Morava 2006

12. listopadu 2010 v 21:28 | pavelis@seznam.cz
                                                                                                                     17.6. - 23.6.2006



                                                                    CESTY KOLEM NAŠÍ MORAVY

                                                       (z Ramzové podél Moravy přes Chřiby až do Brna )

 Výběr trasy a přípravy.

          Do roku 2006 jsme na kolech podnikali jen kratší jednodenní vyjížďky buď z domu nebo o dovolené z jednoho místa. Napadlo mne, že by bylo zajímavé, nechat se někam (dost daleko) zavézt a odtud systémem etap postupně dojet až domů. Abychom nemuseli vézt příliš mnoho zavazadel, (tím myslím hlavně stan a ostatní náležitosti pro nocování) rozhodli jsme, že už doma vytypujeme trasu, určíme místa noclehů a dopředu si je tam objednáme. Takto se naše zavazadla, která budeme muset na kolech každý den převážet, "smrsknou" na hygienické potřeby, jedny náhradní boty, jedno kompletní náhradní oblečení, oblečení pro odpočinek a večerní pohodu, pláštěnky a potřeby na uvaření snídaně v případě, že nocujeme bez snídaně. V průběhu dne si jídlo a pití zajistíme svépomocí - studené, které každý den zakoupíme, a večeři si potom dáme v místě ubytování, samozřejmě teplou a vydatnou. K tomu ještě přibudou mapy, baterka, nářadí na opravu kol a náhradní duše. A teď ještě zbývalo najít vhodnou trasu. Protože již nejsme nejmladší a zatím nemáme žádné zkušenosti s pravidelným denním "polykáním" kilometrů, vymyslela jsem, že příznivé bude jet (obrazně řečeno) s kopce dolů. To je možné, když vyjedeme k prameni nějaké řeky a podél ní pojedeme a pojedeme … snad až domů. S tímto předsevzetím jsem sáhla po autoatlasu a cesta byla na světě. Od severu k jihu, od pramene Moravy ( když už jsme ti Moraváci ) přes Chřiby domů. U pramene Moravy pod Kralickým Sněžníkem jsme již byli - pěšky a pěkně jsme tam zmokli. V údolí, kterým Morava protéká, není žádná vesnice a o ubytování si můžete tak jedině nechat zdát. Rozhodli jsme tedy, že horní tok Moravy vynecháme a start naší první kolové anabáze začneme na Ramzové, odkud se dáme podél říčky Branné, ta se u Hanušovic vlévá do Moravy. Ramzová byla zvolena ještě z jiného, zcela praktického důvodu. Z Brna jede do Jeseníku každý den rychlík, kterým bychom se dopravili i s koly na Ramzovou. To byl první návrh, zvítězila však "vlastní" autodoprava - náš syn Tomáš nás zaveze Formanem až do místa startu. A celý týden bude "na příjmu", kdyby se něco stalo nebo nám "upadly" nohy, tak pro nás přijede. Tím bylo rozhodnuto o naší první celotýdenní cyklo-dovolené. A můžeme vyrazit.
                                                           
                                                        
 V sobotu 17.6.2006 dopoledne jsme se "nalodili" na Formana a odjeli směr Jeseníky. Na konci Branné nás čekalo první překvapení. Silnice mezi Brannou a Ostružnou se opravovala a byl povolen průjezd jen pro místní obyvatele. Nechtěli jsme riskovat nějaké nepříjemnosti s místními policajty, tak jsme se rozloučili s naším "taxíkem", osedlali kola a přes "práce na silnici" -ta byla rozkopaná, místy hrubý štěrk - jsme došli a dojeli k paní domácí v penzionu U Štefana na Ramzové. Starší paní nás očekávala,  ubytovala, skasírovala a hned se s námi i rozloučila, protože za chvíli odjížděla do Jeseníku. Tam prý ji v neděli ráno vyzvednou a ona pojede cvičit se Sokoly na stadion v Olomouci - prostě paní Sokolka. Aby se nám dobře spalo, udělali jsme si ještě před večeří malou procházku na nádraží a k lanovce na Čerňavu. U nástupní stanice byly složeny různé díly a sedačky na novou lanovku - všude se inovuje. Ramzová je asi v 980m n.m., zapadlo sluníčko, trochu foukalo a venku žádné teplo, přece jen jsme na horách. Povečeřeli jsme, co jsme si dovezli. Ve společné místnosti vedle kuchyňky byla televize, tak jsme ještě koukli na počasí ( celkem příznivé - slunečno, i teplota přes dvacet ), snad i tady na Ramzové bude pěkně. Po večeři ještě sprcha a hurá do postelí, zítra nás čeká první šedesátikilometrová etapa.


Ráno v neděli 18.6. do okna pokoje svítilo sluníčko, v kuchyňce jsme si uvařili naši první kávu, posnídali v jídelně a šli balit. I když bylo venku krásně, aspoň na pohled, tak tam byla pěkná zima. Oblékli jsme bundy, naložili batohy a vyrazili na první kilometry. Nad Ostružnou nám zamávaly na pozdravlisty větrných elektráren a my jsme symbolicky zamávali vlevo od silnice, kde pod lesem stále ještě stojí bývalá teslácká "rezidence". Abychom nejeli po rozkopané silnici, u nádraží v Ostružné jsme odbočili doprava na cyklotrasu. Cesta byla pěkná, trochu stoupala k hájovně, pak dolů k říčce Branná a podél ní vedla lesní cesta až do Branné. Tam manžel Pavel vymyslel, že nepojedeme údolím, ale odbočíme doprava nahoru na Vikantice po cyklo Jesenicko-orlické magistrále. Vyšlapali jsme tedy trochu do kopce a dostali jsme se na jakousi náhorní rovinu, odkud byl rozhled zpátky až k Ramzové, na západ na hřeben Králického Sněžníku, pod kterým Morava pramení, a taky na jih - to byl náš směr, do teplejších končin. V jedné vesničce u chalupy jsme narazili na mez plnou rozkvetlé lupiny - prostě krása. Zanedlouho jsme začali sjíždět dolů k vodě do Hanušovic. Řeka Morava nás přivítala na soutoku s Brannou. A odtud už nás pro dnešek čekala jen "pohodová" cesta údolím řeky až do Mohelnice. V Hanušovicích už bylo poznat, že jsme níže (co se nadmořské výšky týká), oteplilo se a jeli jsme relativně rychle. Minuli jsme Nový hrad, projeli Bohdíkov, silnice se vinula kolem řeky a železnice přes Rudu nad Moravou, kde se údolí začíná pomalu otevírat a před Bludovem se rozšiřuje v Hornomoravský úval. V těchto místech našeho putování jsme obědvali, byli jsme asi tak v polovině dnešní etapy. Cyklotrasa Moravská stezka vedla silnicemi, lesními cestami, také polňačkami. My pak posilněni obědem a se sluncem nad hlavou jeli dál na Sudkov, Leštinu, Třeštinu a to už byla na dohled Mohelnice. Zamávali jsme hradu Úsovu a otočili se na západ, přejeli přes Moravu a několik jejích ramen a byli jsme na okraji Mohelnice. Tady už jsme byli na dovolené, známe město i kemp. Ubytování v chatce bylo oproti Ramzové trochu sparťanské, zato levnější. Uložili jsme kola do chatky a šli na večeři. Restaurace v kempu ještě nefungovala, tak nám nezbylo než jít až do města. Na náměstí ( blízko Penny )jsme našli docela slušnou, skoro prázdnou restauraci, jídlo bylo dobré. Ještě koupit něco k snídani, pak procházkou zpět do kempu a pro dnešek už bylo kilometrů dost - 61,0 km. Tak je čas jít spát.


Ráno v pondělí 19.6. jsme si v chatce udělali snídani, zabalili věci a hurá na kola vstříc dalším zážitkům. Před odjezdem z Mohelnice jsme ještě koupili něco k obědu a odjížděli východním směrem ven z města, pak poslední pohled na Úsov a odbočit na jih Moravskou stezkou na Moravičany. Přes Doubravici jsme jeli po cyklo 51, u Nových Mlýnů přejeli řeku Moravu, (po modré turistické se u řeky nachází Chrám přátelství, na protějším břehu stojí Obelisk). Tady jsme již jednou byli, teď jsme měli před sebou ještě dlouhou cestu, proto volíme silnici na Nové Zámky a za chvíli jsme byli v Litovli. Jak jsme projeli Litovlí, to už opravdu nevymyslím, ale ven jsme se vydali po cyklo 51 na Šaršoun a Moravskou stezkou Litovelskými Luhy, směr Olomouc. Projeli jsme kolem Lhoty, přes Hynkov ke Třem Mostům a do Horky nad Moravou. Před sebou jsme měli věže Olomouckých kostelů, ale my jsme odklonili naši trasu na Křelov, pak přes dálnici do Topola. Kousek na jih už byl Hněvotín, kde jsme měli pro dnešek domluvený nocleh v ubytovně nějakého bývalého zemědělského podniku. Dnešní den po 41,2 km jsme uzavřeli procházkou do "vesničky naší střediskové" na večeři a našli jedinou otevřenou restauraci (protože bylo pondělí). Tam jsme si dali večeři v hospodě plné pivařů, protože v televizi byl zrovna fotbal. Popsanou oklikou jsme se vyhnuli cestě přes frekventované město, tedy Olomouc, přespali levně v ubytovně, zítra pak dokončíme "kruhový objezd" Olomouce po východní straně, čímž se přiblížíme zpět k řece a pocestujeme dál.



V úterý 20.6. jsme po snídani vytáhli kola před ubytovnu. Než jsme odjeli, ještě jsme udělali dobrý skutek - zúčastnili jsme se chytání králíčka, kterého pásla jedna malá holka, králíčkovi se totiž nechtělo zpátky do klece. Hned po ránu se na nás usmívalo sluníčko, tak ještě koupit oběd v místní samošce a vyjíždíme směrem k dálnici. Tu jsme přejeli v místě nájezdů na druhou stranu do Nedvězího a otočili se k severu k Olomouci. Ještě jeden přejezd dálnice do Olomouckého předměstí Slavonín a odbočili jsme na jih na Nemilany po Moravské stezce cyklo 47. V jednom místě jsme asi brzy odbočili a skončili pod dálničním mostem, kde končila i cesta, po které jsme jeli. Nevadí, kousek jsme se vrátili a podjeli dálnici jinou cestou "vedle" do Kožušan. To už jsme zase byli u řeky Moravy, dál přes Charváty na Čertoryje a stále po Moravské stezce kolem vody jsme ujížděli směr jih - Tučapy, Nenakonice až k rybníkům před Tovačovem. Projeli jsme po hrázi mezi dvěma rybníky a na chvíli se zastavili. Kolem nás byla samá voda, liduprázdno, jen místní plovoucí zvířectvo - foto se moc nepovedlo, labuť je hodně malinká na tom velkém rybníku. Také jsme ohodnotili rybníkářskou techniku - tedy jakési "vodní kolo" provzdušňující vodu v rybníku, aby ryby měli dost kyslíku. A před námi byl Tovačov a Tovačovský zámek, vyjeli jsme na Lovosice, odbočili přes řeku Moravu do lesního porostu a projeli "lesem" plynových zásobníkových stanic. Moravská stezka cyklo 47 nás vedla přes Záříčí do Chropyně, kde v zámeckém parčíku konečně byl náš oběd. Ale byla teprve asi jedna hodina, byli jsme relativně rychlí, takže na lavičce můžeme posedět, protože do Kroměříže je coby dup. Cesta kolem malé Bečvy a Moravská stezka nás dovedla až do města. Přejeli jsme přes most Moravu, pak kousek do kopce po hlavní třídě, několikrát za roh a byli jsme u školy. Tady pro dnešek končila naše cesta, po 50,4 km za krásného počasí, lesním porostem, městečky, vesnicemi i mezi rybníky. Přijeli jsme asi kolem třetí hodiny, ubytovali se v nejvyšším patře Střední průmyslové školy v pokojích nejspíše pro učitele nebo školní inspektory. Krásné čisté prostředí, vlastní sprcha, ale bez možnosti vaření (pouze na chodbě jeden vařič a konvice). To nám však nevadilo, protože po vysprchování jsme odešli do města. Na vrátnici nás služba upozornila, že se škola v devět večer zavírá a tedy bychom se měli do té doby vrátit. To snad stihneme i s nákupem na druhý den. Na večeři bylo ještě dost času, tak jsme ještě zaskočili do Květné zahrady. Zrovna zde byla pod podloubím zavěšena výstava "létajících" podivných postaviček či strašidýlek. Stály za podívání, rozhodně více než zanedbaná zahrada. Sluníčko svítilo a lákalo nás nahlédnout ještě do zámecké zahrady. Mají zde takovou malou zoo, některá zvířátka jsou vskutku zajímavá. Ale to už nás hlad dohnal až do restaurace na náměstí. Cestou zpět jsme hledali otevřený obchod nebo supermarket, nakonec jsme jej našli nedaleko školy. Vracíme se zpět ještě před devátou a docela rádi uléháme do postýlek.



Ráno ve středu 21.6. jsme se probudili do dalšího slunečného rána. Po snídani opouštíme školu, nasedáme a tentokrát se vracíme ke stejnému mostu, kde jsme řeku opustili a pokračujeme po cyklo 47 kolem vody Trávnickými zahradami do vesničky Trávník. Zde končilo naše cestování podél řeky Moravy a my odbočili na cyklo 5014, která začínala pomalu stoupat do kopců. Míjeli jsme Velké Těšany, projeli Vrbkou a před námi byli Chřibské lesy. Kopce nijak prudké, přijeli jsme do Kostelan, na jejichž okraji byl velký ranč. Před polednem už jsme projeli Bunčem a opět stoupali do kopce na Brdo. Nahoře nás čekala krásná kamenná rozhledna, takže jsme neodolali, svázali kola dohromady a vylezli nahoru, i když už se zatahovalo. Výhled byl na všechny strany, za lepšího počasí by bylo vidět ještě dál. Dole pod přístřeškem jsme se posilnili na poslední úsek dnešní cesty. Byl to už jen kousek lesem, sjeli jsme po zelené turistické k Roštínské   kapli a odbočili po lesní cestě   do kempu Kamínka. Dnes   měla  etapa jen 29 km, zato   jsme nastoupali 640m. Do   kempu jsme přijeli brzy   odpoledne, ubytovali nás v   hlavní budově v novém patře,   které krásně vonělo čerstvým   dřevem. Slečna v recepci nám   nabídla večeři a snídani   společně se studenty, kteří   zde  byli na školním výletě.   Vzali jsme to, protože se už   úplně zatáhlo a začalo   poprchat, takže abychom jeli   někam na večeři nepřicházelo   v úvahu. Udělali jsme velmi   dobře, protože pršelo čím dál   víc a později večer přišel liják a   bouřka - jak se říká "boží   dopuštění". Na pokoji jsme   měli i televizi, tak bylo před   ulehnutím i na co koukat.



Ve čtvrtek 22.6. jsme se probudili do pošmourného rána. Bylo zataženo, žádné teplo a vypadalo to na déšť. Posnídali jsme opět se studenty, sbalili svých pět švestek, nabalili je na kola a dali sbohem Kamínkám. Než jsme sjeli s kopce do Roštína (zde jsme najeli na cyklo 5012), začalo poprchat. Zastavili jsme před obchodem, ne abychom nakoupili, ale oblékli pláštěnky, protože seshora padalo stále více vody. To nám však nevzalo chuť na další cestu. Silnice mírně klesala, projeli jsme Cetechovice, odbočili na Zástřizly a to už přestalo pršet a vylézalo sluníčko. Pláštěnky nám uschly, tak jsme je zabalili zpátky do batohů a hurá do kopce na E50. Na vrcholu byl motorest Samota, teď jen opravdu samotná, opuštěná chátrající budova. Silnicí dolů zatáčkami směr Buchlov jsme byli za chvíli na odbočce na Stupavu a podél říčky Kyjovky sjeli ke Koryčanské vodní nádrži. Už bylo docela teplo, tak jsme zastavili, vysvlékli bundy a koukali na klidnou vodu. Malá svačinka v podobě čokolády také nebyla k zahození. Po malé přestávce jsme se přesunuli do Koryčan a v samošce na náměstí koupili oběd i něco ke svačině. Za Koryčanami jsme odbočili na Jestřábice a pak údolím kolem potoka sjeli do Bohuslavic, kde končila naše pohodová jízda a čekaly nás už jenom kopce. Ten první byl hned přes Bohuslavické stráně. Bylo skoro poledne, sluníčko začínalo pěkně připalovat, jeli jsme kolem vinic a na kopečku měli vinaři stoleček i lavičku, které zvaly k posezení. Času bylo dost, sluníčko lákalo k opalování, usedli jsme a prostřeli k obědu. Najezeni, prosluněni a odpočatí nasedli opět na kola a sjeli polňačkou do Bukovan. Touto zkratkou jsme se vratili na cyklotrasu 412 a stoupali k větrnému mlýnu na kopci za Bukovany. Tady bylo poslední zastavení, obhlédli jsme mlýn a pak už na jeden zátah přes Ostrovánky, Nechvalín, sjeli do Lovčic a stále dolů, až do Ždánic, kde jsme měli pro dnešek nocovat u švagra Petra. Dnešní den, i když začal deštíkem, vcelku se vybarvil do slunečna. Ujeli jsme 43,7 km a nastoupali více než 700m. Švagr Petr i švagrová Jiřina nás už očekávali, večer nás čekala dobrá krmě, trochu vína k tomu a posezení s pokecem. Ještěže jsme měli "naspáno" z předchozích nocí, protože zítra nás čekala závěrečná etapa, ne zrovna nejkratší - a to domů do Brna.


Pátek 23.6. Probudili jsme se do pěkného slunečného rána. Jiřina byla už v obchodě (prodává), Petr byl již vzhůru a připravoval nám snídani. Samozřejmě, že jsme s ním museli ještě dostatečně dlouho pokecat než se nám podařilo se rozloučit a vydat se na poslední etapu naší první kolové dovolené. Ještě zastavení u Jiřiny v obchodě, koupit si něco k obědu a pak jen se i s ní rozloučit. Ze Ždánic jsme vyjeli silnicí na Slavkov, to je do příšerného kopce. Museli jsme až na vrchol k Červenému kříži, kde jsme odbočili doleva na lesní cestu po cyklo 473. Hřebenová trasa byla pohodová, vedla kolem chaty U Zlatého jelena a dál až na silnici 54. Tou jsme sjeli kolem hájovny U Bílého vlka do Nížkovic a znovu odbočili na cyklo 5099 do Kobeřic. Silnice (cyklo 5100) se vine kolem Milešovického potoka, bylo slunné počasí a poledne dávno pryč. Dostali jsme hlad, byla tedy správná chvíle na oběd. Domů už to bylo jen "kousek", tak tedy malý odpočinek a pak znovu nasedat směr Šaratice, dál přes Hostěrádky-Rešov, Újezd u Brna, minout Pracký kopec s Mohylou míru a byli jsme v Sokolnicích. Za Sokolnicemi doprava po silnici do kopce přes Černý vrch do Tuřan. Tato silnice se ukázala jako velmi nepříjemná pro cyklisty - samé auto, autobusy i náklaďáky, blížili jsme se k Brnu a byl pátek odpoledne. Nejvyšší čas odbočit zase na nějakou cyklotrasu. V Tuřanech hned na kraji tedy doleva na Chrlice, za tratí doprava na Holásky a to už jsme byli na cyklo 5005. Sláva - už žádný velký silniční provoz. Přejeli jsme přes most nad dálnicí a byli u řeky Svitavy, musíme na druhou stranu a to mostem u soutoku se Svratkou. Podél Svratky jsme už jeli známou cyklotrasou č.1 Pražská trasa na Dolní Heršpice, kolem Tesca, přes několik brněnských ulic a stále podle vody k nemocnici U Milosrdných bratří na Starém Brně. Vystoupali na Červený kopec - vyhlídka nás dnes nelákala - a frčeli dolů k Anthroposu a do Jundrova. Tam přes most na druhý břeh, kolem zahrádek až do Komína ke splavu, podél silnice do Bystrce. Na Letné pak přejet přes most pro pěší a uličkami staré Bystrce se proplést až na Výhon, vystoupat poslední kopec našeho cykloputování a to už jsme byli doma v Brně na Kachličce. Dnes jsme absolvovali mnoho kopců, trasu 59,4 km. Ale zvládli jsme celý týden, celkově 291 km a zdraví, celí, opálení dojeli až domů.

 A sotva jsme přijeli, už se těšíme na příští rok.

ROZPIS :
 0. den - 17.6. Branná - Ramzová(pěšky i na kole)                 6,5 km             6,5 km
 1. den - 18.6. Ramzová - Mohelnice                                     61,0 km           67,5 km
 2. den - 19.6. Mohelnice - Hněvotín                                     41,2 km         108,7 km
 3. den - 20.6. Hněvotín - Kroměříž                                       50,4 km         159,1 km
 4. den - 21.6. Kroměříž - Kamínka (u Roštína)                     29,0 km         188,1 km
 5. den - 22.6. Kamínka - Ždánice                                         43,7 km         231,8 km
 6. den - 23.6. Ždánice - Brno                                               59,4 km         291,2 km celkem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama