LABE - CHRUDIMKA 2012

5. května 2013 v 18:22 | pavelis@seznam.cz

16.6. - 23.6.2012.

LABE - CHRUDIMKA 2012

(Horní část Labe, Chrudimka,Bobrůvka a po Svratce do Brna )

Po mnoha letech jsme se konečně rozhodli jet Labe. V těch končinách naší republiky jsme nebyli hooodně dlouho. To ještě s námi jezdili oba kluci a chodili jsme jen pěšky. Tak letos se tam vydáme s koly.
A nastalo váhání, který týden v červnu bude příznivější co se počasí týče. Zvítězil předposlední týden, tak snad budeme mít opět štěstí a trochu sluníčka. Ze Špindlerova Mlýna je otevřená cyklostezka jen na Labskou boudu, k prameni by se muselo jen pěšky a zpět stejnou cyklotrasou. Tak jsme nakonec rozhodli, že se vyvezeme lanovkou na Medvědín a pak pěšky až na Labskou louku a zpět do Špindlu. Také k tomu přispělo to, že Tomáš - rodinný přepravce nás a bicyklů - se přidal k této pěší túře k prameni Labe.
S tímto "rozhodnutím" jsme v sobotu 16.6.2012 ještě před polednem naložili tři kola do zavazadlového prostoru velkého auta značky Ford, nás tři dovnitř a vyrazili směr Krkonoše. Počasí zatím dobré, sluníčko svítí, je teplo, provoz na silnicích spíše slabý. Protože jsme vyjeli před polednem, zastavujeme se ve Svitavách na oběd v restauraci, kde jsme měli loni sraz spolužáků. A pak už pokračujeme přes Litomyšl, Hradec Králové až do Špindlerova Mlýna.
Dorazili jsme před šestou a ubytovali se v penzionu Tony (objednáno dopředu).
Penzion je skoro nový, pokoje mají sociální příslušenství, ale jinak bez možnosti vaření. Ubytování je však se snídaní, jak je dnes zvykem formou švédského stolu. K večeři jsme si přivezli pečené kuře, chleba a nějakou zeleninu. Budeme zde dva dny a zítra v neděli si všichni čtyři uděláme výlet k prameni Labe. Večer jsme se ještě prošli po Špindlu a zašli až k lanovce, zjistit, od kdy je ráno v provozu. Protože jsme zde byli před mnoha lety, vůbec nic jsme nepoznávali, staré dřevěné chalupy zmizely, silnice asfaltované, nové hotely a restaurace, penziony, ale samožka s potravinami jen jedna. Ještěže potraviny si koupíme až v pondělí po cestě.


V neděli ráno 17.6.2012 na obloze byly sice nějaké mráčky, ale podle předpovědi se déšť neočekává. Po vydatné snídani v penzionu (už v 8 hod) jsme rychlou chůzí odešli na lanovku. Byli jsme tam zavčas, ještě jsme čekali, až bude spuštěna. "Nalodili" jsme se mezi prvními a tak na Medvědíně jsme všichni čtyři z lanovky ladně seskočili ještě před desátou hodinou a vyrazili k prameni Labe. Nebylo sice v této nadmořské výšce žádné velké teplo, ale sluníčko svítilo a rýsoval se pěkný den. Největší stoupání za nás vykonala lanovka, cesta k Vrbatově boudě přes Šmídovu vyhlídku není prudká a šlo se docela rychle. Kousek od boudy je mohyla Hanče a Vrbaty, dvou lyžařů, kteří zde umrzli ve vánici při lyžařských závodech. V těchto místech je přímo panoramatická vyhlídka na hřeben Krkonoš od Sněžky přes Sněžné Jámy až po Labskou boudu a ještě kousek dál. Odtud jsme zvolili červenou cestu kolem Hančova pomníku k Pančavskému vodopádu. Za půl hodinky jsme došli na Ambrožovu vyhlídku, pod kterou se nachází Pančavský vodopád, ale není ani vidět ani slyšet, zato je odtud krásný výhled na Labský důl a celý pohraniční hřeben až po Sněžku. Na obloze byl jen sem tam nějaký mráček a viditelnost dobrá. K Labské boudě jsme dorazili za malou chvíli a pokračovali po červené k prameni Labe. Nad boudou na severní straně úžlabiny i touto dobou ještě ležel zbytek sněhu.
U pramene už bylo plno, udělat foto jenom pramene se vůbec nedalo. Také "socha" znázorňující pramen byla v obležení fotografující mládeže. Vzhledem k pokročilému času - poledne pryč - usadili jsme se ke stolu a snědli přinesený oběd jak to dělalo mnoho jiných turistů. Posilněni a tím plni elánu jsme rozhodli, že půjdeme k hranici a po červené cestě česko-polského přátelství na Sněžné jámy. Pokochali jsme se pohledem do Polska a do Sněžného kotle na jezírka. Já jsem ale chtěla projít Labským dolem, tak jsme kluky poslali na původní trasu a my dva jsme se vydali po žluté zpět k Labské boudě. Sluníčko svítilo, cestička dlážděná kamením nás přivedla zpět k Labi, které už nabralo vodu ze svahu pod Labským štítem. Odtud voda prudce padá po kamenitém svahu do Labského dolu a cestou vytváří menší a větší vodopády. My tuto část procházíme traversem až dolů asi 300m níže. Pak už je to "jen procházka" po kamenité cestě stále mírně dolů údolím s vyhlídkou na skalnatý východní svah Labského dolu s Pančavským vodopádem po pravici . Na levém svahu údolí je Pudlavský vodopád, asi schovaný mezi stromy a kameny, snad se k němu vypravíme někdy příště.
Je už pokročilé odpoledne, tak "šlápnout do pedálů" a rychle do Špindlu, ať jsme tam dříve než kluci. Od Pudlavského vodopádu je cyklostezka, po ní se jde docela rychle, i když před námi je ještě dobrých 5km. Pochodujeme docela usilovně, skoro jsme minuli přítok Bílého Labe. Ještě kousek a jsme u nástupní stanice lanovky a odtud je to tak 10 minut do penzionu. Stihli jsme to, kluci přišli později asi o 3 minuty.
Syn Tomáš má dnes ještě před sebou cestu autem až domů, tak jsme ho příliš nezdržovali. Dostal na cestu něco malého na zakousnutí, ponaučení ať jede opatrně a zavolá až přijede, abychom věděli, že dojel dobře. A my tři jsme se "dali do gala" a vyrazili na večeři. Ve Špindlu je to samá luxusní restaurace samozřejmě s luxusními cenami, ale manžel Pavel měl něco vybraného dopředu. Po malé procházce jsme to našli, povečeřeli a vydali se na zpáteční cestu do penzionu. Po dnešní pěší túře se rádi posadíme a necháme odpočinout nohy.

V pondělí ráno 18.6. se probouzíme do slunného dne a ještě před snídaní začínáme balit. Po osmé hodině scházíme do jídelny, abychom se posilnili na dnešní první den naší cesty domů. Vracíme se zpátky do pokoje, dobalujeme a jdeme pro naše "dvoukolé oře". Po ránu není ve Špindlu žádné teplo, nakládáme batohy, oblékáme bundy a loučíme se s rodinou majitele penzionu Tony. A už se jede. Ještě zastavujeme na hrázi Labské údolní nádrže, kde dva mladíci připravují lano na nějakou adrenalinovou atrakci. Poslední zamávání Krkonošským kopcům a už jedeme mírně dolů podél Labe směr Vrchlabí. Tento název - vrch Labí - říká, že potoků s názvem Labe je vícero : Bílé Labe, Malé Labe a možná nějaké další místní pojmenování. Asi po 10 km se řeka prodírá Žalským Kozím hřbetem úzkým korytem a vytvořila zde soutěsku. Díky zvýšenému turistickému ruchu soutěsku "rozšířili", postavili silnici a břehy rekultivovali, takže zůstala jen skála nad silnicí. Příroda vzala za své.
Před Vrchlabím opouštíme hlavní silniční tah a do města pokračujeme po cyklotrase č.24. Silnice je špatná, ale hlavně, že po ní jsme dojeli na náměstí ke kostelu a projeli Vrchlabím od severu k jihu. Jsou zde ještě staré domy krkonošského stylu, možná chráněné jako památka. Město Vrchlabí opouštíme po levém břehu řeky a stále mírně z kopce uháníme do Kunčic, přejíždíme Labe na druhý břeh do Klášterské Lhoty a Dobré Mysli. Odbočujeme doprava na most a chvíli se kocháme pohledem na soutok Malého Labe a "velkého" Labe. A znovu nasedat, před námi je Hostinné. Trochu větší městečko, hledáme náměstí, kde kupujeme oběd. Starý dobový měšťanský dům se svými sochami stojí za obrázek .
Vracíme se na hlavní tah a směřujeme stále na jih přes Nové Zámky, Horní Debrné a Nemojov až na hráz údolní nádrže Les Království. Stále je slunečno a teplo, obědváme na trávě pod stromem s výhledem na přehradu stavěnou v letech 1912 až 1919 a na "pohádkovou" hráz s věžemi na obou koncích hráze. Skoro po hodině opouštíme místo obědového odpočinku, přejíždíme na pravý břeh Labe na Nové Lesy a za chvíli jsme na okraji Dvora Králové nad Labem u ZOO Safari. Je pondělí, na parkovišti prázdno. Jdeme se podívat k pokladnám, jaké jsou ceny - vysoké. Odjíždíme po cyklo kolem vody a vyjíždíme směr letiště a do Žireče. Tady děláme malou zajížďku přes kopec do lesa k Braunovu betlému. Zde v lese asi pan sochař Braun tesal-sekal zkušebně sochy. A možná, až se mu povedly, tak je převezl k zámku - klášteru Kuks, kde jich stojí alespoň dvanáct a v lese zůstaly jen vzorky. Po pěší procházce lesní galerií sjíždíme dolů. Na louce mezi lesem a železniční tratí další výstava soch, jsou však ze dřeva a trochu mladší se současnějšími náměty. Už nemáme moc času, tyto sochy si prohlédneme snad jindy.
A jedeme dál, kolem Kuksu a dál stále Labskou cyklotrasou č.24 kolem vody do Jaroměře. Ještě jsme si v obchodňáku koupili snídani na druhý den a hledáme dnešní nocleh. Ubytování v domově mládeže Střední školy řemeslné bylo pěkné a docela levné. Umytí a převlečení jdeme na večeři a pak už jenom na ubytovnu a spát. Po dnešních 75 km musíme nabrat síly na zítřejší den.

Úterní ráno 19.6. je zcela obvyklé: snídaně v ubytovně, pak zabalit a v 9.30 hod odjíždíme. Nejprve do Josefova, dnes je to součást Jaroměře, i když za vodou. Přejedeme přes dva mosty - Labe a Metuje, pak silnice stoupá do kopce a jsme v pevnosti Josefov, kde za Rakouska-Uherska sídlila velká vojenská posádka. Uprostřed náměstí - asi bývalý "maschierplatz" je původní kostel, okolní domy jsou nejspíše bývalé ubikace posádky a důstojnictva. Asi půl hodiny projíždíme sem a tam, vojenská tématika není právě naše hobby, tak raději odjíždíme. Kolem hradeb dolů k řece, kde se ztrácí označení cyklo. Prohlížíme mapu, hledáme .... alespoň stopu po nějaké silniční směrovce. Nikde nic, s pomocí GPS se vracíme a končíme zpět v Jaroměři, odkud jsme před hodinou vyjeli. Tady u kolejí jsme se "chytli" a konečně opouštíme Jaroměř po cyklo 24 přes Semonice, Černožice do Smiřic. Odbočujeme doleva přes Labe a po levém břehu labskými rovinami uháníme směrem k Hradci.
V té rychlé jízdě jsme projeli Skaličku a odbočujeme na Rusek, kde zjišťujeme, že jsme špatně. Studujeme mapu a nejlepším řešením je pokračovat přes Pouchov, Věkoše na Plácky a to už jsme u řeky. Jsme zpět opět na cyklo 24 Labská trasa, po té pohodlně projíždíme střed Hradce až k soutoku s Orlicí, kterého jsme si téměř nevšimli. Zajíždíme do města koupit oběd a vracíme se zpátky k řece. Ještě před mostem odbočíme na pěšinku kolem Labe a po chvíli zastavujeme na oběd.
Sedíme u ševelícího Labe, koukáme na tekoucí vodu a v klidu jíme. Pohled do mapy však moc radostný není. Jsme trochu jinde než jsme chtěli být. Naštěstí kousek před námi je most pro pěší, přes který se dostáváme na správnou stranu Labe. Přetahujeme kola po schodech, ale nejsme sami, za námi také cyklista. Místní zvědavý a hovorný človíček, vede nás přes louku až na silnici na křižovatku u benzinky v Třebeši. Loučíme se, cyklista jede do města a my opačným směrem po cyklo 24 Labskou trasou přes Vysokou nad Labem, Bukovinu nad Labem, Dříteč, Němčice směr Kunětická Hora. Dál přes Ráby, Brozany, kolem slepého ramene Labe a přes první most u soutoku s Chrudimkou odbočujeme do centrální části Pardubic.
Město projíždíme různými uličkami a náměstími od mostu směrem na jih. Vcelku se nám daří, až u Židovského hřbitova se zaměřujeme GPS-kou, abychom našli cestu do Nemošic na cyklo 4119. Za Nemošicemi zkracujeme trasu a odbočujeme doprava na Ostřešany, zde znovu doprava a po cyklo 4177 na konci vesnice doleva na jih směr Chrudim. U Vestce odbočíme doleva a navazujeme opět na cyklo, po které přes Májov se vracíme k Chrudimce a to už jsme u cíle dnešního putování.
Dnes jsme asi překročili bludný kámen, protože třikrát jsme hledali správnou cestu. Ne že bychom moc bloudili, ale zdrželi jsme se hledáním, zíráním do mapy a na GPS, než jsme našli, co jsme původně chtěli. Před Chrudimí jsme trasu zkrátili, byli jsme už dost "jetí". Konec dobrý, všechno dobré, po 74,75 km jsme našli v Chrudimi penzion Žižka za kostelem. Ubytování pěkné, s televizí, koupelnou, pokoj s křesly a vše blízko náměstí. Tak ještě do města na večeři, koupit snídani a pak už jen odpočívat.

Ve středu 20.6. vstáváme vcelku odpočatí, dnes máme trasu lehčí a krátkou. V poklidu snídáme, balíme a odjíždíme - směr náměstí. Jsou zde stánky se zeleninou, ovocem a květinami jako u nás na Zelňáku. Pěkné mírně šikmé náměstí s historickými domy a dominantou je vysoký "černý" kostel. Před ním uprostřed prostranství kašna s morovým sloupem.
Ještě nákup obědu v Penny a už vyrážíme po 4112 ven z města do Slatiňan. Odbočujeme na 4179 do Podhůry a po asi kilometru na křižovatce čtyř silnic se vydáváme doprava po žluté značce na Čertův hrádek. Je to vlastně hezká přírodní skalka a u ní dřevěná rozhledna nazvaná Bára. Je to kompletně dřevěná stavba, jen tak poskládaná z trámů, vítr se jimi proháněl, protože začínalo právě trochu poprchávat.
Schováváme se pod stromy a po chvíli pršet přestává úplně, nasedáme a jedeme dál, po žluté značce nahoru ke Kočičímu hrádku. Je to jakýsi pseudohrádek asi 4m vysoký, tak akorát pro děti nebo pro kočky? Právě tam řemeslníci natírají cimbuří, aby byl hrádek na letní turistickou sezonu v plné parádě. Chvíli pokoukáme a vracíme se lesem po zelené značce na Švýcárnu, pak dolů směr silnice a ocitáme se zpátky u koňských ohrad ve Slatiňanech u kostela. Tak to asi nebude to pravé, pánové hledají v GPS, kde vlastně jsme a kudy dál. Podle mapy je to jasné, zpět k lesu a tam doleva po cyklo 4112 směr Trpišov. Na jedné straně les, na druhé straně skalka a kolem parková úprava Vrchlického návrší s lavičkami. Je už jedna hodina, vhodná doba na oběd. Kola opíráme o stromy, my se usazujeme na lavičku s výhledem na pamětní desku J.Vrchlického.
Poledne pryč a my jsme ještě u Chrudimi. Balíme, nasedáme a opouštíme "koně" - tedy Národní hřebčín Kladruby nad Labem - Slatiňany.
V Trpišově odbočujeme na Licibořice, pak na Křižanovice a dolů k vodě. U mostu přes Chrudimku je funkční mlýn, kde česla stráží vodník - jenom vyřezaný. Přejíždíme most na pravý břeh a dál po cyklo 4114 jedeme podél vody na Bojanov, Horní Bezděkov, po silnici na most u Padrťského mlýna a pak už jen přes kopec po silnici 337 do Seče. Zajíždíme na náměstí nakoupit jako obvykle něco k snídani, pití na další den a také něco dobrého na zub.
Vracíme se od obchodu na cyklo a vyjíždíme ze Seče na jih do kempu U letadla. Naštěstí o nás věděli a ubytovali v jedné chatičce. Sousedy nám dělali dva velcí hlemýždi. Jinak kemp vypadal dost opuštěně, až později jsme zahlédli několik dalších obyvatel. Než jsme vybalili a stačili se zabydlet, začalo pršet. Tak jsme nakonec po 32,93 km dnešní odpočinkové etapy zůstali v kempu u vodní nádrže Seč. V pláštěnkách jsme se šli umýt a k večeři přišly vhod sardinky, které vezeme jako rezervu pro případ nouze - slibovaná restaurace a obchod v kempu zavřené a do Seče v dešti daleko. Nakonec jsme šli brzy spát, zítra nás čeká Vysočina.

Čtvrtek ráno 21.6. sice neprší, ale je pod mrakem a žádné teplo. Po obvyklém ranním show v 9.30hod odjíždíme z campu - kolem zříceniny Vildštejn tunelem na hráz Sečské přehrady. Ještě foto na hrázi a pak nasedat. S malými zastávkami na křižovatkách cest projíždíme lesy, pak vesnici Přemilov, chatové osady Paseky až na Dolní Bradlo. Dále po silnici 343, po níž vede cyklo 4115, šlapeme přes Travnou do Trhové Kamenice.
I když stále mírně stoupáme, cesta je pohodová, rychlá, po dešti místy blátivá. Trhovou Kamenicí prochází hlavní tah od severu, na kterém je zrovna objížďka, a odklonění je právě naším směrem na Hlinsko, kde vede cyklo č.1- Pražská trasa. Nezbývá než to chvíli vydržet, a to několik kilometrů po odbočku do skanzenu Vysočina u vesnice Veselý Kopec. Zde je frekvence aut malá, cesta dobrá, ale trošku delší. Nikde se nezdržujeme, je už skoro poledne, a protože je po nočním dešti všude mokro a bláto, držíme se silnic a vynecháváme polňačky. Přes Všeradov, Stan a Vítanov přijíždíme do Hlinska.
První cesta je do obchodu, protože nemáme vůbec nic k obědu. V samožce na náměstí jsme zakoupili oběd - dnes to bylo mléko, smetana, pařížský salát a rohlíky. V Hlinsku už jsme dříve byli, věděli jsme, kde je klidné místo a posezení. U řeky Chrudimky na lavičce na sluníčku naproti prodejně kol bylo docela příjemně, až na to, že Libor zjistil, že má prázdné zadní kolo a bylo nutno spravovat. Přesto jsme se nejdříve naobědvali a pak se teprve spravovalo. Všiml si nás i prodavač z prodejny a přišel nabídnout pomoc. Poděkovali jsme, úspěšně dokončili opravu, umyli si špinavé ruce v řece a konečně asi o půl třetí odpoledne nasedáme a opouštíme Hlinsko.
Pražskou trasou míříme k jihu, vynecháváme vodní nádrž Hamry a jedeme až k řece Chrudimce. Odbočujeme doleva a lesní cestou (pěkně rozježděnou a blátivou) sledujeme Chrudimku až na křižovatku Lány. Pokračujeme po zelené lesem směr Kameničky. Asi tady včera muselo dost pršet, protože cesty jsou mokré, místy bláto a kaluže, ale projet se dá. Když se chceme podívat do mapy, není se kam podívat, mapu jsme ztratili. Naposledy jsme se dívali do mapy asi kilometr zpět, to stojí za to, abychom se vrátili a hledali. Měli jsme kliku, mapu jsme našli, vracíme se po zelené a frčíme až do Kameniček. Vzhledem k blátivým cestám měníme trochu trasu. Opouštíme turistickou a jedeme raději po silnici směr Chlumětín, odbočujeme na Paseky a krajem lesa se blížíme k prameni Chrudimky. Jako u mnoha jiných řek, pramenů může být více, tento je nazván Filipovský. Je udržovaný, kolem pramene "sedátka" z pokácených stromů a informační tabule.
Je už půl páté, musíme ještě dojet až na Mílovy. Odjíždíme nejkratší cestou (kolem vršku U oběšeného) na silnici na cyklo 4180. Zde jsme překonali nejvyšší bod našeho letošního cyklo-putování a současně přejeli vodní rozhraní mezi Severním mořem (Chrudimka) a Černým mořem (Svratka). A teď až domů pojedeme "z kopce". Začátek je slibný, až do Svratouchu to jede samo a ještě před pátou jsme ve Svratce.
Potřebujeme koupit nějaké pití a snídani. Coop na náměstí už má zavřeno, večerka pod náměstím s vietnamskou obsluhou je hrůza, kupujeme jenom pití a nějaký oplatek pro případ nouze. V další prodejně také vietnamci a chleba nebo rohlíky stejně nemají, Tak to vzdáváme a frčíme přes Křižánky dolů na Mílovy.
Ubytování máme parádní. Celý bungalov s kuchyňkou, sociálky se sprchou máme jen pro sebe. Je to sice trochu dražší, ale paráda. Po nezbytných úpravách a zkulturnění zevnějšku se jdeme najíst do hospody u silnice "U Šlechtů". Jídlo dobré, pití také, ceny přijatelné. Po večeři se jdeme na závěr dne ještě projít, aby se nám dobře spalo. To po dnešních 59,63 km nebude problém.

Ráno v pátek 22.6. jako obvykle snídaně z vlastních zdrojů - nescafe a oplatky, protože včera jsme ve Svratce nesehnali nic lepšího. Odjíždíme už v 9 hod a, i když jsme na Vysočině, ráno je příjemné, neprší, není mlha, rýsuje se hezký den. Kousek za Mílovským rybníkem odbočujeme na Blatiny, pak polňačkou do Krátké a po cyklo 353 přes Kadov směr Fryšava. Po 1 km odbočujeme po žluté turistické k rybníku Medlov a lesem po zelené k dalšímu rybníku - Sýkovec. Odtud kousek po silnici po cyklo 103 směr Vlachovice a odbočujeme na Rokytno. Silnice klesá a tady někde má pramen říčka Bobrůvka. Vlevo od silnice v dolíku mokřad, vpravo od silnice z kanalizační roury vytéká voda. Nic není označeno, žádná tabulka nebo jakýkoliv nápis, tahle říčka asi nikoho nezajímá. Sledujeme Bobrůvku po zelené k jihu úzkou cestičkou kolem pole až ke koupališti. Odtud jen kilometr po zpevněné cestě a jsme na okraji Nového Města na Moravě.
Je to dnes jediné velké město, takže nakupujeme v prvním supermarketu (a to je Penny) oběd a dokonce zmrzlinu, protože je teplo. Pak na poštu pro peníze a nakonec jsme vyhledali klidné místo v parku a poobědvali. Ještě malá projížďka Novým Městem - na náměstí se koná přehlídka dovednosti žáků z místní řemeslné školy a v sousedství krásný malovaný kostel, ten se nedá pominout.
Odjíždíme z města po cyklo 19 směrem na jih do Petrovic a po červené turistické jedeme až do Řečice, dále silnicí na Radešínskou Svratku a v Podolí u kapličky odbočujeme doleva na Bobrovou. Po cyklo 5061 směr Zvole sledujeme Bobrůvku do Olešínek a dál cyklo 5130 na Blažkov. Zatáčíme na Šiklův Mlýn s vyhlášeným westernovým městečkem, kde se pořádá i rodeo. Jenomže máme smůlu, areál je pro veřejnost uzavřen, koná se zde nějaká konference či co. Tak jen pohled z dálky a vracíme se na silnici do Blažkova. Projeli jsme Dolní Rozsíčku a sjíždíme opět dolů k Bobrůvce do Strážku. Dál kousek podle vody po silnici a pak znovu stoupáme nahoru do Mitrova, abychom se vrátili zase dolů k vodě do Podmitrova.
Dříve rekreační středisko nějakého podniku, dnes Lesní penzion. Kromě penzionu je tu několik chatek, ohrady pro koně a prostor pro rodeo. Ještěže máme zajištěnou večeři i snídani, jinak bychom okusovali trávu. Spát budeme v chatce s výhledem na ohrady a protější zalesněnou stráň. Vybavení chatky je velmi sparťanské, dostali jsme jen prostěradlo a deky bez povlečení. Dnešní poslední nocleh po 51,95 km určitě přežijeme a o to více se budeme těšit domů na vlastní postel. U večeře jsme potkali několik dalších hostů. Pak personál začal připravovat slavnostní výzdobu a tabuli pro zítřejší svatbu.
Po večeři jsme se ještě trochu prošli, aby se nám dobře spalo. Svatebčané určitě nebudou spát v chatkách, moc teplo v nich nebylo.



Sobota 23.6. ... a dnes hurá do Brna. V jídelně je již připravena kompletní tabule pro svatebčany, my snídáme v jídelně v prvním patře. Sluníčko se na nás usmívá z modré oblohy a my vyjíždíme podél Bobrůvky po modré turistické (dobrá cesta) na Habří. Za chvíli jsme na rozcestí Habří-lávka. Podle některých pramenů odtud se říčka už nejmenuje Bobrůvka, ale jmenuje se Loučka. Pokračujeme na rozcestí Habří-chaty a dál po červené turistické kolem říčky asi 5km a odbočujeme do kopce na Moravecké Janovice, protože dál cesta kolem vody vede Trenkovou roklí - tuto oblast známe, chodili jsme sem dříve pěšky na houby - ale pro kola s nákladem není moc vhodná.
Šplháme do kopce přes Janovice do osady Borky a dál už po silnici přes Vratislávku do Žďárce a doleva na Tišnovskou Novou Ves. U kostelíčku zase kluci "navigují" a hledají cestu dolů k řece podle GPS. Zdrželi jsme se skoro čtvrt hodiny, ale nakonec nalézají cestu přes pole a pak dolů lesem k řece do Skryjí. Až k lesu to bylo dobré, ale ta cesta dolů opravdu stála za to. Kamenitá a vymletá vodou (ještěže bylo sucho, to bychom vypadali), prudce dolů, tak jsme to šli pěšky. Dole ještě přejít přes lávku a odtud už po slušné, i když prašné silnici (jezdí zde i autobus) frčíme směr Loučky. Ve Vrbce přejíždíme most na pravý břeh a pokračujeme až do Újezdu u Tišnova a po silnici do Dolních Louček. Stále po červené turistické, opouštíme silnici a podle říčky pohodovou cestou šlapeme až do Předklášteří. Zde Loučka končí svoji pouť krajinou a vlévá se do Svratky.
Tady, bohužel, musíme po frekventované silnici, ale brzy odbočujeme přes koleje do Tišnova. Blíží se sobotní poledne a musíme koupit něco k jídlu. Po dlouhém hledání pod náměstím nacházíme otevřené Tesco a kupujeme "studený" oběd. A teď se ještě někde usadit a poobědvat. Vyjíždíme tedy z Tišnova směrem na Hradčany podél železnice. Poklidná čtvrť nazvaná pod Klucaninou, podél ulice jsou dokonce lavičky, na jedné z nich u zastávky autobusu se usazujeme. Touto dobou je malý provoz, ani lidé nechodí a nekoukají nám tedy "do pusy". Je to náš poslední oběd "v přírodě", na cestách. Zítra už budeme zase vařit doma.
Poobědvali jsme a odjíždíme (přes koleje) opět na hlavní silnici směr Hradčany. Ještě asi 2km mezi auty ( v sobotu odpoledne je malý provoz) a odbočujeme z této hlavní trasy doprava na Sentice. Pokračujeme po cyklo 5172, která se v Tišnově spojila s Pražskou trasou č.1 a přivádí nás do Veverské Bítýšky. A to už jsme na začátku Brněnské přehrady. Abychom nemuseli šlapat po silnici do kopce ke hradu Veveří, zatáčíme po cyklo 5172 kolem smírčího kamene na Hvozdec. Před vrcholem kopce odbočujeme ze silnice a zkracujeme si cestu na Nový Dvůr polňačkou. Na této zkratce jsme si pěkně nahodili kola blátem, nejspíše tady muselo včera docela slušně pršet. A z Nového Dvoru už to máme jenom kousek domů. Známou cestou kolem hradu Veveří, pak podél přehrady asi 9km a jsme v Bystrci.
Dnes bylo docela příjemné počasí, svítilo sluníčko, ale nebylo vedro ani chladno. Dnešních 59,8km jsme absolvovali celkem v pohodě a rychle, takže jsme byli už v 16 hodin doma.


Letošní týdenní kolová dovolená trvala 7 dní a ujeli jsme celkem 353km. I na začátku cesty, na pěší túře k prameni Labe jsme nezmokli, ani nebyla velká zima a po celou cestu jsme nevytáhli pláštěnky z batohů.
Do Brna jsme opět přijeli v tričku a kraťasech.
A příští rok ....
Určitě bude zase zajímavý a akční !!


ROZPIS :
1. den - 17.6. Špindlerův Mlýn - Labská louka a zpět
2. den - 18.6. Špindlerův Mlýn - Jaroměř .... 74,48 km
3. den - 19.6. Jaroměř - Chrudim ............... 74,75 km .... 149,23 km
4. den - 20.6. Chrudim - Seč ..................... 32,98 km .... 182,21 km
5. den - 21.6. Seč - Mílovy ........................ 59,63 km .... 241,84 km
6. den - 23.6. Mílovy - Podmitrov .............. 51,95 km .... 293,79 km
7. den - 24.6. Podmitrov - Brno ................ 59,81 km .... 353,60 km
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 phoby phoby | Web | 22. června 2015 v 2:37 | Reagovat

půjčky před výplatou bez 1kč [:tired:]

2 Fotograf Fotograf | Web | 26. srpna 2015 v 9:21 | Reagovat

Skvělý cestopis, pěkně doplněný fotografiemi. Taky při svých cestách na kole hodné fotografuji, nejen že to doplní články o výletech, ale i poskytuje vzpomínky v budoucnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama