DYJE 2011

30. prosince 2011 v 17:56 | pavelis@seznam.cz


18.6. - 25.6.2011


KRAJEM DYJE a SVRATKY.

( Letos Sázava, Jihlávka,Dyje a po Svratce do Brna )

Letošní cyklocestování bylo (až na část Sázavy) po moravských řekách. Sázavu jsme přibrali hlavně proto, že před dvěmi lety jsme kvůli dešti některá zajímavá místa museli vynechat. Tak to chceme letos zkusit znovu, snad bude lépe.
Jako každý rok - jedinou neznámou zůstává počasí. Květen byl teplý a pršelo málo, přišel Medard a "období dešťů". Ještě týden před odjezdem manžel Pavel váhal, zda nezrušíme všechny objednané noclehy a raději nezůstaneme doma. Ale to by bylo pěkně zbabělé!! A tak nastaly přípravy na chladno a vodu - teplé oblečení (včetně rukavic), uzavřené boty, igelity na batohy a "kolové pláštěnky" (plavky a sluneční brýle už nikdy nevozíme).
Takto "připraveni" jsme v sobotu 18.6.2011 po obědě naložili tři kola na střechu Formana, náš starší syn Tomáš si sedl opět za volant a vyrazili jsme do Ledče nad Sázavou. Počasí nic moc - zataženo, chvílemi poprchalo, pak už na Vysočině pršelo a nepřestalo až do Ledče, kam jsme dorazili odpoledne po páté hodině. Hotel Stadion s restaurací byl nejspíše šesté skupiny, pokoje také jen s nejnutnějším vybavením, no jednu noc to přežijeme a na večeři raději jdeme jinam, i když prší.
Na nábřeží Sázavy to bylo jen malý kousek a na protějším břehu restaurace "Penzion pod hradem". Bylo skoro obsazeno (menší společnost starších spolužáků), ale pro tři se ještě stoleček našel. Večeři na obrovském talíři jsme nemohli ani sníst, ale asi to není nic neobvyklého, protože nám nabídli jídlo zabalit a vzít s sebou. Na snídani se bude hodit. Za mírného deště jsme došli zpět do "hotelu" a brzy zalehli, nabrat sílu - zvláště psychickou - na první den.

V neděli ráno 19.6.2011 při pohledu z okna hotelového pokoje na protější kostelní věž se nám výrazně zlepšila nálada, protože nás vítalo sluníčko a na obloze jen sem tam malý mráček. Posnídali jsme z vlastních zásob, sbalili batohy, vyzvedli kola z kůlny a opouštíme první nocleh. Ještě pár obrázků městečka Ledeč, pohled z mostu na řeku Sázavu a Ledečský hrad , pozdrav labutím a odjíždíme .... Odbočili jsme doleva na červenou turistickou podél řeky do "Foglarovy" Sluneční zátoky. Včera v sobotu zde měli sraz příznivci skautingu a pokračovatelé Foglarových myšlenek, někteří už odjížděli, jiní teprve vylézali z chat a stanů na sluníčko. Projeli jsme areálem a hledali Foglarův pomník. Byl na okraji lesa s výhledem na řeku. Po několika fotozáběrech jsme opustili tuto krásnou zátoku.
Cesta stoupala lesem k léčebně (LDN) a odtud vedla silnice. Ale protože sledujeme řeku, zahnuli jsme doleva na lesní - červenou turistickou - směr Stvořidla. Pěkná chatová osada, přes most železniční zastávka Posázavského pacifiku a lesy asi plné hub, když rostou, pro chataře úplný ráj. Bylo tam dost turistů, šli po červeně značené turistické cestě kolem vody, kudy se vydáváme i my. Pro pěší je to procházka lesní cestičkou kolem Sázavy přes kořeny, kameny a klády, ale my s koly a naloženými batohy po několika kilometrech jsme už toho měli dost a nabrali jsme kurs lesem nahoru v domnění, že narazíme na lepší cestu. Prolezli jsme lesem, kousek loukou, skončili u obilného lánu, kde jsme to vzdali. Vratili jsme se lesem kousek dolů zpět na červenou turistickou a po chvilce jsme byli ve Smrčné. Pokračovali jsme po červené kolem řeky a železnice, tady už byla dokonce asfaltka, sem tam lavička, sluníčko svítilo, vhodné místo k obědu. Usadili jsme se u čističky, jedli a očekávali Posázavský pacifik, ale z nějakého důvodu nejel (tak možná příště).
Doposud jsme jeli pomalu, ještě jsme nebyli ve správném tempu, takže nasedat a za chvíli jsme byli ve Světlé nad Sázavou. Když jsme jeli Lužnici, tuto část jsme vynechali, proto jsme udělali několik foto do archivu a pokračovali dál raději po silnici na Novou Ves. Tam jsme odbočili na Babice a před Okrouhlicemi opustili Sázavu, stočili se k jihu na Vadín a Březinku. V Hurtově Lhotě jsme opět odbočili doprava na Kvasetice, obloha se ale začla zatahovat, zatím jen mraky, ale jeli jsme přímo k těm nejčernějším. Ještě před Kvaseticemi ze zatažené oblohy začínali padat první kapky a v momentě to byl už docela pěkný slejvák. Pláštěnky byli v batohu, zastavili jsme pod stromem, oblékli se a navlékli jsme na batohy igelitové sáčky. Pořád pršelo, čekat, až přestane, nemělo smysl, takže jsme jeli dál.
Kousek za Kvaseticemi jsme odbočili doprava na silnici č.44, u křižovatky byla budka - zastávka autobusu. Stále pršelo, tak jsme se tam schovali a zůstali tam skoro půl hodiny. Konečně déšť zeslábl, tak jsme vyjeli směr Květinov. Než jsme dojeli do Lípy, mraky se přesunuly a vylezlo sluníčko. Abychom nestrašili v pláštěnkách, na návsi v Lípě jsme zastavili a usadili se na lavičkách. Zároveň jsme využili tuto přestávku k malému občerstvení a posezení na sluníčku. Před námi už bylo jen pár kilometrů po cyklo 4153 přes Okrouhličku a Studénku do Štoků.
Ubytování v apartmánech penzionu 324 bylo na centrální křižovatce ve Štokách, to se nedalo minout. Přijeli jsme chvilku po čtvrté a opět začínalo poprchávat. Schovali jsme se do penzionu a volali panu Kotlíkovi - majiteli. Ubytovací prostory byly až ve druhém patře pod střechou, kam jsme vytahli i kola. Dostali jsme k.dispozici velký pokoj s koupelnou a terasou, ve společných prostorách byla kuchyňka, bylo si kde uvařit snídani. Dole v přízemí byla samoobsluha COOP, ráno budou čerstvé rohlíky a mléko. Po nezbytných procedurách (umýt a převléct) jsme se vydali na průzkum vesnice a hlavně najít nějakou restauraci, kde se dá najíst. Prošli jsme ulici na sever - nic, tak zpátky na náměstí, za rohem byla restaurace - tam jen fotři u piva. Pokračovali jsme přes náměstí na jih - vpravo pošta, pak restaurace a kousek dolů byla další restaurace U Datlíka. Moc se nám to nelíbilo, vrátili jsme se na náměstí, ale tam zas nevařili. Uchození a už docela hladoví jsme se vrátili k Datlíkovi, kde si dáváme sýrový špíz - dobrý. Po večeři jsme doklopýtali do penzionu, po této "štokové" anabázi a 49,6 km na kole jsme byli rádi, že si konečně odpočineme.

V pondělí ráno 20.6. nejprve jdu nakoupit do samožky, po snídani sbalit a pak ještě zajít na poštu. Než opustíme Štoky po cyklo 5215, děláme pár obrázků do archivu. Silnice je dost frekventovaná, odbočujeme hned za rybníkem Nový Štocký na polní cestu přes lesy na Antonínův Důl. Přejedeme hlavní silnici, projedeme Dolem a zastavujeme. První oprava - manžel Pavel mění zcela opotřebovaný brzdný blok. Po chvíli pokračujeme směr Pávov a u rybníka doleva přes dálnici, a to už jsme u prvních průmyslových objektů před Jihlavou. Je to příšerný babylon, myslím, že naše mapa už neodpovídá této nové zástavbě a tak jsme nakonec rádi, když jsme na mostě přes Jihlavu a můžeme se trochu zorientovat. Na první kruhové křižovatce odbočujeme doleva, po chvíli ale silnice stoupá do kopce, vypadá to na výpadovku, to asi nebude správný směr. Odbočujeme doprava mezi domy, pak kamsi, co se ukazuje jako slepá cesta a vracíme se zpátky. To zpátky je po hlavní silnici dolů, přejíždíme na druhou stranu silnice a tady je ta naše ztracená cyklostezka.
Tak nakonec po malém bloudění jsme konečně našli cestu k řece Jihlávce a po cyklo 161 kolem ZOO jsme projeli na jižní konec města na cyklo 16,kde konečně nacházíme modrou turistickou. Ta se vine kolem řeky Jihlávky, pak následuje hráz a za ní rybník, chodili sem Jihlavané v létě na plovárnu. Teď to tady vypadá dost opuštěně, snad občas se tady objeví nějaký rybář. Blíží se poledne, je čas na oběd. Hledáme nějaké vhodné místo, až pak zůstáváme na Pančavě, poblíž bývalé výletní hospody. Trochu poprchá, schováváme se pod stromy, kde má někdo uloženo pořezané dřevo. Docela dobře se na něm sedí, tak se alespoň v suchu najíme.
Poseděli jsme, naobědvali se, zatím přestalo pršet, tak nasedáme a odjíždíme - stále po modré do Sasova. Tady se značka ztrácí, ptáme se jednoho místního člověka, kudy kudy cestička do Rančířova. Ukazuje nám pěšinku kolem vody, jenže i tady včera dost pršelo a cesta je špatná, s kolem neprůchodná. Posílá nás polní cestou kolem nějakých zemědělských staveb na starou silnici do Rančířova. Polňačka končí na poli, vracíme se k těm zemědělským stavbám a přes bláto kolem krav konečně se ocitáme na lepší cestě, která by se silnicí mohla nazývat. Vede trochu do kopce, fouká a zase začíná pršet. Schováváme se pod stromy a hlavně přikrýváme batohy, my pak oblékáme bundy a chvíli čekáme. Déšť slábne, raději jedeme dál.
Bloudění a hledání už dnes bylo moc, za Rančířovem vjíždíme na silnici E59 na Vílanec. Je to trasa na Želetavu, samé auto a náklaďáky, šlapeme, abychom už byli na vedlejší silnici, kde je menší provoz. Projíždíme Vílanec, míjíme Beranovec a jsme v Suché. Vzali jsme to nějak moc rychle, zapomněli odbočit v předchozí vesnici a ještě ke všemu zase začíná pršet. Nezbývá, než to vzít po žluté přes kopec, pak lesem až na rozcestí se zpevněnou cestou a .... sláva, ujeli jsme dešti. Odbočujeme k rybníku Zimostraz, odkud už je dobrá cesta k rybníku Petrchák. Dokonce vylézá sluníčko. Po zelené značené cestě jsme za chvíli na silnici č.402, tu přejíždíme napříč a stále po zelené, lesní cestou se blížíme k prameni Moravské Dyje.
Zajímavě upravená louka kolem pramene Dyje: velký "záhon" topinambur, vedle kvetoucí záhon asi žlutých kosatců, kolem stromy - jeden velmi zajímavý buk, u pramene kapradiny, kámen s nápisem a kamenná socha- nejspíše ztvárnění Dyje. Svítí sluníčko, je docela teplo a už jsme skoro u cíle dnešní etapy, tak nespěcháme. Prohlédli jsme si celé prameniště a tím začala druhá část letošního cestování, a to podél řeky Dyje, nejdříve pak Moravské Dyje. Od pramene odjíždíme pěšinou přes pole na silnici, po které vede cyklo 5091 na Panenská Rozsíčka, pak přes Sedlejov a Mysliboř do Telče, kde jsme až po páté hodině. Ubytování máme na příjezdové rozkopané ulici v penzionu Podolská. V přízemí bydlí majitel a v prvním patře (v podkroví) hosté. Parkujeme kola ve dvoře, jdeme se ubytovat, umýt a je čas na večeři.
Odcházíme do města, najít nějakou restauraci a obchod. Prošli jsme vylidněné náměstí, až na lavičce u kašny sedí starší paní, té se ptám na nějaký otevřený obchod. Paní nás posílá do Tesca, kde si nakonec-místo obvyklé večeře v restauraci-kupujeme párky k večeři, další jídlo ke snídani i na další den. Tak jsme po 55 km etapě skončili v Telči na párkách.

V úterý ráno 21.6. vstáváme docela brzy, po snídani jako obvykle balíme všechny věci a domlouváme s majitelem dočasnou úschovu. Chceme se totiž podívat do zámku. Telčí projíždíme každý rok, když jedeme do Jižních Čech nebo na Šumavu, ale vždy jen projíždíme kolem zámecké zahrady. Teď je příležitost se podívat na zámek , protože dnešní etapa do Slavonic bude krátká. Po zkušenosti z Rožmberka (kde nám byly nabídnuty vstupenky až na jedenáctou hodinu) jsme vyrazili před osmou hodinou a u zámku byli ještě před otevřením. Alespoň jsme měli čas na prohlídku zámecké zahrady. Konečně jsme se dočkali kastelánky, vstupenek a prohlídky. Vybrali jsme si asi hodinovou prohlídku historickou částí telčského zámku a obohaceni množstvím informací, které stejně zapomeneme, jsme se vrátili pro kola a naše zavazadla. Rozloučili jsme se s domácím a v 11hodin konečně startujeme.
Objíždíme rozkopané ulice směr nádraží a dál pak po zelené kolem železnice a rybníků směr Dačice. Zpočátku pěkná cesta se mění v pěšinu zarůstající trávou, pokračuje kukuřičným polem těsně kolem kolejí, po kterých dokonce projede vláček - motoráček. U Rohozenského rybníku vyšlapaná pěšinka přechází na druhou stranu kolejí. Nezbývá než přenést kola přes koleje, tam prolézt lebedou kolem pole, pak vysokou trávou a konečně vylézáme na posekanou louku. Sláva, je zde i zelená značka, neztratili jsme se, nasedáme na kola a opět jedeme. Ovšem jenom malý kousek, jsme totiž zpátky u Moravské Dyje, přes kterou přecházíme po úzké lávce a dál už polní cestou loukami kolem řeky. Místy projíždíme loužemi, asi tady nedávno pršelo, a blížíme se k Radkovu, odkud už bude (snad) jen silnice.
Po cyklo 5123 jsme za chvíli ve Slaviboři a stále kolem železnice projíždíme Černíč a jsme ve Velkém Pěčíně. Zajíždíme na most pohlédnout na Moravskou Dyji a odbočujeme na zelenou turistickou do Malého Pěčína. Dnes jsme vyjeli z Telče skoro v poledne, tak nás polední hlad přepadl už tady. Usazujeme se na louce u Lačnovského potoka. Času máme dost, po obědě ještě malá siesta a pak už šlapeme kopec do Pěčína. Když jsme vyšlápli nahoru, musíme zase dolů, takže v Dačicích jsme coby dup. Přijeli jsme kolem vody a usadili se v parčíku na náměstí u fontánky. Svítí sluníčko a dostali jsme chuť na něco dobrého. Takový malý zákusek z cukrárny naproti to spravil. A jedeme dál po Česko-moravské trase - cyklo 16 - po silnici přes Hradišťko, pak odbočujeme k řece k Hejbalovu mlýnu. Sjíždíme dolů po zelené turistické, tam cesta zahýbá kolem chat na louku směr lávka (jedno prkno pro pěší) přes Dyji a pokračuje kamsi. Tuhle výhradně pěší cestu raději opouštíme. Vracíme se zpátky na silnici a bez zastávky projíždíme Vnorovice, vyšlápneme kopec do Starého Hobzí a sjedeme na most přes Dyji. A znovu do kopce, ještě 3x nahoru a dolů stále po cyklo 16 a jsme ve Slavonicích.
Je 5 hodin odpoledne, na malém městě se obchody zavírají brzy, jedeme proto nejdříve na náměstí nakoupit. Kromě samožky Flop jsou zde i restaurace, máme kam jít na večeři. S nákupem na další den jedeme najít dnešní ubytování. Je v přízemí krásné rodinné vilky manželů Špringerových, v podstatě malý byt s přístupem přímo ze zahrady plné kytek a kvetoucích keřů. Vybavení bytu je velmi hezké, dostatek místa, skříně na odložení věcí, nádobí, samozřejmě televize a živé květiny. To jsme ještě neměli. Vítá nás a ubytovává velmi sympatická paní Špringerová, kola nám "parkuje" v garáži. Jenom se rychle ubytováváme a odcházíme na večeři. Jdeme přímo na náměstí - restaurace Apetito - jídlo je výborné, porce "jen" 150g a cena příznivá. Po večeři se ještě projdeme přes slavonické Horní náměstí a vracíme se do domečku. Dnes jsme ujeli jen 36 km, zítra to bude o něco horší. Tak ještě umýt a vyspat se na zítřejší den.

Ve středu 22.6. vstáváme docela brzy. Z domácích nikdo není doma, takže snídaně i balení netrvá dlouho. V 9hodin už vyjíždíme na východ, směr Staré Hobzí. Odbočujeme na Chvaletín a míříme stále na východ směr Janov zpět k Moravské Dyji. Přejedeme most a po cyklo 1002 jsme za chvíli v Modleticích, odtud pak polňačkou po žluté turistické do Písečného. Zastavujeme u zámku, ve kterém dnes sídlí jen různé instituce a podle toho vypadají budovy - totiž chátrají.
Dnes od rána svítí sluníčko, je teplo, tak svlékáme i trička, napijeme se, ještě foto a vyjíždíme po cyklo 48 - Česko-rakouská příhraniční trasa. Asi po 1km jízdy odbočujeme doprava k rakouské hranici na cyklo 1001 tzv. signálku. V těchto místech není žádný přechod, musíme kolem hranice až na křižovatku se silnicí do Hluboké. Značený přechod tady není, jedeme dál po české straně. Přes hraniční značky se díváme na rakouskou asfaltovou silnici, která se po asi kilometru odklání do vnitrozemí. Tak to se nám nějak nelíbí. Po důkladném prostudování mapy se vracíme až na odbočku do Hluboké a přejíždíme do Rakouska - konečně.
Po asfaltce jsme za chvilku na mostě ve Weikertschlagu an der Thaya. Jsme zpátky u Dyje - zde Mährische Thaya. Pěkné městečko, pěkné počasí, na fotky jak stvořené. Je skoro poledne, jedeme dál podél vody po silnici do Hadermüle. Podél řeky pokračuje sice zpevněná cesta, ale v neznámém terénu a ještě za hranicemi si nemůžeme dovolit riskovat. Držíme se proto silnice a stoupáme lesem do vesničky Rossa, pak odbočíme do Thuma. Podle mapy u mostu přes potok má být zpevněná cesta do Obergrünbachu. Odbočili jsme tam, ale polní cesta se otáčí doleva a směřuje někam k lesu zpátky k řece, odkud jsme právě přijeli. Asi mapa neodpovídá skutečnosti. Takže zpět na silnici a dojet až do Thuma, hned na kraji městečka odbočujeme na jih na Obergrünbach. Pak projíždíme napříč přes hlavní silnici č.30 a odbočujeme doleva po Kamp-Thaja-March Radroute směr Raabs. Silnice trochu stoupá, pak se svažuje do města zpět k řece.
Poledne pryč, slunce svítí, přímo praží, měli bychom ještě před Raabs obědvat. Dva stromy u kukuřičného pole nám poskytnou žádaný stín. Najedli jsme se, odpočinuli a vyrážíme po cyklo dolů do městečka k soutoku Moravské Dyje s větší rakouskou Dyjí, nad kterou se tyčí Raabský hrad. Je krásně, fotíme hrad, soutok, městské hradby a vydáváme se na malou projížďku městečkem.
Za dlouhá tisíciletí a možná už někdy v třetihorách si Dyje v této oblasti vytvořila hluboké koryto mezi skalami, které je místy zcela nepřístupné. Jen občas vede kolem vody červená turistická značená cesta, i když většinou vystoupá na okolní kopce, aby zase klesla k vodě. A nakonec vyústí v městečku Eibenstein a kolem vody pokračuje už po silnici. Po této turistické cestě jsme neriskovali jet na kolech, takže za náměstím odbočujeme doleva do kopce a na konci Modsiedlu doprava na Zemmendorf.
Vyjeli jsme kopec na jakousi náhorní plošinu, je vidět daleko, široko, ale jen samá pole a sem tam les. Na okraji Nonndorfu obracíme doprava přes Trabersdorf několik kilometrů dolů do Primersdorfu a za pár minut jsme zpátky u Dyje o 100 metrů níž. Zastavujeme na mostě a koukáme na řeku. Odtud do Drosendorf-Stadt podél řeky po rovině šlapeme na jeden zátah. Už je půl čtvrté a ještě jsme v Rakousku, prohlídku městečka musíme nechat na jindy. Na kruhové křižovatce musíme zastavit, koukáme do mapy, kterou silnicí ven. Až po chvíli jsme si všimli nenápadné tabulky ZOLL. Hurá - to je cesta ke hranici do Česka. Z kruháče odjíždíme s kopce dolů k řece a už frčíme do Unterhürnau, přejíždíme po dřevěném mostě na druhý břeh Dyje, kterou pro dnešek opouštíme.
Za mostem silnice pomalu, ale vytrvale stoupá asi 2km až k bývalé celnici. Odtud do Vratěnína je to jen kousek a mírně s kopce. Ve Vratěníně projíždíme vesnicí až k obchodu, abychom nakoupili na další den - pití, snídani a dnes také zmrzlinu, kterou okamžitě konzumujeme. Od rána svítí sluníčko, je čím dál tepleji a odpoledne docela vedro, usadili jsme se raději do stínu budky na autobusové zastávce. Odpočatí a posilnění vyjíždíme na dnešní poslední 4 km do Uherčic.
Hned na kraji vesnice stojí podle majitele hotel s restaurací, ale ve skutečnosti je to zchátralá ubytovna - zavřená a restaurace mimo provoz. Na čísle mobilu se hlásí nějaká paní, že přijde a ubytuje nás. Skutečně po chvíli je tu, otevře, uloží nám kola, dává nám klíče od pokoje, inkasuje peníze a odchází. Ráno máme klíče hodit do schránky. Protože nám stejně nic jiného nezbývá, dnešní noc strávíme tady. Ještě, že voda teče, záchody fungují, světlo svítí i teplá voda teče - po malé očistě jdeme do Uherčic hledat hospodu, kde se dá najíst. Jedna - asi jediná ve vsi - je nedaleko, mají jen guláš a televizi. Guláš byl dobrý a z televize jsme se alespoň dozvěděli, co nás čeká. Přes noc přijdou bouřky s deštěm a zítra bude zase hezky. Vracíme se do ubytovny, docela rychle se zatahuje a s prvními kapkami dobíháme pod střechu. Tak jsme po 66,3 km skončili v Uherčicích. Ještě jsme se v těch polních podmínkách osprchovali a zalehli. Mezitím se bouřka přehnala.

Ráno ve čtvrtek 23.6. nás přivítala jasná obloha a sluníčko. Po snídani z vlastních zdrojů (snědli jsme všechno, co jsme měli) už v 9 hodin odjíždíme. Místní obchod je jako po vykradení, nakoupíme potraviny jinde. Ještě se jedeme podívat na zámek - vypadá opravdu zpustle. Celkový dojem z Uherčic nic moc, nikdy příště tady už nocovat nebudeme.
Z Uherčic vyjíždíme na sever po cyklo 5007 a křižovatku na kopci projíždíme rovně na Lubenice. Až za vesnicí zjišťujeme, že jedeme špatně. Vracíme se asi 2km a teď už správně odbočujeme do Korolup na silnici č.411 do Vysočan. Na křižovatce ve vesnici kupujeme něco k obědu a už frčíme s kopce dolů k Vranovské přehradě. Svítí sluníčko a z mostu přes Dyji je pěkný pohled na přehradu a na hrad Bítov. Před námi dnes cesta daleká, odjíždíme a šplháme nahoru ke zřícenině Cornštejna a ještě trochu výš až do Lančova. A odtud je to už jen s kopce dolů do Vranova nad Dyjí. Ze silnice je krásný pohled přes údolí na Vranovský zámek , který nám připomněl, kde se točila Andělská tvář nebo Nesmrtelná teta.
Sjíždíme do Vranova a hned na okraji nás čeká překvapení. Průjezd městem je zavřený, celé náměstí je rozkopané a z našeho směru je možné projet jen přes hráz přehrady a dál kolem zátoky po cyklo 48 po Trase šesti měst. Od přehrady stoupáme prudce nahoru až na křižovatku, odbočujeme na Lesnou a po cyklo 5007 jedeme na Horní Břečkov, Bezkov a silnicí do Mašovic. Poledne dávno pryč a ještě jsme neobědvali. V Mašovicích je velká náves s parčíkem, lavičkou a houpačkou, kde se dá posedět a najíst. Jsme před Znojmem a rozložit se s jídlem ve městě není zrovna to nejlepší řešení.
Dnes nás čeká mnoho kilometrů, tak nasedat, před námi Znojmo. Z Mašovic je to chvilka a už vidíme věže znojemských kostelů. Přijíždíme ke Znojmu od západu, jsme na jakémsi návrší s malou kapličkou, od které je nádherný pohled nejen na řeku, ale také na hrad a město. Kocháme se, ale nad námi plují mraky a ty nikdy nevěstí nic dobrého. Dolů od kapličky k řece je vyšlapaná pěšinka, ale jak já s oblibou říkám, jen pro kamzíky. Vracíme se kolem zahrádek zpět na Trasu šesti měst, sjíždíme trochu dolů a jsme ve Znojmě. Prohlídku města vynecháváme, je už odpoledne a ještě musíme nakoupit. Přemýšlíme, kde je nějaký obchod a pak se objeví směrovka Kaufland.
Kupujeme pití a něco na další den a odjíždíme přes celé město po cyklo 5007 na Dobšice a dál po cyklo kolem řeky Dyje do vesnice Dyje. Polní cestou se dostaneme do Tasovic, přes Hodonice, Krhovice sledujeme Dyji po silnici 408 a po 3km odbočíme na Strachotice. Překračujeme řeku Dyji, kterou pro dnešní den již opustíme. Odtud po Moravské vinné trase vjíždíme do vesnice Slup se zajímavým vodním mlýnem, na který se jedeme podívat. Pěkná vesnice, před mlýnem parková úprava, kde se konají jarmarky a nějaké slavnosti. Ale nad námi mraky, ze kterých začíná poprchat, tak rychle nasedat, do Jaroslavic je ještě 5km.
Do vesnice dojíždíme s mírným deštěm, který rychle sílí, takže se rádi a hlavně rychle schováváme pod přístřeškem motorestu Estetika a čekáme na ubytovatele. Dnes jsme ujeli 80,8 km, ještěže etapa nebyla příliš kopcovitá. Majitel přišel v 18hodin jak bylo předem domluveno, ubytoval nás a šel připravit večeři. Pokojíčky (ne pokoje!) v patře jsou malé, a v samostatné uzavřené místnůstce vše potřebné: sprchový kout, umyvadlo, teplá voda, záchod. Na jednu noc to je vyhovující, na delší pobyt těžko - nakonec vždyť je to jen motorest. U restaurace je velká zahrada, kde je možnost stanování nebo zaparkování karavanu. Kola na noc parkujeme v něčem co připomíná dřevník. Po večeři a nezbytné hygieně se ukládáme do postele ke spánku.

Ráno v pátek 24.6. se probouzíme do slunečného dne. Snídáme v restauraci a už v 9 hod - stejně jako včera - odjíždíme. Nejprve zpátky na náměstí do obchodu nakoupit. Ještě se porozhlédneme po Jaroslavicích - upravené náměstí, v pozadí zámek - docela pěkná vesnice. Po silnici kolem motorestu po cyklo 48 přejíždíme přes Dyji, v Hrádku odbočíme na Dyjákovice a stále po Moravské vinné nebo Česko-rakouské pohraniční trase po jihomoravských rovinách bez velkých zastávek projíždíme Hevlínem. Dál pokračujeme po cyklo 4, sledujeme Dyji směrem k Hraběticím a kolem železnice (bývalá signálka) až k mostu u železniční zastávky Jevišovka. Asi místní nadšenci zde vybudovali "čapí oázu" a možná zde i čápi hnízdí. Ještě několik fotek z mostu přes Dyji na právě projíždějící vláček a už odjíždíme.
Přes koleje jedeme do Jevišovky, kde hned první ulicí odbočujeme doprava k soutoku Jevišovky s Dyjí. Cesta nás přivádí k mostu a kousek zpět je soutok, kam se jedeme podívat. Do Drnholce pak pokračujeme lesní cestou. Jedeme až ke kostelu v domnění, že si koupíme oběd, ale nenašli jsme slušný obchod, tak jedeme dál. Opět přejíždíme Dyji a odbočujeme doleva Jantarovou stezkou do Brodu nad Dyjí. Blíží se jedna hodina, v místním obchodě kupujeme oběd i snídani na příští den, a usazujeme se venku na lavičkách. Sluníčko svítí, je krásně teplo a máme dost času. Do Pavlova je to jen kousek, tak si dáváme na závěr oběda ještě zmrzlinu.
Ve dvě hodiny odjíždíme mírně do kopečka směr Dolní Dunajovice a Perná. Už v Perné silnice stoupá a pak až na křižovatku před Klentnici to je pěkný stoupák. V tom teple toho máme plné zuby, chvilku odpočíváme a pak už jen přes dva malé kopečky sjíždíme do Pavlova. Ubytování máme hned na začátku Pavlova v rodinném domku, kam jsme po 54,6 km přicestovali už v 16hod. Zabydlujeme se a dokud svítí sluníčko, vydáváme se na procházku nahoru na Dívčí hrady, odkud je nádherný rozhled na okolní krajinu. Dolů scházíme přímo do Pavlova, kde chceme povečeřet. Ale zde ve vinařském kraji najít restauraci je problém. Je to tu samý sklípek a vinárna, takže po půl hodině bloudění Pavlovem končíme ve vinárně "U Bednářů", kde mají teplé jídlo a dokonce i pivo, byť jenom lahvové. Asi jim připadáme nějak divní, když nechceme k jídlu víno.
Uchození, ale najezení jsme se ještě osprchovali a docela brzy zalehli, abychom nabrali sílu na poslední etapu. Dneškem jsme ukončili putování podél Dyje a až domů pojedeme podél Svratky.

V sobotu ráno 24.6. nás probouzí sluníčko. Je poslední den, snídáme všechny zbytky jako jsou tatranky a piškoty a už v 9 hod odjíždíme. Nejprve dolů do vsi, kde už je otevřená samoobsluha. Kupujeme oběd a vyrážíme kolem rybníku s honosným názvem "Vodní dílo Nové Mlýny" do Dolních Věstonic. Vykopávky dávného osídlení nás moc nezajímají, tak třeba jindy. Za Věstonicemi odbočujeme na silnici po hrázi do Strachotína a po cyklo 5043 do Pouzdřan. Je pěkně, svítí sluníčko a není moc teplo, jede se pohodově. Za Pouzdřanami přejíždíme přes železniční trať a zahýbáme doleva na Vranovice, a to už jsme u řeky Svratky.
Jižní Morava - to jsou roviny kam pohlédneš. Za chvíli jsme ve Vranovicích a odbočujeme doprava po cyklo Brněnská na Velké Němčice a po silnici č.425 jedeme směr Nosislav. Nad námi se stahují černé mraky a ještě před Nosislaví začíná pršet, schováváme se v budce autobusové zastávky. Déšť trvá sotva čtvrt hodiny, přestalo pršet, silnice rychle usychá a vylézá sluníčko. Tak nasedat a jedeme dál. V Nosislavi odbočujeme z hlavní silnice na paralelní asi bývalou silnici, po které vede cyklo 5149 do Židlochovic. Přijíždíme po cyklo na horní konec náměstí a pokračujeme dál po žluté turistické, která nás má dovést na kopec Výhon. Vrchol je sice jen ve výšce 355mnm, ale i tak je z nové dřevěné rozhledny - Akátová věž - výhled až na Brno. Dole v Židlochovicích je žlutá turistická, která nás směruje do kopce, ale po chvíli se ztrácí a na křižovatce polních cest už není vůbec nic. Syn Libor se vydal neznámo kterou cestou a my dva zkoušíme nejdříve rovně asi 1km - Libor nikde, tak se vracíme zpět a jedeme druhou cestou nahoru na rozhlednu. Po chvíli se od východu vynořuje Libor, který objel kopec téměř kolem dokola. U rozhledny je pod přístřeškem lavička, kde obědváme a to dnešní ranní "pěkno" se náhle mění na déšť. Je to celkem malý mrak, po chvilce je po dešti, ještě vylézáme na rozhlednu. Viditelnost slušná - na severu Brno, na jihu Pálava, jsou vidět i pomezní slovenské hory.
Odpočinuli jsme si, tak znovu na kola. Po červené turistické sjíždíme dolů do Blučiny, kde navazujeme znovu na cyklo č.4- Jantarovou stezku. Projíždíme Opatovice, Rajhradice a stále na sever k nákupnímu středisku Olympie a to už jsme na naší známé cyklo č.1 kolem Svratky.
Tato cyklotrasa nás přivádí k soutoku Svratky se Svitavou a dál přes Heršpice, Komárov, kolem Milosrdných Bratří přes Červený kopec do Pisárek, stále kolem řeky do Jundrova, Komína a to už nás čeká jen poslední kopec v Bystrci, kde jsme doma. Tato cyklotrasa je také velmi využívaná bruslaři, kterým je nutno se vyhýbat. Letos jsme přijeli domů až v 17hod, protože dnešní závěrečná etapa měla 70,5 km. Jediný větší kopec po cestě byl na rozhlednu a potom samozřejmě ten poslední -domů.
A jsme zase doma....letošní cyklotoulky se nám vydařili, nikde jsme se nemuseli výrazně odchylovat od plánované trasy. Potkali jsme na cestách řadu příjemných lidí, zažili množství zážitků i nečekaných zvratů, a to nás samozřejmě přivedlo k úvahám, které další řeky v příštím roce doprovodíme kolem jejich toků. Napadlo nás, že jsme trochu doposud opominuli jednu téměř hlavní řeku Čech- totiž řeku Labe, a to nás přivedlo k plánu cesty na příští rok. Budeme doprovázet řeku Labe od pramene v Krkonoších až po přítok Chrudimky, dále pak budeme pokračovat proti toku Chrudimky až k jejímu prameni na Vysočině a nakonec docestujeme domů podél toku řeky Loučná až do našeho domovského Brna.

Tak vzhůru do příprav na naše CYKLOTOULKY 2012 !!!

ROZPIS :

1. den - 19.6. Ledeč nad Sázavou - Štoky 49,60 km...........celkem
2. den - 20.6. Štoky - Telč......................55,00 km..........104,60 km
3. den - 21.6. Telč - Slavonice................ 35,97 km..........140,57 km
4. den - 22.6. Slavonice - Uherčice..........66,33 km..........206,90 km
5. den - 23.6. Uherčice - Jaroslavice........80,80 km..........287,70 km
6. den - 24.6. Jaroslavice - Pavlov............54,62 km..........342,32 km
7. den - 25.6. Pavlov - Brno.....................70,48 km..........412,80 km
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 19:22 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Kala Kala | Web | 3. října 2012 v 16:46 | Reagovat

Opravdu moc hezký článek, ostatně jako celý blog.

3 Aleš Aleš | Web | 23. října 2014 v 15:34 | Reagovat

Hezkej článek. jižní moravu mam rád. s kámošema jsme tam letos byly už po třeti. jezdíme do mikulova do jednoho místního apartmanu na degustaci mistniho vinka :-D a všem se nám tam vždycky libilo. Takže jižní moravu určitě doporučuji ;-)

4 Cykloturista Cykloturista | Web | 26. srpna 2015 v 9:49 | Reagovat

Pekná túra. Kraj medzi Hevlínom, Mikulovom a Pohořelicami /Vranovicami som si pár krát prešiel, je tam naozaj veľmi pekne. Mal som šťastie na počasie, dážď ma netrápil, zato som si občas užil vetra. Držím palce, nech sa aj ďalšie výlety vydaria.

5 Karfigolka Karfigolka | E-mail | Web | 25. července 2016 v 15:49 | Reagovat

Krása, umím si představit, že tudy projíždím na kole. Výlety na kole jsou super http://krasanakolech.cz/

6 secure secure | Web | 9. září 2016 v 8:22 | Reagovat

pujcka pred drazbou frydek mistek O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama