme. Začalo slabě poprchat, ale pokračujeme dál po silnici (cyklo 2164) k odbočce na Zelenou horu. Kousek za ní jsou zbytky zříceného kostela sv. Anny a na vrcholu Zelené hory Bismarckova rozhledna. Monumentální kamenná stavba v německém stylu asi z 19. století. Zatím přestalo pršet, tak vylézáme na rozhlednu a pak ještě chvíli posedíme na palouku u ohniště.
Zdrželi jsme se zde půl hodiny, je čas nasedat. Přes Horní Hraničnou (několik chalup) sjíždíme zpět k vodní nádrži Skalka a po silnici přes Pomezí nad Ohří stoupáme k hlavní komunikaci E48 do Německa. Podél přehrady, kousek od státní hranice jsme přijeli k mostu přes Ohři. Přejíždíme na pravý břeh a odbočujeme na naučnou stezku Lipsko, do kopce směr Hůrka.
Stále se honí mraky, žádné teplo, je poledne pryč a hlásí se hlad. Na okraji lesíka na suché trávě se uvelebujeme k obědu. Po chvíli je slyšet motory nějakých strojů a k nám z lesíka vyjíždí kombajn a za ním další dva. Zahýbají kolem nás kamsi dolů na pole. Ještě jsme poseděli, dojedli oběd a znovu vyjeli na Hůrku. U rybníků zahýbáme doleva na Ostroh (Seeberg). Sjíždíme trochu dolů k potoku a před námi na kopečku hrad. Prohlédli jsme si nádvoří i okolí - restaurace a ubytování pro Němce, přečetli si něco o historii a opět se vydáváme dál.
Za vesnicí v ohradě jsou lamy, milá a fotogenická zvířata, právě si je prohlížejí malé děti i dospělí. Tak nasedat a jedeme dál do Františkových Lázní. Obloha se vyjasňuje i sluníčko se ukazuje a na kolonádě sedí lidé jen v košilích a halenkách. Konečně svlékáme bundy a procházíme lázeňský areál.
V těchto lázních jsme byli kdysi dávno, dnes je celé město opravené, hezčí a kolonáda - pěší zóna s parkovou úpravou - úplně nejlepší, tak jsme raději kola vedli. Na konci parku u Ruské ulice se právě na podiu připravoval nějaký odpolední koncert. Prošli jsme kolem vodotrysku na Národní třídu, je nově vydlážděná se stromořadím a všude kavárny se stolečky venku, kde posedávají lázeňští hosté u kávy a zákusku. Prostě pohoda. Na konci Národní třídy je Františkův pramen s pověstnou sochou malého klučiny Františka, na jehož Frantíka si museli všechny ženy sáhnout, chtěli-li otěhotnět. Ve Františkových lázních se totiž léčili (a snad ještě léčí) ženy s poruchami plodnosti a nemocemi pohlavního ústrojí. Ale to zrovna nepotřebujeme, pokračujeme tudíž parkem kolem sochy Josefa II. ke Glauberovým pramenům a dál až na konec lázeňského parku. Přecházíme hlavní silnici na na Klostrmannovu ulici a směřujeme ke Komorní Hůrce.
Tak tuto zajímavost jsme si prohlédli ze všech stran, projeli jsme okružní naučnou stezku Komorní Hůrka a vzhledem k pokročilému času jsme svižně pokračovali směr Cheb. Zastavili jsme se jen na mostě přes dálnici a po cyklo 36 dojeli k vyhlídce nad vodní nádrží. Dále lesem dolů k vodě, po ulici V Lipách jsme sjeli na Vyhlídku a Havlíčkovu, ještě vyšlapat kopec Komorní ulicí Ke Skalce a jsme "doma".
Přijeli jsme skoro o pěti, po uložení kol do garáže se převlékáme, umýváme a malý odpočinek před večeří po 41,6 km také neuškodí. Na večeři jsme šli do města do stejné restaurace na náměstí jako včera. Na zítřejší cestu se musíme dobře vyspat.

V pondělí 16.6. ráno nás přivítalo sluníčko. Po snídani se balíme, ještě foto ubytování a odjíždíme už v 8.20 hod. Nejprve dolů k lávce přes výpadovku, odtud ulicemi až dolů k Ohři a po cyklo 6 opouštíme Cheb. Je krásné ráno, sluníčko hřeje, pohodová jízda kolem vody. U Hradiště přejíždíme na pravý břeh a dále podél řeky na Jindřichov, Chocovice a Vokov. Z mostu je krásný pohled na sluncem zalitou řeku a její ramena. Kousek dál za mostem stojí kaple a socha sv. J. Nepomuckého,
Odjíždíme podél řeky, jejíž tok se vine krajinou od jedné vesnice ke druhé a vytváří meandry. Tak jsme minuli Vrbovou, objeli Nebanice a pokračovali do Mostova. V barokním zámku je restaurace a muzeum porcelánu. Zbytky středověkého sídla - hradu jsme minuli v Kynšperku nad Ohří. Přejíždíme řeku po kryté dřevěné lávce do Dolních Pochlovic a dál šlapeme podél železnice a řeky po cyklo 6.
Kopírujeme velký oblouk řeky do Dasnice a další oblouk do Chlumku zkracujeme přes kopec. Pak mírně dolů do Hlavna, kde trochu kufrujeme, abychom nakonec správně podjeli železniční trať a pokračovali na Citice. Na opačném břehu řeky se rozkládá do daleka do široka elektrárna Tisová. V Citicích jsme si nevšimli, že cyklo 6 přechází na protější břeh Ohře. Udělali jsme tedy kolečko Citicemi, abychom se vrátili na most a po pravém břehu pokračovali na Sokolov. Ještě malá občerstvovací zastávka u laviček a za chvíli odbočujeme do města, ale místo na náměstí jedeme kamsi na druhou stranu. Neztratili jsme se, konečně jsme u zámku.
Sokolov - město nás vůbec nenadchlo. Paneláky poskládané v řadách, mezi tím ještě staré nízké domky, kostel kdesi mezi paneláky. Docela rádi odjíždíme, přes most na levý břeh a stále podél Ohře přes Královské Poříčí s malou zastávkou pod viaduktem dálnice.
Kousek dál u lávky přes Ohři Pod Starým Sedlem jsme potkali odpočívajícího cyklistu. Ptal se nás polštinou míchanou s češtinou (nebo naopak?), zda jede dobře směrem ke hranici na Cheb a že jede ještě dál přes Německo domů, do Polska. Jezdí sám, občas si i vaří a přespává i pod širákem, podle toho, kde se nachází. Popřáli jsme si "dobro dojeli" a pokračovali ku hradu Loket.
Cyklo vede kolem řeky, která obtéká hrad s přilehlými domy postavenými na skalnatém ostrohu. To je městečko Loket. Na lavičce pod hradem s výhledem na řeku a přírodní divadlo konečně obědváme. Za námi za plotem na hradbách se pásly kozy a přišly se na nás podívat. Natrhala jsem jim bodláky a mlíčáky, sluply to jako malinu a chtěly by se krmit ještě dál, jenomže my máme před sebou dlouhou cestu do Varů.
Sbalili jsme se a nasedáme na naše jednostopé "oře". Odjíždíme podél hradeb, historické domy jsou opravené, kolem řeky parková úprava. Objeli jsme celý ostroh a vyrazili údolím řeky, jejími zákrutami po cyklo 6 - Euregio Egrensis, ke Svatošským skalám. V těchto končinách ojedinělý útvar se skálami Nevěsta, Páter, Muzikanti aj. Projíždíme a po malé zastávce míříme k Doubí.
Je odpoledne, v městečku houstne provoz na silnici. Snažili jsme se jet bočními ulicemi po cyklo trase, ale byla špatně značená. Skončili jsme v jakémsi sídlišti, tak zpátky na silnici a pak podél vody po silnici až k železniční zastávce Karlovy Vary-dolní nádraží. Za nádražím u Náměstí republiky přes most a po levém břehu dojíždíme na Drahovický most. Opět přejíždíme Ohři a stoupáme do kopce přes Řezáčovo náměstí, přes park a zahýbáme na Lidickou. V apatmánu u paní Novákové jsme po 69,2 km v Karlových Varech skončili dnešní den cykloputování.
V rodinném domku jsme měli k dispozici celý kompletní byt. Po ubytování trocha odpočinku a pak večerní procházka městem. V Karlových Varech nemůžeme vynechat lázeňskou kolonádu, což představuje asi 3 kilometry chůze z Lidické dolů do středu kolonády. Prošli jsme ji až na dohled k hotelu Pupp a pak zpět kolem říčky Teplé. Na Vřídelní kolonádě právě zavírali prameny, tak jsme ochutnali karlovarský pramen na Mlýnské kolonádě. Došli jsme až k Poštovnímu mostu, v samoobsluze si koupili večeři a vydali se přes park do kopce zpět na Lidickou. Pěkně jsme se prošli, skoro 10 km, bude se nám opravdu dobře spát.

V úterý 17.6. ráno vstáváme brzy, po osmé hodině jsme najezení, sbalení a v 8.25hod. odjíždíme. S kopce dolů k Ohři na Mattoniho nábřeží a dál po silnici přes Svatý Hubertus na Kyselku. Bývalé lázně, ale spustlé s rozpadajícími se lázeňskými domy, které chtějí opravit a obnovit dávnou slávu.
Pokračujeme do Radošova se starým dřevěným mostem a po cyklo 6 přes kopec do Velichova. Po pravém břehu do Jakubova a polní cestou do Stráže nad Ohří. Tam jsme skončili na nádraží, tak zpátky, tunelem na pravou stranu kolejí a stoupáme po silnici. Míjíme stáčírnu korunní kyselky blízko jejího pramene, projíždíme vesnici Korunní pak Kamenec do Okounova.
Vracíme se zpět k Ohři do Lužného, kde vodáci právě přenášejí lodě přes splav. Přejíždíme na pravý břeh, podél řeky na Černýš a blížíme se ke Klášterci nad Ohří. Před městem projíždíme lázeňským areálem, který nás nijak nezaujal, zato náměstí ve "starším" provedení s novými auty a Mariánským sloupem je přímo fotogenické. Poledne pryč, je čas si koupit něco k obědu. Bránou vjíždíme do zámeckého parku, kde jsme se usadili na lavičce a v přírodě s výhledem na řeku poobědvali.
Cyklo 6 nás vede stále podél řeky, v Rašovicích fotografujeme most i okolní krajinu - kopce vypadají jako staré sopky, kterými kdysi byly. Přejeli jsme na druhý břeh a ve tři hodiny jsme v Kadani. Do města se musí přejet po hrázi Kadaňské vodní nádrže a pak po originální visuté kovové konstrukci "chodníku" dolů na Nábřeží Maxipsa Fíka, které je řešeno jako odpočinková zóna s parkovou úpravou zvláště pro rodiče s dětmi. Projíždíme touto zónou až ke Kadaňskému hradu, pak trochu do kopce k náměstí, kterému dominuje kostel se třemi věžemi.
Vyjíždíme ven z města směr tepelná elektrárna Tušimice. U hlavní brány do areálu elektrárny se na chvíli zastavujeme, abychom si toto grandiozní dílo prohlédli. A pak už "plnou parou" směr Nechranická vodní nádrž. Jedeme po cyklo 3080 a zastavujeme až na hrázi u přepadu. Monumentální přehradní výpust a hráz dlouhá asi 3 km.
Pokochali jsme se tímto vodním dílem a sedli na kola, abychom zdolali poslední kilometry dnešní etapy. A jsme po 73,5 km u kempu Rybářská bašta ve Vikleticích. Nikdo nikde, jen nějací řemeslníci, tak čekáme na pana majitele. Ubytoval nás v chatce - čistá, jako nová, s ledničkou. Od přehradní hráze jsme míjeli několik kempů a chatových osad, většinou prázdných. Ještě není letní sezona, i když počasí je pěkné, dnes bylo docela teplo a večer dokonce svítilo sluníčko. Večeři na verandu nám přinesl sám kuchař, byla výborná, cena mírná a stejně se nám už nikam nechtělo chodit.

Ve středu 18.6. jsme se probudili brzy, svítilo sluníčko, bylo krásně a teplo, ráno jako vymalované. Posnídali jsme z vlastních zdrojů, sbalili batohy a vyrazili na dnešní etapu. Bylo 8.20 hod, což je na nás strašně brzy, ale tak krásné počasí musíme využít. Sjíždíme od hráze dolů k řece vytékající z přehrady a dál ke zbylým chalupám původních Nechranic. Přejíždíme na levý břeh přes výpustný kanál, kde líně plavou asi půlmetrové ryby.
Po cyklo 6 Chmelovelo podél řeky směřujeme přes Vičice a Stroupeč do Žatce, kde hledáme dominantu města - dům s chmelnicovými sloupy na střeše. Po dlouhém bloudění až na náměstí s morovým sloupem u radnice, jsme konečně zahlédli na střeše domu chmelové sloupy. Za dne tato stavba zaniká mezi domy, v noci je osvětlená, tak je tento symbol chmelového Žatecka vidět i zdálky.
Ze Žatce vyjíždíme na Trnovany, kolem chmelnic do Hradiště, Lišan a podél železnice do Postoloprt. Z města po cyklo 3034 jedeme po tzv. náplavovém mostu, z něhož je krásný pohled na dominanty této krajiny - sopky Břvanský vrch a kopec Raná.
Vracíme se na cyklo 6, míjíme přírodní památku Březenské skalní útvary a archeologický skanzen. Cesta vede kolem řeky, jejíž zákruty nekopíruje, jedeme až do Loun.
Projíždíme hradební branou do "starého" města a kolem kostela sv. Mikuláše na Komenského náměstí. V Bille (velmi pěkná prodejna, velký výběr zboží) kupujeme oběd a pokračujeme kolem řeky na okraj města. Zde značení mizí, cest několik, ještěže jsme narazili na dva " pracující" na zvelebování chaty. Ti nás poslali zpět a nasměrovali na panelovou cestu do polí.
Konečně jsme za městem a na prvním příhodném místě zastavujeme, abychom poobědvali. Čtyřicet minut na oběd a odpočinek u kukuřičného pole je dost, tak nasedat a jedeme dál. Následují Černčice, Počedělice a po levém břehu Ohře na Koštice a Dubany. Za Košticemi vlevo vdáli na sopečném kopci se rýsuje silueta hradu Hazmburg (obr), v této rovině příjemná změna.
Dnes jsme ujeli 70,0 km a přijeli až o půl páté do Libochovic. Zámek jsme našli hned, správce ubytovny také a ten nás zavedl do pokoje, kde dnes složíme "hlavu". Jsme zde sami, kola dáváme na chodbu a jdeme se umýt a převléknout.
Je čtvrt na sedm, dost času na procházku zámeckým parkem se sochami u jezírka, po cestičkách, které lemují staré vzrostlé stromy. Obešli jsme půlku Libochovic,vrátili se zpět na náměstí a skončili na výborné večeři v restauraci Zámecký Šenk. Najezení jsme se odebrali zpět na ubytovnu a jak se u nás říká - "šli na kutě".

Ve čtvrtek 19.6. ráno odpočatí a svěží jsme posnídali. V 8.45 hod zamykáme ubytovnu, ještě malé kolečko po Libochovicích a odjíždíme k Ohři. Hned za mostem odbočujeme na cyklo 6 a podél Malé Ohře směřujeme ke Kostelci nad Ohří a do Budyně n.O. V parku u hradu Budyně má školka hodinu tělocviku nebo něco nacvičují. Odcházíme tedy na druhou stranu, kde je lapidárium pod širým nebem - zajímavá torza soch, nalezených na zdejším hradě nebo v blízkém okolí.
Podívali jsme se a po silnicí 608 přejíždíme dálnici do Doksan, pak přes most do Brozan a Bohušovic. Kolem Ohře je v městečkách i vesnicích roztroušeno mnoho tvrzí, zámků a klášterů, což svědčí o značném středověkém osídlení, které přetrvalo až do současnosti. My však pokračujeme do Terezína, malé pevnostní město při řece Ohři, která je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín.
Hned na okraji města jsme odbočili k ubytovnám pro židy. Kousek dál je židovský hřbitov, kde je pohřbeno 6000 židů zde zemřelých. Pokračujeme do města Terezín na náměstí, kde jsme se podle mapy zorientovali. Celé město bylo obehnáno hradbami a bylo jednou Velkou pevností. Konečně jsme trefili směr k Malé pevnosti a Národnímu památníku na druhém břehu Ohře, kde se konají vzpomínkové piety.
Tím jsme ukončili prohlídku a odjeli dál na sever k Litoměřicím. Město se prostírá u soutoku Ohře s Labem, ale jen na pravém břehu Labe. Takže do Litoměřic musíte přes dlouhý most, ze kterého je jedinečný výhled na soutok. Poledne pryč, tak ještě několik pohledů na město a řeku a opouštíme Litoměřice, nejsevernější místo letošního cykloputování.
Odjíždíme po cyklo 2, EV7 Labská, která vede podél řeky a míjí vesnice. Za Křešicemi se otáčíme k jihu a stále po cyklo do Nučnice. Je už hodně popoledni, zatím jsme neměli příležitost koupit něco k obědu, ale ... před Lounkami je přímo u cesty něco mezi výletní restaurací a polní kuchyní. Vhodná příležitost k obědu. Kuřecí stehno s brambořáčky, hranolky a šopský salát, k tomu nealko pivo - parádní oběd v přírodě.
Najezení se vydáváme na další cestu přes Čerňeves do Roudnice nad Labem, kam musíme přes most. Od řeky stoupáme mírně nahoru přes náměstí a vyjíždíme směr Říp po modré turistické do Vesce. Za vesnicí míjíme pěkný rybníček - místní koupaliště a také místo na rande. Pokračujeme do kopce přes Rovné a dál po silnici lemované stromořadím až na úpatí vyhaslé sopky Říp. Odtud nahoru vede tak příkrá cesta (místy až 45° ), že kola tlačíme až k Rotundě. Na malé mýtině osvětlené sluncem, stojí kostelík, čerstvě na bílo natřený a zavřený. Kousek níže je turistická chata s nápisem - Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp.
Je půl páté, čas vydat se dolů. Po červené turistické se ocitáme na okraji srázu a dál vede jen pěšina přes kameny - černá vyvřelina, která klouže. Tak tudy cesta pro kola nevede. Vracíme se zpět do Rovného a přes Cítov frčíme do Mělníka. Hlavní příjezdovou komunikaci přejíždíme do Brozánek, odbočujeme na most přes Labe a za ním nahoru uličkami na Zborovské náměstí a k internátu střední školy, kde strávíme dnešní noc. Po 84 km se už těšíme na odpočinek. Dnes jsme výborně poobědvali, tak si jdeme koupit jen studenou večeři a něco k snídani. Ubytování máme v Domově mládeže SPŠS v Mělníku, velmi podobné jako studentské koleje.

V pátek 20.6. vstáváme v 7 hodin a po obvyklém rituálu - obléct, umýt, posnídat, zabalit - odjíždíme už o půl deváté od kolejí.
Včera nebyl čas na prohlídku města, tak teď po ránu si uděláme okružní jízdu městem. Pražskou ulicí na Náměstí Míru a pak kolem Mělnického zámku na vyhlídku s pohledem na jihozápad z mělnických hradeb. Vyhlídka je to opravdu krásná: dole doprava odtéká Labe, trochu vlevo se díváme do dáli na Říp, dále vlevo ústí do Labe plavební kanál a ještě více doleva můžeme vidět soutok Vltavy s Labem. Vdáli na kanálu je nějaký starobylý most, měníme trasu a pojedeme se tam podívat.
Projeli jsme zámeckými vinicemi dolů k řece a na mostě, po kterém jsme včera přijeli ještě děláme poslední foto zámku s vinicemi a sbohem Mělníku. Po silnici přes Brozánky a Hořín
jedeme k plavebnímu kanálu. Konečně jsme dorazili ke zdymadlu a historické (nebo stále využívané?) plavební komoře.
Pokochali jsme se historií a po cyklo 7 Vltavská směřujeme zpět k Labi. Na druhý břeh Vltavy vede parovodní potrubí, kolem kterého kvůli prohlídkám a opravám jsou na obou stranách schody a lávka. Pro pěší i cyklisty dostačující přechod. Trochu jsme se zdrželi, tak nasedat a frčíme polabskou rovinou přes Zálezlice do Obřízství zpět k Labi.
U zámečku Na Štěpáně odbočujeme přes most do Větrušic na cyklo 2 Labská. V Tuhani trochu kufrujeme, ale nakonec jsme zpět u Labe, které dnes už neopustíme. Na protějším břehu je Neratovická Spolana a za Mlékojedy zámek Lobkovice. Cestou míjíme několik chráněných stromů a blížíme se ke Kostelci nad Labem. Dál pojedeme po levém břehu po cyklo 0019. Míjíme vesničku Záryby, za níž je na pravém břehu Labe zajímavá oblast jezer, kde se těžil štěrk.
Odbočujeme přes most do Brandýsa k Penny marketu, nakupujeme a vracíme se k řece, kde se usazujeme na lavičce, abychom konečně o půl druhé poobědvali. Od rána je podmrakem, ale teplo, vyhlídka na tekoucí řeku je uklidňující a pomyšlení, že tudy někdy projížděl císař Rudolf II je inspirující k odjezdu. Chvilka odpočinku a jídlo nás posilnilo, tak nasedat a hurá na další kilometry.
Před námi Lázně Toušeň, Čelákovice, Sedlčánky, které míjíme jen okrajem, protože cyklo 0019 vede po břehu řeky. Konečně nějaká civilizace, jsme u Třech chaloupek a před námi Lysá nad Labem. Poprchá, když se otáčíme na Litol a zpět k řece pod most. Tak jsme se tam chvilku schovali. Byla to jen krátká sprška, objevuje se sluníčko a my po 10 minutách jedeme dál opět po cyklo 2.
Cesta kolem řeky je různá - střídá se pěšina, asfalt, polňačka nebo něco mezi tím. Po hrázi Labe míjíme vesnici Ostrou, přejíždíme říčku Vlkava, pak Kostomlátky a blížíme se k Nymburku. Město míjíme, tak alespoň několik foto Nymburského hradu a nábřeží. Podél řeky Labskou rovinou se konečně blížíme k Poděbradům. U mostu zahýbáme do města na kolonádu do penzionu Radost, kam jsme po 95,7 km ve čtvrt na sedm dorazili.
Pěkný slunný dvoupokoj s televizí a příslušenstvím ve druhém patře penzionu a kola dole u "vrátnice". Převlékáme se a jdeme na večeři. Po půl hodině obcházení Poděbrad, kdy jsme si prohlédli historickou část města, se vracíme do restaurace U mostu, abychom se konečně najedli.
Dnes jsme najeli a nachodili mnoho kilometrů, je na čase jít si odpočinout a nabrat sílu na poslední den letošního cykloputování.

V sobotu 21.6. ráno je pod mrakem, ale teplo, odjíždíme po snídani v 9 hodin, a to přes park s květinovými lázeňskými hodinami. Ještě na rozloučenou s Poděbrady jsme udělali foto hradu, lodí v přístavu u plavební komory a domu s nápisem: "Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým" - pěkné říkání.
Labe za Nymburkem se otáčí velkým obloukem k Poděbradům, kam přitéká od jihu, a tak k jihu směřujeme dnes i my. Jedeme podél řeky až k soutoku s Cidlinou, odbočujeme na Libice a silnicí na Velký Osek. Přes Libický Luh se vracíme k Labi do zahrádkářské kolonie Oseček - na Přívoze. Cesta kolem řeky je různorodá, střídá se zpevněná kamenitá s pěšinkou nebo lesní cestou. Míjíme vodní elektrárnu Klavary a už je před námi Kolín.
Ještě před mostem do města je pomník medvědů "kteří se potkali u Kolína", ale ten jsme nenašli. Most vede přes Kmochův ostrov. Je to místo odpočinku pro Kolíňáky a konají se zde koncerty dechové hudby - Kmochův Kolín. Z ostrova do města se jde přes další most zakončený tobogánem (foto). Vyjeli jsme nahoru (pěší mohou po schodech), tím se překročí řeka, železnice a jste kousek od náměstí. Dnes bylo náměstí zaplněno "starými auty", protože se zde konala ukázková jízda, možná i něco jako závod veteránů. Bylo zde mnoho starých aut - Wartburg, Trabant, válečné džípy, různé škodovky, tatrovky, Moskviče a Volhy, ale marně jsem hledala naši starou tatrovku Hadimršku.
Pokochali jsme se auty a po malé projížďce městem, přes Karlovo náměstí, kolem hradu se vracíme přes tobogán na druhý břeh až na Jiráskovo náměstí. Na pravém břehu Labe je cyklostezka špatná. Přes starý kamenný Masarykův most se vracíme na levý břeh, sjíždíme k řece a po Starokolínské opouštíme konečně město Kolín.
Projíždíme Starý Kolín a polní cestou směřujeme přímo na zámek Kačina (zvaný také Husa). Od silnice není zámek přes stromy vidět, je uprostřed zámeckého parku. Toto označení je pro tento areál hodně honosné, je to louka se stromy a zámeckou budovou, žádné květiny, jen posekaná tráva. V části budovy se konají svatby, zezadu to vypadá jako skladiště, ale má zde být Muzeum českého venkova. Tuto sobotu zde byla jen svatba a my tři. Chvíli jsme hledali v parku lavičku, kde bychom se usadili k obědu. Byla zde jen jedna, alespoň ta, jinak bychom museli sedět na zemi. Počasí nic moc, skoro zataženo, ale neprší.
Poobědvali jsme, chvíli poseděli, objeli zámek a sbohem Kačino, nic moc. Odjíždíme přes Svatý Mikuláš, kde právě hrají fotbal, do Týnce nad Labem. Zde se opět vracíme na pravý břeh Labe a vyjíždíme směrem na Krakovany. Že jedeme špatně a vzdalujeme se od Labe na sever jsme zjistili až po dvou kilometrech. Kontrolujeme trasu podle GPSky i mapy a musíme zpět do Labských Chrčic a přes Selmice do Kladrub nad Labem. Kolem hřebčína a koní v ohradách jen projíždíme, jsou už čtyři hodiny, nemáme čas se kochat.
Zastavujeme jen na napití a pokračujeme přes Semín kolem Opatovického kanálu do Břehů. Před mostem přes Labe odbočujeme na Lohenice a vracíme se na cyklo 2. Míjíme dva "koupací" rybníky, písečné a za Mělicemi přejíždíme Labe do Valů. Dále polňačkou kolem kolejí po Labské stezce na Opočínek a Lány na Důlku.
Za Srnojedy opouštíme cyklo Labská, odbočujeme přes železniční koleje a blížíme se k Pardubickému nádraží, kde jsme před 8 dny nasedli do vlaku směr Cheb. Podél kolejí jsme dorazili až k mostu, po chodníku nahoru, podchodem na druhou stranu silnice a na chodník vedoucí do sídliště Dukla, kde jsme zaparkovali auto. Tak se těšme, že tam ještě stojí. Sláva, nikdo nám auto neukrad, bylo celé, nepoškozené, jenom zaprášené. Po dnešních 95 km do Pardubic je potěšující, že se máme čím dopravit domů.
Letošní cykloputování jsme ukončili v sobotu v 18.25 hod po 539 km na kole. A teď už kola na střechu, "nasedat" a jedeme, nejdříve koupit něco k večeři. V sídlišti jsme dost rychle našli Penny, úroveň obchodu mnohem lepší oproti Brnu. A teď už jenom - domů.



METUJE-ORLICE-SVITAVA

26. dubna 2014 v 17:02 | pavelis@seznam.cz


Vyjeli jsme před polednem v sobotu 15.6.2013 velkým autem směr Adršpach. Letos jedeme na kole opět od severu k jihu, takže tam je to z Brna na sever. V oblíbené restauraci ve Svitavách pod náměstím jsme si dali oběd a pak už pokračovali až do letošního výchozího ubytování v Adršpachu v apartmánu u Kozárů. V domě u silnice bydlí majitelé a bývalá hospodářská část domu je přestavěna na ubytovací prostory. My jsme byli v 1. patře, kde je obytná místnost s kuchyňským koutem a po schodech v "podkroví" se nachází ložnice pro 5 osob. Vše zarámované trámy jako ve stodole, ale čisté, pěkně vybavené a vonící dřevem.
Přijeli jsme asi ve 4 hodiny, byl tedy do večeře ještě čas na malou procházku blízkým okolím. Vydali jsme se na nedaleký Křížový vrch, vylezli až na vrchol, odkud je krásný rozhled na Adršpašské skalní město i vesničku Adršpach.
Po takové procházce nám docela vyhládlo, snědli jsme tedy večeři, kterou jsme si jako vždy přivezli ssebou a pak už jen odpočívali a plánovali, kam půjdeme zítra.

Ráno v neděli 16.6. jsme se probudili do slunečného dne. Po snídani a sbalení potřebné výbavy (jídlo, pláštěnky) jsme se vydali na celodenní výšlap do Teplických skal a pak také na hledání pramene Metuje, to je totiž naše letošní první řeka.
V Adršpachu jsme nasedli na vláček - motoráček, který nás dovezl na zastávku Teplice nad Metují-skály, kde je vstup do Adršpašsko-teplického skalního města, a to části teplické. Mezi oběma částmi je sice turistická cesta přes Vlčí rokli, ale v současnosti zavřená pro špatný stav a možná také proto, aby se na jednu vstupenku nenavštěvovala obě skalní města. Podle místních obyvatel tam kontrolují vstupenky a hrozí pokuta, když přejdete z jednoho skalního města do druhého. Proto jsme se rozhodli projít jen Teplické skály od vstupu po modře značené trase až k vyhlídce zříceniny hradu Střmen, kterou jsme nemohli vynechat. Takže vzhůru po 135 schodech, pak ještě tři žebříky a jsme na malé skalní plošině s rozhledem na část Teplických skal. Z vyhlídky dolů zpět mezi skály a pokračujeme až na rozcestí u Skalní nevěsty, kde odbočujeme na Sibiř.Přestože svítí sluníčko, tady mezi vysokými skalami v úzkém prostoru je docela chladno a ve skrytých zákoutích navzdory červnu leží zbytky sněhu - skutečně ledová sluj. Procházíme jí tam a zpět, abychom se vrátili na rozcestí a jdeme do další části. Prolézáme Skalní chrám, něco jako jeskyně, ale s vysokým špičatým stropem připomínajícím chrámové klenuté stropy a pokračujeme po modré na zelenou turistickou cestu. Po ní jsme došli až na okraj skal, kde se to jmenuje Pod zvětralým vrchem. Poledne už dávno minulo, uvelebili jsme se tedy na sluníčku na louce a obědváme.
Dnes nás čeká ještě nalézt pramen Metuje. Posilněni na další cestu, odcházíme po cyklo 4036 kolem lesa přes Liščí sedlo a stále severním směrem. V místě, kde cyklo odbočuje trochu doprava na východ, se vydáváme přes louku mírně do kopečka, kde tušíme pramen Metuje. V malé proláklině u několika stromů nacházíme mokřad, ale podle mapy a GPS to není správné místo. Pokračujeme tedy dál, nikoli podél skal, ale podél ohrad s koňmi a kravami. Stoupáme opět mírně nahoru po louce, až jsme narazili na rybníček. Na západní straně z úžlabiny porostlé křovím do něj ústí jakási strouha, na druhé straně vytéká směrem do skal. Tak to by mohlo být ono - prameniště Metuje. Syn Tomáš se vydává hledat začátek toho přítoku, my ostatní raději sedíme na sluníčku a sledujeme malé rybky.
Je už čtvrt na pět, takže svižným krokem do Adršpachu, bez zastavení až do chalupy paní Kozárové.
Všichni se převlékáme, umýváme, Tomáš ještě svačí a pak už ho vypravujeme na cestu domů. Poslední zamávání za odjíždějícím a my tři zbývající, kteří zítra sednou na kola, se jdeme navečeřet do Adršpachu.
Neděle byla teplá a slunečná, na další dny je předpověď také příznivá.

V pondělí ráno 17.6. nás přivítalo sluníčko. Po snídani se balíme, ještě foto ubytování a rozloučení s paní Kozárovou. Odjíždíme už v 9 hod silnicí podél skal, jimiž protekla Metuje. V jejím korytě jsme z mostu zahlédli krásný rozsochatý pařez, který stál za fotku.
Řeka dále pokračuje paralelně se silnicí do Teplic nad Metují. Zde mají být dva zámky, ale jeden jsme nenašli a v druhém je domov důchodců. Alespoň je udržovaný a slouží dobrému účelu. Nasedáme a po cyklo 22 šlapeme přes Dědov až do České Metuje. Na silnici 201 u chalupy č.12 odbočujeme a obyčejnou polňačkou šlapeme do kopce směr cyklo 4036.
Nahoře z cesty mezi poli je krásný rozhled - odleva přes Adršpašské skály, naproti na Ostaš a dál na hřeben Broumovských stěn. Zastavujeme a kocháme se vyhlídkou. Také je nutno se napít a odložit trička, protože se značně otepluje. A jedeme dál - zatočíme doleva po zelené dolů do Maršova nad Metují.
Pokračujeme podél řeky přes pole i lesem, i trochu bláta se zde najde. Přejíždíme přes železniční trať a kousek dál ve stínu lesa se zastavujeme, abychom poobědvali. Na sluníčku začíná být pěkné teplo, ale u lesa s výhledem na splav je příjemně, tak jsme tady zůstali celou hodinu. Pak opět nasedat a odpočati jedeme dál přes Velké Petrovice, podél lesa a Metuje, přejíždíme koleje, zamáváme projíždějícímu vlaku a stále podél vody až do Hronova na náměstí. Vedro je čím dál větší, osvěžila nás zmrzlina, kterou jsme na lavičce vychutnali.
Poseděli jsme chvíli, pokochali se pohledem na Jiráskovo divadlo a vyrazili na zbytek cesty. Ještě kolečko přes náměstí kolem divadla a po cyklo 22 vedlejšími ulicemi přes Velké Poříčí a Běloves směřujeme k Náchodu. Trasa vede kolem Metuje, mimo silnice až do města, kde dnes nocujeme v Domově mládeže. I když jsme měli adresu, hledali jsme ubytovnu dosti dlouho. Nejdříve jsme kolem řeky projeli příliš daleko, tak jsme se vrátili zpět a přes most na druhou stranu. Postupně jsme udělali takové velké kolečko několika ulicemi se dvěmi menšími zajížďkami a po hodině hledání skončili na správné adrese v ulici Raisova u řeky.
Konečně tedy po 44 km a bloudění Náchodem jsme se ubytovali . Po malém odpočinku ještě procházka městem za účelem večeře, až na náměstí pod náchodským zámkem. Skončili jsme v hotelu U Beránka na svíčkové.

V úterý ráno 18.6. nás opět přivítalo sluníčko, vstávali jsme dostatečně brzy, takže jsme už před devátou hodinou byli sbaleni, najezeni a v 9.15hod. odjíždíme. Ještě zastávka ve škole, zaplatit za nocleh a opouštíme Náchod cyklotrasou 4034 podél Metuje.
Přes most se dostáváme do Starého města nad Metují s novou zástavbou, pěkné sídliště. A znovu na druhý břeh, šlapeme trochu do kopce a vyjíždíme podél řeky směr Nové Město nad Metují. To se nachází na kopci, takže nahoru až na náměstí. Klasické středověké čtvercové náměstí s podloubím, slunečními hodinami a v jednom rohu vchod do hradu. Kupujeme si oběd a odjíždíme z náměstí zpět dolů k řece.
Údolím řeky Metuje vyjíždíme po cyklo 4034 kolem vody, kde je po deštích z minulého týdne ještě místy bláto a louže. Tyto "překážky" zdoláváme pokud možno "suchou nohou", ale konstatujeme, že tuto trasu kolem vody musíme opustit, nemáme-li zapadnout do bláta. Odbočujeme na cestu přes louku a končíme u mlýnského náhonu s převody na kolech plnými trávy. Po očistě převodů přecházíme na druhou stranu po úzké lávce pro pěší a cestičkou kolem jakéhosi plotu se ocitáme u čističky odpadních vod. Sláva, máme vyhráno, příjezdová cesta jde přes osadu Osma do Černčic, které projíždíme a už jsme zpátky na cyklo 4034. Trochu jsme se zdrželi - poledne už dávno pryč, takže nasedat, plnou parou do Slavětína a kolem Staré řeky do Šestajovic. Naštěstí na návsi u zavřené hospody byl stůl s lavicí, kde bylo možné posedět a naobědvat se.
Posilnění a odpočati vydáváme se přes Starý Ples kolem rybníku stejného jména do Josefova u Jaroměře. Byli jsme zde již před rokem (cyklotur Labe-Chrudimka), ale soutok Labe s Metují jsme nenašli, i když jsme stáli na mostě 100 metrů od něj. Letos, lépe připraveni, jeli jsme na jistotu a přímo k soutoku ukrytému za hradbou stromů na břehu obou řek. Ještě nezbytné foto a opouštíme Metuji a Josefov po cyklo 4266 směrem na jih.
V Rasoškách zahýbáme doprava na Vlkov a dál až na most přes Labe u Smiřic. Zůstáváme na levém břehu a po cyklo 4283 směrujeme na Lochenici, ale hned za mostem přes Labe zahýbáme na cestu těsně kolem řeky. Překračujeme Labský náhon, míjíme okraj Předměřic n/L, zde nás cyklo vede opět na protější břeh a u Plácek znovu přes most. Po této straně řeky přijíždíme až na městský kruhový objezd Hradce Králové.
Odbočujeme přes most doleva, ale po asi 500 metrech zastavujeme, směr na východ nebude ten správný. Nastává čtvrthodina určování polohy a výsledkem je - zpět na křižovatku u mostu a přímo na jih podél řeky po cyklostezce 24. Jede se po nábřeží, promenádou, kterou lemují vzrostlé stromy, lavičky, pohodový průjezd městem. Míjíme Tyršův most, u Pražského mostu je cyklo odkloněna kolem náměstí a pak zpátky zase nábřežím až na most U soutoku.
V tom parku u soutoku Labe s Orlicí jsme byli minulý rok, letos se jen kocháme pohledem z mostu. Ještě foto a jedeme dál po městském okruhu až na velký kruháč, odbočujeme na Brněnskou směr Palachovy koleje VUT. Po malém asi půlhodinovém bloudění kolem bloku domů nalézáme kancelář kolejí University H.K. a jsme ubytováni. Kola vezeme výtahem a "uskladňujeme" je na pokoji v 6. poschodí s krásným výhledem. Konečně jsme dnes po 65,5 km doputovali do Hradce Králové.
Ubytovaní, umytí a trochu odpočatí se vydáváme na večeři. Jsme na okraji města, jdeme tedy směrem ke středu města. V nejbližším okolí žádná restaurace, jdeme stále dál, až po více než 1km objevujeme velké nákupní centrum. Tady snad bude nějaká možnost se najíst. Možnost byla, ale nic moc - jedna restaurace zavřena, pizu nechceme, KFC ani náhodou.... Ještěže byla otevřena samoobsluha Tesco, kde jsme zakoupili něco k snídani, něco k večeři a pití i na zítřejší den. Hladoví jsme se vydali na zpáteční cestu na koleje, snědli studenou večeři a brzy zalehli, abychom nabrali síly na další cykloputování.

Ve středu 19.6. v Hradci Králové opouštíme Labe a vydáváme se za krásného slunečného rána proti proudu řeky Orlice. Od kolejí odjíždíme severním směrem na známou křižovatku u Tesca, pak kousek podél městského okruhu a směřujeme na východ. Hradec Králové opouštíme po cyklo 222 směr Malšova Lhota ke Stříbrnému rybníku. Takto jsme opustili cyklotrasu, ale zato je cesta lepší - zpevněná. Projeli jsme lesem, Běleč nad Orlicí, kolem skanzenu Krňovice po žluté značce až na most přes Orlici. Chvilka odpočinku a frčíme dál po cyklo 4158 lesem až do Albrechtic. Blíží se poledne, kupujeme oběd a nasedat, před námi soutok Tiché a Divoké Orlice někde vlevo od trasy, takže jsme ho v klidu minuli.
A jedeme dál, od teď podél Tiché Orlice stále na jih po cyklo 4163. Sluníčko svítí, je stále větší teplo, ale dnešní trasa po rovinách se jede pohodově. Projeli jsme Žďár nad Orlicí, Borohrádek a stále cestou mezi železnicí a řekou lesními i polními cestičkami se blížíme k vesničce Korunka. U ní je rybník Velký Karlov, kde je plánován oběd. Z jedné strany rybníku les - tam jsme se pokoušeli zajet. Cesta zarostlá trávou, ani jsme se nedostali k rybníku, tak jsme to otočili zpět. Vesnička Korunka je u hráze, projíždíme kolem rybníku, ale nikde žádné místečko na posezení. Vzdáváme to, jedeme hledat lepší místo. Protože je dnes opravdu horko, nejlépe je ve stínu pod stromy, i když přímo u silnice. Ale tady "chcípl pes" - po celou dobu oběda ani živáčka, když nepočítáme zpěvné ptactvo a otravné vosy, které ucítily náš oběd.
Posilněni na další kilometry, nasedáme a odjíždíme přes Plchůvky, Chloumek do Chocně. Chvilku jsme postáli v Chocni na mostě a pokračovali podél řeky k druhému mostu, také zde jsme se chvíli kochali pohledem na řeku a městečko. Odjíždíme a ještě se zastavujeme za městečkem v parku u řeky. Jsou už tři hodiny, znovu nasedat "na kůň" a odjezd.
Širokým údolím, na jedné straně cesty les, na druhé řeka a železnice nás provází až do Brandýsa nad Orlicí. Malé zastavení na náměstí a opět dál. Na konci města odbočujeme k lesu, kde se nachází pomník J.A.Komenského a keřové bludiště pro děti, vše s výhledem na zámek. Ošetřila jsem odřeného člena výpravy, chvíli jsme poseděli a jedeme dál.
Stále kolem vody a železnice po cyklo 4054 (také značeno 4061), bez zastávek šlapeme až do Ústí nad Orlicí. Cesta je to pohodová, zpevněná, později u Ústí asfaltová, místy těsně kolem kolejí, které se několikrát podjíždějí. Vzhledem k tomu, že je to frekventovaná trať na Prahu, za dobu jízdy kolem trati nás míjelo několik vlaků. O půl páté jsme byli ještě několik kilometrů před Ústím nad Orlicí, kde máme spát ve Střední škole umělecko-průmyslové. Městem jsme projeli bez bloudění a docela rychle našli školu. Po 69,7 km konečně u cíle dnešní etapy. Kola nám uschovali u tělocvičny (s lezeckou stěnou ), která slouží i jako malířský ateliér, prostě umělci.. Ubytování - klasická buňka pro studenty s příslušenstvím na chodbě.
Po nezbytné "očistě" se vydáváme na večeři nikoli do města, ale opačným směrem, do sportovního areálu u řeky. Restauraci Sporthotel s možností posezení ve venkovní zahrádce pod slunečníkem jsme uvítali. Dnes nejen že bylo teplo celý den, ale i teď večer je ještě nejmíň 25 stupňů. Po dobré večeři zpět "do školy" a dobře se vyspat na zítřek.

Ve čtvrtek ráno 20.6. nás opět přivítalo sluníčko, bude další teplý den. Po snídani se balíme, ještě vyzvednout kola u tělocvičny a opouštíme školu. Zajíždíme na náměstí, trochu se porozhlédnout po městě, kde jsme ještě nikdy nebyli. Pěkné městečko, náměstí s mariánským sloupem a podloubím opouštíme směrem k řece. Přes hlavní silnici na Rychnov (směr Polsko) se dostáváme do sportovního areálu a končíme za tenisovými kurty ve křoví. To asi nebude ten správný směr. Vracíme se, objíždíme další stadion a ocitáme se u "včerejší" restaurace. Konečně jsme na okraji města, zahýbáme doleva a přes most podél Orlice. Cesta se však podezřele stáčí na západ a k jihu. Zastavujeme a pohled do mapy ukazuje, že se vracíme po proudu Orlice. Opět zpátky na druhý břeh a za mostem doleva a tentokrát již po cyklo 4048 proti toku řeky.
Nejprve na sever do Dolní Libchavy, kde se Orlice otáčí na východ. Krajinou se vine nejen řeka, ale také železnice a silnice. Je teprve 10 hodin, sluníčko svítí a hřeje až příliš, bude horko. Musíme ujet co největší část cesty do oběda. Na kraji obce Černovír odbočíme přes most zpět k železnici a té se budeme držet přes Lanšperk až do Hnátnice. U splavu, kde široko daleko nikdo není, ani žádná chata, jsme narazili na reklamu Parfémy Elis - asi pro zajíce a lišky. My pokračujeme stále údolím kolem Orlice přes Valdštejn, Červenou do Letohradu.
A dál podél trati a řeky předměstím Letohradu jsme přijeli k malé tvrzi Orlice. V rybníku, nejspíše zámeckém se líně "proháněli" velcí pěkně vykrmení kapři a jiné rybí speciality. Kapříkům jsme zamávali a jedeme dál. Cesta krásně plynula kolem vody, tak jsme minuli zkratku do Vermeřovic a přes 2 km jsme si zajeli. Šlapeme až do Jablonného nad Orlicí, kam jsme dorazili ve třičtvrtě na jednu hodinu. Nejvyšší čas koupit si něco k obědu. Lavičky na náměstí, ty přímo lákají k posezení a odpočinku. Místní samožka otvírá až v jednu, čekáme a kocháme se pohledem na penzion Srdíčko a do parčíku naproti na kamennou mísu. Z ní odkapává voda, tak jsme si mohli alespoň trošku opláchnout ruce.
Obědvat na náměstí nechceme, abychom přežili, koupili jsme kromě oběda ještě zmrzlinu k okamžité konzumaci. A pak znovu do sedla, z náměstí sjíždíme dolů zpět k nádraží a hledáme cestu kolem vody. Neúspěšně, tak odjíždíme z Jablonného po cyklo 4069 a přemýšlíme, kde se co nejdříve najíst. Nakonec nám posezení k obědu a odpočinek ve stínu poskytla autobusová zastávka u objektu Armády ČR u obce Stanovník. Je horko, ale musíme dál. Pokračujeme přes Těchonín do Celného a dál už po silnici 311 do Mladkova. Za náměstím zahýbáme na silnici 312 (cyklo 52 na Lichkov), která vede podél železnice, řeky Orlice a kousek od polských hranic. Před námi už jsou Králíky, dnešní nocleh.
Z Jablonného jsme jeli stále po silnicích, ale střídavě nahoru a dolů. V tom dnešním horku jsme z těch kopců a 55 km do Králíků docela unaveni. Ještě jsme se zastavili na náměstí pro nějakou zeleninu a snídani a stoupáme městem k našemu dnešnímu noclehu. Je to penzion V aleji na okraji Králíků pod Mariánským kopcem. Ubytování v podkroví, pěkné. Po chvíli odpočinku a nezbytném umytí po dnešním horkém dni se jdeme navečeřet. Zakotvili jsme v restauraci u Chorvata. I po večeři ve čtvrt na devět bylo stále teplo, tak jsme se ještě trošku před spaním prošli.
Ráno pátek 21.6. bylo zataženo, asi dnes už nebude takové horko jako včera. Snídáme na pokoji to, co jsme včera nakoupili, pak už jen balení a v 9hod. odjíždíme. Za posledním domem Králíků začíná křížová cesta na Horu matky Boží, dosti prudká, jdeme pěšky až nahoru. Dolů sestupuje skupina snad trampů, možná nocovali v ubytovně na kopci. Tam se nachází klášter redemptoristů Hedeč a naproti je Poutní dům, kde se lze ubytovat, asi celoročně a velmi skromně. V tuto dobu vše vypadá dost opuštěně. Navíc se sem přesouvají mraky, jsou sice řídké, neprší z nich, ale zdržovat se zde nemá smysl. Je nepříjemno, dělá se mlha, žádný rozhled, opouštíme toto nehostinné místo.
Cesta cyklo 4071 pokračuje mírně do kopce kolem rozhledny a podél ohrady označené nápisem "Nevstupovat! Ve stádě je býk! Nebezpečí úrazu!" Tak takové upozornění jsme ještě neviděli. Krávy i býk byly bůhvíkde, opouštíme cyklotrasu a jedeme dál lesem, mírně do kopce, k prameni Tiché Orlice. K němu se musí pěšinkou mezi smrčky až k boudce s hrníčkem, aby se znavení poutníci mohli napít pramenité čisté vody (obr). Také jsme ochutnali, dobrá, bez příchuti, asi jsou okolní lesy čisté. A vyčistilo se i nebe, vylezlo sluníčko a je docela teplo, bude opět hezký den.
Je už půl jedenácté, musíme pokračovat. Zde u pramene Orlice bylo nejvyšší místo letošního cykloputování kolem řek. Odtud už bude cesta "stále dolů", alespoň co se týče toku potoků, říček a řek. Opouštíme povodí Orlice, která plyne až do Labe a tedy do Severního moře. Další cesta nás povede směrem k jihu podél potoků a řek, které splývají ve větší a větší řeky a nakonec se vlévají do Černého moře. Vracíme se pěšinkou na lesní cestu a pokračujeme podle GPS mapy (s malými zádrhely - hledání správného směru) až ke kapli Svaté Trojice. Kousek odtud je pramen říčky Březné pojmenovaný Rudolf. U pramene je dokonce lavička, tak se chvilku kocháme, malé občerstvení také nezaškodí a pak už zpět ke kapli a hurá dolů. Je to dobře udržovaná lesácká cesta, svištíme dolů, ale ouha, zádrhel.
Právě teď se staví nový most přes Březnou a na druhý břeh se dá přejít jen po úzkém prknu, které tam mají dělníci. Byli ochotní a pomohli nám přetáhnout kola. Poděkovali jsme a uháněli s kopce dolů podél říčky přes Moravský Karlov do Bílé Vody. Tam jsme na sebe vzájemně počkali, abychom už společně jeli po silnici přes Březenský Dvůr do Březné a do Štítů. Poledne dávno pryč, opět nás dohnal hlad. Kupujeme oběd a hned na lavičce za kostelem hodujeme.
Ve Štítech opouštíme říčku Březnou a točíme se na západ přes kopec do Horních Heřmanic a podél Sázavského potoka do Dolních Heřmanic. To je po cyklo 4253 a dál po 4225 až do vesnice Koburk, kde se setkáváme s Moravskou Sázavou přitékající zprava. Odbočujeme doleva k jihu po cyklo 4222 a krásným zalesněným údolím po naučné stezce Moravské Sázavy klesáme až do Albrechtic. Bez zastávky pokračujeme až do Lanškrouna, kam přijíždíme v 18.05 hod. Celkem snadno nalézáme penzion Seven K-M, kde se po 52,5 km dnešního cykloputování ubytováváme.
Jenom se převlékáme a odcházíme na večeři. Jdeme kolem jedné restaurace - na pohled nic moc - tak dál - naproti Penny penzion Karolina. Prostředí pěkné, obsluha vlídná a bramborák s "nádivkou" byl také chutný. Po večeři ještě absolvujeme procházku po Lanškrounu, aby nám vytrávilo a také je třeba koupit něco k snídani a pití na cestu. Večer odpočinek a příprava na další zítřejší putování.

V sobotu 22.6. ráno je opět zataženo, ale docela teplo. Vyjíždíme už ve tři čtvrtě na devět a znovu se zastavujeme v Albertu koupit něco k obědu. Je totiž sobota a na vesnicích i menších městech zavírají před polednem. Tak si oběd raději povezeme už od rána.
Ve čtvrt na deset i s nákupem opouštíme Lanškroun a také Moravskou Sázavu. Po cyklo 4222 šlapeme asi 2km nahoru do kopce a pak trochu dolů do Lukové. Odtud proti proudu Lukavského potoka se obracíme západním směrem do Damníkova, kde si fotografujeme na komíně uhnízděnou čapí rodinku. Pokračujeme dál po cyklo 4062 směr Třebovice - rozcestí, pak doleva na cyklo 4045 přes trať a hned doprava k rybníku Hvězda. Tento rybník je pokládán za pramen řeky Třebovky.
Chvíli jsme postáli u výpusti a opět nasedat, jedeme dál - u železniční zastávky Semanín začínají lesy táhnoucí se až ke Svitavám. Kousek za kolejemi odbočujeme na cyklo 4033 a stále lesem se blížíme k hájovně Starý Valdek. Zde musíme přejít přes hlavní silniční tah od Litomyšle. Po chvilce čekání nic nejede a jsme na druhé straně, kde už nás čeká jen cesta lesem po modré turistické až k pramenům řeky Svitavy.
V blízkém okolí v lese je několik potůčků, z nichž jeden byl označen informační tabulí za pramen Svitavy. Za tabulí se mezi mladými smrčky vine pěšinka až ke studánce u velkého kamene. Pro velké množství komárů jsme jenom zdokumentovali pramen Svitavy a odjeli směrem ke Svitavám. Na konci lesa se před námi objevil Svitavský rybník Rosnička s písečnou pláží a lavičkami. Příhodné místo na oběd s poledním odpočinkem. Vylézá sluníčko, je i docela teplo, je opět pěkný den.
Svitava Rosničkou neprotéká, až druhým rybníkem nazvaným Svitavský. Obtéká Svitavy, pod nádražím se stáčí podél silnice, mizí v tunelu a pak už směřuje neustále na jih. My se však u rybníka stáčíme k hlavnímu tahu od Litomyšle, který směřuje přes náměstí T.G.Masaryka na městský obchvat. Odbočujeme na hlavní svitavské Náměstí Míru, kde jsem chodila do základní školy (ještě funguje). Náměstí s podloubím je krásně upravené, kašna také stojí, jenom požární zbrojnici zbourali a někam přestěhovali. Erbenova ulice je širší a staré (škaredé) domy dole na konci ulice zbourali a postavili nové moderní. Projeli jsme přes kruháč na Legionářskou ulici, kde jsme asi 10 let bydleli (dům ještě stojí) a po které vede cyklo 4022. Bočními ulicemi vyjíždíme ze Svitav přes Čtyřicet Lánů kolem řeky do Hradce nad Svitavou.
A už jedeme dál, nejdříve po cyklo 4201 - stále podél řeky. Pěkné údolí bez vesnic po cyklo 4203 nás přivádí až do Dlouhé a pak do Březové nad Svitavou. Kousek musíme po hlavní silnici na Brno. Jenom proto, že je sobota, není velký provoz, dá se to projet. Velice rádi odbočujeme přes železniční trať na Podlesí a do Brněnce.
Přehlédli jsme odbočení a zarazili jsme se až na přejezdu v Moravské Chrastové, když před námi byla hlavní silnice. Tak tudy určitě nechceme jet. Kousek jsme museli zpět na cyklo 104 do osady Půlpecen. A ještě podruhé se nám povedlo odbočit přes trať tam, kam jsme nechtěli. Vrátili jsme se a napotřetí to je ono, konečně jsme na správné cestě - neoznačené - směřující přes Rozhraní do Stvolové. Odtud už pokračuje označená cyklo 5162 do Skrchova. A znovu kufrujeme, mysleli jsme si, že projedeme dále po pravém břehu řeky. Takže jsme vyšlapali strmý kopec až k poslední chalupě a dál cesta nevede. Znovu tedy zpět a tentokrát už jsme museli po silnici až do Letovic. Hned na začátku města zahýbáme doleva mírně do kopce, kde tam říkají Havírna. A stejně se jmenuje penzion, ve kterém dnes budeme po 60,5 km spát.
V přízemí je restaurace, do města dost daleko, tak se tady i navečeříme a snídani máme v ceně. Zítra nás čeká dlouhá cesta až domů, dnešní večerní procházka se nekoná, do města je stejně daleko a musíme se pořádně vyspat.

Poslední den. Nedělní ráno 23.6. je lehce zamračené, ale teplé. Po snídani v devět hodin ještě pár fotek, pak nasedáme a už frčíme od Havírny dolů do Letovic. Naproti na kopci se tyčí Letovický zámek, který obtéká řeka Svitava. Z kruháče vyjíždíme doprava na Masarykovo náměstí a za mostem přes Svitavu odbočujeme doleva po cyklo 5142 k jihu. Kousek za náměstím opět doleva, ale po 100 metrech cesta končí, tak to jsme špatně. Vracíme se, cyklo pokračuje přes koleje, přes říčku Křetínku a pak správně doleva kolem posledních domků Letovic.
U železniční zastávky Letovice cesta vede přes koleje, podle kterých pak jedeme až do Zboňku. Přejíždíme přes svitavskou magistrálu na levý břeh Svitavy a dál do městečka Svitávka. Za městečkem najíždíme na boskovickou silnici, ze které hned za mostem odbočujeme doprava na Mladkov na cyklo 5201. Chvilku kufrujeme, než jsme si jisti, že jsme odbočili správně na Skalici nad Svitavou. Ještě před městečkem se otáčíme doleva na Lhotu Rapotinu po cyklo 5202. A stále podél řeky Svitavy frčíme až do Doubravice nad Svitavou. Zde máme odbočit k řece, ale tu správnou odbočku hledáme (úspěšně) pomocí GPS. Sjíždíme k řece a pokračujeme po cyklo 5202 do Rájce-Jestřebí.
Ulicí Blanenskou kolem rybníčků směřujeme do Ráječka a dál do Blanska. U koupaliště odbočujeme přes řeku podívat se jak vypadá. Do Blanska se jezdíme koupat na přehradu Pálava. Po zhlédnutí koupaliště určitě budeme zase jezdit na Pálavu, není nad přírodní prostředí se zelenou loukou. Je skoro poledne, i když je neděle, na hlavní blanenské ulici jsou otevřeny obchodní domy s potravinami. Zastavujeme a kupujeme v Bille poslední oběd našeho letošního cykloputování. Naproti obchodu je zajímavý dům, jakýsi pseudozámeček, kterého jsme si dříve nikdy nevšimli. Odjíždíme po Svitavské ulici a odbočujeme přes most na cyklo č.5 směr Lipůvka.
Pod zříceninou Nový hrad řeka Svitava přestává sledovat silnici a proplétá se lesním údolím až do Adamova. Blížíme se k Brnu, je neděle a na této cyklostezce je velký dopravní ruch. Z Adamova dál k Brnu - až do Bílovic - je cyklo vedeno po silnici a teplota vzduchu výrazně stoupla. Musíme se někde najíst, odbočujeme tedy kousek ze silnice po cestě k lesu a obědváme. Je to zároveň náš poslední větší odpočinek dnešního dne.
O půl druhé se zvedáme a za chvíli už jsme v Bílovicích nad Svitavou. V restauraci Sokolovna u pomníku S.K.Neumanna je živo, nejspíše sem zavítají nejen cyklisté, ale i pěší turisté z Brna, kteří se pak mohou pohodlně vrátit domů vlakem. Je už tři čtvrtě na dvě, jedeme dál.
Za čtvrt hodiny už jsme v Obřanech na konečné tramvaje, přejíždíme přes most a dál podél řeky Svitavy cyklostezkou. Musíme se dostat okrajem města až na cyklostezku ke Svratce. Z Obřan podél vody je stezka docela dobře značená. Z chvíli jsme u Cacovického mlýna, pokračujeme do Husovic, zde přes most na pravý břeh a dál až k Zábrdovickému kostelu. Dál podél vody po Černovickém nábřeží stále po cyklo 5 až na Mariánské náměstí v Komárově. Po Kšírové ulici se dostáváme na naši starou známou cyklostezku podél Svratky.
Původně jsme mysleli, že pojedeme po Svitavě až k soutoku, ale je to ještě nejméně tři kilometry tam a stejné tři kilometry zpátky do stejného místa. Tak snad jindy. Dnes už je tři čtvrtě na tři a domů ještě daleko.
A teď už stále naší známou cestou: Z Kšírové ulice podél vody, podjedeme Heršpickou, přejdeme na zelenou Reneskou a už jsme u Milosrdných bratří. Pokračujeme dál k mostu pro pěší, pak přes ulici Poříčí a malými uličkami projedeme na Hlinky. Kolem Výstaviště dojedeme až do Pisárek, u vodárny přes křižovatku směr Kohoutovice a zahneme doprava kolem Svratky proti vodě po cyklo 1 na Jundrov, Komín až do Bystrce. Ještě se stavujeme dole u mostu nakoupit u Lidla a odjíždíme ke kostelu a nahoru do kopce až domů.
Tak jsme po osmi dnech a dnešních 76 km doputovali v neděli 23.6. domů do Brna.



ROZPIS :
1. den - 16.6. Adršpašsko-teplické skalní město, část Teplické skály............................celkem
2. den - 17.6. Adršpach - Náchod..........................................................44,0 km
3. den - 18.6. Náchod - Hradec Králové................................................65,5 km.......109,5 km
4. den - 19.6. Hradec Králové - Ústí nad Orlicí.......................................69,7 km.......179,2 km
5. den - 20.6. Ústí nad Orlicí - Králíky....................................................55,0 km.......234,2 km
6. den - 21.6. Králíky - Lanškroun.........................................................52,5 km.......286,7 km
7. den - 22.6. Lanškroun - Letovice.......................................................60,5 km.......347,2 km
8. den - 23.6. Letovice - Brno...............................................................76,0 km.......423,2 km

LABE - CHRUDIMKA 2012

5. května 2013 v 18:22 | pavelis@seznam.cz

16.6. - 23.6.2012.

LABE - CHRUDIMKA 2012

(Horní část Labe, Chrudimka,Bobrůvka a po Svratce do Brna )

Po mnoha letech jsme se konečně rozhodli jet Labe. V těch končinách naší republiky jsme nebyli hooodně dlouho. To ještě s námi jezdili oba kluci a chodili jsme jen pěšky. Tak letos se tam vydáme s koly.
A nastalo váhání, který týden v červnu bude příznivější co se počasí týče. Zvítězil předposlední týden, tak snad budeme mít opět štěstí a trochu sluníčka. Ze Špindlerova Mlýna je otevřená cyklostezka jen na Labskou boudu, k prameni by se muselo jen pěšky a zpět stejnou cyklotrasou. Tak jsme nakonec rozhodli, že se vyvezeme lanovkou na Medvědín a pak pěšky až na Labskou louku a zpět do Špindlu. Také k tomu přispělo to, že Tomáš - rodinný přepravce nás a bicyklů - se přidal k této pěší túře k prameni Labe.
S tímto "rozhodnutím" jsme v sobotu 16.6.2012 ještě před polednem naložili tři kola do zavazadlového prostoru velkého auta značky Ford, nás tři dovnitř a vyrazili směr Krkonoše. Počasí zatím dobré, sluníčko svítí, je teplo, provoz na silnicích spíše slabý. Protože jsme vyjeli před polednem, zastavujeme se ve Svitavách na oběd v restauraci, kde jsme měli loni sraz spolužáků. A pak už pokračujeme přes Litomyšl, Hradec Králové až do Špindlerova Mlýna.
Dorazili jsme před šestou a ubytovali se v penzionu Tony (objednáno dopředu).
Penzion je skoro nový, pokoje mají sociální příslušenství, ale jinak bez možnosti vaření. Ubytování je však se snídaní, jak je dnes zvykem formou švédského stolu. K večeři jsme si přivezli pečené kuře, chleba a nějakou zeleninu. Budeme zde dva dny a zítra v neděli si všichni čtyři uděláme výlet k prameni Labe. Večer jsme se ještě prošli po Špindlu a zašli až k lanovce, zjistit, od kdy je ráno v provozu. Protože jsme zde byli před mnoha lety, vůbec nic jsme nepoznávali, staré dřevěné chalupy zmizely, silnice asfaltované, nové hotely a restaurace, penziony, ale samožka s potravinami jen jedna. Ještěže potraviny si koupíme až v pondělí po cestě.


V neděli ráno 17.6.2012 na obloze byly sice nějaké mráčky, ale podle předpovědi se déšť neočekává. Po vydatné snídani v penzionu (už v 8 hod) jsme rychlou chůzí odešli na lanovku. Byli jsme tam zavčas, ještě jsme čekali, až bude spuštěna. "Nalodili" jsme se mezi prvními a tak na Medvědíně jsme všichni čtyři z lanovky ladně seskočili ještě před desátou hodinou a vyrazili k prameni Labe. Nebylo sice v této nadmořské výšce žádné velké teplo, ale sluníčko svítilo a rýsoval se pěkný den. Největší stoupání za nás vykonala lanovka, cesta k Vrbatově boudě přes Šmídovu vyhlídku není prudká a šlo se docela rychle. Kousek od boudy je mohyla Hanče a Vrbaty, dvou lyžařů, kteří zde umrzli ve vánici při lyžařských závodech. V těchto místech je přímo panoramatická vyhlídka na hřeben Krkonoš od Sněžky přes Sněžné Jámy až po Labskou boudu a ještě kousek dál. Odtud jsme zvolili červenou cestu kolem Hančova pomníku k Pančavskému vodopádu. Za půl hodinky jsme došli na Ambrožovu vyhlídku, pod kterou se nachází Pančavský vodopád, ale není ani vidět ani slyšet, zato je odtud krásný výhled na Labský důl a celý pohraniční hřeben až po Sněžku. Na obloze byl jen sem tam nějaký mráček a viditelnost dobrá. K Labské boudě jsme dorazili za malou chvíli a pokračovali po červené k prameni Labe. Nad boudou na severní straně úžlabiny i touto dobou ještě ležel zbytek sněhu.
U pramene už bylo plno, udělat foto jenom pramene se vůbec nedalo. Také "socha" znázorňující pramen byla v obležení fotografující mládeže. Vzhledem k pokročilému času - poledne pryč - usadili jsme se ke stolu a snědli přinesený oběd jak to dělalo mnoho jiných turistů. Posilněni a tím plni elánu jsme rozhodli, že půjdeme k hranici a po červené cestě česko-polského přátelství na Sněžné jámy. Pokochali jsme se pohledem do Polska a do Sněžného kotle na jezírka. Já jsem ale chtěla projít Labským dolem, tak jsme kluky poslali na původní trasu a my dva jsme se vydali po žluté zpět k Labské boudě. Sluníčko svítilo, cestička dlážděná kamením nás přivedla zpět k Labi, které už nabralo vodu ze svahu pod Labským štítem. Odtud voda prudce padá po kamenitém svahu do Labského dolu a cestou vytváří menší a větší vodopády. My tuto část procházíme traversem až dolů asi 300m níže. Pak už je to "jen procházka" po kamenité cestě stále mírně dolů údolím s vyhlídkou na skalnatý východní svah Labského dolu s Pančavským vodopádem po pravici . Na levém svahu údolí je Pudlavský vodopád, asi schovaný mezi stromy a kameny, snad se k němu vypravíme někdy příště.
Je už pokročilé odpoledne, tak "šlápnout do pedálů" a rychle do Špindlu, ať jsme tam dříve než kluci. Od Pudlavského vodopádu je cyklostezka, po ní se jde docela rychle, i když před námi je ještě dobrých 5km. Pochodujeme docela usilovně, skoro jsme minuli přítok Bílého Labe. Ještě kousek a jsme u nástupní stanice lanovky a odtud je to tak 10 minut do penzionu. Stihli jsme to, kluci přišli později asi o 3 minuty.
Syn Tomáš má dnes ještě před sebou cestu autem až domů, tak jsme ho příliš nezdržovali. Dostal na cestu něco malého na zakousnutí, ponaučení ať jede opatrně a zavolá až přijede, abychom věděli, že dojel dobře. A my tři jsme se "dali do gala" a vyrazili na večeři. Ve Špindlu je to samá luxusní restaurace samozřejmě s luxusními cenami, ale manžel Pavel měl něco vybraného dopředu. Po malé procházce jsme to našli, povečeřeli a vydali se na zpáteční cestu do penzionu. Po dnešní pěší túře se rádi posadíme a necháme odpočinout nohy.

V pondělí ráno 18.6. se probouzíme do slunného dne a ještě před snídaní začínáme balit. Po osmé hodině scházíme do jídelny, abychom se posilnili na dnešní první den naší cesty domů. Vracíme se zpátky do pokoje, dobalujeme a jdeme pro naše "dvoukolé oře". Po ránu není ve Špindlu žádné teplo, nakládáme batohy, oblékáme bundy a loučíme se s rodinou majitele penzionu Tony. A už se jede. Ještě zastavujeme na hrázi Labské údolní nádrže, kde dva mladíci připravují lano na nějakou adrenalinovou atrakci. Poslední zamávání Krkonošským kopcům a už jedeme mírně dolů podél Labe směr Vrchlabí. Tento název - vrch Labí - říká, že potoků s názvem Labe je vícero : Bílé Labe, Malé Labe a možná nějaké další místní pojmenování. Asi po 10 km se řeka prodírá Žalským Kozím hřbetem úzkým korytem a vytvořila zde soutěsku. Díky zvýšenému turistickému ruchu soutěsku "rozšířili", postavili silnici a břehy rekultivovali, takže zůstala jen skála nad silnicí. Příroda vzala za své.
Před Vrchlabím opouštíme hlavní silniční tah a do města pokračujeme po cyklotrase č.24. Silnice je špatná, ale hlavně, že po ní jsme dojeli na náměstí ke kostelu a projeli Vrchlabím od severu k jihu. Jsou zde ještě staré domy krkonošského stylu, možná chráněné jako památka. Město Vrchlabí opouštíme po levém břehu řeky a stále mírně z kopce uháníme do Kunčic, přejíždíme Labe na druhý břeh do Klášterské Lhoty a Dobré Mysli. Odbočujeme doprava na most a chvíli se kocháme pohledem na soutok Malého Labe a "velkého" Labe. A znovu nasedat, před námi je Hostinné. Trochu větší městečko, hledáme náměstí, kde kupujeme oběd. Starý dobový měšťanský dům se svými sochami stojí za obrázek .
Vracíme se na hlavní tah a směřujeme stále na jih přes Nové Zámky, Horní Debrné a Nemojov až na hráz údolní nádrže Les Království. Stále je slunečno a teplo, obědváme na trávě pod stromem s výhledem na přehradu stavěnou v letech 1912 až 1919 a na "pohádkovou" hráz s věžemi na obou koncích hráze. Skoro po hodině opouštíme místo obědového odpočinku, přejíždíme na pravý břeh Labe na Nové Lesy a za chvíli jsme na okraji Dvora Králové nad Labem u ZOO Safari. Je pondělí, na parkovišti prázdno. Jdeme se podívat k pokladnám, jaké jsou ceny - vysoké. Odjíždíme po cyklo kolem vody a vyjíždíme směr letiště a do Žireče. Tady děláme malou zajížďku přes kopec do lesa k Braunovu betlému. Zde v lese asi pan sochař Braun tesal-sekal zkušebně sochy. A možná, až se mu povedly, tak je převezl k zámku - klášteru Kuks, kde jich stojí alespoň dvanáct a v lese zůstaly jen vzorky. Po pěší procházce lesní galerií sjíždíme dolů. Na louce mezi lesem a železniční tratí další výstava soch, jsou však ze dřeva a trochu mladší se současnějšími náměty. Už nemáme moc času, tyto sochy si prohlédneme snad jindy.
A jedeme dál, kolem Kuksu a dál stále Labskou cyklotrasou č.24 kolem vody do Jaroměře. Ještě jsme si v obchodňáku koupili snídani na druhý den a hledáme dnešní nocleh. Ubytování v domově mládeže Střední školy řemeslné bylo pěkné a docela levné. Umytí a převlečení jdeme na večeři a pak už jenom na ubytovnu a spát. Po dnešních 75 km musíme nabrat síly na zítřejší den.

Úterní ráno 19.6. je zcela obvyklé: snídaně v ubytovně, pak zabalit a v 9.30 hod odjíždíme. Nejprve do Josefova, dnes je to součást Jaroměře, i když za vodou. Přejedeme přes dva mosty - Labe a Metuje, pak silnice stoupá do kopce a jsme v pevnosti Josefov, kde za Rakouska-Uherska sídlila velká vojenská posádka. Uprostřed náměstí - asi bývalý "maschierplatz" je původní kostel, okolní domy jsou nejspíše bývalé ubikace posádky a důstojnictva. Asi půl hodiny projíždíme sem a tam, vojenská tématika není právě naše hobby, tak raději odjíždíme. Kolem hradeb dolů k řece, kde se ztrácí označení cyklo. Prohlížíme mapu, hledáme .... alespoň stopu po nějaké silniční směrovce. Nikde nic, s pomocí GPS se vracíme a končíme zpět v Jaroměři, odkud jsme před hodinou vyjeli. Tady u kolejí jsme se "chytli" a konečně opouštíme Jaroměř po cyklo 24 přes Semonice, Černožice do Smiřic. Odbočujeme doleva přes Labe a po levém břehu labskými rovinami uháníme směrem k Hradci.
V té rychlé jízdě jsme projeli Skaličku a odbočujeme na Rusek, kde zjišťujeme, že jsme špatně. Studujeme mapu a nejlepším řešením je pokračovat přes Pouchov, Věkoše na Plácky a to už jsme u řeky. Jsme zpět opět na cyklo 24 Labská trasa, po té pohodlně projíždíme střed Hradce až k soutoku s Orlicí, kterého jsme si téměř nevšimli. Zajíždíme do města koupit oběd a vracíme se zpátky k řece. Ještě před mostem odbočíme na pěšinku kolem Labe a po chvíli zastavujeme na oběd.
Sedíme u ševelícího Labe, koukáme na tekoucí vodu a v klidu jíme. Pohled do mapy však moc radostný není. Jsme trochu jinde než jsme chtěli být. Naštěstí kousek před námi je most pro pěší, přes který se dostáváme na správnou stranu Labe. Přetahujeme kola po schodech, ale nejsme sami, za námi také cyklista. Místní zvědavý a hovorný človíček, vede nás přes louku až na silnici na křižovatku u benzinky v Třebeši. Loučíme se, cyklista jede do města a my opačným směrem po cyklo 24 Labskou trasou přes Vysokou nad Labem, Bukovinu nad Labem, Dříteč, Němčice směr Kunětická Hora. Dál přes Ráby, Brozany, kolem slepého ramene Labe a přes první most u soutoku s Chrudimkou odbočujeme do centrální části Pardubic.
Město projíždíme různými uličkami a náměstími od mostu směrem na jih. Vcelku se nám daří, až u Židovského hřbitova se zaměřujeme GPS-kou, abychom našli cestu do Nemošic na cyklo 4119. Za Nemošicemi zkracujeme trasu a odbočujeme doprava na Ostřešany, zde znovu doprava a po cyklo 4177 na konci vesnice doleva na jih směr Chrudim. U Vestce odbočíme doleva a navazujeme opět na cyklo, po které přes Májov se vracíme k Chrudimce a to už jsme u cíle dnešního putování.
Dnes jsme asi překročili bludný kámen, protože třikrát jsme hledali správnou cestu. Ne že bychom moc bloudili, ale zdrželi jsme se hledáním, zíráním do mapy a na GPS, než jsme našli, co jsme původně chtěli. Před Chrudimí jsme trasu zkrátili, byli jsme už dost "jetí". Konec dobrý, všechno dobré, po 74,75 km jsme našli v Chrudimi penzion Žižka za kostelem. Ubytování pěkné, s televizí, koupelnou, pokoj s křesly a vše blízko náměstí. Tak ještě do města na večeři, koupit snídani a pak už jen odpočívat.

Ve středu 20.6. vstáváme vcelku odpočatí, dnes máme trasu lehčí a krátkou. V poklidu snídáme, balíme a odjíždíme - směr náměstí. Jsou zde stánky se zeleninou, ovocem a květinami jako u nás na Zelňáku. Pěkné mírně šikmé náměstí s historickými domy a dominantou je vysoký "černý" kostel. Před ním uprostřed prostranství kašna s morovým sloupem.
Ještě nákup obědu v Penny a už vyrážíme po 4112 ven z města do Slatiňan. Odbočujeme na 4179 do Podhůry a po asi kilometru na křižovatce čtyř silnic se vydáváme doprava po žluté značce na Čertův hrádek. Je to vlastně hezká přírodní skalka a u ní dřevěná rozhledna nazvaná Bára. Je to kompletně dřevěná stavba, jen tak poskládaná z trámů, vítr se jimi proháněl, protože začínalo právě trochu poprchávat.
Schováváme se pod stromy a po chvíli pršet přestává úplně, nasedáme a jedeme dál, po žluté značce nahoru ke Kočičímu hrádku. Je to jakýsi pseudohrádek asi 4m vysoký, tak akorát pro děti nebo pro kočky? Právě tam řemeslníci natírají cimbuří, aby byl hrádek na letní turistickou sezonu v plné parádě. Chvíli pokoukáme a vracíme se lesem po zelené značce na Švýcárnu, pak dolů směr silnice a ocitáme se zpátky u koňských ohrad ve Slatiňanech u kostela. Tak to asi nebude to pravé, pánové hledají v GPS, kde vlastně jsme a kudy dál. Podle mapy je to jasné, zpět k lesu a tam doleva po cyklo 4112 směr Trpišov. Na jedné straně les, na druhé straně skalka a kolem parková úprava Vrchlického návrší s lavičkami. Je už jedna hodina, vhodná doba na oběd. Kola opíráme o stromy, my se usazujeme na lavičku s výhledem na pamětní desku J.Vrchlického.
Poledne pryč a my jsme ještě u Chrudimi. Balíme, nasedáme a opouštíme "koně" - tedy Národní hřebčín Kladruby nad Labem - Slatiňany.
V Trpišově odbočujeme na Licibořice, pak na Křižanovice a dolů k vodě. U mostu přes Chrudimku je funkční mlýn, kde česla stráží vodník - jenom vyřezaný. Přejíždíme most na pravý břeh a dál po cyklo 4114 jedeme podél vody na Bojanov, Horní Bezděkov, po silnici na most u Padrťského mlýna a pak už jen přes kopec po silnici 337 do Seče. Zajíždíme na náměstí nakoupit jako obvykle něco k snídani, pití na další den a také něco dobrého na zub.
Vracíme se od obchodu na cyklo a vyjíždíme ze Seče na jih do kempu U letadla. Naštěstí o nás věděli a ubytovali v jedné chatičce. Sousedy nám dělali dva velcí hlemýždi. Jinak kemp vypadal dost opuštěně, až později jsme zahlédli několik dalších obyvatel. Než jsme vybalili a stačili se zabydlet, začalo pršet. Tak jsme nakonec po 32,93 km dnešní odpočinkové etapy zůstali v kempu u vodní nádrže Seč. V pláštěnkách jsme se šli umýt a k večeři přišly vhod sardinky, které vezeme jako rezervu pro případ nouze - slibovaná restaurace a obchod v kempu zavřené a do Seče v dešti daleko. Nakonec jsme šli brzy spát, zítra nás čeká Vysočina.

Čtvrtek ráno 21.6. sice neprší, ale je pod mrakem a žádné teplo. Po obvyklém ranním show v 9.30hod odjíždíme z campu - kolem zříceniny Vildštejn tunelem na hráz Sečské přehrady. Ještě foto na hrázi a pak nasedat. S malými zastávkami na křižovatkách cest projíždíme lesy, pak vesnici Přemilov, chatové osady Paseky až na Dolní Bradlo. Dále po silnici 343, po níž vede cyklo 4115, šlapeme přes Travnou do Trhové Kamenice.
I když stále mírně stoupáme, cesta je pohodová, rychlá, po dešti místy blátivá. Trhovou Kamenicí prochází hlavní tah od severu, na kterém je zrovna objížďka, a odklonění je právě naším směrem na Hlinsko, kde vede cyklo č.1- Pražská trasa. Nezbývá než to chvíli vydržet, a to několik kilometrů po odbočku do skanzenu Vysočina u vesnice Veselý Kopec. Zde je frekvence aut malá, cesta dobrá, ale trošku delší. Nikde se nezdržujeme, je už skoro poledne, a protože je po nočním dešti všude mokro a bláto, držíme se silnic a vynecháváme polňačky. Přes Všeradov, Stan a Vítanov přijíždíme do Hlinska.
První cesta je do obchodu, protože nemáme vůbec nic k obědu. V samožce na náměstí jsme zakoupili oběd - dnes to bylo mléko, smetana, pařížský salát a rohlíky. V Hlinsku už jsme dříve byli, věděli jsme, kde je klidné místo a posezení. U řeky Chrudimky na lavičce na sluníčku naproti prodejně kol bylo docela příjemně, až na to, že Libor zjistil, že má prázdné zadní kolo a bylo nutno spravovat. Přesto jsme se nejdříve naobědvali a pak se teprve spravovalo. Všiml si nás i prodavač z prodejny a přišel nabídnout pomoc. Poděkovali jsme, úspěšně dokončili opravu, umyli si špinavé ruce v řece a konečně asi o půl třetí odpoledne nasedáme a opouštíme Hlinsko.
Pražskou trasou míříme k jihu, vynecháváme vodní nádrž Hamry a jedeme až k řece Chrudimce. Odbočujeme doleva a lesní cestou (pěkně rozježděnou a blátivou) sledujeme Chrudimku až na křižovatku Lány. Pokračujeme po zelené lesem směr Kameničky. Asi tady včera muselo dost pršet, protože cesty jsou mokré, místy bláto a kaluže, ale projet se dá. Když se chceme podívat do mapy, není se kam podívat, mapu jsme ztratili. Naposledy jsme se dívali do mapy asi kilometr zpět, to stojí za to, abychom se vrátili a hledali. Měli jsme kliku, mapu jsme našli, vracíme se po zelené a frčíme až do Kameniček. Vzhledem k blátivým cestám měníme trochu trasu. Opouštíme turistickou a jedeme raději po silnici směr Chlumětín, odbočujeme na Paseky a krajem lesa se blížíme k prameni Chrudimky. Jako u mnoha jiných řek, pramenů může být více, tento je nazván Filipovský. Je udržovaný, kolem pramene "sedátka" z pokácených stromů a informační tabule.
Je už půl páté, musíme ještě dojet až na Mílovy. Odjíždíme nejkratší cestou (kolem vršku U oběšeného) na silnici na cyklo 4180. Zde jsme překonali nejvyšší bod našeho letošního cyklo-putování a současně přejeli vodní rozhraní mezi Severním mořem (Chrudimka) a Černým mořem (Svratka). A teď až domů pojedeme "z kopce". Začátek je slibný, až do Svratouchu to jede samo a ještě před pátou jsme ve Svratce.
Potřebujeme koupit nějaké pití a snídani. Coop na náměstí už má zavřeno, večerka pod náměstím s vietnamskou obsluhou je hrůza, kupujeme jenom pití a nějaký oplatek pro případ nouze. V další prodejně také vietnamci a chleba nebo rohlíky stejně nemají, Tak to vzdáváme a frčíme přes Křižánky dolů na Mílovy.
Ubytování máme parádní. Celý bungalov s kuchyňkou, sociálky se sprchou máme jen pro sebe. Je to sice trochu dražší, ale paráda. Po nezbytných úpravách a zkulturnění zevnějšku se jdeme najíst do hospody u silnice "U Šlechtů". Jídlo dobré, pití také, ceny přijatelné. Po večeři se jdeme na závěr dne ještě projít, aby se nám dobře spalo. To po dnešních 59,63 km nebude problém.

Ráno v pátek 22.6. jako obvykle snídaně z vlastních zdrojů - nescafe a oplatky, protože včera jsme ve Svratce nesehnali nic lepšího. Odjíždíme už v 9 hod a, i když jsme na Vysočině, ráno je příjemné, neprší, není mlha, rýsuje se hezký den. Kousek za Mílovským rybníkem odbočujeme na Blatiny, pak polňačkou do Krátké a po cyklo 353 přes Kadov směr Fryšava. Po 1 km odbočujeme po žluté turistické k rybníku Medlov a lesem po zelené k dalšímu rybníku - Sýkovec. Odtud kousek po silnici po cyklo 103 směr Vlachovice a odbočujeme na Rokytno. Silnice klesá a tady někde má pramen říčka Bobrůvka. Vlevo od silnice v dolíku mokřad, vpravo od silnice z kanalizační roury vytéká voda. Nic není označeno, žádná tabulka nebo jakýkoliv nápis, tahle říčka asi nikoho nezajímá. Sledujeme Bobrůvku po zelené k jihu úzkou cestičkou kolem pole až ke koupališti. Odtud jen kilometr po zpevněné cestě a jsme na okraji Nového Města na Moravě.
Je to dnes jediné velké město, takže nakupujeme v prvním supermarketu (a to je Penny) oběd a dokonce zmrzlinu, protože je teplo. Pak na poštu pro peníze a nakonec jsme vyhledali klidné místo v parku a poobědvali. Ještě malá projížďka Novým Městem - na náměstí se koná přehlídka dovednosti žáků z místní řemeslné školy a v sousedství krásný malovaný kostel, ten se nedá pominout.
Odjíždíme z města po cyklo 19 směrem na jih do Petrovic a po červené turistické jedeme až do Řečice, dále silnicí na Radešínskou Svratku a v Podolí u kapličky odbočujeme doleva na Bobrovou. Po cyklo 5061 směr Zvole sledujeme Bobrůvku do Olešínek a dál cyklo 5130 na Blažkov. Zatáčíme na Šiklův Mlýn s vyhlášeným westernovým městečkem, kde se pořádá i rodeo. Jenomže máme smůlu, areál je pro veřejnost uzavřen, koná se zde nějaká konference či co. Tak jen pohled z dálky a vracíme se na silnici do Blažkova. Projeli jsme Dolní Rozsíčku a sjíždíme opět dolů k Bobrůvce do Strážku. Dál kousek podle vody po silnici a pak znovu stoupáme nahoru do Mitrova, abychom se vrátili zase dolů k vodě do Podmitrova.
Dříve rekreační středisko nějakého podniku, dnes Lesní penzion. Kromě penzionu je tu několik chatek, ohrady pro koně a prostor pro rodeo. Ještěže máme zajištěnou večeři i snídani, jinak bychom okusovali trávu. Spát budeme v chatce s výhledem na ohrady a protější zalesněnou stráň. Vybavení chatky je velmi sparťanské, dostali jsme jen prostěradlo a deky bez povlečení. Dnešní poslední nocleh po 51,95 km určitě přežijeme a o to více se budeme těšit domů na vlastní postel. U večeře jsme potkali několik dalších hostů. Pak personál začal připravovat slavnostní výzdobu a tabuli pro zítřejší svatbu.
Po večeři jsme se ještě trochu prošli, aby se nám dobře spalo. Svatebčané určitě nebudou spát v chatkách, moc teplo v nich nebylo.



Sobota 23.6. ... a dnes hurá do Brna. V jídelně je již připravena kompletní tabule pro svatebčany, my snídáme v jídelně v prvním patře. Sluníčko se na nás usmívá z modré oblohy a my vyjíždíme podél Bobrůvky po modré turistické (dobrá cesta) na Habří. Za chvíli jsme na rozcestí Habří-lávka. Podle některých pramenů odtud se říčka už nejmenuje Bobrůvka, ale jmenuje se Loučka. Pokračujeme na rozcestí Habří-chaty a dál po červené turistické kolem říčky asi 5km a odbočujeme do kopce na Moravecké Janovice, protože dál cesta kolem vody vede Trenkovou roklí - tuto oblast známe, chodili jsme sem dříve pěšky na houby - ale pro kola s nákladem není moc vhodná.
Šplháme do kopce přes Janovice do osady Borky a dál už po silnici přes Vratislávku do Žďárce a doleva na Tišnovskou Novou Ves. U kostelíčku zase kluci "navigují" a hledají cestu dolů k řece podle GPS. Zdrželi jsme se skoro čtvrt hodiny, ale nakonec nalézají cestu přes pole a pak dolů lesem k řece do Skryjí. Až k lesu to bylo dobré, ale ta cesta dolů opravdu stála za to. Kamenitá a vymletá vodou (ještěže bylo sucho, to bychom vypadali), prudce dolů, tak jsme to šli pěšky. Dole ještě přejít přes lávku a odtud už po slušné, i když prašné silnici (jezdí zde i autobus) frčíme směr Loučky. Ve Vrbce přejíždíme most na pravý břeh a pokračujeme až do Újezdu u Tišnova a po silnici do Dolních Louček. Stále po červené turistické, opouštíme silnici a podle říčky pohodovou cestou šlapeme až do Předklášteří. Zde Loučka končí svoji pouť krajinou a vlévá se do Svratky.
Tady, bohužel, musíme po frekventované silnici, ale brzy odbočujeme přes koleje do Tišnova. Blíží se sobotní poledne a musíme koupit něco k jídlu. Po dlouhém hledání pod náměstím nacházíme otevřené Tesco a kupujeme "studený" oběd. A teď se ještě někde usadit a poobědvat. Vyjíždíme tedy z Tišnova směrem na Hradčany podél železnice. Poklidná čtvrť nazvaná pod Klucaninou, podél ulice jsou dokonce lavičky, na jedné z nich u zastávky autobusu se usazujeme. Touto dobou je malý provoz, ani lidé nechodí a nekoukají nám tedy "do pusy". Je to náš poslední oběd "v přírodě", na cestách. Zítra už budeme zase vařit doma.
Poobědvali jsme a odjíždíme (přes koleje) opět na hlavní silnici směr Hradčany. Ještě asi 2km mezi auty ( v sobotu odpoledne je malý provoz) a odbočujeme z této hlavní trasy doprava na Sentice. Pokračujeme po cyklo 5172, která se v Tišnově spojila s Pražskou trasou č.1 a přivádí nás do Veverské Bítýšky. A to už jsme na začátku Brněnské přehrady. Abychom nemuseli šlapat po silnici do kopce ke hradu Veveří, zatáčíme po cyklo 5172 kolem smírčího kamene na Hvozdec. Před vrcholem kopce odbočujeme ze silnice a zkracujeme si cestu na Nový Dvůr polňačkou. Na této zkratce jsme si pěkně nahodili kola blátem, nejspíše tady muselo včera docela slušně pršet. A z Nového Dvoru už to máme jenom kousek domů. Známou cestou kolem hradu Veveří, pak podél přehrady asi 9km a jsme v Bystrci.
Dnes bylo docela příjemné počasí, svítilo sluníčko, ale nebylo vedro ani chladno. Dnešních 59,8km jsme absolvovali celkem v pohodě a rychle, takže jsme byli už v 16 hodin doma.


Letošní týdenní kolová dovolená trvala 7 dní a ujeli jsme celkem 353km. I na začátku cesty, na pěší túře k prameni Labe jsme nezmokli, ani nebyla velká zima a po celou cestu jsme nevytáhli pláštěnky z batohů.
Do Brna jsme opět přijeli v tričku a kraťasech.
A příští rok ....
Určitě bude zase zajímavý a akční !!


ROZPIS :
1. den - 17.6. Špindlerův Mlýn - Labská louka a zpět
2. den - 18.6. Špindlerův Mlýn - Jaroměř .... 74,48 km
3. den - 19.6. Jaroměř - Chrudim ............... 74,75 km .... 149,23 km
4. den - 20.6. Chrudim - Seč ..................... 32,98 km .... 182,21 km
5. den - 21.6. Seč - Mílovy ........................ 59,63 km .... 241,84 km
6. den - 23.6. Mílovy - Podmitrov .............. 51,95 km .... 293,79 km
7. den - 24.6. Podmitrov - Brno ................ 59,81 km .... 353,60 km

DYJE 2011

30. prosince 2011 v 17:56 | pavelis@seznam.cz


18.6. - 25.6.2011


KRAJEM DYJE a SVRATKY.

( Letos Sázava, Jihlávka,Dyje a po Svratce do Brna )

Letošní cyklocestování bylo (až na část Sázavy) po moravských řekách. Sázavu jsme přibrali hlavně proto, že před dvěmi lety jsme kvůli dešti některá zajímavá místa museli vynechat. Tak to chceme letos zkusit znovu, snad bude lépe.
Jako každý rok - jedinou neznámou zůstává počasí. Květen byl teplý a pršelo málo, přišel Medard a "období dešťů". Ještě týden před odjezdem manžel Pavel váhal, zda nezrušíme všechny objednané noclehy a raději nezůstaneme doma. Ale to by bylo pěkně zbabělé!! A tak nastaly přípravy na chladno a vodu - teplé oblečení (včetně rukavic), uzavřené boty, igelity na batohy a "kolové pláštěnky" (plavky a sluneční brýle už nikdy nevozíme).
Takto "připraveni" jsme v sobotu 18.6.2011 po obědě naložili tři kola na střechu Formana, náš starší syn Tomáš si sedl opět za volant a vyrazili jsme do Ledče nad Sázavou. Počasí nic moc - zataženo, chvílemi poprchalo, pak už na Vysočině pršelo a nepřestalo až do Ledče, kam jsme dorazili odpoledne po páté hodině. Hotel Stadion s restaurací byl nejspíše šesté skupiny, pokoje také jen s nejnutnějším vybavením, no jednu noc to přežijeme a na večeři raději jdeme jinam, i když prší.
Na nábřeží Sázavy to bylo jen malý kousek a na protějším břehu restaurace "Penzion pod hradem". Bylo skoro obsazeno (menší společnost starších spolužáků), ale pro tři se ještě stoleček našel. Večeři na obrovském talíři jsme nemohli ani sníst, ale asi to není nic neobvyklého, protože nám nabídli jídlo zabalit a vzít s sebou. Na snídani se bude hodit. Za mírného deště jsme došli zpět do "hotelu" a brzy zalehli, nabrat sílu - zvláště psychickou - na první den.

V neděli ráno 19.6.2011 při pohledu z okna hotelového pokoje na protější kostelní věž se nám výrazně zlepšila nálada, protože nás vítalo sluníčko a na obloze jen sem tam malý mráček. Posnídali jsme z vlastních zásob, sbalili batohy, vyzvedli kola z kůlny a opouštíme první nocleh. Ještě pár obrázků městečka Ledeč, pohled z mostu na řeku Sázavu a Ledečský hrad , pozdrav labutím a odjíždíme .... Odbočili jsme doleva na červenou turistickou podél řeky do "Foglarovy" Sluneční zátoky. Včera v sobotu zde měli sraz příznivci skautingu a pokračovatelé Foglarových myšlenek, někteří už odjížděli, jiní teprve vylézali z chat a stanů na sluníčko. Projeli jsme areálem a hledali Foglarův pomník. Byl na okraji lesa s výhledem na řeku. Po několika fotozáběrech jsme opustili tuto krásnou zátoku.
Cesta stoupala lesem k léčebně (LDN) a odtud vedla silnice. Ale protože sledujeme řeku, zahnuli jsme doleva na lesní - červenou turistickou - směr Stvořidla. Pěkná chatová osada, přes most železniční zastávka Posázavského pacifiku a lesy asi plné hub, když rostou, pro chataře úplný ráj. Bylo tam dost turistů, šli po červeně značené turistické cestě kolem vody, kudy se vydáváme i my. Pro pěší je to procházka lesní cestičkou kolem Sázavy přes kořeny, kameny a klády, ale my s koly a naloženými batohy po několika kilometrech jsme už toho měli dost a nabrali jsme kurs lesem nahoru v domnění, že narazíme na lepší cestu. Prolezli jsme lesem, kousek loukou, skončili u obilného lánu, kde jsme to vzdali. Vratili jsme se lesem kousek dolů zpět na červenou turistickou a po chvilce jsme byli ve Smrčné. Pokračovali jsme po červené kolem řeky a železnice, tady už byla dokonce asfaltka, sem tam lavička, sluníčko svítilo, vhodné místo k obědu. Usadili jsme se u čističky, jedli a očekávali Posázavský pacifik, ale z nějakého důvodu nejel (tak možná příště).
Doposud jsme jeli pomalu, ještě jsme nebyli ve správném tempu, takže nasedat a za chvíli jsme byli ve Světlé nad Sázavou. Když jsme jeli Lužnici, tuto část jsme vynechali, proto jsme udělali několik foto do archivu a pokračovali dál raději po silnici na Novou Ves. Tam jsme odbočili na Babice a před Okrouhlicemi opustili Sázavu, stočili se k jihu na Vadín a Březinku. V Hurtově Lhotě jsme opět odbočili doprava na Kvasetice, obloha se ale začla zatahovat, zatím jen mraky, ale jeli jsme přímo k těm nejčernějším. Ještě před Kvaseticemi ze zatažené oblohy začínali padat první kapky a v momentě to byl už docela pěkný slejvák. Pláštěnky byli v batohu, zastavili jsme pod stromem, oblékli se a navlékli jsme na batohy igelitové sáčky. Pořád pršelo, čekat, až přestane, nemělo smysl, takže jsme jeli dál.
Kousek za Kvaseticemi jsme odbočili doprava na silnici č.44, u křižovatky byla budka - zastávka autobusu. Stále pršelo, tak jsme se tam schovali a zůstali tam skoro půl hodiny. Konečně déšť zeslábl, tak jsme vyjeli směr Květinov. Než jsme dojeli do Lípy, mraky se přesunuly a vylezlo sluníčko. Abychom nestrašili v pláštěnkách, na návsi v Lípě jsme zastavili a usadili se na lavičkách. Zároveň jsme využili tuto přestávku k malému občerstvení a posezení na sluníčku. Před námi už bylo jen pár kilometrů po cyklo 4153 přes Okrouhličku a Studénku do Štoků.
Ubytování v apartmánech penzionu 324 bylo na centrální křižovatce ve Štokách, to se nedalo minout. Přijeli jsme chvilku po čtvrté a opět začínalo poprchávat. Schovali jsme se do penzionu a volali panu Kotlíkovi - majiteli. Ubytovací prostory byly až ve druhém patře pod střechou, kam jsme vytahli i kola. Dostali jsme k.dispozici velký pokoj s koupelnou a terasou, ve společných prostorách byla kuchyňka, bylo si kde uvařit snídani. Dole v přízemí byla samoobsluha COOP, ráno budou čerstvé rohlíky a mléko. Po nezbytných procedurách (umýt a převléct) jsme se vydali na průzkum vesnice a hlavně najít nějakou restauraci, kde se dá najíst. Prošli jsme ulici na sever - nic, tak zpátky na náměstí, za rohem byla restaurace - tam jen fotři u piva. Pokračovali jsme přes náměstí na jih - vpravo pošta, pak restaurace a kousek dolů byla další restaurace U Datlíka. Moc se nám to nelíbilo, vrátili jsme se na náměstí, ale tam zas nevařili. Uchození a už docela hladoví jsme se vrátili k Datlíkovi, kde si dáváme sýrový špíz - dobrý. Po večeři jsme doklopýtali do penzionu, po této "štokové" anabázi a 49,6 km na kole jsme byli rádi, že si konečně odpočineme.

V pondělí ráno 20.6. nejprve jdu nakoupit do samožky, po snídani sbalit a pak ještě zajít na poštu. Než opustíme Štoky po cyklo 5215, děláme pár obrázků do archivu. Silnice je dost frekventovaná, odbočujeme hned za rybníkem Nový Štocký na polní cestu přes lesy na Antonínův Důl. Přejedeme hlavní silnici, projedeme Dolem a zastavujeme. První oprava - manžel Pavel mění zcela opotřebovaný brzdný blok. Po chvíli pokračujeme směr Pávov a u rybníka doleva přes dálnici, a to už jsme u prvních průmyslových objektů před Jihlavou. Je to příšerný babylon, myslím, že naše mapa už neodpovídá této nové zástavbě a tak jsme nakonec rádi, když jsme na mostě přes Jihlavu a můžeme se trochu zorientovat. Na první kruhové křižovatce odbočujeme doleva, po chvíli ale silnice stoupá do kopce, vypadá to na výpadovku, to asi nebude správný směr. Odbočujeme doprava mezi domy, pak kamsi, co se ukazuje jako slepá cesta a vracíme se zpátky. To zpátky je po hlavní silnici dolů, přejíždíme na druhou stranu silnice a tady je ta naše ztracená cyklostezka.
Tak nakonec po malém bloudění jsme konečně našli cestu k řece Jihlávce a po cyklo 161 kolem ZOO jsme projeli na jižní konec města na cyklo 16,kde konečně nacházíme modrou turistickou. Ta se vine kolem řeky Jihlávky, pak následuje hráz a za ní rybník, chodili sem Jihlavané v létě na plovárnu. Teď to tady vypadá dost opuštěně, snad občas se tady objeví nějaký rybář. Blíží se poledne, je čas na oběd. Hledáme nějaké vhodné místo, až pak zůstáváme na Pančavě, poblíž bývalé výletní hospody. Trochu poprchá, schováváme se pod stromy, kde má někdo uloženo pořezané dřevo. Docela dobře se na něm sedí, tak se alespoň v suchu najíme.
Poseděli jsme, naobědvali se, zatím přestalo pršet, tak nasedáme a odjíždíme - stále po modré do Sasova. Tady se značka ztrácí, ptáme se jednoho místního člověka, kudy kudy cestička do Rančířova. Ukazuje nám pěšinku kolem vody, jenže i tady včera dost pršelo a cesta je špatná, s kolem neprůchodná. Posílá nás polní cestou kolem nějakých zemědělských staveb na starou silnici do Rančířova. Polňačka končí na poli, vracíme se k těm zemědělským stavbám a přes bláto kolem krav konečně se ocitáme na lepší cestě, která by se silnicí mohla nazývat. Vede trochu do kopce, fouká a zase začíná pršet. Schováváme se pod stromy a hlavně přikrýváme batohy, my pak oblékáme bundy a chvíli čekáme. Déšť slábne, raději jedeme dál.
Bloudění a hledání už dnes bylo moc, za Rančířovem vjíždíme na silnici E59 na Vílanec. Je to trasa na Želetavu, samé auto a náklaďáky, šlapeme, abychom už byli na vedlejší silnici, kde je menší provoz. Projíždíme Vílanec, míjíme Beranovec a jsme v Suché. Vzali jsme to nějak moc rychle, zapomněli odbočit v předchozí vesnici a ještě ke všemu zase začíná pršet. Nezbývá, než to vzít po žluté přes kopec, pak lesem až na rozcestí se zpevněnou cestou a .... sláva, ujeli jsme dešti. Odbočujeme k rybníku Zimostraz, odkud už je dobrá cesta k rybníku Petrchák. Dokonce vylézá sluníčko. Po zelené značené cestě jsme za chvíli na silnici č.402, tu přejíždíme napříč a stále po zelené, lesní cestou se blížíme k prameni Moravské Dyje.
Zajímavě upravená louka kolem pramene Dyje: velký "záhon" topinambur, vedle kvetoucí záhon asi žlutých kosatců, kolem stromy - jeden velmi zajímavý buk, u pramene kapradiny, kámen s nápisem a kamenná socha- nejspíše ztvárnění Dyje. Svítí sluníčko, je docela teplo a už jsme skoro u cíle dnešní etapy, tak nespěcháme. Prohlédli jsme si celé prameniště a tím začala druhá část letošního cestování, a to podél řeky Dyje, nejdříve pak Moravské Dyje. Od pramene odjíždíme pěšinou přes pole na silnici, po které vede cyklo 5091 na Panenská Rozsíčka, pak přes Sedlejov a Mysliboř do Telče, kde jsme až po páté hodině. Ubytování máme na příjezdové rozkopané ulici v penzionu Podolská. V přízemí bydlí majitel a v prvním patře (v podkroví) hosté. Parkujeme kola ve dvoře, jdeme se ubytovat, umýt a je čas na večeři.
Odcházíme do města, najít nějakou restauraci a obchod. Prošli jsme vylidněné náměstí, až na lavičce u kašny sedí starší paní, té se ptám na nějaký otevřený obchod. Paní nás posílá do Tesca, kde si nakonec-místo obvyklé večeře v restauraci-kupujeme párky k večeři, další jídlo ke snídani i na další den. Tak jsme po 55 km etapě skončili v Telči na párkách.

V úterý ráno 21.6. vstáváme docela brzy, po snídani jako obvykle balíme všechny věci a domlouváme s majitelem dočasnou úschovu. Chceme se totiž podívat do zámku. Telčí projíždíme každý rok, když jedeme do Jižních Čech nebo na Šumavu, ale vždy jen projíždíme kolem zámecké zahrady. Teď je příležitost se podívat na zámek , protože dnešní etapa do Slavonic bude krátká. Po zkušenosti z Rožmberka (kde nám byly nabídnuty vstupenky až na jedenáctou hodinu) jsme vyrazili před osmou hodinou a u zámku byli ještě před otevřením. Alespoň jsme měli čas na prohlídku zámecké zahrady. Konečně jsme se dočkali kastelánky, vstupenek a prohlídky. Vybrali jsme si asi hodinovou prohlídku historickou částí telčského zámku a obohaceni množstvím informací, které stejně zapomeneme, jsme se vrátili pro kola a naše zavazadla. Rozloučili jsme se s domácím a v 11hodin konečně startujeme.
Objíždíme rozkopané ulice směr nádraží a dál pak po zelené kolem železnice a rybníků směr Dačice. Zpočátku pěkná cesta se mění v pěšinu zarůstající trávou, pokračuje kukuřičným polem těsně kolem kolejí, po kterých dokonce projede vláček - motoráček. U Rohozenského rybníku vyšlapaná pěšinka přechází na druhou stranu kolejí. Nezbývá než přenést kola přes koleje, tam prolézt lebedou kolem pole, pak vysokou trávou a konečně vylézáme na posekanou louku. Sláva, je zde i zelená značka, neztratili jsme se, nasedáme na kola a opět jedeme. Ovšem jenom malý kousek, jsme totiž zpátky u Moravské Dyje, přes kterou přecházíme po úzké lávce a dál už polní cestou loukami kolem řeky. Místy projíždíme loužemi, asi tady nedávno pršelo, a blížíme se k Radkovu, odkud už bude (snad) jen silnice.
Po cyklo 5123 jsme za chvíli ve Slaviboři a stále kolem železnice projíždíme Černíč a jsme ve Velkém Pěčíně. Zajíždíme na most pohlédnout na Moravskou Dyji a odbočujeme na zelenou turistickou do Malého Pěčína. Dnes jsme vyjeli z Telče skoro v poledne, tak nás polední hlad přepadl už tady. Usazujeme se na louce u Lačnovského potoka. Času máme dost, po obědě ještě malá siesta a pak už šlapeme kopec do Pěčína. Když jsme vyšlápli nahoru, musíme zase dolů, takže v Dačicích jsme coby dup. Přijeli jsme kolem vody a usadili se v parčíku na náměstí u fontánky. Svítí sluníčko a dostali jsme chuť na něco dobrého. Takový malý zákusek z cukrárny naproti to spravil. A jedeme dál po Česko-moravské trase - cyklo 16 - po silnici přes Hradišťko, pak odbočujeme k řece k Hejbalovu mlýnu. Sjíždíme dolů po zelené turistické, tam cesta zahýbá kolem chat na louku směr lávka (jedno prkno pro pěší) přes Dyji a pokračuje kamsi. Tuhle výhradně pěší cestu raději opouštíme. Vracíme se zpátky na silnici a bez zastávky projíždíme Vnorovice, vyšlápneme kopec do Starého Hobzí a sjedeme na most přes Dyji. A znovu do kopce, ještě 3x nahoru a dolů stále po cyklo 16 a jsme ve Slavonicích.
Je 5 hodin odpoledne, na malém městě se obchody zavírají brzy, jedeme proto nejdříve na náměstí nakoupit. Kromě samožky Flop jsou zde i restaurace, máme kam jít na večeři. S nákupem na další den jedeme najít dnešní ubytování. Je v přízemí krásné rodinné vilky manželů Špringerových, v podstatě malý byt s přístupem přímo ze zahrady plné kytek a kvetoucích keřů. Vybavení bytu je velmi hezké, dostatek místa, skříně na odložení věcí, nádobí, samozřejmě televize a živé květiny. To jsme ještě neměli. Vítá nás a ubytovává velmi sympatická paní Špringerová, kola nám "parkuje" v garáži. Jenom se rychle ubytováváme a odcházíme na večeři. Jdeme přímo na náměstí - restaurace Apetito - jídlo je výborné, porce "jen" 150g a cena příznivá. Po večeři se ještě projdeme přes slavonické Horní náměstí a vracíme se do domečku. Dnes jsme ujeli jen 36 km, zítra to bude o něco horší. Tak ještě umýt a vyspat se na zítřejší den.

Ve středu 22.6. vstáváme docela brzy. Z domácích nikdo není doma, takže snídaně i balení netrvá dlouho. V 9hodin už vyjíždíme na východ, směr Staré Hobzí. Odbočujeme na Chvaletín a míříme stále na východ směr Janov zpět k Moravské Dyji. Přejedeme most a po cyklo 1002 jsme za chvíli v Modleticích, odtud pak polňačkou po žluté turistické do Písečného. Zastavujeme u zámku, ve kterém dnes sídlí jen různé instituce a podle toho vypadají budovy - totiž chátrají.
Dnes od rána svítí sluníčko, je teplo, tak svlékáme i trička, napijeme se, ještě foto a vyjíždíme po cyklo 48 - Česko-rakouská příhraniční trasa. Asi po 1km jízdy odbočujeme doprava k rakouské hranici na cyklo 1001 tzv. signálku. V těchto místech není žádný přechod, musíme kolem hranice až na křižovatku se silnicí do Hluboké. Značený přechod tady není, jedeme dál po české straně. Přes hraniční značky se díváme na rakouskou asfaltovou silnici, která se po asi kilometru odklání do vnitrozemí. Tak to se nám nějak nelíbí. Po důkladném prostudování mapy se vracíme až na odbočku do Hluboké a přejíždíme do Rakouska - konečně.
Po asfaltce jsme za chvilku na mostě ve Weikertschlagu an der Thaya. Jsme zpátky u Dyje - zde Mährische Thaya. Pěkné městečko, pěkné počasí, na fotky jak stvořené. Je skoro poledne, jedeme dál podél vody po silnici do Hadermüle. Podél řeky pokračuje sice zpevněná cesta, ale v neznámém terénu a ještě za hranicemi si nemůžeme dovolit riskovat. Držíme se proto silnice a stoupáme lesem do vesničky Rossa, pak odbočíme do Thuma. Podle mapy u mostu přes potok má být zpevněná cesta do Obergrünbachu. Odbočili jsme tam, ale polní cesta se otáčí doleva a směřuje někam k lesu zpátky k řece, odkud jsme právě přijeli. Asi mapa neodpovídá skutečnosti. Takže zpět na silnici a dojet až do Thuma, hned na kraji městečka odbočujeme na jih na Obergrünbach. Pak projíždíme napříč přes hlavní silnici č.30 a odbočujeme doleva po Kamp-Thaja-March Radroute směr Raabs. Silnice trochu stoupá, pak se svažuje do města zpět k řece.
Poledne pryč, slunce svítí, přímo praží, měli bychom ještě před Raabs obědvat. Dva stromy u kukuřičného pole nám poskytnou žádaný stín. Najedli jsme se, odpočinuli a vyrážíme po cyklo dolů do městečka k soutoku Moravské Dyje s větší rakouskou Dyjí, nad kterou se tyčí Raabský hrad. Je krásně, fotíme hrad, soutok, městské hradby a vydáváme se na malou projížďku městečkem.
Za dlouhá tisíciletí a možná už někdy v třetihorách si Dyje v této oblasti vytvořila hluboké koryto mezi skalami, které je místy zcela nepřístupné. Jen občas vede kolem vody červená turistická značená cesta, i když většinou vystoupá na okolní kopce, aby zase klesla k vodě. A nakonec vyústí v městečku Eibenstein a kolem vody pokračuje už po silnici. Po této turistické cestě jsme neriskovali jet na kolech, takže za náměstím odbočujeme doleva do kopce a na konci Modsiedlu doprava na Zemmendorf.
Vyjeli jsme kopec na jakousi náhorní plošinu, je vidět daleko, široko, ale jen samá pole a sem tam les. Na okraji Nonndorfu obracíme doprava přes Trabersdorf několik kilometrů dolů do Primersdorfu a za pár minut jsme zpátky u Dyje o 100 metrů níž. Zastavujeme na mostě a koukáme na řeku. Odtud do Drosendorf-Stadt podél řeky po rovině šlapeme na jeden zátah. Už je půl čtvrté a ještě jsme v Rakousku, prohlídku městečka musíme nechat na jindy. Na kruhové křižovatce musíme zastavit, koukáme do mapy, kterou silnicí ven. Až po chvíli jsme si všimli nenápadné tabulky ZOLL. Hurá - to je cesta ke hranici do Česka. Z kruháče odjíždíme s kopce dolů k řece a už frčíme do Unterhürnau, přejíždíme po dřevěném mostě na druhý břeh Dyje, kterou pro dnešek opouštíme.
Za mostem silnice pomalu, ale vytrvale stoupá asi 2km až k bývalé celnici. Odtud do Vratěnína je to jen kousek a mírně s kopce. Ve Vratěníně projíždíme vesnicí až k obchodu, abychom nakoupili na další den - pití, snídani a dnes také zmrzlinu, kterou okamžitě konzumujeme. Od rána svítí sluníčko, je čím dál tepleji a odpoledne docela vedro, usadili jsme se raději do stínu budky na autobusové zastávce. Odpočatí a posilnění vyjíždíme na dnešní poslední 4 km do Uherčic.
Hned na kraji vesnice stojí podle majitele hotel s restaurací, ale ve skutečnosti je to zchátralá ubytovna - zavřená a restaurace mimo provoz. Na čísle mobilu se hlásí nějaká paní, že přijde a ubytuje nás. Skutečně po chvíli je tu, otevře, uloží nám kola, dává nám klíče od pokoje, inkasuje peníze a odchází. Ráno máme klíče hodit do schránky. Protože nám stejně nic jiného nezbývá, dnešní noc strávíme tady. Ještě, že voda teče, záchody fungují, světlo svítí i teplá voda teče - po malé očistě jdeme do Uherčic hledat hospodu, kde se dá najíst. Jedna - asi jediná ve vsi - je nedaleko, mají jen guláš a televizi. Guláš byl dobrý a z televize jsme se alespoň dozvěděli, co nás čeká. Přes noc přijdou bouřky s deštěm a zítra bude zase hezky. Vracíme se do ubytovny, docela rychle se zatahuje a s prvními kapkami dobíháme pod střechu. Tak jsme po 66,3 km skončili v Uherčicích. Ještě jsme se v těch polních podmínkách osprchovali a zalehli. Mezitím se bouřka přehnala.

Ráno ve čtvrtek 23.6. nás přivítala jasná obloha a sluníčko. Po snídani z vlastních zdrojů (snědli jsme všechno, co jsme měli) už v 9 hodin odjíždíme. Místní obchod je jako po vykradení, nakoupíme potraviny jinde. Ještě se jedeme podívat na zámek - vypadá opravdu zpustle. Celkový dojem z Uherčic nic moc, nikdy příště tady už nocovat nebudeme.
Z Uherčic vyjíždíme na sever po cyklo 5007 a křižovatku na kopci projíždíme rovně na Lubenice. Až za vesnicí zjišťujeme, že jedeme špatně. Vracíme se asi 2km a teď už správně odbočujeme do Korolup na silnici č.411 do Vysočan. Na křižovatce ve vesnici kupujeme něco k obědu a už frčíme s kopce dolů k Vranovské přehradě. Svítí sluníčko a z mostu přes Dyji je pěkný pohled na přehradu a na hrad Bítov. Před námi dnes cesta daleká, odjíždíme a šplháme nahoru ke zřícenině Cornštejna a ještě trochu výš až do Lančova. A odtud je to už jen s kopce dolů do Vranova nad Dyjí. Ze silnice je krásný pohled přes údolí na Vranovský zámek , který nám připomněl, kde se točila Andělská tvář nebo Nesmrtelná teta.
Sjíždíme do Vranova a hned na okraji nás čeká překvapení. Průjezd městem je zavřený, celé náměstí je rozkopané a z našeho směru je možné projet jen přes hráz přehrady a dál kolem zátoky po cyklo 48 po Trase šesti měst. Od přehrady stoupáme prudce nahoru až na křižovatku, odbočujeme na Lesnou a po cyklo 5007 jedeme na Horní Břečkov, Bezkov a silnicí do Mašovic. Poledne dávno pryč a ještě jsme neobědvali. V Mašovicích je velká náves s parčíkem, lavičkou a houpačkou, kde se dá posedět a najíst. Jsme před Znojmem a rozložit se s jídlem ve městě není zrovna to nejlepší řešení.
Dnes nás čeká mnoho kilometrů, tak nasedat, před námi Znojmo. Z Mašovic je to chvilka a už vidíme věže znojemských kostelů. Přijíždíme ke Znojmu od západu, jsme na jakémsi návrší s malou kapličkou, od které je nádherný pohled nejen na řeku, ale také na hrad a město. Kocháme se, ale nad námi plují mraky a ty nikdy nevěstí nic dobrého. Dolů od kapličky k řece je vyšlapaná pěšinka, ale jak já s oblibou říkám, jen pro kamzíky. Vracíme se kolem zahrádek zpět na Trasu šesti měst, sjíždíme trochu dolů a jsme ve Znojmě. Prohlídku města vynecháváme, je už odpoledne a ještě musíme nakoupit. Přemýšlíme, kde je nějaký obchod a pak se objeví směrovka Kaufland.
Kupujeme pití a něco na další den a odjíždíme přes celé město po cyklo 5007 na Dobšice a dál po cyklo kolem řeky Dyje do vesnice Dyje. Polní cestou se dostaneme do Tasovic, přes Hodonice, Krhovice sledujeme Dyji po silnici 408 a po 3km odbočíme na Strachotice. Překračujeme řeku Dyji, kterou pro dnešní den již opustíme. Odtud po Moravské vinné trase vjíždíme do vesnice Slup se zajímavým vodním mlýnem, na který se jedeme podívat. Pěkná vesnice, před mlýnem parková úprava, kde se konají jarmarky a nějaké slavnosti. Ale nad námi mraky, ze kterých začíná poprchat, tak rychle nasedat, do Jaroslavic je ještě 5km.
Do vesnice dojíždíme s mírným deštěm, který rychle sílí, takže se rádi a hlavně rychle schováváme pod přístřeškem motorestu Estetika a čekáme na ubytovatele. Dnes jsme ujeli 80,8 km, ještěže etapa nebyla příliš kopcovitá. Majitel přišel v 18hodin jak bylo předem domluveno, ubytoval nás a šel připravit večeři. Pokojíčky (ne pokoje!) v patře jsou malé, a v samostatné uzavřené místnůstce vše potřebné: sprchový kout, umyvadlo, teplá voda, záchod. Na jednu noc to je vyhovující, na delší pobyt těžko - nakonec vždyť je to jen motorest. U restaurace je velká zahrada, kde je možnost stanování nebo zaparkování karavanu. Kola na noc parkujeme v něčem co připomíná dřevník. Po večeři a nezbytné hygieně se ukládáme do postele ke spánku.

Ráno v pátek 24.6. se probouzíme do slunečného dne. Snídáme v restauraci a už v 9 hod - stejně jako včera - odjíždíme. Nejprve zpátky na náměstí do obchodu nakoupit. Ještě se porozhlédneme po Jaroslavicích - upravené náměstí, v pozadí zámek - docela pěkná vesnice. Po silnici kolem motorestu po cyklo 48 přejíždíme přes Dyji, v Hrádku odbočíme na Dyjákovice a stále po Moravské vinné nebo Česko-rakouské pohraniční trase po jihomoravských rovinách bez velkých zastávek projíždíme Hevlínem. Dál pokračujeme po cyklo 4, sledujeme Dyji směrem k Hraběticím a kolem železnice (bývalá signálka) až k mostu u železniční zastávky Jevišovka. Asi místní nadšenci zde vybudovali "čapí oázu" a možná zde i čápi hnízdí. Ještě několik fotek z mostu přes Dyji na právě projíždějící vláček a už odjíždíme.
Přes koleje jedeme do Jevišovky, kde hned první ulicí odbočujeme doprava k soutoku Jevišovky s Dyjí. Cesta nás přivádí k mostu a kousek zpět je soutok, kam se jedeme podívat. Do Drnholce pak pokračujeme lesní cestou. Jedeme až ke kostelu v domnění, že si koupíme oběd, ale nenašli jsme slušný obchod, tak jedeme dál. Opět přejíždíme Dyji a odbočujeme doleva Jantarovou stezkou do Brodu nad Dyjí. Blíží se jedna hodina, v místním obchodě kupujeme oběd i snídani na příští den, a usazujeme se venku na lavičkách. Sluníčko svítí, je krásně teplo a máme dost času. Do Pavlova je to jen kousek, tak si dáváme na závěr oběda ještě zmrzlinu.
Ve dvě hodiny odjíždíme mírně do kopečka směr Dolní Dunajovice a Perná. Už v Perné silnice stoupá a pak až na křižovatku před Klentnici to je pěkný stoupák. V tom teple toho máme plné zuby, chvilku odpočíváme a pak už jen přes dva malé kopečky sjíždíme do Pavlova. Ubytování máme hned na začátku Pavlova v rodinném domku, kam jsme po 54,6 km přicestovali už v 16hod. Zabydlujeme se a dokud svítí sluníčko, vydáváme se na procházku nahoru na Dívčí hrady, odkud je nádherný rozhled na okolní krajinu. Dolů scházíme přímo do Pavlova, kde chceme povečeřet. Ale zde ve vinařském kraji najít restauraci je problém. Je to tu samý sklípek a vinárna, takže po půl hodině bloudění Pavlovem končíme ve vinárně "U Bednářů", kde mají teplé jídlo a dokonce i pivo, byť jenom lahvové. Asi jim připadáme nějak divní, když nechceme k jídlu víno.
Uchození, ale najezení jsme se ještě osprchovali a docela brzy zalehli, abychom nabrali sílu na poslední etapu. Dneškem jsme ukončili putování podél Dyje a až domů pojedeme podél Svratky.

V sobotu ráno 24.6. nás probouzí sluníčko. Je poslední den, snídáme všechny zbytky jako jsou tatranky a piškoty a už v 9 hod odjíždíme. Nejprve dolů do vsi, kde už je otevřená samoobsluha. Kupujeme oběd a vyrážíme kolem rybníku s honosným názvem "Vodní dílo Nové Mlýny" do Dolních Věstonic. Vykopávky dávného osídlení nás moc nezajímají, tak třeba jindy. Za Věstonicemi odbočujeme na silnici po hrázi do Strachotína a po cyklo 5043 do Pouzdřan. Je pěkně, svítí sluníčko a není moc teplo, jede se pohodově. Za Pouzdřanami přejíždíme přes železniční trať a zahýbáme doleva na Vranovice, a to už jsme u řeky Svratky.
Jižní Morava - to jsou roviny kam pohlédneš. Za chvíli jsme ve Vranovicích a odbočujeme doprava po cyklo Brněnská na Velké Němčice a po silnici č.425 jedeme směr Nosislav. Nad námi se stahují černé mraky a ještě před Nosislaví začíná pršet, schováváme se v budce autobusové zastávky. Déšť trvá sotva čtvrt hodiny, přestalo pršet, silnice rychle usychá a vylézá sluníčko. Tak nasedat a jedeme dál. V Nosislavi odbočujeme z hlavní silnice na paralelní asi bývalou silnici, po které vede cyklo 5149 do Židlochovic. Přijíždíme po cyklo na horní konec náměstí a pokračujeme dál po žluté turistické, která nás má dovést na kopec Výhon. Vrchol je sice jen ve výšce 355mnm, ale i tak je z nové dřevěné rozhledny - Akátová věž - výhled až na Brno. Dole v Židlochovicích je žlutá turistická, která nás směruje do kopce, ale po chvíli se ztrácí a na křižovatce polních cest už není vůbec nic. Syn Libor se vydal neznámo kterou cestou a my dva zkoušíme nejdříve rovně asi 1km - Libor nikde, tak se vracíme zpět a jedeme druhou cestou nahoru na rozhlednu. Po chvíli se od východu vynořuje Libor, který objel kopec téměř kolem dokola. U rozhledny je pod přístřeškem lavička, kde obědváme a to dnešní ranní "pěkno" se náhle mění na déšť. Je to celkem malý mrak, po chvilce je po dešti, ještě vylézáme na rozhlednu. Viditelnost slušná - na severu Brno, na jihu Pálava, jsou vidět i pomezní slovenské hory.
Odpočinuli jsme si, tak znovu na kola. Po červené turistické sjíždíme dolů do Blučiny, kde navazujeme znovu na cyklo č.4- Jantarovou stezku. Projíždíme Opatovice, Rajhradice a stále na sever k nákupnímu středisku Olympie a to už jsme na naší známé cyklo č.1 kolem Svratky.
Tato cyklotrasa nás přivádí k soutoku Svratky se Svitavou a dál přes Heršpice, Komárov, kolem Milosrdných Bratří přes Červený kopec do Pisárek, stále kolem řeky do Jundrova, Komína a to už nás čeká jen poslední kopec v Bystrci, kde jsme doma. Tato cyklotrasa je také velmi využívaná bruslaři, kterým je nutno se vyhýbat. Letos jsme přijeli domů až v 17hod, protože dnešní závěrečná etapa měla 70,5 km. Jediný větší kopec po cestě byl na rozhlednu a potom samozřejmě ten poslední -domů.
A jsme zase doma....letošní cyklotoulky se nám vydařili, nikde jsme se nemuseli výrazně odchylovat od plánované trasy. Potkali jsme na cestách řadu příjemných lidí, zažili množství zážitků i nečekaných zvratů, a to nás samozřejmě přivedlo k úvahám, které další řeky v příštím roce doprovodíme kolem jejich toků. Napadlo nás, že jsme trochu doposud opominuli jednu téměř hlavní řeku Čech- totiž řeku Labe, a to nás přivedlo k plánu cesty na příští rok. Budeme doprovázet řeku Labe od pramene v Krkonoších až po přítok Chrudimky, dále pak budeme pokračovat proti toku Chrudimky až k jejímu prameni na Vysočině a nakonec docestujeme domů podél toku řeky Loučná až do našeho domovského Brna.

Tak vzhůru do příprav na naše CYKLOTOULKY 2012 !!!

ROZPIS :

1. den - 19.6. Ledeč nad Sázavou - Štoky 49,60 km...........celkem
2. den - 20.6. Štoky - Telč......................55,00 km..........104,60 km
3. den - 21.6. Telč - Slavonice................ 35,97 km..........140,57 km
4. den - 22.6. Slavonice - Uherčice..........66,33 km..........206,90 km
5. den - 23.6. Uherčice - Jaroslavice........80,80 km..........287,70 km
6. den - 24.6. Jaroslavice - Pavlov............54,62 km..........342,32 km
7. den - 25.6. Pavlov - Brno.....................70,48 km..........412,80 km

LUŽNICE - JIHLAVA 2010

6. ledna 2011 v 21:52 | pavelis@seznam.cz
19.6. - 27.6.2010
KRAJEM LUŽNICE A JIHLAVY.

( Jak jsme sjížděli Lužnici a Jihlavu až do Brna )

Naše cyklocestování vymýšlíme a plánujeme už v zimě. Určíme trasu, vybereme "spací místa" a pak začátkem května hledáme vhodné ubytování.V dnešní době internetu to není problém. A koncem červena už fungují všechny kempy, chatové osady aj. a většinou jsou prázdné a berou nocležníky i na jednu noc.
Jedinou neznámou zůstává počasí. Letos koncem května (to už bylo vše zamluveno) přišlo "období dešťů". Severní Morava se topila ve vodě a blátu, sesuvy půdy ohrožovaly kde co a hlava rodiny chvílemi podléhala pesimismu a prohlašovala, že všechno zrušíme. Když propršel již třetí týden, říkali jsme si, že to snad musí někdy přestat. Biblická potopa světa byla (tuším) jen 40 dní? A tak jsme začali přemýšlet o "kolové pláštěnce" - takový široký přehoz i přes řídítka, neprší ani na ruce ani na nohy. Někde jsme to viděli a u nás v cykloprodejně dokonce jeden typ asi za 200.-Kč měli. Žádný zázrak, ale jednu na vyzkoušení jsem koupila. My dva (manžel a já) máme staré dobré klasické pláštěnky. A ještě jsme si připravili velké polyethylenové sáčky na batohy. Takto "vyzbrojeni" jsme očekávali, čím nás Svatý Petr počastuje.

Tak nastala sobota 19.6.2010, sbalili jsme svých "pět švestek" do tří batohů a dvou kolových tašek, tři kola naložili na střechu Formana a vyrazili do Novohradských hor. Počasí nic moc - zataženo, cestou dokonce trošku sprchlo, pak vylézalo sluníčko, a zase zalezlo za mraky…. no,uvidíme! Přece to nevzdáme!! - bez boje.
Do Černého Údolí jsme dorazili okolo třetí, ubytovali se v hotelu U pralesa a ještě před večeří jsme si vyjeli k nádrži Zlatá Ktiš. Ta sloužila kdysi jako zásobárna vody při splavování dřeva vodními kanály jako na Šumavě. Tam a zpátky 8,88km. Bohužel nám začalo poprchat, tak jsme se vrátili zpět do hotelu a šli na večeři.
V těchto končinách bývá v létě chladno asi častěji, v hotelu mají ústřední topení a hostům přitápějí podle potřeby, nikoliv podle kalendáře.

Ráno v neděli 20.6.2010 nebylo počasí o nic lepší než v sobotu, na venkovním teploměru bylo +9 °C, když jsme po snídani odjížděli z penzionu směr pramen Lužnice. Po několika kilometrech po cyklo 34 jsme přijeli na Žofín. Krásné místečko uprostřed lesů, není divu, že zde hrabě Buquoy nechal vybudovat lovecký zámeček, který pojmenoval po své manželce Žofín. Dnes - po několika desetiletích "spravování" zámečku českou armádou - zde zůstala jen bývalá hájovna, ze které je penzion a u něho malý, čistý rybníček sloužící hostům ke koupání.
Před námi cesta daleká, příliš se na Žofíně nezdržujeme a jedeme dál kolem Huťského potoka. U Terčí hutě odbočujeme na cyklo 1193 k bývalým Skleněným Hutím a dál až ke státní hranici s Rakouskem u bývalých Stříbrných Hutí (dříve se zde těžilo stříbro). A tady už je Lužnice - malý potůček - ten sledujeme proti proudu až k Janovým Hutím. Odkláníme se po silnici do Pohoří na Šumavě. Opuštěná vesnička se pomalu zabydluje, spadlý kostel zůstává jako upomínka, ale už o kus dál je postaven zbrusu nový dům. Odtud vede cyklo do Rakouska přes malý travnatý kopec, kde by měl být Český pramen Lužnice. Na cestě vedoucí ke státní hranici není nic označeno, kolem jen louky s vysokou trávou, tak jsme náš Český pramen prostě minuli. Snad někdy příště.
Hned za hraniční čárou po modré turistické značce pěšinou do kopce pokračujeme k rakouskémuprameni Lužnice. Je tam kámen s nápisem a lavička, tu jsme využili na posezení a malou svačinu (půl oběda). I když jsme dost vysoko (920m/nm), už není taková zima jako ráno a přes mraky prosvítá sluníčko. Je skoro poledne, proto nasedáme a po rakouských zpevněných lesních cestách objíždíme vrchol Eichelbergu a začínáme sjíždět dolů. První vesnice je Karlstift odbočíme na cyklo Grenzlandweg a podél potoka Einsiedelbach zpět k Lužnici. Údolí je dost studené (rukavice asi dnes neodložíme), jede se stále lesem a je tu dost vlhko. Projíždíme Fischbach, končí souvislý les a údolí Lužnice je za Augelbachem širší a tím také teplejší. V těchto rakouských končinách jsme až dosud nepotkali živáčka. Ve Steinbachu u přejezdu přes koleje místní úzkokolejky jsme dojedli "oběd".Tady se také objevili na nádraží první lidé, jezdila auta, … i v Rakousku žijí lidé. Nebo že by to bylo tím špatným počasím?
Po obědě a malém odpočinku nasedáme a odjíždíme do města Weitra, které opouštíme směrem na Gmünd přes Unterbrühl, Oberbrühl a Unserfrau, pak doleva na Waldviertelweg do Unterlembachu. Je pozdní odpoledne a před námi hranice a České Velenice ( řeka Lužnice - Leinsitz zde tvoří hranici mezi rakouským Gmündem a Českými Velenicemi.)
Je už dost pozdě - skoro 18 hodin - jedeme rovnou k učilišti školy, kde se máme ubytovat. Konečně jsme po 62,38 km v Českých Velenicích zakotvili ve druhém patře ubytovny. Kola dáváme na chodbu, převlékáme se a jako vždy vyrážíme do ulic najít nějakou večeři. V pizzerii v lokále plném čarodějnic (na koštěti i bez, od malinké - 20cm až po jednu v životní velikosti u dveří) ještě byli hosté a co hlavně, nezdráhali se nám udělat večeři na objednávku. Bylo to velmi dobré a jak říkal pan Horníček : Kdykoli přijedu do Mexika ….. atd., tak my kdykoli přijedeme do Velenic, půjdeme na večeři do této pizzerie. Do ubytovny jsme se vrátili až za tmy a po dnešním cestování řádně unaveni jsme brzy ulehli.

Pondělní ráno 21.6. nás přivítalo zamračenou oblohou a mírným deštíčkem. Než jsme se nasnídali a zabalili věci do batohů, déšť slábl, usoudili jsme, že pláštěnky oblékat nebudeme, jen batohy dostaly své "slušivé" sáčky (nikoli sáčka). Ještě jedeme odevzdat klíče a hurá do dalšího každodenního dobrodružství.
Protože včera jsme nestihli ani mrknout do Gmündu, vracíme se zpět přes hranici odkud jsme přijeli a po cyklo až do města. Projíždíme hlavní průjezdnou ulicí, pak odbočujeme doprava starou bránou a jsme na široké třídě - skoro náměstí - se stromy, cyklostezkou a všude obchody, restaurace. Vypadá to na novější část Gmündu. Vracíme se zpátky na cyklo, ta vede do starého města až ke hradu. Sjíždíme k mostu a máváme Lužnici, která ještě několik kilometrů protékáRakouskem. Ještě foto u mostu a pak projíždíme opuštěnou celnicí zpátky do Českých Velenic.
Vracíme se na cyklo 341, ale hned na odbočení ze silnice zjišťujeme, že cesta je pěkně blátivá. Po předchozích deštích není divu, tak volíme raději jistotu - silnici 103 do Nové Vsi nad Lužnicí, dál na Dvory n/L. a Suchdol, kde nakupujeme potraviny na oběd a pití. Abychom nemuseli po hlavní a zde velmi frekventované silnici, odbočujeme na pravý břeh Lužnice směr Klikov - cyklo 1011. Pohodová lesní silnice, i sluníčko leze mezi mraky, pokračujeme po cyklo 1010 přes Kosky na hráz rybníku Starý Kanclíř a do Lutové. Cesta před Lutovou je rozkopaná, ale na kole průjezdná. Na návsi u malého rybníčku se zlatými karasy obědváme u kapličky.
Pokračujeme po cyklo 1035 přes Stříbřec doprava mezi rybníky Nový a Starý Vdovec. Po naučné stezce Rožmberk se blížíme k hrázi Rožmberského rybníku. Dnešní etapa nemá významnější stoupání, jede se nám pohodově i počasí se vylepšuje, každou hodinu stoupá teplota a odkládáme bundy. Na konci hráze Rožmberka je výpust, řeka Lužnice i my pokračujeme na sever do vesnice Lužnice. Zde špatně odbočujeme zpátky na Třeboň místo na Lomnici. Pěkně jsme si zajeli, asi 3 km ke Třeboni a pak zpět, takže do Lomnice
už jedeme po státní silnici přímo. A tak jsme dnes najeli 72,70 km, ještě že to bylo většinou po rovinách a po silnicích, nikoli blátem.
Ubytování u pana Kurše jsme našli podle plánku celkem rychle. Dům v zahradě - zvenku skleník, uvnitř dílna, tělocvična a zezadu vchod. Přijeli jsme relativně pozdě, tak jsme se jen převlékli a hurá na večeři. Doporučena nám byla restaurace Eden (docela blízko).

Další den ráno v úterý 22.6. jsme se probudili do slunečného dne. Před odjezdem jsme zhlédli všechny květinky a stromy pana Kurše. Lomnici opouštíme za slunečného počasí po cyklo 122A silnicí č. 148. Za mostem přes Lužnici odbočujeme doleva na Klec a projíždíme po silnici mezi rybníky Blaník, Dobrá Vůle, Skutek a Strakatý na jedné straně a rybníky Víra, Láska, Naděje, Horák, Rod, Pěšák na druhé straně, dále je Překvapil, Pražský, Nový ….. kde se jen ty názvy berou. Jedeme až do Vlkova, kde odbočuje žlutá turistická na písečný přesyp. To nemůžeme vynechat. Přírodní zajímavé místo, sluníčko svítí, písek je teplý, poseděli jsme chvíli a posvačili.
A opět nasedat "na kůň", dále po žluté a po cyklo 1134 do Veselí nad Lužnicí. Zprava Lužnice -zleva Nežárka - jedeme se podívat na soutok. Kolem restaurace se dostáváme až na samou špici trávou zarostlé louky, koukáme na dvě řeky a naproti na most pro pěší. Tím se dá obejít zavřený silniční most přes Lužnici. Pohledem z mostu pro pěší na soutok Lužnice a Nežárky i na druhou stranu, se pro tuto chvíli s řekou loučíme. Pokračovat totiž z Veselí n/L po proudu Lužnice velkým obloukem přes Tábor, Bechyni až do Týna a pak teprve zpátky na východ směr Brno, by bylo nejméně o 50km delší.
Proto se obracíme na západ a vyjíždíme z Veselí po cyklo 1132 přes Žišov do chráněné památkové obce Borkovice. Terén dnes není příliš kopcovitý, po cyklo 1133 přes Mažice a Zálší jsme za chvíli v Hartmanicích. A protože už je poledne dávno pryč, obědváme. Posilněni a odpočati nasedáme na kola a přes Žimutice, Dolní a Horní Kněžeklady sjíždíme k Vltavě u Hněvkovic. Podél vody po cyklo 1060 vjíždíme do Týna nad Vltavou. Na okraji Týna na kruháči odbočujeme na náměstí a přes ně vyjíždíme nahoru na rozhlednu Semenec. Je zde krásný výhled na údolí Vltavy a část Týna. Odtud vede silnička ke "Stanici pomoci přírodě" a pak už jen polní cesta k soutoku Lužnice s Vltavou. Ani není poznat, která řeka je mohutnější. Stejnou cestou se vracíme do Týna. Ubytování dnes máme v kempu Vltavín na opačném - levém břehu Vltavy. Přejíždíme přes most pro pěší po cyklo 1017. Po asi 2km od mostu nacházíme po 54,54 km náš dnešní nocleh v chatce kempu Vltavín. V kempu je jen recepce s bufetem, na dobrou večeři to nevypadá, a protože potřebujeme večeři i jídlo na snídani a zítřejší den, vydáváme se pěšky do Týna. Svítí sluníčko, procházíme část starého Týna a zakotvíme na večeři v hotelu "U zlaté lodi" s výhledem na řeku. Vracíme se zpátky do kempu. Po 54km jsme ještě nachodili dalších 6-7 km, takže to byl prima "odpočinkový den".

Ve středu ráno 23.6. nás z chatky vytahuje sluníčko, protože jsme spinkali jako broučci a probudili se až v 8.15 hod. Ještě, že už máme ranní "rituál" nacvičený.
Vracíme se opět do Týna po silnici, kterou jsme večer šli pěšky a šlapeme nahoru po cyklo 1093. Až na kopci za městem zjišťujeme, že jsme trochu jinde než jsme chtěli, a to na silnici č.122. Podle mapy je zde spojka do Kolodějů. Odbočujeme a po 100m se bývalá silnice mění na neudržovanou cestu plnou kamení a kusů asfaltu. Projeli jsme a konečně sjíždíme do Kolodějů nad Lužnicí kde hned za mostem odbočujeme doprava proti proudu Lužnice. Zpevněná cesta kolem chat se mění na polňačku - spíše travňačku a pak pěšinku ve vysoké trávě. Nesedět na kole, tak ani nevidíme, kam jedeme. Zkrátka cesta jen pro srnky a jinou zvěř. Nicméně pokračujeme a zastavujeme se u Červeného mlýna u propusti . Tady vodáci musí přetáhnout lodě "po souši". Cesta kolem vody je stále stejně špatná, u Hvožďanského potoka vítáme silnici a jedeme už nikoli podle vody, ale přes Hvožďany po cyklo 1093 do Bechyně.
V Bechyni jedeme kolem lázeňského areálu, vjíždíme do parku a sesedáme z kol. Park i budovy jsou velice pěkné, dlážděné cesty, jezírko, květiny. Moc se nezdržujeme a obracíme se opět k řece. Manžel Pavel nás vede po červené turistické, dolů příkrou strání - kamzíci by tady byli jako doma, ale my s koly máme co dělat, abychom prošli. Brzy jsme dole u řeky na lepší cestě. Nad námi se klene nový bechyňský silniční most. Pokračujeme červenou turistickou podle vody. Cesta se mění na pěšinu - blátivá, zarostlá trávou, pak kamenitá a přes kořeny. Shora ze stráně teče stružka, kdysi tady byl dřevěný mostek, teď už jen kameny. Přenášíme kola, ještě se dá jet, i když … u cestičky na stromě značka "Pozor nebezpečí". Nic netuše pokračovali jsme dál a asi po 200m - POLOM!!! Pás čerstvě polámaných stromů po celém svahu odshora až dolů k vodě.Cestička zmizela pod větvemi a kmeny. Tady se nedávno musela prohnat pěkná vichřice. Meditujeme a radíme se, co dál - vrátit se do Bechyně nebo se "vyškrábat" po stráni nahoru, tj. vytáhnout (spíše vynést) kola a batohy do prudké kamenité a hložím zarostlé stráně. Nejsme žádná ořezávátka, tak volíme druhou, i když namáhavou variantu. Poledne dávno pryč, v půli stráně si dáváme odpočinek a konečně oběd. Posilněni zdoláváme druhou zbývající část stráně. Je o trochu lepší, nahoře objevujeme docela sjízdnou cestu kolem pole a tou vyjíždíme na silnici. Jsme jen asi 2 km za Bechyní!
Poučeni těmi několika kilometry končícími polomem, opouštíme cestu kolem vody a rozhodujeme, že projedeme polňačkou kolem lesa na silnici č. 122. Zpočátku pěkná cesta začíná být blátivá, občas kaluž nebo jezírko vody, až pak … přímo jezero neznámé hloubky. Tak ze sedel dolů na pevnou zem a obejít to lesem. Žádná procházka, les zarostlý vším možným a nakonec i trnkovým křovím. Prodíráme se na kraj lesa. Sláva - před námi opět pevná zem. Ale chyba lávky, po dalších asi 200m na cestě další "jezero". Tentokrát ho obcházíme přes louku a nějakou skládku smetí. A konečně jsme v Senožatech. Tento úsek cesty rozhodl - další dnešní jízda bude už jenom po silnicích, žádná polňačka, žádná cyklocesta nebo jiná cesta. Kolem Lužnice sice jsou cesty, ale nikoliv kolové.
Časově jsme na tom dost špatně. Hodně jsme se zdrželi polomem, také blátivými cestami a zajížďkou. Před námi ještě polovina dnešní etapy a už je pozdní odpoledne. Šlápneme do pedálů a bez zastávky projíždíme přes Staré Sedlo do Stádlece.
Stádlecký most je rarita - řetězový most z roku 1848 "přestěhovaný" sem na Lužnici z Podolska.Most je starý, nesmí na něj nákladní auta. Fotografujeme tuto stavební historii, ale čas je neúprosný, nemůžeme se příliš zdržovat. Od řeky stoupáme nahoru na Dobřejice, stále po silnici na Malšice, Slapy, po silnici č.137 přijíždíme do Tábora. Ubytování máme v komplexu Integrovaných Odborných středních škol až na druhém okraji Tábora.
Po takto náročném, dobrodružném a hodně blátivém dni, kdy jsme ujeli 54,15 km, jsme konečně doputovali až v 19.45 na místo noclehu. Ještě, že máme vše dopředu domluvené. Vzhledem k pokročilé hodině jsme se jen rychle ubytovali: kola nám nechali v přízemí v uzavřené chodbě, my bydlíme v patře v dvojbuňce (velký pokoj pro 3 osoby). A vyrazili jsme na večeři do hotelu Slunce. Napapaní jsme se "doplazili" zpět do internátu a zalehli.

Ve čtvrtek 24.6. vstáváme jako obvykle a nacvičený ranní rituál nám trvá asi hodinu. Dole ve vstupní hale je už docela rušno, protože škola ještě neskončila a žáci mají nějaké shromáždění v sále, kam se jde tou "zamčenou" chodbou s našimi koly. No, zůstalo tam všechno, kola jsou také celá, jenom manžel zjišťuje, že má téměř prázdné přední kolo. Asi nějaký vtipálek je vypustil. Pumpujeme a odjíždíme. Sjíždíme dolů k Lužnici na cyklo 1173 směr Sezimovo Ústí. Cyklo vede kolem řeky, projíždíme jakousi obytnou i rekreační oblastí mezi Táborem a Ústím - pěkné bydlení. Za mostem přes Kozský potok odbočujeme doleva a zcela náhodně objevujeme dům (dnes památka či muzeum), kde bydlel prezident E. Beneš. Je možná i prohlídka, ale dnes ne!
Pokračujeme po cyklo 1173 do Plané nad Lužnicí, ještě se na chvíli zastavujeme u splavu a uždefinitivně se zde loučíme s řekou Lužnicí. Opouštíme Planou a přejíždíme koleje směrem ke Strkovskému rybníku. Cesta není špatná, jen mokrá - tady muselo nedávno pěkně pršet. Na rozcestí se rozhodujeme - kudy, kudy cestička? Volíme žlutou turistickou k hájovně Strakačov a pak zelenou přes Přírodní park Turovecký les na křižovatku Kavecko. Počasí nic moc, trochu poprchá, lesní cesty jsou blátivé, z Kavecka to raději bereme stále po cyklo 1173 na silnici a tou do Dolní Lhoty.
Pak přes Skopytce do Choustníku a tady o 10km dále už vylézá sluníčko, tak se jedeme podívat na hrad. Tedy spíše zříceninu. Po prohlídce sjíždíme lesem dolů na silnici a manžel Pavel opět zjišťuje, že má dost podhuštěné kolo. Pumpuje - ještě, že máme čím. Už je poledne, vracíme se zpět do Choustníku, kde odbočujeme na cyklo 1183 do Psárova, pak na Bořetín a Mnich. Počasí se umoudřilo, je slunečno, silnice slušné a po vesničkách není velký provoz. Když cyklo vede přes kopec, volíme snadnější cestu po silnici č.135 na Mirotín, Bohdalín až do Kamenice nad Lipou. Příliš se nezdržujeme a šlapeme dál silnicí č.409 na Rodinov, kolem rybníčků a přes Strannou do Žirovnice. Na náměstí opět zastavujeme, aby manžel dopumpoval kolo. To nevěstí nic dobrého! Jenže na opravu v terénu není čas a do Počátek je už jen "kousek", tak snad nějak do kempu Valcha dojedeme.
Ubytování v kempu Valcha je za městečkem, cestou do kopečka kolem kapličky. Už se po dnešních 68,4 km docela těšíme na odpočinek. V kempu jsou chatky i zděné budovy ; vzhledem k počasí jsme rádi, že budeme v domě pod střechou. Je poznat, že jsme na Vysočině, sluníčko se sklání a ochlazuje se. Manžel se synem Liborem se hned dávají do opravy kola. Nová duše však po nahuštění také utíká. Asi je stará nebo nekvalitní ..., no máme ještě jednu. Po další výměně a nahuštění stejná situace - duše utíká. Tak to už je hodně podezřelé, všechno rozdělat, prohlédnout. V plášti zevnitř je něco zapíchlého. Když to "něco" bylo vytaženo, zjistilo se, že je to trnkový TRN dlouhý 3cm. Takže včera, když jsme se prodírali lesem s těmi trnkovými keři, tak jeden trn propíchl plášť a postupně i duši. Koruna tomu byla nasazena při opravě tím, že se trn neobjevil při první výměně duše a další dvě nové duše byly také propíchnuty. Výsledek ? - Ráno se musí nejdříve sehnat nová duše, abychom mohli odjet. Takže dobrou noc, ráno se vstává časně!

Páteční ráno 25.6. nás vítá sluníčkem. Po rychlé snídani manžel Pavel s Liborem sedají na zbývající pojízdná kola a jedou koupit duši. Cesta - nákupní mise- byla úspěšná, výměna duše je již rychlá a tentokrát je vše OK. V 10hod konečně odjíždíme. A vyrážíme směr pramen Jihlavy u vesničky Jihlávka.
Z Počátek trochu "šplháme" do kopce, přehoupneme se přes jeho vrcholek a už nám informační tabulka ukazuje doleva - pramen řeky Jihlavy. Polňačka mizí na podmáčené louce, mírným svahemstoupáme ke skupině stromů a jsme zde. Jezírko a tabulka označující pramen, kterou sem umístil pan Munzar, když se natáčel televizní pořad "K pramenům". Překročením toho malého kopce mezi Počátkami a pramenem Jihlavy jsme opustili povodí Vltavy a tedy Severního moře a přejeli jsme do povodí řeky Jihlavy, která už spadá do povodí Černého moře. Loučíme se s pramenem a další dva dny budeme sledovat řeku Jihlavu, dnes do města Jihlava.
Jsme na začátku dnešní etapy a blíží se poledne, tak šlápneme do pedálů a bez zastávky projíždíme po silnici č.132 do Horní Cerekve a silnicí č.639 do Batelova. Kolem zámku jsme přijeli na náměstí, odbočujeme doleva na cyklo 5128 na Spělov a dále žlutou turistickou směr Dolní Cerekev. Dohání nás hlad, tak se usazujeme na posekaném poli s výhledem na železniční trať a obědváme. Sluníčko nás chvílemi ohřívá, občas se schová za mrak, ale je docela teplo. Před námi Kostelec, zde odbočujeme po cyklo 5090 do Cejle a po červené turistické (zatím po silnici) nabíráme směr Dvorce.
Chtěli bychom projet přes výletní místo Zaječí skok do Jihlavy. Do Dvorců je docela pěkná silnička, pak z ní odbočuje lesní cesta do chatové osady. Tam potkáváme dva starší pány s dítětem na procházce. Ubezpečili nás, že cesta je průjezdná na kole, i když je to červená turistická. Tak bylo rozhodnuto! Odbočujeme lesem na Pekelský mlýn a z něho na Rantířov. Řeka zde dělá velkou zákrutu, po červené přes vodu je mostek pro pěší, pak dále pěšina ... pro kola to moc vhodné není. Další úsek červené turistické cesty je již hůře sjízdný, ještě více rozblácený a pak se kamenitá cestička zvedá do kopce. Tady je nutno kola asi 100m na Zaječí skok vytlačit. Zde bývala asi před 50 lety vyhlídka na řeku Jihlavu, ale dnes jsou stromy vyrostlé a je vidět jen malý úsek řeky kdesi dole. I tak chvíli posedíme, kocháme se vyhlídkou na protější lesy a to už jsou 4 hodiny odpoledne. Vyjíždíme na silnici 523, odbočujeme doleva přes most, pak doprava na cyklo 161 podle řeky a už se blížíme ke středu města Jihlava. Dokonce ani nebloudíme a za pěkného slunného odpoledne "přistáváme" u ubytovny. Několikapatrový dům zastrčený ve dvoře nevypadá příliš vábně, ale jednu noc - to přežijeme. Paní ve vrátnici nám nabízí pokoje v jiném menším objektu asi 3 minuty chůze odtud. Souhlasíme - horší už to nemůže být! A nebylo ... malý domek, nikdo na tuto noc tam nebude, jenom my. Máme k dispozici 2 dvoulůžkové pokoje pěkně vybavené. Je tu kromě sociálního zázemí i malá kuchyňka s televizí a konvicí, nic víc ani nepotřebujeme.
Dnes jsme ujeli jen 49,80 km a přijeli do "konečné stanice" - Jihlavy relativně brzy odpoledne. Máme dost času se umýt, převléknout a jdeme na procházku městem, která končí večeří v restauraci u Horáckého divadla. Vracíme se přes náměstí, kde to vypadá jako na srazu pouťových atrakcí, člověk neví, na co se dříve dívat. Pak ještě procházka středem města, kde manžel Pavel strávil krásná školní léta. Ale už se stmívá, je čas se připravit na další den a dobře se vyspat.

Sobotní ráno 26.6. nás vítá opět jasnou oblohou a sluníčkem. Snídáme, balíme a vyjíždíme od náměstí směrem dolů k řece, kupodivu ani moc nebloudíme a ocitáme se u řeky. Kolem ní vede cyklostezka, která ještě na naší mapě není. Jak později zjišťujeme, je to nově budovaná trasa mezi Jihlavou a Třebíčí.
Kousek jedeme po silnici, pak se cyklo odkloňuje přes trať kolem lesa na Helenín a dál až ke starému kamennému mostu u Malého Beranova. Odtud podél vody je nově upravená cesta a teď po ránu se jede dobře. Z levé strany řeky u kamenného mlýna přejíždíme přes Kamenný most na Petrovice a Předboř. Za chvíli jsme v pěkném malém městečku Luka nad Jihlavou - upravené náměstíčko, tak ještě foto a můžeme pokračovat. Nejdříve kolem kolejí, pak trochu do kopce u Bítovčic odkud je krásný výhled na kus Vysočiny. Sjíždíme dolů do vesnice, přejíždíme přes koleje, přes řeku a přes pole na silnici směr Přímělkov. Od mostu v Přímělkově vede červená turistickácesta označená , že není cyklostezkou. Ale je to nejkratší cesta podél vody a zatím slušná - až po odbočku na Horní Smrčné. V jednom místě přelézáme potůček, kde se syn Libor "vymáchal" v bahně, ale je teplo, však to uschne. Projeli jsme a v Dolním Smrčném raději přejíždíme přes most a dále jedeme po pravém břehu Jihlavy po cyklo 162 do Bransouze a Číchova.
Červenou turistickou už neriskujeme a volíme nadále cyklo. Podjíždíme pod železniční tratí a stoupáme na Musilův kopec. Po malém odpočinku nasedáme, projíždíme Přibyslavice, přes most na levý břeh do Nové Vsi a dále po silnici. Po několika kilometrech přejíždíme zpět na pravý břeh na Padrtův mlýn. Po strašně kamenité cestě - cyklo 1104 (vřele nedoporučujeme) jsme se dostali nahoru k místu dalekého rozhledu. Rozhled zde je, ale pokračování cesty kolem lesa také nic moc. Ještě, že je to jen pár kilometrů a jsme v Řípově.
Pěknou cyklotrasou s vyhlídkou na Baziliku sv. Prokopa a třebíčský zámek vjíždíme až na hlavní třebíčské náměstí. Odjíždíme po silnici směr Brno.
U benzinky u Palečkova mlýna zahýbáme doprava na cyklo 5213 podél železniční trati na Vladislav. Zprvu slušná cesta začíná být blátivá, pak se objevují louže, místy je objíždíme přes pole. Chtěli jsme jet po červené turistické podle trati, cesta však mizí v lese zarostlá trávou, i když by měla pokračovat těsně kolem řeky. Volíme raději cestu do kopce - cyklo 5212, v polích odbočujeme doleva dolů na cyklo 5213 přes Dobrou Vodu (několik stavení a kaplička) a opět do kopce do Pozďátek. A znovu dolů k řece Jihlavě.
Pod kopcem se napojuje červená turistická, po které jsme měli přijet. Tato "objížďka" se protáhla asi na 5km. Ale to už jsme u mostu na hlavní silnici z Třebíče do Vladislavi. Pokračujeme po silnici přes Vladislav, vyšlapeme zatáčkami kopec za vesnicí a ještě jeden kopec k odbočce do Jindřichova Dvora a pak už dolů do Koněšína. Projíždíme celou vesnicí, protože ubytovna Na hřišti je až na druhém konci.
Ubytovna je sice malá, ale čistá, pěkná, v přízemí výčep, v patře pokoje a sociálky i malá kuchyňka. Kola nám uskladňují v jiném domečku v uzamykatelné místnosti. Na večeři jdeme do Koněšína. Jedna hospoda zavřená, druhá je zakouřená putyka. Prošli jsme půl vesnice a už nic dalšího jsme neobjevili, tak jsme se vrátili povečeřet "Na hřišti". Skončili jsme na klobásku a bramboráčku v ubytovně. Ještě, že máme koupenou snídani a jídlo na zítřejší nedělní cestu domů. Po večeři už jenom vysprchovat a po dnešních dost akčních 65,54 km jdeme spát.

Poslední den cesty - nedělní ráno 27.6. nás vítá sluníčkem a jasnou oblohou. Naposledy balíme, loučíme se, nasedáme a kolem hřiště najíždíme na silnici směr Kozlany, Hartvíkovice, Popůvky a Kramolín. Je krásně, otepluje se, terén není příliš kopcovitý, takže pohoda. V Kramolíně odbočujeme do lesa, míjíme rozhlednu Babylon a odtud s kopce jsme za pár minut u Mohelna. Pokračujeme na Senorady, Biskoupky a pak už podél Jihlavy až do Ivančic. Město je v neděli dopoledne poklidné, lidí i aut málo. Projíždíme jen okrajem města podél železniční tratě a nádraží.
Blíží se poledne, budeme hledat místo na posezení a pojedení. Před námi je známý Ivančický viadukt, zajíždíme pod něj přes řeku Jihlavu, ale příroda je zde .. tedy hmmm .... nehostinná, spíše smetiště. Starý most - říkalo se mu most sebevrahů - je zbouraný až na malý kousek. Jedeme raději dál a usazujeme se pod stromy na okraji louky s výhledem na silnici. Času máme dost, je teplo, tady i sucho, tak ještě naposledy posedíme v přírodě.
Odpočinutí se zvedáme a za chvíli už stoupáme do kopce za Moravskými Bránicemi směr Silůvky. Blížíme se k Brnu do nám známých končin. Silůvky jsme projeli po cyklo 5172 do Prštic, Radostic a odbočili doprava do Střelic. A to už jsme skoro doma. Je teprve půl čtvrté, tak to jsme dnešních 65,6 km do Brna zvládli ve skvělém čase. Asi působila přitažlivá síla domova.

Letošní týdenní kolová dovolená trvala celých 8 dní a ujeli jsme celkem 502 km. To je rekord, tolik jsme ještě žádný rok předtím nejeli. I když začátek cesty, co se počasí týče nebyl zrovna na jedničku, tak jsme vlastně nikde nezmokli, ani nebyla velká zima a po celou cestu jsme nevytáhli pláštěnky z batohů. Samozřejmě v Novohradských horách a pak u pramene Lužnice, kde jsme byli v nadmořské výšce 920m a bylo zataženo, tak tam žádné velké teplo nebylo. První dva dny, než jsme sjeli do níže položených oblastí Lužnice, jsme bundy vůbec nesvlékli. Ale další dny už bylo počasí jen lepší a lepší a oteplovalo se. Do Brna jsme opět přijeli v tričku a kraťasech.
Léto roku 2010 bylo dost deštivé, i my jsme si užili vody a bláta jako nikdy předtím. Vlastně ani nevím, zda je lepší voda zhora a pak uschnout, anebo voda a bláto dole - na cestě, kterým musíte projet, protože tudy (kde zrovna jste) jiná cesta nevede. Vloni jsme spíše zmokli (několikrát) a letos jsme se pro změnu brodili vodou a blátem.
Jaký bude příští rok ??
Určitě zajímavý a akční !!

ROZPIS : celkem
0. den-19.6. Černé Údolí - Zlatá Ktiš a zpět 8,88 km 8,88 km
1. den-20.6. Černé Údolí - České Velenice 62,38 km 71,26 km
2. den-21.6. České Velenice - Lomnice 72,70 km 143,96 km
3. den-22.6. Lomnice - Týn nad Vltavou 54,54 km 198,50 km
4. den-23.6. Týn nad Vltavou - Tábor 54,15 km 252,65 km
5. den-24.6. Tábor - Počátky (Valcha) 68,40 km 321,05 km
6. den-25.6. Počátky - Jihlava 49,80 km 370,85 km
7. den-26.6. Jihlava - Koněšín 65,54 km 436,39 km
8. den-27.6. Koněšín - Brno 65,60 km 501,99 km

Morava 2006

12. listopadu 2010 v 21:28 | pavelis@seznam.cz
                                                                                                                     17.6. - 23.6.2006



                                                                    CESTY KOLEM NAŠÍ MORAVY

                                                       (z Ramzové podél Moravy přes Chřiby až do Brna )

 Výběr trasy a přípravy.

          Do roku 2006 jsme na kolech podnikali jen kratší jednodenní vyjížďky buď z domu nebo o dovolené z jednoho místa. Napadlo mne, že by bylo zajímavé, nechat se někam (dost daleko) zavézt a odtud systémem etap postupně dojet až domů. Abychom nemuseli vézt příliš mnoho zavazadel, (tím myslím hlavně stan a ostatní náležitosti pro nocování) rozhodli jsme, že už doma vytypujeme trasu, určíme místa noclehů a dopředu si je tam objednáme. Takto se naše zavazadla, která budeme muset na kolech každý den převážet, "smrsknou" na hygienické potřeby, jedny náhradní boty, jedno kompletní náhradní oblečení, oblečení pro odpočinek a večerní pohodu, pláštěnky a potřeby na uvaření snídaně v případě, že nocujeme bez snídaně. V průběhu dne si jídlo a pití zajistíme svépomocí - studené, které každý den zakoupíme, a večeři si potom dáme v místě ubytování, samozřejmě teplou a vydatnou. K tomu ještě přibudou mapy, baterka, nářadí na opravu kol a náhradní duše. A teď ještě zbývalo najít vhodnou trasu. Protože již nejsme nejmladší a zatím nemáme žádné zkušenosti s pravidelným denním "polykáním" kilometrů, vymyslela jsem, že příznivé bude jet (obrazně řečeno) s kopce dolů. To je možné, když vyjedeme k prameni nějaké řeky a podél ní pojedeme a pojedeme … snad až domů. S tímto předsevzetím jsem sáhla po autoatlasu a cesta byla na světě. Od severu k jihu, od pramene Moravy ( když už jsme ti Moraváci ) přes Chřiby domů. U pramene Moravy pod Kralickým Sněžníkem jsme již byli - pěšky a pěkně jsme tam zmokli. V údolí, kterým Morava protéká, není žádná vesnice a o ubytování si můžete tak jedině nechat zdát. Rozhodli jsme tedy, že horní tok Moravy vynecháme a start naší první kolové anabáze začneme na Ramzové, odkud se dáme podél říčky Branné, ta se u Hanušovic vlévá do Moravy. Ramzová byla zvolena ještě z jiného, zcela praktického důvodu. Z Brna jede do Jeseníku každý den rychlík, kterým bychom se dopravili i s koly na Ramzovou. To byl první návrh, zvítězila však "vlastní" autodoprava - náš syn Tomáš nás zaveze Formanem až do místa startu. A celý týden bude "na příjmu", kdyby se něco stalo nebo nám "upadly" nohy, tak pro nás přijede. Tím bylo rozhodnuto o naší první celotýdenní cyklo-dovolené. A můžeme vyrazit.
                                                           
                                                        
 V sobotu 17.6.2006 dopoledne jsme se "nalodili" na Formana a odjeli směr Jeseníky. Na konci Branné nás čekalo první překvapení. Silnice mezi Brannou a Ostružnou se opravovala a byl povolen průjezd jen pro místní obyvatele. Nechtěli jsme riskovat nějaké nepříjemnosti s místními policajty, tak jsme se rozloučili s naším "taxíkem", osedlali kola a přes "práce na silnici" -ta byla rozkopaná, místy hrubý štěrk - jsme došli a dojeli k paní domácí v penzionu U Štefana na Ramzové. Starší paní nás očekávala,  ubytovala, skasírovala a hned se s námi i rozloučila, protože za chvíli odjížděla do Jeseníku. Tam prý ji v neděli ráno vyzvednou a ona pojede cvičit se Sokoly na stadion v Olomouci - prostě paní Sokolka. Aby se nám dobře spalo, udělali jsme si ještě před večeří malou procházku na nádraží a k lanovce na Čerňavu. U nástupní stanice byly složeny různé díly a sedačky na novou lanovku - všude se inovuje. Ramzová je asi v 980m n.m., zapadlo sluníčko, trochu foukalo a venku žádné teplo, přece jen jsme na horách. Povečeřeli jsme, co jsme si dovezli. Ve společné místnosti vedle kuchyňky byla televize, tak jsme ještě koukli na počasí ( celkem příznivé - slunečno, i teplota přes dvacet ), snad i tady na Ramzové bude pěkně. Po večeři ještě sprcha a hurá do postelí, zítra nás čeká první šedesátikilometrová etapa.


Ráno v neděli 18.6. do okna pokoje svítilo sluníčko, v kuchyňce jsme si uvařili naši první kávu, posnídali v jídelně a šli balit. I když bylo venku krásně, aspoň na pohled, tak tam byla pěkná zima. Oblékli jsme bundy, naložili batohy a vyrazili na první kilometry. Nad Ostružnou nám zamávaly na pozdravlisty větrných elektráren a my jsme symbolicky zamávali vlevo od silnice, kde pod lesem stále ještě stojí bývalá teslácká "rezidence". Abychom nejeli po rozkopané silnici, u nádraží v Ostružné jsme odbočili doprava na cyklotrasu. Cesta byla pěkná, trochu stoupala k hájovně, pak dolů k říčce Branná a podél ní vedla lesní cesta až do Branné. Tam manžel Pavel vymyslel, že nepojedeme údolím, ale odbočíme doprava nahoru na Vikantice po cyklo Jesenicko-orlické magistrále. Vyšlapali jsme tedy trochu do kopce a dostali jsme se na jakousi náhorní rovinu, odkud byl rozhled zpátky až k Ramzové, na západ na hřeben Králického Sněžníku, pod kterým Morava pramení, a taky na jih - to byl náš směr, do teplejších končin. V jedné vesničce u chalupy jsme narazili na mez plnou rozkvetlé lupiny - prostě krása. Zanedlouho jsme začali sjíždět dolů k vodě do Hanušovic. Řeka Morava nás přivítala na soutoku s Brannou. A odtud už nás pro dnešek čekala jen "pohodová" cesta údolím řeky až do Mohelnice. V Hanušovicích už bylo poznat, že jsme níže (co se nadmořské výšky týká), oteplilo se a jeli jsme relativně rychle. Minuli jsme Nový hrad, projeli Bohdíkov, silnice se vinula kolem řeky a železnice přes Rudu nad Moravou, kde se údolí začíná pomalu otevírat a před Bludovem se rozšiřuje v Hornomoravský úval. V těchto místech našeho putování jsme obědvali, byli jsme asi tak v polovině dnešní etapy. Cyklotrasa Moravská stezka vedla silnicemi, lesními cestami, také polňačkami. My pak posilněni obědem a se sluncem nad hlavou jeli dál na Sudkov, Leštinu, Třeštinu a to už byla na dohled Mohelnice. Zamávali jsme hradu Úsovu a otočili se na západ, přejeli přes Moravu a několik jejích ramen a byli jsme na okraji Mohelnice. Tady už jsme byli na dovolené, známe město i kemp. Ubytování v chatce bylo oproti Ramzové trochu sparťanské, zato levnější. Uložili jsme kola do chatky a šli na večeři. Restaurace v kempu ještě nefungovala, tak nám nezbylo než jít až do města. Na náměstí ( blízko Penny )jsme našli docela slušnou, skoro prázdnou restauraci, jídlo bylo dobré. Ještě koupit něco k snídani, pak procházkou zpět do kempu a pro dnešek už bylo kilometrů dost - 61,0 km. Tak je čas jít spát.


Ráno v pondělí 19.6. jsme si v chatce udělali snídani, zabalili věci a hurá na kola vstříc dalším zážitkům. Před odjezdem z Mohelnice jsme ještě koupili něco k obědu a odjížděli východním směrem ven z města, pak poslední pohled na Úsov a odbočit na jih Moravskou stezkou na Moravičany. Přes Doubravici jsme jeli po cyklo 51, u Nových Mlýnů přejeli řeku Moravu, (po modré turistické se u řeky nachází Chrám přátelství, na protějším břehu stojí Obelisk). Tady jsme již jednou byli, teď jsme měli před sebou ještě dlouhou cestu, proto volíme silnici na Nové Zámky a za chvíli jsme byli v Litovli. Jak jsme projeli Litovlí, to už opravdu nevymyslím, ale ven jsme se vydali po cyklo 51 na Šaršoun a Moravskou stezkou Litovelskými Luhy, směr Olomouc. Projeli jsme kolem Lhoty, přes Hynkov ke Třem Mostům a do Horky nad Moravou. Před sebou jsme měli věže Olomouckých kostelů, ale my jsme odklonili naši trasu na Křelov, pak přes dálnici do Topola. Kousek na jih už byl Hněvotín, kde jsme měli pro dnešek domluvený nocleh v ubytovně nějakého bývalého zemědělského podniku. Dnešní den po 41,2 km jsme uzavřeli procházkou do "vesničky naší střediskové" na večeři a našli jedinou otevřenou restauraci (protože bylo pondělí). Tam jsme si dali večeři v hospodě plné pivařů, protože v televizi byl zrovna fotbal. Popsanou oklikou jsme se vyhnuli cestě přes frekventované město, tedy Olomouc, přespali levně v ubytovně, zítra pak dokončíme "kruhový objezd" Olomouce po východní straně, čímž se přiblížíme zpět k řece a pocestujeme dál.



V úterý 20.6. jsme po snídani vytáhli kola před ubytovnu. Než jsme odjeli, ještě jsme udělali dobrý skutek - zúčastnili jsme se chytání králíčka, kterého pásla jedna malá holka, králíčkovi se totiž nechtělo zpátky do klece. Hned po ránu se na nás usmívalo sluníčko, tak ještě koupit oběd v místní samošce a vyjíždíme směrem k dálnici. Tu jsme přejeli v místě nájezdů na druhou stranu do Nedvězího a otočili se k severu k Olomouci. Ještě jeden přejezd dálnice do Olomouckého předměstí Slavonín a odbočili jsme na jih na Nemilany po Moravské stezce cyklo 47. V jednom místě jsme asi brzy odbočili a skončili pod dálničním mostem, kde končila i cesta, po které jsme jeli. Nevadí, kousek jsme se vrátili a podjeli dálnici jinou cestou "vedle" do Kožušan. To už jsme zase byli u řeky Moravy, dál přes Charváty na Čertoryje a stále po Moravské stezce kolem vody jsme ujížděli směr jih - Tučapy, Nenakonice až k rybníkům před Tovačovem. Projeli jsme po hrázi mezi dvěma rybníky a na chvíli se zastavili. Kolem nás byla samá voda, liduprázdno, jen místní plovoucí zvířectvo - foto se moc nepovedlo, labuť je hodně malinká na tom velkém rybníku. Také jsme ohodnotili rybníkářskou techniku - tedy jakési "vodní kolo" provzdušňující vodu v rybníku, aby ryby měli dost kyslíku. A před námi byl Tovačov a Tovačovský zámek, vyjeli jsme na Lovosice, odbočili přes řeku Moravu do lesního porostu a projeli "lesem" plynových zásobníkových stanic. Moravská stezka cyklo 47 nás vedla přes Záříčí do Chropyně, kde v zámeckém parčíku konečně byl náš oběd. Ale byla teprve asi jedna hodina, byli jsme relativně rychlí, takže na lavičce můžeme posedět, protože do Kroměříže je coby dup. Cesta kolem malé Bečvy a Moravská stezka nás dovedla až do města. Přejeli jsme přes most Moravu, pak kousek do kopce po hlavní třídě, několikrát za roh a byli jsme u školy. Tady pro dnešek končila naše cesta, po 50,4 km za krásného počasí, lesním porostem, městečky, vesnicemi i mezi rybníky. Přijeli jsme asi kolem třetí hodiny, ubytovali se v nejvyšším patře Střední průmyslové školy v pokojích nejspíše pro učitele nebo školní inspektory. Krásné čisté prostředí, vlastní sprcha, ale bez možnosti vaření (pouze na chodbě jeden vařič a konvice). To nám však nevadilo, protože po vysprchování jsme odešli do města. Na vrátnici nás služba upozornila, že se škola v devět večer zavírá a tedy bychom se měli do té doby vrátit. To snad stihneme i s nákupem na druhý den. Na večeři bylo ještě dost času, tak jsme ještě zaskočili do Květné zahrady. Zrovna zde byla pod podloubím zavěšena výstava "létajících" podivných postaviček či strašidýlek. Stály za podívání, rozhodně více než zanedbaná zahrada. Sluníčko svítilo a lákalo nás nahlédnout ještě do zámecké zahrady. Mají zde takovou malou zoo, některá zvířátka jsou vskutku zajímavá. Ale to už nás hlad dohnal až do restaurace na náměstí. Cestou zpět jsme hledali otevřený obchod nebo supermarket, nakonec jsme jej našli nedaleko školy. Vracíme se zpět ještě před devátou a docela rádi uléháme do postýlek.



Ráno ve středu 21.6. jsme se probudili do dalšího slunečného rána. Po snídani opouštíme školu, nasedáme a tentokrát se vracíme ke stejnému mostu, kde jsme řeku opustili a pokračujeme po cyklo 47 kolem vody Trávnickými zahradami do vesničky Trávník. Zde končilo naše cestování podél řeky Moravy a my odbočili na cyklo 5014, která začínala pomalu stoupat do kopců. Míjeli jsme Velké Těšany, projeli Vrbkou a před námi byli Chřibské lesy. Kopce nijak prudké, přijeli jsme do Kostelan, na jejichž okraji byl velký ranč. Před polednem už jsme projeli Bunčem a opět stoupali do kopce na Brdo. Nahoře nás čekala krásná kamenná rozhledna, takže jsme neodolali, svázali kola dohromady a vylezli nahoru, i když už se zatahovalo. Výhled byl na všechny strany, za lepšího počasí by bylo vidět ještě dál. Dole pod přístřeškem jsme se posilnili na poslední úsek dnešní cesty. Byl to už jen kousek lesem, sjeli jsme po zelené turistické k Roštínské   kapli a odbočili po lesní cestě   do kempu Kamínka. Dnes   měla  etapa jen 29 km, zato   jsme nastoupali 640m. Do   kempu jsme přijeli brzy   odpoledne, ubytovali nás v   hlavní budově v novém patře,   které krásně vonělo čerstvým   dřevem. Slečna v recepci nám   nabídla večeři a snídani   společně se studenty, kteří   zde  byli na školním výletě.   Vzali jsme to, protože se už   úplně zatáhlo a začalo   poprchat, takže abychom jeli   někam na večeři nepřicházelo   v úvahu. Udělali jsme velmi   dobře, protože pršelo čím dál   víc a později večer přišel liják a   bouřka - jak se říká "boží   dopuštění". Na pokoji jsme   měli i televizi, tak bylo před   ulehnutím i na co koukat.



Ve čtvrtek 22.6. jsme se probudili do pošmourného rána. Bylo zataženo, žádné teplo a vypadalo to na déšť. Posnídali jsme opět se studenty, sbalili svých pět švestek, nabalili je na kola a dali sbohem Kamínkám. Než jsme sjeli s kopce do Roštína (zde jsme najeli na cyklo 5012), začalo poprchat. Zastavili jsme před obchodem, ne abychom nakoupili, ale oblékli pláštěnky, protože seshora padalo stále více vody. To nám však nevzalo chuť na další cestu. Silnice mírně klesala, projeli jsme Cetechovice, odbočili na Zástřizly a to už přestalo pršet a vylézalo sluníčko. Pláštěnky nám uschly, tak jsme je zabalili zpátky do batohů a hurá do kopce na E50. Na vrcholu byl motorest Samota, teď jen opravdu samotná, opuštěná chátrající budova. Silnicí dolů zatáčkami směr Buchlov jsme byli za chvíli na odbočce na Stupavu a podél říčky Kyjovky sjeli ke Koryčanské vodní nádrži. Už bylo docela teplo, tak jsme zastavili, vysvlékli bundy a koukali na klidnou vodu. Malá svačinka v podobě čokolády také nebyla k zahození. Po malé přestávce jsme se přesunuli do Koryčan a v samošce na náměstí koupili oběd i něco ke svačině. Za Koryčanami jsme odbočili na Jestřábice a pak údolím kolem potoka sjeli do Bohuslavic, kde končila naše pohodová jízda a čekaly nás už jenom kopce. Ten první byl hned přes Bohuslavické stráně. Bylo skoro poledne, sluníčko začínalo pěkně připalovat, jeli jsme kolem vinic a na kopečku měli vinaři stoleček i lavičku, které zvaly k posezení. Času bylo dost, sluníčko lákalo k opalování, usedli jsme a prostřeli k obědu. Najezeni, prosluněni a odpočatí nasedli opět na kola a sjeli polňačkou do Bukovan. Touto zkratkou jsme se vratili na cyklotrasu 412 a stoupali k větrnému mlýnu na kopci za Bukovany. Tady bylo poslední zastavení, obhlédli jsme mlýn a pak už na jeden zátah přes Ostrovánky, Nechvalín, sjeli do Lovčic a stále dolů, až do Ždánic, kde jsme měli pro dnešek nocovat u švagra Petra. Dnešní den, i když začal deštíkem, vcelku se vybarvil do slunečna. Ujeli jsme 43,7 km a nastoupali více než 700m. Švagr Petr i švagrová Jiřina nás už očekávali, večer nás čekala dobrá krmě, trochu vína k tomu a posezení s pokecem. Ještěže jsme měli "naspáno" z předchozích nocí, protože zítra nás čekala závěrečná etapa, ne zrovna nejkratší - a to domů do Brna.


Pátek 23.6. Probudili jsme se do pěkného slunečného rána. Jiřina byla už v obchodě (prodává), Petr byl již vzhůru a připravoval nám snídani. Samozřejmě, že jsme s ním museli ještě dostatečně dlouho pokecat než se nám podařilo se rozloučit a vydat se na poslední etapu naší první kolové dovolené. Ještě zastavení u Jiřiny v obchodě, koupit si něco k obědu a pak jen se i s ní rozloučit. Ze Ždánic jsme vyjeli silnicí na Slavkov, to je do příšerného kopce. Museli jsme až na vrchol k Červenému kříži, kde jsme odbočili doleva na lesní cestu po cyklo 473. Hřebenová trasa byla pohodová, vedla kolem chaty U Zlatého jelena a dál až na silnici 54. Tou jsme sjeli kolem hájovny U Bílého vlka do Nížkovic a znovu odbočili na cyklo 5099 do Kobeřic. Silnice (cyklo 5100) se vine kolem Milešovického potoka, bylo slunné počasí a poledne dávno pryč. Dostali jsme hlad, byla tedy správná chvíle na oběd. Domů už to bylo jen "kousek", tak tedy malý odpočinek a pak znovu nasedat směr Šaratice, dál přes Hostěrádky-Rešov, Újezd u Brna, minout Pracký kopec s Mohylou míru a byli jsme v Sokolnicích. Za Sokolnicemi doprava po silnici do kopce přes Černý vrch do Tuřan. Tato silnice se ukázala jako velmi nepříjemná pro cyklisty - samé auto, autobusy i náklaďáky, blížili jsme se k Brnu a byl pátek odpoledne. Nejvyšší čas odbočit zase na nějakou cyklotrasu. V Tuřanech hned na kraji tedy doleva na Chrlice, za tratí doprava na Holásky a to už jsme byli na cyklo 5005. Sláva - už žádný velký silniční provoz. Přejeli jsme přes most nad dálnicí a byli u řeky Svitavy, musíme na druhou stranu a to mostem u soutoku se Svratkou. Podél Svratky jsme už jeli známou cyklotrasou č.1 Pražská trasa na Dolní Heršpice, kolem Tesca, přes několik brněnských ulic a stále podle vody k nemocnici U Milosrdných bratří na Starém Brně. Vystoupali na Červený kopec - vyhlídka nás dnes nelákala - a frčeli dolů k Anthroposu a do Jundrova. Tam přes most na druhý břeh, kolem zahrádek až do Komína ke splavu, podél silnice do Bystrce. Na Letné pak přejet přes most pro pěší a uličkami staré Bystrce se proplést až na Výhon, vystoupat poslední kopec našeho cykloputování a to už jsme byli doma v Brně na Kachličce. Dnes jsme absolvovali mnoho kopců, trasu 59,4 km. Ale zvládli jsme celý týden, celkově 291 km a zdraví, celí, opálení dojeli až domů.

 A sotva jsme přijeli, už se těšíme na příští rok.

ROZPIS :
 0. den - 17.6. Branná - Ramzová(pěšky i na kole)                 6,5 km             6,5 km
 1. den - 18.6. Ramzová - Mohelnice                                     61,0 km           67,5 km
 2. den - 19.6. Mohelnice - Hněvotín                                     41,2 km         108,7 km
 3. den - 20.6. Hněvotín - Kroměříž                                       50,4 km         159,1 km
 4. den - 21.6. Kroměříž - Kamínka (u Roštína)                     29,0 km         188,1 km
 5. den - 22.6. Kamínka - Ždánice                                         43,7 km         231,8 km
 6. den - 23.6. Ždánice - Brno                                               59,4 km         291,2 km celkem

SÁZAVA - SVRATKA 2009

21. listopadu 2009 v 18:10 | pavelis@seznam.cz
20.6. - 27.6.2009
Cyklo dovolená 2009
( Jak jsme jeli z Davle přes Dářko a pramen Svratky
až do Brna ).

SÁZAVA - česká řeka, rodiště trampingu , Slunečná zátoka, Foglarova zátoka a na samém začátku - Dářko, které je napájeno mnoha malými potůčky z okolních lesů Českomoravské Vysočiny a odkud je jen malý kousek k pramenu Svratky pod Žákovou horou.

Letos poprvé jedeme řeku proti proudu, uvidíme jak to bude náročné. Navíc je to Sázava, její dolní tok z velké části protéká téměř kaňonem, na jehož úbočích jsou chaty jako ptačí hnízda. Místy skály končí a řeka protéká loukami plnými chat a táborů a tvoří neuvěřitelné meandry. Na horním toku od Světlé nad Sázavou je to už jen běžná řeka, i když vody je v ní vždy dost, protože je zásobována z lesů Vysočiny. A podobně je na tom i Svratka. Tam je však možnost průtok vody v řece - posbírané na Vysočině - regulovat už na rybníku Dářko a pak ještě Vírskou přehradou.


V sobotu 20.6.2009 jsme dorazili (opět nás syn Tomáš dovezl autem) kolem poledne do Davlí. Po malém obědě náš Tomáš odjel zase domů a my jsme se vydali za pěkného slunečného odpoledne na obhlídku nejbližšího okolí - tj. na skály na protějším břehu. Dostat se někam na okraj skalnatého břehu je skoro nemožné a vyhlídka na soutok Sázavy s Vltavou žádná. Cestou zpátky jsme se chtěli navečeřet - bohužel jsme skončili na párcích v restauraci Vltava, kde se vaří jen do 16hod. Hotel-restaurace "V pivovaře" byl předražený a pak už zbývala v Davlích jen pizzerie. Najíst se tam v sobotu večer je tedy umění. Ještě,že jsme měli dopředu zajištěné ubytování (Kaskáda - slušná ubytovna), jinak jsme asi spali pod mostem. A mohli bychom si vybrat - jeden pro pěší, druhý silniční a třetí železniční.
Na první etapu v neděli 21.6.2009 jsme vyrazili v 9 hodin, protože nás čekala cesta daleká proti proudu řeky s mnoha kopci. Od ubytovny jsme nejdříve přejeli na pravý břeh Vltavy po bývalém silničním mostě - dnes "vozovka" vyložená prkny a most jen pro pěší a kolaře. Projeli jsme kolem nádraží, pod novým silničním mostem … a v tom ranním prvním zápalu a soustředění na cestu jsme nějak zapomněli udělat takovou maličkost - foto soutoku, a tím vlastně začátku naší letošní anabáze.
Kolem vody, chat a zahrádek vedla pěkná cesta, sem tam nějaký ten rybář a sluníčko svítilo. U Pikovic se cesta stala cestičkou - blátivou, no projeli jsme, ale začali jsme tušit, že bláta si letos ještě užijeme. V Pikovicích červená značka vede přes most na druhý břeh a jde až do Kamenného přívozu. Hned za mostem jde cesta těsně kolem vody travou. Vzhledem k blátu jsme zvolili raději o trochu delší silnici a na "červenou" navázali u chaty Katka.
Cesta pokračuje kolem vody pod Medníkem, ale dopředu jsme nemohli tušit, že je místy lesem, jinde po skalách nebo mezi stromy na svahu a nechybí ani schody. Je na ní několik krásných vyhlídek na řeku a na protější břeh, jenže pro kolaře to není zrovna nejideálnější cesta. Už jen proto, že je obtížně sjízdná a tedy pomalá. Za Raisovou vyhlídkou, kde jsme zase narazili na kamenitý úsek, který se musel zdolat pěšky, pak jsme to vzali cestou na Rakousy a po silnici do Kamenného Přívozu. Nakonec přes most na pravý břeh a silnicí na Kamenný Újezdec, Prosečnici a Krhanice.

Tam jsme neodolali a jeli se podívat z mostu na řeku plnou vodáků. Vody bylo dost, ale řečiště kamenité a někteří měli plné ruce práce, aby se kamenům vyhnuli a byli i tací, kteří "ztroskotali". Těm nezbylo než z lodi vystoupit, tím jí odlehčit a dostat loď zase na vodu. Blížilo se poledne a nemohli jsme se příliš zdržovat- tak nasedat a hurá do Týnce nad Sázavou. Zabočili jsme doprava přes most směrem k náměstí a ke hradu, pak jsme si to ale rozmysleli ( na hrad stejně nemůžeme s koly) a před námi ještě mnoho kilometrů, nemluvě o tom, že jsme ještě neobědvali. Tak jsme jenom z mostu koukli na vodáky, do mapy a zpátky na pravý břeh přes koleje a za nimi doprava na cyklo 19.
Po Posázavské trase jsme byli za chvíli u Zbořeného Kostelce (zřícenina), kousek dál jsme narazili na sklizené obilné pole s balíky slámy. Ideální na opření kola a posezení u oběda. Zatím ještě svítilo sluníčko, ale mraky se už začínaly podezřele stahovat. Vyrazili jsme na další kilometry stále po cyklo 19, přes Nespeky do Poříčí nad Sázavou. Tady jsme přejeli přes most a projeli městečkem. U posledních domů jsme zjistili, že máme být na druhé straně řeky, ale žádná možnost dostat se na opačný břeh. Zastavili jsme se na konci Poříčí, právě u kostela - šla jsem nakouknout, uvnitř krásný dřevěný oltář. Po "konzultaci s mapou" jsme usoudili, že po silnici do Čerčan je to kousek, kde jsme se vrátili na cyklostezku a pokračovali do Čtyřkol a dál kolem vody ke zřícenině Hláska. To už se zatáhlo a začalo poprchávat. U Hlásky je přívoz, bufet a posezení pod stromy na lavičkách. Vhodné místo pro odpočinek, zmrzlinu a schováni pod stromy jsme přečkali i déšť. Tak znovu na kola, cyklo jde kolem vody, jede se nádherně, ani nepozorujeme, že neustále stoupáme proti proudu. Přes Chocerady a různé chatové osady kolem vody jsme dojeli až do Sázavy k mostu. V tomto městečku pro dnešek končí naše putování, jenom ještě najít kemp - rekreační středisko Kavalír, a někde povečeřet.
Od mostu jsme projeli skoro celou Sázavu nad Sázavou a po malém hledání jsme kemp našli. Byli jsme očekáváni majiteli kempu. Dostali jsme nejlepší chatku s ledničkou, televizí, nádobím, po umytí a převlečení do civilních šatů ještě radu, kam jít na večeři. Jednoznačně doporučili restauraci "U Libora". Nebylo to daleko, hostů plno, že skoro nebylo kam si sednout. Dostali jsme obrovský talíř jídla - a dobrého jídla za dobrou cenu, po párku v Davlích to bylo první a jak se ukázalo později, také nejlepší jídlo za celý týden. Po dobré večeři zpátky do chatky a odpočívat. Po dnešních 63,9 km nás zítra čekají další kilometry proti proudu.





















Ráno v pondělí 22.6.2009 budíček jako obvykle po sedmé hodině, snídaně, zabalit, uklidit chatku, "odevzdat klíče" škvírou za zavřené dveře garáže majitelů, v Tescu nakoupit jídlo na oběd a už vyrážíme na druhou etapu. Nejprve v Sázavě na hrad - jen jsme nahlédli do nádvoří na vyhořelý kostel - pak po silnici k Čertově brázdě. Tady někde je dům, kde se narodil Jiří Voskovec. Z lesa u silnice z něj přes stromy koukala jen střecha s věžičkou. Ještě poslední pohled přes řeku na kemp a Sázavu - město, dolů k Lávce a po červené turistické jedeme podle vody. Nalevo v zahradě je dům připomínající hotel, ale je to Seminář patřící ke klášteru. Nemají se tady špatně učedníci na kněze.
Cesta kolem vody byla blátivá (asi tady pršelo), jeli jsme raději po silnici na Talmberk. Naobědvali
jsme se v lese na křižovatce,trochu poprchalo a pokračovali jsme dál po cyklo 19 do Ratají nad Sázavou. Odbočili jsme po zelené na Ratajský výhled - krásný pohled na meandr Sázavy a chaty. Úzkou cestičkou pro pěší jsme přijeli k zámku, v pondělí samozřejmě vše zavřeno, ale stejně jsme neměli mnoho času a počasí také nic moc. Nad námi mraky, před námi také, ještě jsme chvíli hledali tu správnou silnici na Malovidy. Dál potom červenou ke kapličce a do lesa a to už začalo pršet doopravdy. Chvíli jsme stáli pod stromy a když pršelo snesitelněji (méně a zase více), vydali jsme se dál. Cesta nás vedla nejdříve trochu nahoru, pak dolů k potůčku, spíše strži, již pěkně rozblácené, že i pěší by měl dost práce dostat se na druhou stranu.
Manžel Pavel šel nejdříve sám najít alespoň trochu schůdnou cestu, kudy by se daly přetáhnout kola. Pak se synem Liborem za stálého (malého) deště "vynesli" svoje kola, já za nimi přes potůček jako poslední a nahoru mě kolo také vytáhli. Kousek za strží začaly chalupy a cesta celkem pěkná, i když v tu dobu samá kaluž a shora také voda, ale už přestávalo pršet. Před námi Český Šternberk - rozsáhlý hrad nad řekou působí monumentálně, na přístupu od lesa strážní věž Hladomorna- jednou se tam podíváme. Dnes máme před sebou ještě mnoho kilometrů a počasí je stále "psí". Přejeli jsme přes most a opět navázali na cyklo 19 kolem vody až k dálnici a dolů k mostu přes Blanici, který právě opravovali (asi ho vzala voda). Serpentýnami nahoru, kde jsme měli odbočit na červenou a jet podél vody až do Kácova. Červená vedla do lesa, cesta nezpevněná, po dešti blátivá. Asi půl kilometru jsme to zkusili, ale jednak jsme nenašli značku a cesta vedla dost nahoru, tak jsme se raději rozhodli pro Posázavskou cyklotrasu 19 přes Zdebuzeves na Tichonice a do Kácova. Střídavě poprchalo, ale na náměstí jsme se zastavili. Sloup se svatými v pozadí se zámkem - snad renesance - stál za foto, pak dolů k vodě a přes most na pravý břeh. Cyklo devatenáctka vede po silnici na Zliv, Holšice, Chabeřovice a opět dolů k vodě do Zruče nad Sázavou. Zde jsme natrefili na supermarket Tesco, nakoupili něco k večeři i snídani a odjeli směr Vlastějovice - po silnici 126 (cyklo přes pole vypadala dosti blátivě). Odbočili jsme na Budu, ale hned na Horce doleva opět po cyklo na Březinu a to už zase začínalo pršet. Do Vlastějovic už jen kousek, tak jsme co nejrychleji, v dešti, mokří dojeli do penzionu. Počasí příšerné a v nohách 60,3km. Penzion u Sázavy ve Vlastějovicích byl útulný, pokoj prostorný, vybavený krásným pokojovým nábytkem s televizí (žádná ubytovna) a pan domácí pro mokré hosty dokonce přitápěl. Asi tady ani přes den nebylo žádné teplo. Měli jsme mokré boty a trochu i bundy a kalhoty, tak jsme všechno rozložili a rozvěsili po nábytku, boty nám dovolil dát na topení, takže se do rána všechno usušilo. Večeři jsme si udělali v pěkné kuchyňce, všude bylo teploučko, tak jsme se vykoupali, shlédli něco v televizi a zalehli do měkoučkých postýlek.

Ráno v úterý 23.6. jako obvykle - obléknout, snídaně, zabalit … a počasí nám zase nepřeje. Je zataženo, když odcházíme a loučíme se, začíná poprchat. Pan domácí nám doporučuje jet raději po silnici po levém břehu Sázavy než jen turistickou cestou podél vody. Odjíždíme ještě před devátou a prší stále víc, oblékáme pláštěnky, které hned tak nesvlékneme. Za mírného, ale stálého deště naše cesta vedla přes Kounice, Novou Ves, Hněvkovice kolem hájovny Pekelsko do Sechova a na cyklo 19 opět k Sázavě. Déšť ustává, je však stále pod mrakem, podle vody dojíždíme do Ledče nad Sázavou. Na náměstí v samošce kupujeme svačinu a oběd, svlékáme pláštěnky a posilněni odjíždíme Posázavskou trasou přes Dobrovitovu Lhotu na Bilantovu Lhotu do Koňkovic. V této oblasti je to samá Lhota : u Vlastějovic Volavá Lhota, jižně od Ledče Kamenná Lhota, severně pak Ovesná Lhota a ty další jsme projeli. Na naší letošní cestě se trochu odchýlíme od vodního toku a navštívíme manželovu oblíbenou Lipnici. Z Koňkovic do Dolního Města je to s kopce, byli jsme tam za chvilku, také Zlaté Oči (u Kulíkova mlýna na zelené turistické) jsme našli celkem rychle.
Další vytesané atributy jsme hledali snad hodinu. S koly jsme bloudili po lese mezi kameny, trochu do kopce, ale naše neúnavné počínání bylo odměněno - našli jsme u zatopeného lomu Národní památník odposlechu Bretschneiderovo ucho a kousek dále u jiného lomu Ústa. Bylo už dávno po poledni a my bez jídla - pod stromem za mírného deštíčku jsme snědli oběd. Lesem jsme dojeli do Lipnice nad Sázavou, odkud samozřejmě byla značená cesta ke všem těmto do skal vytesaným reliéfům. Jenomže tím hledáním jsme se pěkně zdrželi a opět se zatahovalo a vypadalo to, že dnes ještě zmokneme. Tak znovu šlápnout do pedálů kolem Lipnického hradu na kopci, pak dolů do Broumovy Lhoty (poslední dnešní Lhoty) to šlo rychle. Odtud po cyklo kolem rybníku do Babic, Okrouhlic a ještě kousek po hlavní přes Chlístov je to do Havlíčkova Brodu co by dup. Díky podrobné mapě jsme ani po městě příliš nebloudili a po 56,3 km jsme dorazili do ubytovny na Kyjovské, a jak jinak - samozřejmě za deště.
Pan správce nás očekával a ubytoval, kola do sklepa, nás do přízemí. Pokoje nic moc - prostě ubytovna. Ale měli jsme dvoupokoj, všude jsme rozložili mokré šaty i pláštěnky a šli na večeři. Ubytovna je na okraji města, až někam na náměstí jsme nechtěli jít, protože bylo pěkně zataženo a opět poprchalo. Narazili jsme na dvě "restaurace", v obou liduprázdno, po asi kilometru chůze jsme došli k nějaké prodejně, kde už však bylo zavřeno, tak jsme se otočili zpět jinou paralelní ulicí, kde byla šipka - ALBERT. Už jsme měli pořádný hlad, vzali jsme zavděk obchodňákem, koupili si studenou večeři, něco ke snídani a za stále sílícího deště došli zpátky. Ubytování na okraji města má i své stinné stránky.

Ráno ve středu 24.6. počasí nic moc, střídavě oblačno s přeháňkami (také trávicími), rozhodli jsme se, že dnes dál nejedeme, uděláme si prostě pauzu. Takže po snídani odpočinek, ještě zavolat sestře, aby nás nečekala na přespání a pak jsme se s Liborem vydali koupit nějaký oběd. Do Alberta už jsme trefili (nejkratší cestou) a zpátky jsme opět zmokli. Po mnoha studených jídlech-v ubytovně se nedalo nic uvařit, kuchyňka bez nádobí a ne příliš čistá- jsme se večer vydali do města na teplou večeři. Po několika kilometrech jsme došli až k náměstí a našli slušnou restauraci. Havlíčkův Brod a Vysočina nás asi vůbec nemají rádi, stále na nás posílají vodu nebo alespoň chladno a snaží se nás udolat.Cestou zpátky do ubytovny jsme opět zmokli.Už abychom byli někde jinde, kde snad nebude pršet.

Čtvrtek 25.6. nás přivítal zataženou oblohou, alespoň že nebyla zima. Ráno po snídani zase zabalili a nasedli na kola. Cestu K.H.Borovského (vede z města směrem na východ na Přibyslav) jsme našli snadno a podél špinavé, rozvodněné Sázavy jsme docela brzy byli v Pohledu a přes louky dorazili do Simtany, kde se cestička ztrácela někde v trávě u řeky. Vylezli jsme tedy na silnici a malý kousek do Stříbrných Hor jeli s auty a tiráky. Hlavní trasa H.Brod - Žďár není to pravé pro cyklisty. Ve Stříbrných Horách jsme velmi rádi opustili tuto frekventovanou silnici a odbočili na jih na Utín, kde jsme si vyfotili krásné lekníny na místním rybníčku.Najeli jsme znovu na Posázavskou trasu 19 a tou dojeli do Přibyslavi. Počasí je stále lepší, dokonce svítí sluníčko, vyjíždíme odtud po červené turistické přes lesík do Ronova nad Sázavou. Zde opět odbočujeme na cyklo 19 a šlapeme do kopečka na Pořežín.
Sluníčko svítí, je poledne, u silnice mapa, stůl s lavicemi, to přímo láká k posezení a obědu. Posilněni vyjíždíme na Velkou Losenici a frčíme dolů po trase 4156 směrem k Sázavě. Odbočujeme na Hamr a Rozštípenou skálu a přes Nejdek - už po silnici - jedeme na Žďár. U křižovatky cyklotras objevujeme něco jako sochu dvouhlavého drakočlověka, stojí za podívání. Z neznámých důvodů se sem sjeli auta se staršími lidmi,snad turisti,bylo nejlepší odjet pryč.
Do Žďáru jsme přijeli od západu do nějakého sídliště, koupili jsme si mléko a zmrzlinu a vše okamžitě snědli. Sázava se zde otáčí k severnímu okraji Žďáru, kde se nachází klášter a poutní kostel Zelená Hora a zámek Kinských. Zámek je hned u silnice, pěkné nádvoří, chvíli jsme poseděli na lavičce a hledali v mapě, kde je Zelená Hora. Tu jsme už minuli, takže jsme se museli kousek vrátit. Cesta byla nevýrazně označená, ale přece jen jsme nakonec dorazili ke schodišti vedoucímu ke kostelu. S koly se nám nechtělo tahat po schodech (a také už bylo dost pokročilé odpoledne), tak jsme návštěvu kostela nechali na jindy. Vrátili jsme se k zámku a odbočili Santiniho cestou k Dářku. Krásná (asi nová) cyklotrasa vede podél vodní nádrže Pilská do Polničky, kde jsme odbočili červenou turistickou k Dářku. Za Polničkou jsme minuli Saloon Expres - občerstvení pro turisty a mini železnice pro děti - a pokračovali polní cestou k lesu. Nad námi se začaly opět stahovat mraky, v lese před Dářkem jsme dokonce chvíli stáli pod stromy než přešel mrak a přestalo pršet. Využili jsme malou přestávku na svačinu a pak už jsme dojeli konečně k rybníku. Zrovna moc lidí zde nebylo, voda studená, nad námi mraky, před námi ještě mnoho kilometrů.
Do Škrdlovic je to kousek, ale kudy dál? Potřebovali jsme najít cestu kolem hájovny a modrou turistickou na Cikháj. Vyjeli jsme přes vesnici k východu, to bylo dobře, pak se nám to moc nelíbilo, chvíli jsme "kufrovali", objevili další "sochu" ( tady je hroch) a když jsme konečně našli tu pravou cestu, mraky nad námi se "srazily", začalo pršet a během minuty přímo lít. Padaly obrovské kapky a než jsme stačili obléct pláštěnky,byli jsme úplně mokří. Nasedli jsme na kola a polní cestou plnou vody ujížděli k hájovně u lesa. Ta vypadala opuštěně, pokračovali jsme tedy do lesa raději se schovat někde pod stromy. Déšť byl čím dál hustější, během malé chvilky po cestě tekly potoky vody a vytvořily se velké kaluže. Ale měli jsme štěstí, před námi krmelec. Zvířata byla schovaná někde v lese,takže- šup pod střechu. Vedle jesliček jsme se vešli my i kola. Pršelo stále víc, hromy a blesky docela blízko, ještě, že jsme byli v krmelci na malé pasece a kolem vysoké stromy. Déšť na Vysočině většinou znamená i ochlazení, měli jsme pod pláštěnkami mokrá trička, také bylo už pozdní odpoledne a začalo nám být zima. Jenomže oblečení v batohách za tu malou chvíli jízdy v dešti bylo více či méně mokré. Jedno nejsušší triko jsem dostala já, na to bundu a k tomu poslední zbytky jídla - oplatek a kousek čokolády. Jak dlouho jsme stáli pod krmelcem nevím, ale pro jistotu jsme zavolali sestře na hájenku, že jsme schovaní v lese u Škrdlovic, čekáme až bude méně pršet a opozdíme se. Sestra nabízela, že pro nás pošle manžela s autem, ale stejně by se kola do auta nevešla a bylo by to dost zbabělé nedojet svými silami. Jak jsme měli promočené boty, začaly nás zábnout i nohy, ale naštěstí déšť slábnul, a k sestře ještě tak 10 kilometrů.
Vyjeli jsme - lesní cesta byla zpevněná, dalo se jet, i když všude plno vody. Modrá turistická před Cikhájí byla zaplavená a mezi chalupami tekl potok zahradami. Raději jsme to objeli, abychom neskončili po kolena ve vodě. Z Cikháje vede naučná stezka až ke Stříbrné studánce, kde je pramen Svratky pod Žákovou horou. Cesta vede nejprve přes pole, pak lesem, místy zaplavená, kdybychom šli pěšky, to bychom si užili. Na kolech jsme všechny kaluže projeli. Studánku jsme našli, dokonce se daly udělat fotky, i když se už začalo stmívat. Vzali jsme to nejkratší cestou k silnici po červené - kamenitá cesta, spíše pěšina, místy vodou vymletá, místy jsme museli jít pěšky, ale bylo to jen kousek. U silnice u bývalého Rumpoltova mlýna je malé jezírko, tam jsme se naposledy zastavili a pak už ve 20.15 hod jsme konečně dojeli na hájenku u Herálce, kde žije moje sestra. Dnešních 66 km bylo opravdu akčních. Vyjížděli jsme za pošmourného počasí, pak se mraky přesunuly jinam, svítilo sluníčko a bylo i teplo. Ovšem nakonec odpoledne nad Žákovou horou byla snad průtrž mračen a pořádná bouřka, která nás úplně promočila. Naštěstí má sestra to zná a v podkroví, kde nás ubytovala, bylo zatopeno a v kuchyni na stole připravena alkoholová vzpruha na zahřátí a prevenci proti nachlazení. Po večeři jsme ještě trochu poklábosili a šli se vyspat na další etapu.

Páteční ráno 26.6. na hájence u Žákových nás opět přivítalo zataženou oblohou. Po časově delší snídani zase zabalit, tentokrát nám to trvalo dost dlouho. Všechny věci včetně batohů jsme totiž měli rozvěšené na šňůrách, kde se celou noc sušily. Oblékali jsme se do suchého a konečně před desátou jsme vyjeli. Po silnici přes Herálec do Svratky je to jen kousek a hned v prvním obchodě jsme nakoupili jídlo na celý den. Po silnici přes České Křižánky, Moravské Křižánky první odbočkou doleva na cyklo 4022 a přes most na levý břeh Svratky. Voda zde tvoří hranici mezi Čechami a Moravou, proto dále jsou opět - Moravské a České Milovy. Po včerejším dešti je Svratka plná vody a zatopila i přilehlé louky a pole. Zatím jedeme po silnicích, přes Březinu, Krásné do Spělkova, kde jsme měli původně jet žlutou turistickou kolem vody. Vzhledem k počasí jsme chtěli jet polní cestou k vodě a do Lačnova. Nebylo jasné kudy, tak jsem se šla zeptat místních obyvatel na cestu a bylo mně to rozmluveno, že cesta vede polem, a po včerejším dešti s velkou pravděpodobností je neprůjezdná. Paní nám doporučila silnici a někam ke koupališti ….
Nakonec jsme zvolili cyklo 4106 na Kutiny. I tady bylo bláto, ale dalo se projet a hlavně - nepršelo. Na Kutinách jsme narazili na obydlenou chalupu, ke které vedla dost slušná silnice, místy i asfaltová a ta nás dovedla přes kopec do Borovnice. Počasí se lepšilo, udělali jsme foto u kostelíka a ujížděli po cyklo 4025 do Jimramova. Dnes jsme vyjeli pozdě, pak jsme se zdrželi nákupem a blátivými cestami, takže v Jimramově jsme byli skoro ve dvě hodiny, nejvyšší čas na oběd. Na náměstí u kostela na lavičce se obědvalo docela dobře. Posilněni na další cestu, plni energie jedeme do Dalečína. Zde odbočujeme doleva přes most na levý břeh Svratky a hned zpět přes jiný most na pravý břeh stále po cyklo 4025. Je to krásná nová cyklostezka kolem celé přehrady až na hráz. Když jsme vyjeli z Jimramova, bylo už docela hezky i sluníčko svítilo. U přehrady jsme si chvíli sedli, ale začalo se zatahovat, objevily se černé mraky a někde v dálce zahřmělo, tak jsme raději pokračovali v cestě. Než jsme dojeli na hráz, bouřka se přesunula jinam, ale stejně jsme udělali jen nějaké fotky a jedeme dál - frčíme dolů po silnici na Vír k vyrovnávací nádrži a na Koroužné. Na Čtyři Dvory, kde máme nocovat, je to třetí odbočka vlevo a 4 km nahoru, stoupání 15%; to byl závěrečný "trhák" dnešního dne, kdy jsme opět ujeli 66,0km.
Přijeli jsme dosti pozdě (k šesté hodině), ještě,že na nás pan správce Humpolík počkal. Ubytovaní jsme byli ve vile, která asi kdysi patřila nějakému továrníkovi, pak to bylo rekreační zařízení nějakého velkého podniku a dnes je to soukromá ubytovna. Ubytovna proto, že se zde nevaří, jen v sezóně si lze domluvit dovoz jídel. Na Čtyřech Dvorech (malá vesnička) je sice nějaká hospoda, jak nám sdělil pan Humpolík, ale my jsme měli večeři už koupenou . Protože jsme dopředu věděli, že zde je kuchyňka s nádobím, vařili jsme polévku a ohřívali konzervu. Než jsme se stačili vykoupat, připravit večeři, zatáhlo se a opět tradiční déšť a pořádná bouřka. Místo piva v hospodě jsme si uvařili čaj, zapnuli televizi a udělali si téměř domácí posezení. Manžel Pavel totiž domluvil s panem domácím, že nás ubytoval v krásném apartmá.

Sobota 27.6. - poslední ranní káva, poslední balení a před námi posledních 60 km k domovu. Počasí nic moc, ale aspoň neprší. Loučíme se, nasedáme a jedeme dolů do Štěpánova, kde jsme byli tak rychle, že se ani nezastavujeme. Podle vody po cyklo 4025 jsme za chvíli v Nedvědici, tam jsme našli nákupní středisko, koupili něco k obědu, něco malého ke svačině a zmrzlinu. Odjíždíme kolem nádraží, ještě zahlédneme a zdravíme hrad Pernštejn a už jedeme po silnici na Doubravník. Původní plánovanou trasu z Doubravníku kolem vody na Prudkou a dál po červené turistické jsme vzhledem k počasí, vysokému stavu vody a blátu na cestách po včerejším dešti vynechali. Vzali jsme to raději silnicí na Borač, Štěpánovice, Předklášteří a za kruhovou křižovatkou u Tišnova odbočili po červené turistické podél Svratky na Březinu. Bylo už poledne - nejvyšší čas dát si oběd. Narazili jsme u jezu na lavičky, dobré místo k posezení. Bylo to poslední jídlo na letošní cyklocestě. Pokračovali jsme tedy dál, až do Veverské Bítýšky. Ze začátku byla cesta asfaltová, pak zpevněná lesní a u chatové osady Šárka se změnila na lesní pěšinku. Stále se dalo jet, až na asi půlkilometrový úsek někde u Kopanin. Tam je jen cestička ve stráni mezi stromy, pak padá k vodě a když je vody hodně, je zatopená.
Ale my otrlí cykloturisti jsme se prokousali i touto cestou a dojeli ve zdraví do Veverské Bítýšky. Pro příště ovšem nedoporučujeme pro cyklisty. A z Bítýšky domů, poučeni, že cesta kolem vody je buď bahnitá nebo pod vodou, jeli jsme raději po silnici po cyklo 1 přes kopec kolem hradu Veveří. A dál naší známou a oblíbenou trasou kolem přehrady až domů do Bystrce.
Dnešní poslední jízda byla nejkratší - "jen" 52,9 km , zato povětšinou s kopce, sice za celý den nevylezlo sluníčko, ale zima nebylo a jelo se v pohodě.

I když letošní cykloturné nebylo zrovna nejpříjemnější co se počasí týká, pojedeme příští rok zase a budeme se těšit, že příroda k nám bude laskavější a nebude tolik pršet.








ROZPIS :
0. den - 20.6. Davle - soutok Vltavy a Sázavy 5 km pěšky
1. den - 21.6. Davle - Sázava nad Sázavou 63,9 km - celkem 63,9 km
2. den - 22.6. Sázava nad Sázavou - Vlastějovice 60,4 km - celkem 124,3 km
3. den - 23.6. Vlastějovice -Havlíčkův Brod 56,3 km - celkem 180,6 km
4. den - 24.6. volno
5. den - 25.6. Havlíčkův Brod - Herálec hájenka 66,0 km - celkem 246,6 km
6. den - 26.6. Herálec -Čtyři Dvory 66,0 km - celkem 312,6 km
7. den - 27.6. Čtyři Dvory - Brno 52,9 km - celkem 365,5km

Kam dál