LUŽNICE - JIHLAVA 2010

6. ledna 2011 v 21:52 | pavelis@seznam.cz
19.6. - 27.6.2010
KRAJEM LUŽNICE A JIHLAVY.

( Jak jsme sjížděli Lužnici a Jihlavu až do Brna )

Naše cyklocestování vymýšlíme a plánujeme už v zimě. Určíme trasu, vybereme "spací místa" a pak začátkem května hledáme vhodné ubytování.V dnešní době internetu to není problém. A koncem červena už fungují všechny kempy, chatové osady aj. a většinou jsou prázdné a berou nocležníky i na jednu noc.
Jedinou neznámou zůstává počasí. Letos koncem května (to už bylo vše zamluveno) přišlo "období dešťů". Severní Morava se topila ve vodě a blátu, sesuvy půdy ohrožovaly kde co a hlava rodiny chvílemi podléhala pesimismu a prohlašovala, že všechno zrušíme. Když propršel již třetí týden, říkali jsme si, že to snad musí někdy přestat. Biblická potopa světa byla (tuším) jen 40 dní? A tak jsme začali přemýšlet o "kolové pláštěnce" - takový široký přehoz i přes řídítka, neprší ani na ruce ani na nohy. Někde jsme to viděli a u nás v cykloprodejně dokonce jeden typ asi za 200.-Kč měli. Žádný zázrak, ale jednu na vyzkoušení jsem koupila. My dva (manžel a já) máme staré dobré klasické pláštěnky. A ještě jsme si připravili velké polyethylenové sáčky na batohy. Takto "vyzbrojeni" jsme očekávali, čím nás Svatý Petr počastuje.

Tak nastala sobota 19.6.2010, sbalili jsme svých "pět švestek" do tří batohů a dvou kolových tašek, tři kola naložili na střechu Formana a vyrazili do Novohradských hor. Počasí nic moc - zataženo, cestou dokonce trošku sprchlo, pak vylézalo sluníčko, a zase zalezlo za mraky…. no,uvidíme! Přece to nevzdáme!! - bez boje.
Do Černého Údolí jsme dorazili okolo třetí, ubytovali se v hotelu U pralesa a ještě před večeří jsme si vyjeli k nádrži Zlatá Ktiš. Ta sloužila kdysi jako zásobárna vody při splavování dřeva vodními kanály jako na Šumavě. Tam a zpátky 8,88km. Bohužel nám začalo poprchat, tak jsme se vrátili zpět do hotelu a šli na večeři.
V těchto končinách bývá v létě chladno asi častěji, v hotelu mají ústřední topení a hostům přitápějí podle potřeby, nikoliv podle kalendáře.

Ráno v neděli 20.6.2010 nebylo počasí o nic lepší než v sobotu, na venkovním teploměru bylo +9 °C, když jsme po snídani odjížděli z penzionu směr pramen Lužnice. Po několika kilometrech po cyklo 34 jsme přijeli na Žofín. Krásné místečko uprostřed lesů, není divu, že zde hrabě Buquoy nechal vybudovat lovecký zámeček, který pojmenoval po své manželce Žofín. Dnes - po několika desetiletích "spravování" zámečku českou armádou - zde zůstala jen bývalá hájovna, ze které je penzion a u něho malý, čistý rybníček sloužící hostům ke koupání.
Před námi cesta daleká, příliš se na Žofíně nezdržujeme a jedeme dál kolem Huťského potoka. U Terčí hutě odbočujeme na cyklo 1193 k bývalým Skleněným Hutím a dál až ke státní hranici s Rakouskem u bývalých Stříbrných Hutí (dříve se zde těžilo stříbro). A tady už je Lužnice - malý potůček - ten sledujeme proti proudu až k Janovým Hutím. Odkláníme se po silnici do Pohoří na Šumavě. Opuštěná vesnička se pomalu zabydluje, spadlý kostel zůstává jako upomínka, ale už o kus dál je postaven zbrusu nový dům. Odtud vede cyklo do Rakouska přes malý travnatý kopec, kde by měl být Český pramen Lužnice. Na cestě vedoucí ke státní hranici není nic označeno, kolem jen louky s vysokou trávou, tak jsme náš Český pramen prostě minuli. Snad někdy příště.
Hned za hraniční čárou po modré turistické značce pěšinou do kopce pokračujeme k rakouskémuprameni Lužnice. Je tam kámen s nápisem a lavička, tu jsme využili na posezení a malou svačinu (půl oběda). I když jsme dost vysoko (920m/nm), už není taková zima jako ráno a přes mraky prosvítá sluníčko. Je skoro poledne, proto nasedáme a po rakouských zpevněných lesních cestách objíždíme vrchol Eichelbergu a začínáme sjíždět dolů. První vesnice je Karlstift odbočíme na cyklo Grenzlandweg a podél potoka Einsiedelbach zpět k Lužnici. Údolí je dost studené (rukavice asi dnes neodložíme), jede se stále lesem a je tu dost vlhko. Projíždíme Fischbach, končí souvislý les a údolí Lužnice je za Augelbachem širší a tím také teplejší. V těchto rakouských končinách jsme až dosud nepotkali živáčka. Ve Steinbachu u přejezdu přes koleje místní úzkokolejky jsme dojedli "oběd".Tady se také objevili na nádraží první lidé, jezdila auta, … i v Rakousku žijí lidé. Nebo že by to bylo tím špatným počasím?
Po obědě a malém odpočinku nasedáme a odjíždíme do města Weitra, které opouštíme směrem na Gmünd přes Unterbrühl, Oberbrühl a Unserfrau, pak doleva na Waldviertelweg do Unterlembachu. Je pozdní odpoledne a před námi hranice a České Velenice ( řeka Lužnice - Leinsitz zde tvoří hranici mezi rakouským Gmündem a Českými Velenicemi.)
Je už dost pozdě - skoro 18 hodin - jedeme rovnou k učilišti školy, kde se máme ubytovat. Konečně jsme po 62,38 km v Českých Velenicích zakotvili ve druhém patře ubytovny. Kola dáváme na chodbu, převlékáme se a jako vždy vyrážíme do ulic najít nějakou večeři. V pizzerii v lokále plném čarodějnic (na koštěti i bez, od malinké - 20cm až po jednu v životní velikosti u dveří) ještě byli hosté a co hlavně, nezdráhali se nám udělat večeři na objednávku. Bylo to velmi dobré a jak říkal pan Horníček : Kdykoli přijedu do Mexika ….. atd., tak my kdykoli přijedeme do Velenic, půjdeme na večeři do této pizzerie. Do ubytovny jsme se vrátili až za tmy a po dnešním cestování řádně unaveni jsme brzy ulehli.

Pondělní ráno 21.6. nás přivítalo zamračenou oblohou a mírným deštíčkem. Než jsme se nasnídali a zabalili věci do batohů, déšť slábl, usoudili jsme, že pláštěnky oblékat nebudeme, jen batohy dostaly své "slušivé" sáčky (nikoli sáčka). Ještě jedeme odevzdat klíče a hurá do dalšího každodenního dobrodružství.
Protože včera jsme nestihli ani mrknout do Gmündu, vracíme se zpět přes hranici odkud jsme přijeli a po cyklo až do města. Projíždíme hlavní průjezdnou ulicí, pak odbočujeme doprava starou bránou a jsme na široké třídě - skoro náměstí - se stromy, cyklostezkou a všude obchody, restaurace. Vypadá to na novější část Gmündu. Vracíme se zpátky na cyklo, ta vede do starého města až ke hradu. Sjíždíme k mostu a máváme Lužnici, která ještě několik kilometrů protékáRakouskem. Ještě foto u mostu a pak projíždíme opuštěnou celnicí zpátky do Českých Velenic.
Vracíme se na cyklo 341, ale hned na odbočení ze silnice zjišťujeme, že cesta je pěkně blátivá. Po předchozích deštích není divu, tak volíme raději jistotu - silnici 103 do Nové Vsi nad Lužnicí, dál na Dvory n/L. a Suchdol, kde nakupujeme potraviny na oběd a pití. Abychom nemuseli po hlavní a zde velmi frekventované silnici, odbočujeme na pravý břeh Lužnice směr Klikov - cyklo 1011. Pohodová lesní silnice, i sluníčko leze mezi mraky, pokračujeme po cyklo 1010 přes Kosky na hráz rybníku Starý Kanclíř a do Lutové. Cesta před Lutovou je rozkopaná, ale na kole průjezdná. Na návsi u malého rybníčku se zlatými karasy obědváme u kapličky.
Pokračujeme po cyklo 1035 přes Stříbřec doprava mezi rybníky Nový a Starý Vdovec. Po naučné stezce Rožmberk se blížíme k hrázi Rožmberského rybníku. Dnešní etapa nemá významnější stoupání, jede se nám pohodově i počasí se vylepšuje, každou hodinu stoupá teplota a odkládáme bundy. Na konci hráze Rožmberka je výpust, řeka Lužnice i my pokračujeme na sever do vesnice Lužnice. Zde špatně odbočujeme zpátky na Třeboň místo na Lomnici. Pěkně jsme si zajeli, asi 3 km ke Třeboni a pak zpět, takže do Lomnice
už jedeme po státní silnici přímo. A tak jsme dnes najeli 72,70 km, ještě že to bylo většinou po rovinách a po silnicích, nikoli blátem.
Ubytování u pana Kurše jsme našli podle plánku celkem rychle. Dům v zahradě - zvenku skleník, uvnitř dílna, tělocvična a zezadu vchod. Přijeli jsme relativně pozdě, tak jsme se jen převlékli a hurá na večeři. Doporučena nám byla restaurace Eden (docela blízko).

Další den ráno v úterý 22.6. jsme se probudili do slunečného dne. Před odjezdem jsme zhlédli všechny květinky a stromy pana Kurše. Lomnici opouštíme za slunečného počasí po cyklo 122A silnicí č. 148. Za mostem přes Lužnici odbočujeme doleva na Klec a projíždíme po silnici mezi rybníky Blaník, Dobrá Vůle, Skutek a Strakatý na jedné straně a rybníky Víra, Láska, Naděje, Horák, Rod, Pěšák na druhé straně, dále je Překvapil, Pražský, Nový ….. kde se jen ty názvy berou. Jedeme až do Vlkova, kde odbočuje žlutá turistická na písečný přesyp. To nemůžeme vynechat. Přírodní zajímavé místo, sluníčko svítí, písek je teplý, poseděli jsme chvíli a posvačili.
A opět nasedat "na kůň", dále po žluté a po cyklo 1134 do Veselí nad Lužnicí. Zprava Lužnice -zleva Nežárka - jedeme se podívat na soutok. Kolem restaurace se dostáváme až na samou špici trávou zarostlé louky, koukáme na dvě řeky a naproti na most pro pěší. Tím se dá obejít zavřený silniční most přes Lužnici. Pohledem z mostu pro pěší na soutok Lužnice a Nežárky i na druhou stranu, se pro tuto chvíli s řekou loučíme. Pokračovat totiž z Veselí n/L po proudu Lužnice velkým obloukem přes Tábor, Bechyni až do Týna a pak teprve zpátky na východ směr Brno, by bylo nejméně o 50km delší.
Proto se obracíme na západ a vyjíždíme z Veselí po cyklo 1132 přes Žišov do chráněné památkové obce Borkovice. Terén dnes není příliš kopcovitý, po cyklo 1133 přes Mažice a Zálší jsme za chvíli v Hartmanicích. A protože už je poledne dávno pryč, obědváme. Posilněni a odpočati nasedáme na kola a přes Žimutice, Dolní a Horní Kněžeklady sjíždíme k Vltavě u Hněvkovic. Podél vody po cyklo 1060 vjíždíme do Týna nad Vltavou. Na okraji Týna na kruháči odbočujeme na náměstí a přes ně vyjíždíme nahoru na rozhlednu Semenec. Je zde krásný výhled na údolí Vltavy a část Týna. Odtud vede silnička ke "Stanici pomoci přírodě" a pak už jen polní cesta k soutoku Lužnice s Vltavou. Ani není poznat, která řeka je mohutnější. Stejnou cestou se vracíme do Týna. Ubytování dnes máme v kempu Vltavín na opačném - levém břehu Vltavy. Přejíždíme přes most pro pěší po cyklo 1017. Po asi 2km od mostu nacházíme po 54,54 km náš dnešní nocleh v chatce kempu Vltavín. V kempu je jen recepce s bufetem, na dobrou večeři to nevypadá, a protože potřebujeme večeři i jídlo na snídani a zítřejší den, vydáváme se pěšky do Týna. Svítí sluníčko, procházíme část starého Týna a zakotvíme na večeři v hotelu "U zlaté lodi" s výhledem na řeku. Vracíme se zpátky do kempu. Po 54km jsme ještě nachodili dalších 6-7 km, takže to byl prima "odpočinkový den".

Ve středu ráno 23.6. nás z chatky vytahuje sluníčko, protože jsme spinkali jako broučci a probudili se až v 8.15 hod. Ještě, že už máme ranní "rituál" nacvičený.
Vracíme se opět do Týna po silnici, kterou jsme večer šli pěšky a šlapeme nahoru po cyklo 1093. Až na kopci za městem zjišťujeme, že jsme trochu jinde než jsme chtěli, a to na silnici č.122. Podle mapy je zde spojka do Kolodějů. Odbočujeme a po 100m se bývalá silnice mění na neudržovanou cestu plnou kamení a kusů asfaltu. Projeli jsme a konečně sjíždíme do Kolodějů nad Lužnicí kde hned za mostem odbočujeme doprava proti proudu Lužnice. Zpevněná cesta kolem chat se mění na polňačku - spíše travňačku a pak pěšinku ve vysoké trávě. Nesedět na kole, tak ani nevidíme, kam jedeme. Zkrátka cesta jen pro srnky a jinou zvěř. Nicméně pokračujeme a zastavujeme se u Červeného mlýna u propusti . Tady vodáci musí přetáhnout lodě "po souši". Cesta kolem vody je stále stejně špatná, u Hvožďanského potoka vítáme silnici a jedeme už nikoli podle vody, ale přes Hvožďany po cyklo 1093 do Bechyně.
V Bechyni jedeme kolem lázeňského areálu, vjíždíme do parku a sesedáme z kol. Park i budovy jsou velice pěkné, dlážděné cesty, jezírko, květiny. Moc se nezdržujeme a obracíme se opět k řece. Manžel Pavel nás vede po červené turistické, dolů příkrou strání - kamzíci by tady byli jako doma, ale my s koly máme co dělat, abychom prošli. Brzy jsme dole u řeky na lepší cestě. Nad námi se klene nový bechyňský silniční most. Pokračujeme červenou turistickou podle vody. Cesta se mění na pěšinu - blátivá, zarostlá trávou, pak kamenitá a přes kořeny. Shora ze stráně teče stružka, kdysi tady byl dřevěný mostek, teď už jen kameny. Přenášíme kola, ještě se dá jet, i když … u cestičky na stromě značka "Pozor nebezpečí". Nic netuše pokračovali jsme dál a asi po 200m - POLOM!!! Pás čerstvě polámaných stromů po celém svahu odshora až dolů k vodě.Cestička zmizela pod větvemi a kmeny. Tady se nedávno musela prohnat pěkná vichřice. Meditujeme a radíme se, co dál - vrátit se do Bechyně nebo se "vyškrábat" po stráni nahoru, tj. vytáhnout (spíše vynést) kola a batohy do prudké kamenité a hložím zarostlé stráně. Nejsme žádná ořezávátka, tak volíme druhou, i když namáhavou variantu. Poledne dávno pryč, v půli stráně si dáváme odpočinek a konečně oběd. Posilněni zdoláváme druhou zbývající část stráně. Je o trochu lepší, nahoře objevujeme docela sjízdnou cestu kolem pole a tou vyjíždíme na silnici. Jsme jen asi 2 km za Bechyní!
Poučeni těmi několika kilometry končícími polomem, opouštíme cestu kolem vody a rozhodujeme, že projedeme polňačkou kolem lesa na silnici č. 122. Zpočátku pěkná cesta začíná být blátivá, občas kaluž nebo jezírko vody, až pak … přímo jezero neznámé hloubky. Tak ze sedel dolů na pevnou zem a obejít to lesem. Žádná procházka, les zarostlý vším možným a nakonec i trnkovým křovím. Prodíráme se na kraj lesa. Sláva - před námi opět pevná zem. Ale chyba lávky, po dalších asi 200m na cestě další "jezero". Tentokrát ho obcházíme přes louku a nějakou skládku smetí. A konečně jsme v Senožatech. Tento úsek cesty rozhodl - další dnešní jízda bude už jenom po silnicích, žádná polňačka, žádná cyklocesta nebo jiná cesta. Kolem Lužnice sice jsou cesty, ale nikoliv kolové.
Časově jsme na tom dost špatně. Hodně jsme se zdrželi polomem, také blátivými cestami a zajížďkou. Před námi ještě polovina dnešní etapy a už je pozdní odpoledne. Šlápneme do pedálů a bez zastávky projíždíme přes Staré Sedlo do Stádlece.
Stádlecký most je rarita - řetězový most z roku 1848 "přestěhovaný" sem na Lužnici z Podolska.Most je starý, nesmí na něj nákladní auta. Fotografujeme tuto stavební historii, ale čas je neúprosný, nemůžeme se příliš zdržovat. Od řeky stoupáme nahoru na Dobřejice, stále po silnici na Malšice, Slapy, po silnici č.137 přijíždíme do Tábora. Ubytování máme v komplexu Integrovaných Odborných středních škol až na druhém okraji Tábora.
Po takto náročném, dobrodružném a hodně blátivém dni, kdy jsme ujeli 54,15 km, jsme konečně doputovali až v 19.45 na místo noclehu. Ještě, že máme vše dopředu domluvené. Vzhledem k pokročilé hodině jsme se jen rychle ubytovali: kola nám nechali v přízemí v uzavřené chodbě, my bydlíme v patře v dvojbuňce (velký pokoj pro 3 osoby). A vyrazili jsme na večeři do hotelu Slunce. Napapaní jsme se "doplazili" zpět do internátu a zalehli.

Ve čtvrtek 24.6. vstáváme jako obvykle a nacvičený ranní rituál nám trvá asi hodinu. Dole ve vstupní hale je už docela rušno, protože škola ještě neskončila a žáci mají nějaké shromáždění v sále, kam se jde tou "zamčenou" chodbou s našimi koly. No, zůstalo tam všechno, kola jsou také celá, jenom manžel zjišťuje, že má téměř prázdné přední kolo. Asi nějaký vtipálek je vypustil. Pumpujeme a odjíždíme. Sjíždíme dolů k Lužnici na cyklo 1173 směr Sezimovo Ústí. Cyklo vede kolem řeky, projíždíme jakousi obytnou i rekreační oblastí mezi Táborem a Ústím - pěkné bydlení. Za mostem přes Kozský potok odbočujeme doleva a zcela náhodně objevujeme dům (dnes památka či muzeum), kde bydlel prezident E. Beneš. Je možná i prohlídka, ale dnes ne!
Pokračujeme po cyklo 1173 do Plané nad Lužnicí, ještě se na chvíli zastavujeme u splavu a uždefinitivně se zde loučíme s řekou Lužnicí. Opouštíme Planou a přejíždíme koleje směrem ke Strkovskému rybníku. Cesta není špatná, jen mokrá - tady muselo nedávno pěkně pršet. Na rozcestí se rozhodujeme - kudy, kudy cestička? Volíme žlutou turistickou k hájovně Strakačov a pak zelenou přes Přírodní park Turovecký les na křižovatku Kavecko. Počasí nic moc, trochu poprchá, lesní cesty jsou blátivé, z Kavecka to raději bereme stále po cyklo 1173 na silnici a tou do Dolní Lhoty.
Pak přes Skopytce do Choustníku a tady o 10km dále už vylézá sluníčko, tak se jedeme podívat na hrad. Tedy spíše zříceninu. Po prohlídce sjíždíme lesem dolů na silnici a manžel Pavel opět zjišťuje, že má dost podhuštěné kolo. Pumpuje - ještě, že máme čím. Už je poledne, vracíme se zpět do Choustníku, kde odbočujeme na cyklo 1183 do Psárova, pak na Bořetín a Mnich. Počasí se umoudřilo, je slunečno, silnice slušné a po vesničkách není velký provoz. Když cyklo vede přes kopec, volíme snadnější cestu po silnici č.135 na Mirotín, Bohdalín až do Kamenice nad Lipou. Příliš se nezdržujeme a šlapeme dál silnicí č.409 na Rodinov, kolem rybníčků a přes Strannou do Žirovnice. Na náměstí opět zastavujeme, aby manžel dopumpoval kolo. To nevěstí nic dobrého! Jenže na opravu v terénu není čas a do Počátek je už jen "kousek", tak snad nějak do kempu Valcha dojedeme.
Ubytování v kempu Valcha je za městečkem, cestou do kopečka kolem kapličky. Už se po dnešních 68,4 km docela těšíme na odpočinek. V kempu jsou chatky i zděné budovy ; vzhledem k počasí jsme rádi, že budeme v domě pod střechou. Je poznat, že jsme na Vysočině, sluníčko se sklání a ochlazuje se. Manžel se synem Liborem se hned dávají do opravy kola. Nová duše však po nahuštění také utíká. Asi je stará nebo nekvalitní ..., no máme ještě jednu. Po další výměně a nahuštění stejná situace - duše utíká. Tak to už je hodně podezřelé, všechno rozdělat, prohlédnout. V plášti zevnitř je něco zapíchlého. Když to "něco" bylo vytaženo, zjistilo se, že je to trnkový TRN dlouhý 3cm. Takže včera, když jsme se prodírali lesem s těmi trnkovými keři, tak jeden trn propíchl plášť a postupně i duši. Koruna tomu byla nasazena při opravě tím, že se trn neobjevil při první výměně duše a další dvě nové duše byly také propíchnuty. Výsledek ? - Ráno se musí nejdříve sehnat nová duše, abychom mohli odjet. Takže dobrou noc, ráno se vstává časně!

Páteční ráno 25.6. nás vítá sluníčkem. Po rychlé snídani manžel Pavel s Liborem sedají na zbývající pojízdná kola a jedou koupit duši. Cesta - nákupní mise- byla úspěšná, výměna duše je již rychlá a tentokrát je vše OK. V 10hod konečně odjíždíme. A vyrážíme směr pramen Jihlavy u vesničky Jihlávka.
Z Počátek trochu "šplháme" do kopce, přehoupneme se přes jeho vrcholek a už nám informační tabulka ukazuje doleva - pramen řeky Jihlavy. Polňačka mizí na podmáčené louce, mírným svahemstoupáme ke skupině stromů a jsme zde. Jezírko a tabulka označující pramen, kterou sem umístil pan Munzar, když se natáčel televizní pořad "K pramenům". Překročením toho malého kopce mezi Počátkami a pramenem Jihlavy jsme opustili povodí Vltavy a tedy Severního moře a přejeli jsme do povodí řeky Jihlavy, která už spadá do povodí Černého moře. Loučíme se s pramenem a další dva dny budeme sledovat řeku Jihlavu, dnes do města Jihlava.
Jsme na začátku dnešní etapy a blíží se poledne, tak šlápneme do pedálů a bez zastávky projíždíme po silnici č.132 do Horní Cerekve a silnicí č.639 do Batelova. Kolem zámku jsme přijeli na náměstí, odbočujeme doleva na cyklo 5128 na Spělov a dále žlutou turistickou směr Dolní Cerekev. Dohání nás hlad, tak se usazujeme na posekaném poli s výhledem na železniční trať a obědváme. Sluníčko nás chvílemi ohřívá, občas se schová za mrak, ale je docela teplo. Před námi Kostelec, zde odbočujeme po cyklo 5090 do Cejle a po červené turistické (zatím po silnici) nabíráme směr Dvorce.
Chtěli bychom projet přes výletní místo Zaječí skok do Jihlavy. Do Dvorců je docela pěkná silnička, pak z ní odbočuje lesní cesta do chatové osady. Tam potkáváme dva starší pány s dítětem na procházce. Ubezpečili nás, že cesta je průjezdná na kole, i když je to červená turistická. Tak bylo rozhodnuto! Odbočujeme lesem na Pekelský mlýn a z něho na Rantířov. Řeka zde dělá velkou zákrutu, po červené přes vodu je mostek pro pěší, pak dále pěšina ... pro kola to moc vhodné není. Další úsek červené turistické cesty je již hůře sjízdný, ještě více rozblácený a pak se kamenitá cestička zvedá do kopce. Tady je nutno kola asi 100m na Zaječí skok vytlačit. Zde bývala asi před 50 lety vyhlídka na řeku Jihlavu, ale dnes jsou stromy vyrostlé a je vidět jen malý úsek řeky kdesi dole. I tak chvíli posedíme, kocháme se vyhlídkou na protější lesy a to už jsou 4 hodiny odpoledne. Vyjíždíme na silnici 523, odbočujeme doleva přes most, pak doprava na cyklo 161 podle řeky a už se blížíme ke středu města Jihlava. Dokonce ani nebloudíme a za pěkného slunného odpoledne "přistáváme" u ubytovny. Několikapatrový dům zastrčený ve dvoře nevypadá příliš vábně, ale jednu noc - to přežijeme. Paní ve vrátnici nám nabízí pokoje v jiném menším objektu asi 3 minuty chůze odtud. Souhlasíme - horší už to nemůže být! A nebylo ... malý domek, nikdo na tuto noc tam nebude, jenom my. Máme k dispozici 2 dvoulůžkové pokoje pěkně vybavené. Je tu kromě sociálního zázemí i malá kuchyňka s televizí a konvicí, nic víc ani nepotřebujeme.
Dnes jsme ujeli jen 49,80 km a přijeli do "konečné stanice" - Jihlavy relativně brzy odpoledne. Máme dost času se umýt, převléknout a jdeme na procházku městem, která končí večeří v restauraci u Horáckého divadla. Vracíme se přes náměstí, kde to vypadá jako na srazu pouťových atrakcí, člověk neví, na co se dříve dívat. Pak ještě procházka středem města, kde manžel Pavel strávil krásná školní léta. Ale už se stmívá, je čas se připravit na další den a dobře se vyspat.

Sobotní ráno 26.6. nás vítá opět jasnou oblohou a sluníčkem. Snídáme, balíme a vyjíždíme od náměstí směrem dolů k řece, kupodivu ani moc nebloudíme a ocitáme se u řeky. Kolem ní vede cyklostezka, která ještě na naší mapě není. Jak později zjišťujeme, je to nově budovaná trasa mezi Jihlavou a Třebíčí.
Kousek jedeme po silnici, pak se cyklo odkloňuje přes trať kolem lesa na Helenín a dál až ke starému kamennému mostu u Malého Beranova. Odtud podél vody je nově upravená cesta a teď po ránu se jede dobře. Z levé strany řeky u kamenného mlýna přejíždíme přes Kamenný most na Petrovice a Předboř. Za chvíli jsme v pěkném malém městečku Luka nad Jihlavou - upravené náměstíčko, tak ještě foto a můžeme pokračovat. Nejdříve kolem kolejí, pak trochu do kopce u Bítovčic odkud je krásný výhled na kus Vysočiny. Sjíždíme dolů do vesnice, přejíždíme přes koleje, přes řeku a přes pole na silnici směr Přímělkov. Od mostu v Přímělkově vede červená turistickácesta označená , že není cyklostezkou. Ale je to nejkratší cesta podél vody a zatím slušná - až po odbočku na Horní Smrčné. V jednom místě přelézáme potůček, kde se syn Libor "vymáchal" v bahně, ale je teplo, však to uschne. Projeli jsme a v Dolním Smrčném raději přejíždíme přes most a dále jedeme po pravém břehu Jihlavy po cyklo 162 do Bransouze a Číchova.
Červenou turistickou už neriskujeme a volíme nadále cyklo. Podjíždíme pod železniční tratí a stoupáme na Musilův kopec. Po malém odpočinku nasedáme, projíždíme Přibyslavice, přes most na levý břeh do Nové Vsi a dále po silnici. Po několika kilometrech přejíždíme zpět na pravý břeh na Padrtův mlýn. Po strašně kamenité cestě - cyklo 1104 (vřele nedoporučujeme) jsme se dostali nahoru k místu dalekého rozhledu. Rozhled zde je, ale pokračování cesty kolem lesa také nic moc. Ještě, že je to jen pár kilometrů a jsme v Řípově.
Pěknou cyklotrasou s vyhlídkou na Baziliku sv. Prokopa a třebíčský zámek vjíždíme až na hlavní třebíčské náměstí. Odjíždíme po silnici směr Brno.
U benzinky u Palečkova mlýna zahýbáme doprava na cyklo 5213 podél železniční trati na Vladislav. Zprvu slušná cesta začíná být blátivá, pak se objevují louže, místy je objíždíme přes pole. Chtěli jsme jet po červené turistické podle trati, cesta však mizí v lese zarostlá trávou, i když by měla pokračovat těsně kolem řeky. Volíme raději cestu do kopce - cyklo 5212, v polích odbočujeme doleva dolů na cyklo 5213 přes Dobrou Vodu (několik stavení a kaplička) a opět do kopce do Pozďátek. A znovu dolů k řece Jihlavě.
Pod kopcem se napojuje červená turistická, po které jsme měli přijet. Tato "objížďka" se protáhla asi na 5km. Ale to už jsme u mostu na hlavní silnici z Třebíče do Vladislavi. Pokračujeme po silnici přes Vladislav, vyšlapeme zatáčkami kopec za vesnicí a ještě jeden kopec k odbočce do Jindřichova Dvora a pak už dolů do Koněšína. Projíždíme celou vesnicí, protože ubytovna Na hřišti je až na druhém konci.
Ubytovna je sice malá, ale čistá, pěkná, v přízemí výčep, v patře pokoje a sociálky i malá kuchyňka. Kola nám uskladňují v jiném domečku v uzamykatelné místnosti. Na večeři jdeme do Koněšína. Jedna hospoda zavřená, druhá je zakouřená putyka. Prošli jsme půl vesnice a už nic dalšího jsme neobjevili, tak jsme se vrátili povečeřet "Na hřišti". Skončili jsme na klobásku a bramboráčku v ubytovně. Ještě, že máme koupenou snídani a jídlo na zítřejší nedělní cestu domů. Po večeři už jenom vysprchovat a po dnešních dost akčních 65,54 km jdeme spát.

Poslední den cesty - nedělní ráno 27.6. nás vítá sluníčkem a jasnou oblohou. Naposledy balíme, loučíme se, nasedáme a kolem hřiště najíždíme na silnici směr Kozlany, Hartvíkovice, Popůvky a Kramolín. Je krásně, otepluje se, terén není příliš kopcovitý, takže pohoda. V Kramolíně odbočujeme do lesa, míjíme rozhlednu Babylon a odtud s kopce jsme za pár minut u Mohelna. Pokračujeme na Senorady, Biskoupky a pak už podél Jihlavy až do Ivančic. Město je v neděli dopoledne poklidné, lidí i aut málo. Projíždíme jen okrajem města podél železniční tratě a nádraží.
Blíží se poledne, budeme hledat místo na posezení a pojedení. Před námi je známý Ivančický viadukt, zajíždíme pod něj přes řeku Jihlavu, ale příroda je zde .. tedy hmmm .... nehostinná, spíše smetiště. Starý most - říkalo se mu most sebevrahů - je zbouraný až na malý kousek. Jedeme raději dál a usazujeme se pod stromy na okraji louky s výhledem na silnici. Času máme dost, je teplo, tady i sucho, tak ještě naposledy posedíme v přírodě.
Odpočinutí se zvedáme a za chvíli už stoupáme do kopce za Moravskými Bránicemi směr Silůvky. Blížíme se k Brnu do nám známých končin. Silůvky jsme projeli po cyklo 5172 do Prštic, Radostic a odbočili doprava do Střelic. A to už jsme skoro doma. Je teprve půl čtvrté, tak to jsme dnešních 65,6 km do Brna zvládli ve skvělém čase. Asi působila přitažlivá síla domova.

Letošní týdenní kolová dovolená trvala celých 8 dní a ujeli jsme celkem 502 km. To je rekord, tolik jsme ještě žádný rok předtím nejeli. I když začátek cesty, co se počasí týče nebyl zrovna na jedničku, tak jsme vlastně nikde nezmokli, ani nebyla velká zima a po celou cestu jsme nevytáhli pláštěnky z batohů. Samozřejmě v Novohradských horách a pak u pramene Lužnice, kde jsme byli v nadmořské výšce 920m a bylo zataženo, tak tam žádné velké teplo nebylo. První dva dny, než jsme sjeli do níže položených oblastí Lužnice, jsme bundy vůbec nesvlékli. Ale další dny už bylo počasí jen lepší a lepší a oteplovalo se. Do Brna jsme opět přijeli v tričku a kraťasech.
Léto roku 2010 bylo dost deštivé, i my jsme si užili vody a bláta jako nikdy předtím. Vlastně ani nevím, zda je lepší voda zhora a pak uschnout, anebo voda a bláto dole - na cestě, kterým musíte projet, protože tudy (kde zrovna jste) jiná cesta nevede. Vloni jsme spíše zmokli (několikrát) a letos jsme se pro změnu brodili vodou a blátem.
Jaký bude příští rok ??
Určitě zajímavý a akční !!

ROZPIS : celkem
0. den-19.6. Černé Údolí - Zlatá Ktiš a zpět 8,88 km 8,88 km
1. den-20.6. Černé Údolí - České Velenice 62,38 km 71,26 km
2. den-21.6. České Velenice - Lomnice 72,70 km 143,96 km
3. den-22.6. Lomnice - Týn nad Vltavou 54,54 km 198,50 km
4. den-23.6. Týn nad Vltavou - Tábor 54,15 km 252,65 km
5. den-24.6. Tábor - Počátky (Valcha) 68,40 km 321,05 km
6. den-25.6. Počátky - Jihlava 49,80 km 370,85 km
7. den-26.6. Jihlava - Koněšín 65,54 km 436,39 km
8. den-27.6. Koněšín - Brno 65,60 km 501,99 km
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama