Listopad 2009

SÁZAVA - SVRATKA 2009

21. listopadu 2009 v 18:10 | pavelis@seznam.cz
20.6. - 27.6.2009
Cyklo dovolená 2009
( Jak jsme jeli z Davle přes Dářko a pramen Svratky
až do Brna ).

SÁZAVA - česká řeka, rodiště trampingu , Slunečná zátoka, Foglarova zátoka a na samém začátku - Dářko, které je napájeno mnoha malými potůčky z okolních lesů Českomoravské Vysočiny a odkud je jen malý kousek k pramenu Svratky pod Žákovou horou.

Letos poprvé jedeme řeku proti proudu, uvidíme jak to bude náročné. Navíc je to Sázava, její dolní tok z velké části protéká téměř kaňonem, na jehož úbočích jsou chaty jako ptačí hnízda. Místy skály končí a řeka protéká loukami plnými chat a táborů a tvoří neuvěřitelné meandry. Na horním toku od Světlé nad Sázavou je to už jen běžná řeka, i když vody je v ní vždy dost, protože je zásobována z lesů Vysočiny. A podobně je na tom i Svratka. Tam je však možnost průtok vody v řece - posbírané na Vysočině - regulovat už na rybníku Dářko a pak ještě Vírskou přehradou.


V sobotu 20.6.2009 jsme dorazili (opět nás syn Tomáš dovezl autem) kolem poledne do Davlí. Po malém obědě náš Tomáš odjel zase domů a my jsme se vydali za pěkného slunečného odpoledne na obhlídku nejbližšího okolí - tj. na skály na protějším břehu. Dostat se někam na okraj skalnatého břehu je skoro nemožné a vyhlídka na soutok Sázavy s Vltavou žádná. Cestou zpátky jsme se chtěli navečeřet - bohužel jsme skončili na párcích v restauraci Vltava, kde se vaří jen do 16hod. Hotel-restaurace "V pivovaře" byl předražený a pak už zbývala v Davlích jen pizzerie. Najíst se tam v sobotu večer je tedy umění. Ještě,že jsme měli dopředu zajištěné ubytování (Kaskáda - slušná ubytovna), jinak jsme asi spali pod mostem. A mohli bychom si vybrat - jeden pro pěší, druhý silniční a třetí železniční.
Na první etapu v neděli 21.6.2009 jsme vyrazili v 9 hodin, protože nás čekala cesta daleká proti proudu řeky s mnoha kopci. Od ubytovny jsme nejdříve přejeli na pravý břeh Vltavy po bývalém silničním mostě - dnes "vozovka" vyložená prkny a most jen pro pěší a kolaře. Projeli jsme kolem nádraží, pod novým silničním mostem … a v tom ranním prvním zápalu a soustředění na cestu jsme nějak zapomněli udělat takovou maličkost - foto soutoku, a tím vlastně začátku naší letošní anabáze.
Kolem vody, chat a zahrádek vedla pěkná cesta, sem tam nějaký ten rybář a sluníčko svítilo. U Pikovic se cesta stala cestičkou - blátivou, no projeli jsme, ale začali jsme tušit, že bláta si letos ještě užijeme. V Pikovicích červená značka vede přes most na druhý břeh a jde až do Kamenného přívozu. Hned za mostem jde cesta těsně kolem vody travou. Vzhledem k blátu jsme zvolili raději o trochu delší silnici a na "červenou" navázali u chaty Katka.
Cesta pokračuje kolem vody pod Medníkem, ale dopředu jsme nemohli tušit, že je místy lesem, jinde po skalách nebo mezi stromy na svahu a nechybí ani schody. Je na ní několik krásných vyhlídek na řeku a na protější břeh, jenže pro kolaře to není zrovna nejideálnější cesta. Už jen proto, že je obtížně sjízdná a tedy pomalá. Za Raisovou vyhlídkou, kde jsme zase narazili na kamenitý úsek, který se musel zdolat pěšky, pak jsme to vzali cestou na Rakousy a po silnici do Kamenného Přívozu. Nakonec přes most na pravý břeh a silnicí na Kamenný Újezdec, Prosečnici a Krhanice.

Tam jsme neodolali a jeli se podívat z mostu na řeku plnou vodáků. Vody bylo dost, ale řečiště kamenité a někteří měli plné ruce práce, aby se kamenům vyhnuli a byli i tací, kteří "ztroskotali". Těm nezbylo než z lodi vystoupit, tím jí odlehčit a dostat loď zase na vodu. Blížilo se poledne a nemohli jsme se příliš zdržovat- tak nasedat a hurá do Týnce nad Sázavou. Zabočili jsme doprava přes most směrem k náměstí a ke hradu, pak jsme si to ale rozmysleli ( na hrad stejně nemůžeme s koly) a před námi ještě mnoho kilometrů, nemluvě o tom, že jsme ještě neobědvali. Tak jsme jenom z mostu koukli na vodáky, do mapy a zpátky na pravý břeh přes koleje a za nimi doprava na cyklo 19.
Po Posázavské trase jsme byli za chvíli u Zbořeného Kostelce (zřícenina), kousek dál jsme narazili na sklizené obilné pole s balíky slámy. Ideální na opření kola a posezení u oběda. Zatím ještě svítilo sluníčko, ale mraky se už začínaly podezřele stahovat. Vyrazili jsme na další kilometry stále po cyklo 19, přes Nespeky do Poříčí nad Sázavou. Tady jsme přejeli přes most a projeli městečkem. U posledních domů jsme zjistili, že máme být na druhé straně řeky, ale žádná možnost dostat se na opačný břeh. Zastavili jsme se na konci Poříčí, právě u kostela - šla jsem nakouknout, uvnitř krásný dřevěný oltář. Po "konzultaci s mapou" jsme usoudili, že po silnici do Čerčan je to kousek, kde jsme se vrátili na cyklostezku a pokračovali do Čtyřkol a dál kolem vody ke zřícenině Hláska. To už se zatáhlo a začalo poprchávat. U Hlásky je přívoz, bufet a posezení pod stromy na lavičkách. Vhodné místo pro odpočinek, zmrzlinu a schováni pod stromy jsme přečkali i déšť. Tak znovu na kola, cyklo jde kolem vody, jede se nádherně, ani nepozorujeme, že neustále stoupáme proti proudu. Přes Chocerady a různé chatové osady kolem vody jsme dojeli až do Sázavy k mostu. V tomto městečku pro dnešek končí naše putování, jenom ještě najít kemp - rekreační středisko Kavalír, a někde povečeřet.
Od mostu jsme projeli skoro celou Sázavu nad Sázavou a po malém hledání jsme kemp našli. Byli jsme očekáváni majiteli kempu. Dostali jsme nejlepší chatku s ledničkou, televizí, nádobím, po umytí a převlečení do civilních šatů ještě radu, kam jít na večeři. Jednoznačně doporučili restauraci "U Libora". Nebylo to daleko, hostů plno, že skoro nebylo kam si sednout. Dostali jsme obrovský talíř jídla - a dobrého jídla za dobrou cenu, po párku v Davlích to bylo první a jak se ukázalo později, také nejlepší jídlo za celý týden. Po dobré večeři zpátky do chatky a odpočívat. Po dnešních 63,9 km nás zítra čekají další kilometry proti proudu.





















Ráno v pondělí 22.6.2009 budíček jako obvykle po sedmé hodině, snídaně, zabalit, uklidit chatku, "odevzdat klíče" škvírou za zavřené dveře garáže majitelů, v Tescu nakoupit jídlo na oběd a už vyrážíme na druhou etapu. Nejprve v Sázavě na hrad - jen jsme nahlédli do nádvoří na vyhořelý kostel - pak po silnici k Čertově brázdě. Tady někde je dům, kde se narodil Jiří Voskovec. Z lesa u silnice z něj přes stromy koukala jen střecha s věžičkou. Ještě poslední pohled přes řeku na kemp a Sázavu - město, dolů k Lávce a po červené turistické jedeme podle vody. Nalevo v zahradě je dům připomínající hotel, ale je to Seminář patřící ke klášteru. Nemají se tady špatně učedníci na kněze.
Cesta kolem vody byla blátivá (asi tady pršelo), jeli jsme raději po silnici na Talmberk. Naobědvali
jsme se v lese na křižovatce,trochu poprchalo a pokračovali jsme dál po cyklo 19 do Ratají nad Sázavou. Odbočili jsme po zelené na Ratajský výhled - krásný pohled na meandr Sázavy a chaty. Úzkou cestičkou pro pěší jsme přijeli k zámku, v pondělí samozřejmě vše zavřeno, ale stejně jsme neměli mnoho času a počasí také nic moc. Nad námi mraky, před námi také, ještě jsme chvíli hledali tu správnou silnici na Malovidy. Dál potom červenou ke kapličce a do lesa a to už začalo pršet doopravdy. Chvíli jsme stáli pod stromy a když pršelo snesitelněji (méně a zase více), vydali jsme se dál. Cesta nás vedla nejdříve trochu nahoru, pak dolů k potůčku, spíše strži, již pěkně rozblácené, že i pěší by měl dost práce dostat se na druhou stranu.
Manžel Pavel šel nejdříve sám najít alespoň trochu schůdnou cestu, kudy by se daly přetáhnout kola. Pak se synem Liborem za stálého (malého) deště "vynesli" svoje kola, já za nimi přes potůček jako poslední a nahoru mě kolo také vytáhli. Kousek za strží začaly chalupy a cesta celkem pěkná, i když v tu dobu samá kaluž a shora také voda, ale už přestávalo pršet. Před námi Český Šternberk - rozsáhlý hrad nad řekou působí monumentálně, na přístupu od lesa strážní věž Hladomorna- jednou se tam podíváme. Dnes máme před sebou ještě mnoho kilometrů a počasí je stále "psí". Přejeli jsme přes most a opět navázali na cyklo 19 kolem vody až k dálnici a dolů k mostu přes Blanici, který právě opravovali (asi ho vzala voda). Serpentýnami nahoru, kde jsme měli odbočit na červenou a jet podél vody až do Kácova. Červená vedla do lesa, cesta nezpevněná, po dešti blátivá. Asi půl kilometru jsme to zkusili, ale jednak jsme nenašli značku a cesta vedla dost nahoru, tak jsme se raději rozhodli pro Posázavskou cyklotrasu 19 přes Zdebuzeves na Tichonice a do Kácova. Střídavě poprchalo, ale na náměstí jsme se zastavili. Sloup se svatými v pozadí se zámkem - snad renesance - stál za foto, pak dolů k vodě a přes most na pravý břeh. Cyklo devatenáctka vede po silnici na Zliv, Holšice, Chabeřovice a opět dolů k vodě do Zruče nad Sázavou. Zde jsme natrefili na supermarket Tesco, nakoupili něco k večeři i snídani a odjeli směr Vlastějovice - po silnici 126 (cyklo přes pole vypadala dosti blátivě). Odbočili jsme na Budu, ale hned na Horce doleva opět po cyklo na Březinu a to už zase začínalo pršet. Do Vlastějovic už jen kousek, tak jsme co nejrychleji, v dešti, mokří dojeli do penzionu. Počasí příšerné a v nohách 60,3km. Penzion u Sázavy ve Vlastějovicích byl útulný, pokoj prostorný, vybavený krásným pokojovým nábytkem s televizí (žádná ubytovna) a pan domácí pro mokré hosty dokonce přitápěl. Asi tady ani přes den nebylo žádné teplo. Měli jsme mokré boty a trochu i bundy a kalhoty, tak jsme všechno rozložili a rozvěsili po nábytku, boty nám dovolil dát na topení, takže se do rána všechno usušilo. Večeři jsme si udělali v pěkné kuchyňce, všude bylo teploučko, tak jsme se vykoupali, shlédli něco v televizi a zalehli do měkoučkých postýlek.

Ráno v úterý 23.6. jako obvykle - obléknout, snídaně, zabalit … a počasí nám zase nepřeje. Je zataženo, když odcházíme a loučíme se, začíná poprchat. Pan domácí nám doporučuje jet raději po silnici po levém břehu Sázavy než jen turistickou cestou podél vody. Odjíždíme ještě před devátou a prší stále víc, oblékáme pláštěnky, které hned tak nesvlékneme. Za mírného, ale stálého deště naše cesta vedla přes Kounice, Novou Ves, Hněvkovice kolem hájovny Pekelsko do Sechova a na cyklo 19 opět k Sázavě. Déšť ustává, je však stále pod mrakem, podle vody dojíždíme do Ledče nad Sázavou. Na náměstí v samošce kupujeme svačinu a oběd, svlékáme pláštěnky a posilněni odjíždíme Posázavskou trasou přes Dobrovitovu Lhotu na Bilantovu Lhotu do Koňkovic. V této oblasti je to samá Lhota : u Vlastějovic Volavá Lhota, jižně od Ledče Kamenná Lhota, severně pak Ovesná Lhota a ty další jsme projeli. Na naší letošní cestě se trochu odchýlíme od vodního toku a navštívíme manželovu oblíbenou Lipnici. Z Koňkovic do Dolního Města je to s kopce, byli jsme tam za chvilku, také Zlaté Oči (u Kulíkova mlýna na zelené turistické) jsme našli celkem rychle.
Další vytesané atributy jsme hledali snad hodinu. S koly jsme bloudili po lese mezi kameny, trochu do kopce, ale naše neúnavné počínání bylo odměněno - našli jsme u zatopeného lomu Národní památník odposlechu Bretschneiderovo ucho a kousek dále u jiného lomu Ústa. Bylo už dávno po poledni a my bez jídla - pod stromem za mírného deštíčku jsme snědli oběd. Lesem jsme dojeli do Lipnice nad Sázavou, odkud samozřejmě byla značená cesta ke všem těmto do skal vytesaným reliéfům. Jenomže tím hledáním jsme se pěkně zdrželi a opět se zatahovalo a vypadalo to, že dnes ještě zmokneme. Tak znovu šlápnout do pedálů kolem Lipnického hradu na kopci, pak dolů do Broumovy Lhoty (poslední dnešní Lhoty) to šlo rychle. Odtud po cyklo kolem rybníku do Babic, Okrouhlic a ještě kousek po hlavní přes Chlístov je to do Havlíčkova Brodu co by dup. Díky podrobné mapě jsme ani po městě příliš nebloudili a po 56,3 km jsme dorazili do ubytovny na Kyjovské, a jak jinak - samozřejmě za deště.
Pan správce nás očekával a ubytoval, kola do sklepa, nás do přízemí. Pokoje nic moc - prostě ubytovna. Ale měli jsme dvoupokoj, všude jsme rozložili mokré šaty i pláštěnky a šli na večeři. Ubytovna je na okraji města, až někam na náměstí jsme nechtěli jít, protože bylo pěkně zataženo a opět poprchalo. Narazili jsme na dvě "restaurace", v obou liduprázdno, po asi kilometru chůze jsme došli k nějaké prodejně, kde už však bylo zavřeno, tak jsme se otočili zpět jinou paralelní ulicí, kde byla šipka - ALBERT. Už jsme měli pořádný hlad, vzali jsme zavděk obchodňákem, koupili si studenou večeři, něco ke snídani a za stále sílícího deště došli zpátky. Ubytování na okraji města má i své stinné stránky.

Ráno ve středu 24.6. počasí nic moc, střídavě oblačno s přeháňkami (také trávicími), rozhodli jsme se, že dnes dál nejedeme, uděláme si prostě pauzu. Takže po snídani odpočinek, ještě zavolat sestře, aby nás nečekala na přespání a pak jsme se s Liborem vydali koupit nějaký oběd. Do Alberta už jsme trefili (nejkratší cestou) a zpátky jsme opět zmokli. Po mnoha studených jídlech-v ubytovně se nedalo nic uvařit, kuchyňka bez nádobí a ne příliš čistá- jsme se večer vydali do města na teplou večeři. Po několika kilometrech jsme došli až k náměstí a našli slušnou restauraci. Havlíčkův Brod a Vysočina nás asi vůbec nemají rádi, stále na nás posílají vodu nebo alespoň chladno a snaží se nás udolat.Cestou zpátky do ubytovny jsme opět zmokli.Už abychom byli někde jinde, kde snad nebude pršet.

Čtvrtek 25.6. nás přivítal zataženou oblohou, alespoň že nebyla zima. Ráno po snídani zase zabalili a nasedli na kola. Cestu K.H.Borovského (vede z města směrem na východ na Přibyslav) jsme našli snadno a podél špinavé, rozvodněné Sázavy jsme docela brzy byli v Pohledu a přes louky dorazili do Simtany, kde se cestička ztrácela někde v trávě u řeky. Vylezli jsme tedy na silnici a malý kousek do Stříbrných Hor jeli s auty a tiráky. Hlavní trasa H.Brod - Žďár není to pravé pro cyklisty. Ve Stříbrných Horách jsme velmi rádi opustili tuto frekventovanou silnici a odbočili na jih na Utín, kde jsme si vyfotili krásné lekníny na místním rybníčku.Najeli jsme znovu na Posázavskou trasu 19 a tou dojeli do Přibyslavi. Počasí je stále lepší, dokonce svítí sluníčko, vyjíždíme odtud po červené turistické přes lesík do Ronova nad Sázavou. Zde opět odbočujeme na cyklo 19 a šlapeme do kopečka na Pořežín.
Sluníčko svítí, je poledne, u silnice mapa, stůl s lavicemi, to přímo láká k posezení a obědu. Posilněni vyjíždíme na Velkou Losenici a frčíme dolů po trase 4156 směrem k Sázavě. Odbočujeme na Hamr a Rozštípenou skálu a přes Nejdek - už po silnici - jedeme na Žďár. U křižovatky cyklotras objevujeme něco jako sochu dvouhlavého drakočlověka, stojí za podívání. Z neznámých důvodů se sem sjeli auta se staršími lidmi,snad turisti,bylo nejlepší odjet pryč.
Do Žďáru jsme přijeli od západu do nějakého sídliště, koupili jsme si mléko a zmrzlinu a vše okamžitě snědli. Sázava se zde otáčí k severnímu okraji Žďáru, kde se nachází klášter a poutní kostel Zelená Hora a zámek Kinských. Zámek je hned u silnice, pěkné nádvoří, chvíli jsme poseděli na lavičce a hledali v mapě, kde je Zelená Hora. Tu jsme už minuli, takže jsme se museli kousek vrátit. Cesta byla nevýrazně označená, ale přece jen jsme nakonec dorazili ke schodišti vedoucímu ke kostelu. S koly se nám nechtělo tahat po schodech (a také už bylo dost pokročilé odpoledne), tak jsme návštěvu kostela nechali na jindy. Vrátili jsme se k zámku a odbočili Santiniho cestou k Dářku. Krásná (asi nová) cyklotrasa vede podél vodní nádrže Pilská do Polničky, kde jsme odbočili červenou turistickou k Dářku. Za Polničkou jsme minuli Saloon Expres - občerstvení pro turisty a mini železnice pro děti - a pokračovali polní cestou k lesu. Nad námi se začaly opět stahovat mraky, v lese před Dářkem jsme dokonce chvíli stáli pod stromy než přešel mrak a přestalo pršet. Využili jsme malou přestávku na svačinu a pak už jsme dojeli konečně k rybníku. Zrovna moc lidí zde nebylo, voda studená, nad námi mraky, před námi ještě mnoho kilometrů.
Do Škrdlovic je to kousek, ale kudy dál? Potřebovali jsme najít cestu kolem hájovny a modrou turistickou na Cikháj. Vyjeli jsme přes vesnici k východu, to bylo dobře, pak se nám to moc nelíbilo, chvíli jsme "kufrovali", objevili další "sochu" ( tady je hroch) a když jsme konečně našli tu pravou cestu, mraky nad námi se "srazily", začalo pršet a během minuty přímo lít. Padaly obrovské kapky a než jsme stačili obléct pláštěnky,byli jsme úplně mokří. Nasedli jsme na kola a polní cestou plnou vody ujížděli k hájovně u lesa. Ta vypadala opuštěně, pokračovali jsme tedy do lesa raději se schovat někde pod stromy. Déšť byl čím dál hustější, během malé chvilky po cestě tekly potoky vody a vytvořily se velké kaluže. Ale měli jsme štěstí, před námi krmelec. Zvířata byla schovaná někde v lese,takže- šup pod střechu. Vedle jesliček jsme se vešli my i kola. Pršelo stále víc, hromy a blesky docela blízko, ještě, že jsme byli v krmelci na malé pasece a kolem vysoké stromy. Déšť na Vysočině většinou znamená i ochlazení, měli jsme pod pláštěnkami mokrá trička, také bylo už pozdní odpoledne a začalo nám být zima. Jenomže oblečení v batohách za tu malou chvíli jízdy v dešti bylo více či méně mokré. Jedno nejsušší triko jsem dostala já, na to bundu a k tomu poslední zbytky jídla - oplatek a kousek čokolády. Jak dlouho jsme stáli pod krmelcem nevím, ale pro jistotu jsme zavolali sestře na hájenku, že jsme schovaní v lese u Škrdlovic, čekáme až bude méně pršet a opozdíme se. Sestra nabízela, že pro nás pošle manžela s autem, ale stejně by se kola do auta nevešla a bylo by to dost zbabělé nedojet svými silami. Jak jsme měli promočené boty, začaly nás zábnout i nohy, ale naštěstí déšť slábnul, a k sestře ještě tak 10 kilometrů.
Vyjeli jsme - lesní cesta byla zpevněná, dalo se jet, i když všude plno vody. Modrá turistická před Cikhájí byla zaplavená a mezi chalupami tekl potok zahradami. Raději jsme to objeli, abychom neskončili po kolena ve vodě. Z Cikháje vede naučná stezka až ke Stříbrné studánce, kde je pramen Svratky pod Žákovou horou. Cesta vede nejprve přes pole, pak lesem, místy zaplavená, kdybychom šli pěšky, to bychom si užili. Na kolech jsme všechny kaluže projeli. Studánku jsme našli, dokonce se daly udělat fotky, i když se už začalo stmívat. Vzali jsme to nejkratší cestou k silnici po červené - kamenitá cesta, spíše pěšina, místy vodou vymletá, místy jsme museli jít pěšky, ale bylo to jen kousek. U silnice u bývalého Rumpoltova mlýna je malé jezírko, tam jsme se naposledy zastavili a pak už ve 20.15 hod jsme konečně dojeli na hájenku u Herálce, kde žije moje sestra. Dnešních 66 km bylo opravdu akčních. Vyjížděli jsme za pošmourného počasí, pak se mraky přesunuly jinam, svítilo sluníčko a bylo i teplo. Ovšem nakonec odpoledne nad Žákovou horou byla snad průtrž mračen a pořádná bouřka, která nás úplně promočila. Naštěstí má sestra to zná a v podkroví, kde nás ubytovala, bylo zatopeno a v kuchyni na stole připravena alkoholová vzpruha na zahřátí a prevenci proti nachlazení. Po večeři jsme ještě trochu poklábosili a šli se vyspat na další etapu.

Páteční ráno 26.6. na hájence u Žákových nás opět přivítalo zataženou oblohou. Po časově delší snídani zase zabalit, tentokrát nám to trvalo dost dlouho. Všechny věci včetně batohů jsme totiž měli rozvěšené na šňůrách, kde se celou noc sušily. Oblékali jsme se do suchého a konečně před desátou jsme vyjeli. Po silnici přes Herálec do Svratky je to jen kousek a hned v prvním obchodě jsme nakoupili jídlo na celý den. Po silnici přes České Křižánky, Moravské Křižánky první odbočkou doleva na cyklo 4022 a přes most na levý břeh Svratky. Voda zde tvoří hranici mezi Čechami a Moravou, proto dále jsou opět - Moravské a České Milovy. Po včerejším dešti je Svratka plná vody a zatopila i přilehlé louky a pole. Zatím jedeme po silnicích, přes Březinu, Krásné do Spělkova, kde jsme měli původně jet žlutou turistickou kolem vody. Vzhledem k počasí jsme chtěli jet polní cestou k vodě a do Lačnova. Nebylo jasné kudy, tak jsem se šla zeptat místních obyvatel na cestu a bylo mně to rozmluveno, že cesta vede polem, a po včerejším dešti s velkou pravděpodobností je neprůjezdná. Paní nám doporučila silnici a někam ke koupališti ….
Nakonec jsme zvolili cyklo 4106 na Kutiny. I tady bylo bláto, ale dalo se projet a hlavně - nepršelo. Na Kutinách jsme narazili na obydlenou chalupu, ke které vedla dost slušná silnice, místy i asfaltová a ta nás dovedla přes kopec do Borovnice. Počasí se lepšilo, udělali jsme foto u kostelíka a ujížděli po cyklo 4025 do Jimramova. Dnes jsme vyjeli pozdě, pak jsme se zdrželi nákupem a blátivými cestami, takže v Jimramově jsme byli skoro ve dvě hodiny, nejvyšší čas na oběd. Na náměstí u kostela na lavičce se obědvalo docela dobře. Posilněni na další cestu, plni energie jedeme do Dalečína. Zde odbočujeme doleva přes most na levý břeh Svratky a hned zpět přes jiný most na pravý břeh stále po cyklo 4025. Je to krásná nová cyklostezka kolem celé přehrady až na hráz. Když jsme vyjeli z Jimramova, bylo už docela hezky i sluníčko svítilo. U přehrady jsme si chvíli sedli, ale začalo se zatahovat, objevily se černé mraky a někde v dálce zahřmělo, tak jsme raději pokračovali v cestě. Než jsme dojeli na hráz, bouřka se přesunula jinam, ale stejně jsme udělali jen nějaké fotky a jedeme dál - frčíme dolů po silnici na Vír k vyrovnávací nádrži a na Koroužné. Na Čtyři Dvory, kde máme nocovat, je to třetí odbočka vlevo a 4 km nahoru, stoupání 15%; to byl závěrečný "trhák" dnešního dne, kdy jsme opět ujeli 66,0km.
Přijeli jsme dosti pozdě (k šesté hodině), ještě,že na nás pan správce Humpolík počkal. Ubytovaní jsme byli ve vile, která asi kdysi patřila nějakému továrníkovi, pak to bylo rekreační zařízení nějakého velkého podniku a dnes je to soukromá ubytovna. Ubytovna proto, že se zde nevaří, jen v sezóně si lze domluvit dovoz jídel. Na Čtyřech Dvorech (malá vesnička) je sice nějaká hospoda, jak nám sdělil pan Humpolík, ale my jsme měli večeři už koupenou . Protože jsme dopředu věděli, že zde je kuchyňka s nádobím, vařili jsme polévku a ohřívali konzervu. Než jsme se stačili vykoupat, připravit večeři, zatáhlo se a opět tradiční déšť a pořádná bouřka. Místo piva v hospodě jsme si uvařili čaj, zapnuli televizi a udělali si téměř domácí posezení. Manžel Pavel totiž domluvil s panem domácím, že nás ubytoval v krásném apartmá.

Sobota 27.6. - poslední ranní káva, poslední balení a před námi posledních 60 km k domovu. Počasí nic moc, ale aspoň neprší. Loučíme se, nasedáme a jedeme dolů do Štěpánova, kde jsme byli tak rychle, že se ani nezastavujeme. Podle vody po cyklo 4025 jsme za chvíli v Nedvědici, tam jsme našli nákupní středisko, koupili něco k obědu, něco malého ke svačině a zmrzlinu. Odjíždíme kolem nádraží, ještě zahlédneme a zdravíme hrad Pernštejn a už jedeme po silnici na Doubravník. Původní plánovanou trasu z Doubravníku kolem vody na Prudkou a dál po červené turistické jsme vzhledem k počasí, vysokému stavu vody a blátu na cestách po včerejším dešti vynechali. Vzali jsme to raději silnicí na Borač, Štěpánovice, Předklášteří a za kruhovou křižovatkou u Tišnova odbočili po červené turistické podél Svratky na Březinu. Bylo už poledne - nejvyšší čas dát si oběd. Narazili jsme u jezu na lavičky, dobré místo k posezení. Bylo to poslední jídlo na letošní cyklocestě. Pokračovali jsme tedy dál, až do Veverské Bítýšky. Ze začátku byla cesta asfaltová, pak zpevněná lesní a u chatové osady Šárka se změnila na lesní pěšinku. Stále se dalo jet, až na asi půlkilometrový úsek někde u Kopanin. Tam je jen cestička ve stráni mezi stromy, pak padá k vodě a když je vody hodně, je zatopená.
Ale my otrlí cykloturisti jsme se prokousali i touto cestou a dojeli ve zdraví do Veverské Bítýšky. Pro příště ovšem nedoporučujeme pro cyklisty. A z Bítýšky domů, poučeni, že cesta kolem vody je buď bahnitá nebo pod vodou, jeli jsme raději po silnici po cyklo 1 přes kopec kolem hradu Veveří. A dál naší známou a oblíbenou trasou kolem přehrady až domů do Bystrce.
Dnešní poslední jízda byla nejkratší - "jen" 52,9 km , zato povětšinou s kopce, sice za celý den nevylezlo sluníčko, ale zima nebylo a jelo se v pohodě.

I když letošní cykloturné nebylo zrovna nejpříjemnější co se počasí týká, pojedeme příští rok zase a budeme se těšit, že příroda k nám bude laskavější a nebude tolik pršet.








ROZPIS :
0. den - 20.6. Davle - soutok Vltavy a Sázavy 5 km pěšky
1. den - 21.6. Davle - Sázava nad Sázavou 63,9 km - celkem 63,9 km
2. den - 22.6. Sázava nad Sázavou - Vlastějovice 60,4 km - celkem 124,3 km
3. den - 23.6. Vlastějovice -Havlíčkův Brod 56,3 km - celkem 180,6 km
4. den - 24.6. volno
5. den - 25.6. Havlíčkův Brod - Herálec hájenka 66,0 km - celkem 246,6 km
6. den - 26.6. Herálec -Čtyři Dvory 66,0 km - celkem 312,6 km
7. den - 27.6. Čtyři Dvory - Brno 52,9 km - celkem 365,5km