OHŘE - LABE 2014

18. července 2015 v 23:51 | pavelis@seznam.cz
OHŘE - LABE 2014

Letošní cykloputování bude podél Ohře až do Litoměřic k soutoku s Labem a pak proti proudu Labe co nejblíže k Moravě a domovu. Určení vhodného týdne jsme nechali až na květen a byl vybrán týden před úplňkem od 14. do 21. června. Objednali jsme noclehy a přemýšleli, jak se dopravit do "výchozího" místa a tak jsme vymysleli - VLAK. Z Brna do Chebu přímo? - nic nejede. Ale jezdí SC Pendolino z Bohumína přes Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice, Prahu, Plzeň a Cheb až do Františkových Lázní. Stačí dopravit se do Pardubic a "nasednout" i s koly do Pendolina a vystoupit až v Chebu. V celém vlaku jsou jen 3 místa vyhrazená pro přepravu zavěšených kol, což nám naštěstí stačí. A bylo rozhodnuto. Pro nás to bude zážitek roku.
Ještě týden před odjezdem jsme váhali a přemýšleli, jestli nezrušit již objednané noclehy a jízdenky na vlak, protože bylo deštivo a chladno. Teploty do 20°C a déšť, předpověď na další dny podobná, v tom být celý den venku a na kole- to určitě není ideální dovolenková pohoda. Ale příroda k nám byla přející a 2 dny před naším odjezdem přestalo pršet, oteplilo se a sluníčko rozhánělo mraky. Předpověď na příští týden byla také lepší co se týká teplot a srážek.
V pátek jsme zabalili obvyklou sestavu oblečení, bot a ostatních nezbytností, pro každého pláštěnku a nepromokavý obal na batoh, ještě jídlo na cestu a jít brzy spát, protože se vstává s ranním rozbřeskem.

To brzy bylo o půl páté ráno v sobotu 14.6.2014. "Nalodili" jsme se do našeho auta - batohy do kufru, kola na střechu, my tři na sedadla a před šestou jsme vyjeli z Brna do Pardubic. Zaparkovali jsme v sídlišti Dukla blízko nádraží, nasedli na kola, zamávali ještě autíčku a odjeli na nádraží. Byli jsme tam skoro hodinu před odjezdem vlaku, dost času na obhlídku nádraží a přemístění se i s koly (po schodech) na peron. Tam bylo docela živo, jeden vlak za druhým, rychlíky i osobní a poměrně dost cestujících s koly.
Naše Pendolino přijelo na čas. Držáky pro zavěšení kol jsou ve vagonu pro cestující, kam musíte po schůdkách, pak se otočit do úzké chodbičky a tam kolo zavěsit. Na celý manévr jsou jen tři minuty. To je čas, po který vlak stojí v Pardubicích, takže jsme jen stačili vylézt i s koly do vagonu, průvodčí zavřel dveře a vlak se již rozjížděl. Teprve za jízdy jsme zavěšovali kola, ještěže je vagon stabilní, nehází a nekymácí se. Nástupem do vlaku jsme uzavřeli část cesty a teď můžeme odpočívat.
Projeli jsme od rána z Brna až do Chebu skoro celou republiku, Z vlaku jsme vystoupili o půl druhé, opustili bezpečné koleje a nasedli na kola, abychom se odteď pohybovali jen na nich. Ubytování máme zajištěno v penzionu v ulici Františkolázeňské u paní Macounové, kde budeme dva dny spát.
Kola jsme zaparkovali v garáži a my po malém odpočinku se vydáváme na procházku městem, nakoupit něco k snídani a hlavně jít na večeři.
Do města je to z kopce dolů, za malou chvilku jsme byli u řeky a zabočili ke hradu. Je velmi zachovalý, asi opravený, na nádvoří se konají divadelní představení a také okolí a podhradí u řeky je upraveno jako park s možností odpočinku, občerstvení i sportovního vyžití.
Na hradební zdi jsme objevili ilustrace a jiné kresby Mirka Vostrého. Na informačním plakátě uvádí : "Jsem držitelem 5 českých rekordů v kreslení vtipů, zapsaných do České knihy rekordů." Zdrželi jsme se zde skoro půl hodiny, bylo na co se dívat.
Odcházíme uličkami ke Špalíčku na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad a prohlížíme si město, které jsme navštívili před asi 30ti roky. Tenkrát vypadalo úplně jinak, jen Špalíček zůstal a staré domy okolo, ale vše opravené a nová dlažba na náměstí i v přilehlých ulicích. Nakoupili jsme na zítra a skončili na večeři v restauraci Fortuna na náměstí.
Posilněni a odpočatí nejkratší cestou se vracíme do penzionu. Za dnešek bylo "zážitků" a hlavně cestování - autem, vlakem, na kole i pěšky - až až, rádi jsme brzy zaujali pozice vleže a se zavřenýma očima až do rána.

V neděli15.6. jsme se probudili do zamračeného a trochu chladného rána. To ale nic nemění na tom, že po snídani vyrážíme na projížďku zajímavým okolím Chebu.
Sjíždíme dolů do města na pravý břeh Ohře. Z této cesty je pěkný pohled na Chebský hrad a starou dřevěnou lávku přes řeku. U hráze vodní nádrže Skalka mají pod stromem "slet" místní straky a vůbec jim nevadíme. Začalo slabě poprchat, ale pokračujeme dál po silnici (cyklo 2164) k odbočce na Zelenou horu. Kousek za ní jsou zbytky zříceného kostela sv. Anny a na vrcholu Zelené hory Bismarckova rozhledna. Monumentální kamenná stavba v německém stylu asi z 19. století. Zatím přestalo pršet, tak vylézáme na rozhlednu a pak ještě chvíli posedíme na palouku u ohniště.
Zdrželi jsme se zde půl hodiny, je čas nasedat. Přes Horní Hraničnou (několik chalup) sjíždíme zpět k vodní nádrži Skalka a po silnici přes Pomezí nad Ohří stoupáme k hlavní komunikaci E48 do Německa. Podél přehrady, kousek od státní hranice jsme přijeli k mostu přes Ohři. Přejíždíme na pravý břeh a odbočujeme na naučnou stezku Lipsko, do kopce směr Hůrka.
Stále se honí mraky, žádné teplo, je poledne pryč a hlásí se hlad. Na okraji lesíka na suché trávě se uvelebujeme k obědu. Po chvíli je slyšet motory nějakých strojů a k nám z lesíka vyjíždí kombajn a za ním další dva. Zahýbají kolem nás kamsi dolů na pole. Ještě jsme poseděli, dojedli oběd a znovu vyjeli na Hůrku. U rybníků zahýbáme doleva na Ostroh (Seeberg). Sjíždíme trochu dolů k potoku a před námi na kopečku hrad. Prohlédli jsme si nádvoří i okolí - restaurace a ubytování pro Němce, přečetli si něco o historii a opět se vydáváme dál.
Za vesnicí v ohradě jsou lamy, milá a fotogenická zvířata, právě si je prohlížejí malé děti i dospělí. Tak nasedat a jedeme dál do Františkových Lázní. Obloha se vyjasňuje i sluníčko se ukazuje a na kolonádě sedí lidé jen v košilích a halenkách. Konečně svlékáme bundy a procházíme lázeňský areál.
V těchto lázních jsme byli kdysi dávno, dnes je celé město opravené, hezčí a kolonáda - pěší zóna s parkovou úpravou - úplně nejlepší, tak jsme raději kola vedli. Na konci parku u Ruské ulice se právě na podiu připravoval nějaký odpolední koncert. Prošli jsme kolem vodotrysku na Národní třídu, je nově vydlážděná se stromořadím a všude kavárny se stolečky venku, kde posedávají lázeňští hosté u kávy a zákusku. Prostě pohoda. Na konci Národní třídy je Františkův pramen s pověstnou sochou malého klučiny Františka, na jehož Frantíka si museli všechny ženy sáhnout, chtěli-li otěhotnět. Ve Františkových lázních se totiž léčili (a snad ještě léčí) ženy s poruchami plodnosti a nemocemi pohlavního ústrojí. Ale to zrovna nepotřebujeme, pokračujeme tudíž parkem kolem sochy Josefa II. ke Glauberovým pramenům a dál až na konec lázeňského parku. Přecházíme hlavní silnici na na Klostrmannovu ulici a směřujeme ke Komorní Hůrce.
Tak tuto zajímavost jsme si prohlédli ze všech stran, projeli jsme okružní naučnou stezku Komorní Hůrka a vzhledem k pokročilému času jsme svižně pokračovali směr Cheb. Zastavili jsme se jen na mostě přes dálnici a po cyklo 36 dojeli k vyhlídce nad vodní nádrží. Dále lesem dolů k vodě, po ulici V Lipách jsme sjeli na Vyhlídku a Havlíčkovu, ještě vyšlapat kopec Komorní ulicí Ke Skalce a jsme "doma".
Přijeli jsme skoro o pěti, po uložení kol do garáže se převlékáme, umýváme a malý odpočinek před večeří po 41,6 km také neuškodí. Na večeři jsme šli do města do stejné restaurace na náměstí jako včera. Na zítřejší cestu se musíme dobře vyspat.

V pondělí 16.6. ráno nás přivítalo sluníčko. Po snídani se balíme, ještě foto ubytování a odjíždíme už v 8.20 hod. Nejprve dolů k lávce přes výpadovku, odtud ulicemi až dolů k Ohři a po cyklo 6 opouštíme Cheb. Je krásné ráno, sluníčko hřeje, pohodová jízda kolem vody. U Hradiště přejíždíme na pravý břeh a dále podél řeky na Jindřichov, Chocovice a Vokov. Z mostu je krásný pohled na sluncem zalitou řeku a její ramena. Kousek dál za mostem stojí kaple a socha sv. J. Nepomuckého,
Odjíždíme podél řeky, jejíž tok se vine krajinou od jedné vesnice ke druhé a vytváří meandry. Tak jsme minuli Vrbovou, objeli Nebanice a pokračovali do Mostova. V barokním zámku je restaurace a muzeum porcelánu. Zbytky středověkého sídla - hradu jsme minuli v Kynšperku nad Ohří. Přejíždíme řeku po kryté dřevěné lávce do Dolních Pochlovic a dál šlapeme podél železnice a řeky po cyklo 6.
Kopírujeme velký oblouk řeky do Dasnice a další oblouk do Chlumku zkracujeme přes kopec. Pak mírně dolů do Hlavna, kde trochu kufrujeme, abychom nakonec správně podjeli železniční trať a pokračovali na Citice. Na opačném břehu řeky se rozkládá do daleka do široka elektrárna Tisová. V Citicích jsme si nevšimli, že cyklo 6 přechází na protější břeh Ohře. Udělali jsme tedy kolečko Citicemi, abychom se vrátili na most a po pravém břehu pokračovali na Sokolov. Ještě malá občerstvovací zastávka u laviček a za chvíli odbočujeme do města, ale místo na náměstí jedeme kamsi na druhou stranu. Neztratili jsme se, konečně jsme u zámku.
Sokolov - město nás vůbec nenadchlo. Paneláky poskládané v řadách, mezi tím ještě staré nízké domky, kostel kdesi mezi paneláky. Docela rádi odjíždíme, přes most na levý břeh a stále podél Ohře přes Královské Poříčí s malou zastávkou pod viaduktem dálnice.
Kousek dál u lávky přes Ohři Pod Starým Sedlem jsme potkali odpočívajícího cyklistu. Ptal se nás polštinou míchanou s češtinou (nebo naopak?), zda jede dobře směrem ke hranici na Cheb a že jede ještě dál přes Německo domů, do Polska. Jezdí sám, občas si i vaří a přespává i pod širákem, podle toho, kde se nachází. Popřáli jsme si "dobro dojeli" a pokračovali ku hradu Loket.
Cyklo vede kolem řeky, která obtéká hrad s přilehlými domy postavenými na skalnatém ostrohu. To je městečko Loket. Na lavičce pod hradem s výhledem na řeku a přírodní divadlo konečně obědváme. Za námi za plotem na hradbách se pásly kozy a přišly se na nás podívat. Natrhala jsem jim bodláky a mlíčáky, sluply to jako malinu a chtěly by se krmit ještě dál, jenomže my máme před sebou dlouhou cestu do Varů.
Sbalili jsme se a nasedáme na naše jednostopé "oře". Odjíždíme podél hradeb, historické domy jsou opravené, kolem řeky parková úprava. Objeli jsme celý ostroh a vyrazili údolím řeky, jejími zákrutami po cyklo 6 - Euregio Egrensis, ke Svatošským skalám. V těchto končinách ojedinělý útvar se skálami Nevěsta, Páter, Muzikanti aj. Projíždíme a po malé zastávce míříme k Doubí.
Je odpoledne, v městečku houstne provoz na silnici. Snažili jsme se jet bočními ulicemi po cyklo trase, ale byla špatně značená. Skončili jsme v jakémsi sídlišti, tak zpátky na silnici a pak podél vody po silnici až k železniční zastávce Karlovy Vary-dolní nádraží. Za nádražím u Náměstí republiky přes most a po levém břehu dojíždíme na Drahovický most. Opět přejíždíme Ohři a stoupáme do kopce přes Řezáčovo náměstí, přes park a zahýbáme na Lidickou. V apatmánu u paní Novákové jsme po 69,2 km v Karlových Varech skončili dnešní den cykloputování.
V rodinném domku jsme měli k dispozici celý kompletní byt. Po ubytování trocha odpočinku a pak večerní procházka městem. V Karlových Varech nemůžeme vynechat lázeňskou kolonádu, což představuje asi 3 kilometry chůze z Lidické dolů do středu kolonády. Prošli jsme ji až na dohled k hotelu Pupp a pak zpět kolem říčky Teplé. Na Vřídelní kolonádě právě zavírali prameny, tak jsme ochutnali karlovarský pramen na Mlýnské kolonádě. Došli jsme až k Poštovnímu mostu, v samoobsluze si koupili večeři a vydali se přes park do kopce zpět na Lidickou. Pěkně jsme se prošli, skoro 10 km, bude se nám opravdu dobře spát.

V úterý 17.6. ráno vstáváme brzy, po osmé hodině jsme najezení, sbalení a v 8.25hod. odjíždíme. S kopce dolů k Ohři na Mattoniho nábřeží a dál po silnici přes Svatý Hubertus na Kyselku. Bývalé lázně, ale spustlé s rozpadajícími se lázeňskými domy, které chtějí opravit a obnovit dávnou slávu.
Pokračujeme do Radošova se starým dřevěným mostem a po cyklo 6 přes kopec do Velichova. Po pravém břehu do Jakubova a polní cestou do Stráže nad Ohří. Tam jsme skončili na nádraží, tak zpátky, tunelem na pravou stranu kolejí a stoupáme po silnici. Míjíme stáčírnu korunní kyselky blízko jejího pramene, projíždíme vesnici Korunní pak Kamenec do Okounova.
Vracíme se zpět k Ohři do Lužného, kde vodáci právě přenášejí lodě přes splav. Přejíždíme na pravý břeh, podél řeky na Černýš a blížíme se ke Klášterci nad Ohří. Před městem projíždíme lázeňským areálem, který nás nijak nezaujal, zato náměstí ve "starším" provedení s novými auty a Mariánským sloupem je přímo fotogenické. Poledne pryč, je čas si koupit něco k obědu. Bránou vjíždíme do zámeckého parku, kde jsme se usadili na lavičce a v přírodě s výhledem na řeku poobědvali.
Cyklo 6 nás vede stále podél řeky, v Rašovicích fotografujeme most i okolní krajinu - kopce vypadají jako staré sopky, kterými kdysi byly. Přejeli jsme na druhý břeh a ve tři hodiny jsme v Kadani. Do města se musí přejet po hrázi Kadaňské vodní nádrže a pak po originální visuté kovové konstrukci "chodníku" dolů na Nábřeží Maxipsa Fíka, které je řešeno jako odpočinková zóna s parkovou úpravou zvláště pro rodiče s dětmi. Projíždíme touto zónou až ke Kadaňskému hradu, pak trochu do kopce k náměstí, kterému dominuje kostel se třemi věžemi.
Vyjíždíme ven z města směr tepelná elektrárna Tušimice. U hlavní brány do areálu elektrárny se na chvíli zastavujeme, abychom si toto grandiozní dílo prohlédli. A pak už "plnou parou" směr Nechranická vodní nádrž. Jedeme po cyklo 3080 a zastavujeme až na hrázi u přepadu. Monumentální přehradní výpust a hráz dlouhá asi 3 km.
Pokochali jsme se tímto vodním dílem a sedli na kola, abychom zdolali poslední kilometry dnešní etapy. A jsme po 73,5 km u kempu Rybářská bašta ve Vikleticích. Nikdo nikde, jen nějací řemeslníci, tak čekáme na pana majitele. Ubytoval nás v chatce - čistá, jako nová, s ledničkou. Od přehradní hráze jsme míjeli několik kempů a chatových osad, většinou prázdných. Ještě není letní sezona, i když počasí je pěkné, dnes bylo docela teplo a večer dokonce svítilo sluníčko. Večeři na verandu nám přinesl sám kuchař, byla výborná, cena mírná a stejně se nám už nikam nechtělo chodit.

Ve středu 18.6. jsme se probudili brzy, svítilo sluníčko, bylo krásně a teplo, ráno jako vymalované. Posnídali jsme z vlastních zdrojů, sbalili batohy a vyrazili na dnešní etapu. Bylo 8.20 hod, což je na nás strašně brzy, ale tak krásné počasí musíme využít. Sjíždíme od hráze dolů k řece vytékající z přehrady a dál ke zbylým chalupám původních Nechranic. Přejíždíme na levý břeh přes výpustný kanál, kde líně plavou asi půlmetrové ryby.
Po cyklo 6 Chmelovelo podél řeky směřujeme přes Vičice a Stroupeč do Žatce, kde hledáme dominantu města - dům s chmelnicovými sloupy na střeše. Po dlouhém bloudění až na náměstí s morovým sloupem u radnice, jsme konečně zahlédli na střeše domu chmelové sloupy. Za dne tato stavba zaniká mezi domy, v noci je osvětlená, tak je tento symbol chmelového Žatecka vidět i zdálky.
Ze Žatce vyjíždíme na Trnovany, kolem chmelnic do Hradiště, Lišan a podél železnice do Postoloprt. Z města po cyklo 3034 jedeme po tzv. náplavovém mostu, z něhož je krásný pohled na dominanty této krajiny - sopky Břvanský vrch a kopec Raná.
Vracíme se na cyklo 6, míjíme přírodní památku Březenské skalní útvary a archeologický skanzen. Cesta vede kolem řeky, jejíž zákruty nekopíruje, jedeme až do Loun.
Projíždíme hradební branou do "starého" města a kolem kostela sv. Mikuláše na Komenského náměstí. V Bille (velmi pěkná prodejna, velký výběr zboží) kupujeme oběd a pokračujeme kolem řeky na okraj města. Zde značení mizí, cest několik, ještěže jsme narazili na dva " pracující" na zvelebování chaty. Ti nás poslali zpět a nasměrovali na panelovou cestu do polí.
Konečně jsme za městem a na prvním příhodném místě zastavujeme, abychom poobědvali. Čtyřicet minut na oběd a odpočinek u kukuřičného pole je dost, tak nasedat a jedeme dál. Následují Černčice, Počedělice a po levém břehu Ohře na Koštice a Dubany. Za Košticemi vlevo vdáli na sopečném kopci se rýsuje silueta hradu Hazmburg (obr), v této rovině příjemná změna.
Dnes jsme ujeli 70,0 km a přijeli až o půl páté do Libochovic. Zámek jsme našli hned, správce ubytovny také a ten nás zavedl do pokoje, kde dnes složíme "hlavu". Jsme zde sami, kola dáváme na chodbu a jdeme se umýt a převléknout.
Je čtvrt na sedm, dost času na procházku zámeckým parkem se sochami u jezírka, po cestičkách, které lemují staré vzrostlé stromy. Obešli jsme půlku Libochovic,vrátili se zpět na náměstí a skončili na výborné večeři v restauraci Zámecký Šenk. Najezení jsme se odebrali zpět na ubytovnu a jak se u nás říká - "šli na kutě".

Ve čtvrtek 19.6. ráno odpočatí a svěží jsme posnídali. V 8.45 hod zamykáme ubytovnu, ještě malé kolečko po Libochovicích a odjíždíme k Ohři. Hned za mostem odbočujeme na cyklo 6 a podél Malé Ohře směřujeme ke Kostelci nad Ohří a do Budyně n.O. V parku u hradu Budyně má školka hodinu tělocviku nebo něco nacvičují. Odcházíme tedy na druhou stranu, kde je lapidárium pod širým nebem - zajímavá torza soch, nalezených na zdejším hradě nebo v blízkém okolí.
Podívali jsme se a po silnicí 608 přejíždíme dálnici do Doksan, pak přes most do Brozan a Bohušovic. Kolem Ohře je v městečkách i vesnicích roztroušeno mnoho tvrzí, zámků a klášterů, což svědčí o značném středověkém osídlení, které přetrvalo až do současnosti. My však pokračujeme do Terezína, malé pevnostní město při řece Ohři, která je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín.
Hned na okraji města jsme odbočili k ubytovnám pro židy. Kousek dál je židovský hřbitov, kde je pohřbeno 6000 židů zde zemřelých. Pokračujeme do města Terezín na náměstí, kde jsme se podle mapy zorientovali. Celé město bylo obehnáno hradbami a bylo jednou Velkou pevností. Konečně jsme trefili směr k Malé pevnosti a Národnímu památníku na druhém břehu Ohře, kde se konají vzpomínkové piety.
Tím jsme ukončili prohlídku a odjeli dál na sever k Litoměřicím. Město se prostírá u soutoku Ohře s Labem, ale jen na pravém břehu Labe. Takže do Litoměřic musíte přes dlouhý most, ze kterého je jedinečný výhled na soutok. Poledne pryč, tak ještě několik pohledů na město a řeku a opouštíme Litoměřice, nejsevernější místo letošního cykloputování.
Odjíždíme po cyklo 2, EV7 Labská, která vede podél řeky a míjí vesnice. Za Křešicemi se otáčíme k jihu a stále po cyklo do Nučnice. Je už hodně popoledni, zatím jsme neměli příležitost koupit něco k obědu, ale ... před Lounkami je přímo u cesty něco mezi výletní restaurací a polní kuchyní. Vhodná příležitost k obědu. Kuřecí stehno s brambořáčky, hranolky a šopský salát, k tomu nealko pivo - parádní oběd v přírodě.
Najezení se vydáváme na další cestu přes Čerňeves do Roudnice nad Labem, kam musíme přes most. Od řeky stoupáme mírně nahoru přes náměstí a vyjíždíme směr Říp po modré turistické do Vesce. Za vesnicí míjíme pěkný rybníček - místní koupaliště a také místo na rande. Pokračujeme do kopce přes Rovné a dál po silnici lemované stromořadím až na úpatí vyhaslé sopky Říp. Odtud nahoru vede tak příkrá cesta (místy až 45° ), že kola tlačíme až k Rotundě. Na malé mýtině osvětlené sluncem, stojí kostelík, čerstvě na bílo natřený a zavřený. Kousek níže je turistická chata s nápisem - Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp.
Je půl páté, čas vydat se dolů. Po červené turistické se ocitáme na okraji srázu a dál vede jen pěšina přes kameny - černá vyvřelina, která klouže. Tak tudy cesta pro kola nevede. Vracíme se zpět do Rovného a přes Cítov frčíme do Mělníka. Hlavní příjezdovou komunikaci přejíždíme do Brozánek, odbočujeme na most přes Labe a za ním nahoru uličkami na Zborovské náměstí a k internátu střední školy, kde strávíme dnešní noc. Po 84 km se už těšíme na odpočinek. Dnes jsme výborně poobědvali, tak si jdeme koupit jen studenou večeři a něco k snídani. Ubytování máme v Domově mládeže SPŠS v Mělníku, velmi podobné jako studentské koleje.

V pátek 20.6. vstáváme v 7 hodin a po obvyklém rituálu - obléct, umýt, posnídat, zabalit - odjíždíme už o půl deváté od kolejí.
Včera nebyl čas na prohlídku města, tak teď po ránu si uděláme okružní jízdu městem. Pražskou ulicí na Náměstí Míru a pak kolem Mělnického zámku na vyhlídku s pohledem na jihozápad z mělnických hradeb. Vyhlídka je to opravdu krásná: dole doprava odtéká Labe, trochu vlevo se díváme do dáli na Říp, dále vlevo ústí do Labe plavební kanál a ještě více doleva můžeme vidět soutok Vltavy s Labem. Vdáli na kanálu je nějaký starobylý most, měníme trasu a pojedeme se tam podívat.
Projeli jsme zámeckými vinicemi dolů k řece a na mostě, po kterém jsme včera přijeli ještě děláme poslední foto zámku s vinicemi a sbohem Mělníku. Po silnici přes Brozánky a Hořín
jedeme k plavebnímu kanálu. Konečně jsme dorazili ke zdymadlu a historické (nebo stále využívané?) plavební komoře.
Pokochali jsme se historií a po cyklo 7 Vltavská směřujeme zpět k Labi. Na druhý břeh Vltavy vede parovodní potrubí, kolem kterého kvůli prohlídkám a opravám jsou na obou stranách schody a lávka. Pro pěší i cyklisty dostačující přechod. Trochu jsme se zdrželi, tak nasedat a frčíme polabskou rovinou přes Zálezlice do Obřízství zpět k Labi.
U zámečku Na Štěpáně odbočujeme přes most do Větrušic na cyklo 2 Labská. V Tuhani trochu kufrujeme, ale nakonec jsme zpět u Labe, které dnes už neopustíme. Na protějším břehu je Neratovická Spolana a za Mlékojedy zámek Lobkovice. Cestou míjíme několik chráněných stromů a blížíme se ke Kostelci nad Labem. Dál pojedeme po levém břehu po cyklo 0019. Míjíme vesničku Záryby, za níž je na pravém břehu Labe zajímavá oblast jezer, kde se těžil štěrk.
Odbočujeme přes most do Brandýsa k Penny marketu, nakupujeme a vracíme se k řece, kde se usazujeme na lavičce, abychom konečně o půl druhé poobědvali. Od rána je podmrakem, ale teplo, vyhlídka na tekoucí řeku je uklidňující a pomyšlení, že tudy někdy projížděl císař Rudolf II je inspirující k odjezdu. Chvilka odpočinku a jídlo nás posilnilo, tak nasedat a hurá na další kilometry.
Před námi Lázně Toušeň, Čelákovice, Sedlčánky, které míjíme jen okrajem, protože cyklo 0019 vede po břehu řeky. Konečně nějaká civilizace, jsme u Třech chaloupek a před námi Lysá nad Labem. Poprchá, když se otáčíme na Litol a zpět k řece pod most. Tak jsme se tam chvilku schovali. Byla to jen krátká sprška, objevuje se sluníčko a my po 10 minutách jedeme dál opět po cyklo 2.
Cesta kolem řeky je různá - střídá se pěšina, asfalt, polňačka nebo něco mezi tím. Po hrázi Labe míjíme vesnici Ostrou, přejíždíme říčku Vlkava, pak Kostomlátky a blížíme se k Nymburku. Město míjíme, tak alespoň několik foto Nymburského hradu a nábřeží. Podél řeky Labskou rovinou se konečně blížíme k Poděbradům. U mostu zahýbáme do města na kolonádu do penzionu Radost, kam jsme po 95,7 km ve čtvrt na sedm dorazili.
Pěkný slunný dvoupokoj s televizí a příslušenstvím ve druhém patře penzionu a kola dole u "vrátnice". Převlékáme se a jdeme na večeři. Po půl hodině obcházení Poděbrad, kdy jsme si prohlédli historickou část města, se vracíme do restaurace U mostu, abychom se konečně najedli.
Dnes jsme najeli a nachodili mnoho kilometrů, je na čase jít si odpočinout a nabrat sílu na poslední den letošního cykloputování.

V sobotu 21.6. ráno je pod mrakem, ale teplo, odjíždíme po snídani v 9 hodin, a to přes park s květinovými lázeňskými hodinami. Ještě na rozloučenou s Poděbrady jsme udělali foto hradu, lodí v přístavu u plavební komory a domu s nápisem: "Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým" - pěkné říkání.
Labe za Nymburkem se otáčí velkým obloukem k Poděbradům, kam přitéká od jihu, a tak k jihu směřujeme dnes i my. Jedeme podél řeky až k soutoku s Cidlinou, odbočujeme na Libice a silnicí na Velký Osek. Přes Libický Luh se vracíme k Labi do zahrádkářské kolonie Oseček - na Přívoze. Cesta kolem řeky je různorodá, střídá se zpevněná kamenitá s pěšinkou nebo lesní cestou. Míjíme vodní elektrárnu Klavary a už je před námi Kolín.
Ještě před mostem do města je pomník medvědů "kteří se potkali u Kolína", ale ten jsme nenašli. Most vede přes Kmochův ostrov. Je to místo odpočinku pro Kolíňáky a konají se zde koncerty dechové hudby - Kmochův Kolín. Z ostrova do města se jde přes další most zakončený tobogánem (foto). Vyjeli jsme nahoru (pěší mohou po schodech), tím se překročí řeka, železnice a jste kousek od náměstí. Dnes bylo náměstí zaplněno "starými auty", protože se zde konala ukázková jízda, možná i něco jako závod veteránů. Bylo zde mnoho starých aut - Wartburg, Trabant, válečné džípy, různé škodovky, tatrovky, Moskviče a Volhy, ale marně jsem hledala naši starou tatrovku Hadimršku.
Pokochali jsme se auty a po malé projížďce městem, přes Karlovo náměstí, kolem hradu se vracíme přes tobogán na druhý břeh až na Jiráskovo náměstí. Na pravém břehu Labe je cyklostezka špatná. Přes starý kamenný Masarykův most se vracíme na levý břeh, sjíždíme k řece a po Starokolínské opouštíme konečně město Kolín.
Projíždíme Starý Kolín a polní cestou směřujeme přímo na zámek Kačina (zvaný také Husa). Od silnice není zámek přes stromy vidět, je uprostřed zámeckého parku. Toto označení je pro tento areál hodně honosné, je to louka se stromy a zámeckou budovou, žádné květiny, jen posekaná tráva. V části budovy se konají svatby, zezadu to vypadá jako skladiště, ale má zde být Muzeum českého venkova. Tuto sobotu zde byla jen svatba a my tři. Chvíli jsme hledali v parku lavičku, kde bychom se usadili k obědu. Byla zde jen jedna, alespoň ta, jinak bychom museli sedět na zemi. Počasí nic moc, skoro zataženo, ale neprší.
Poobědvali jsme, chvíli poseděli, objeli zámek a sbohem Kačino, nic moc. Odjíždíme přes Svatý Mikuláš, kde právě hrají fotbal, do Týnce nad Labem. Zde se opět vracíme na pravý břeh Labe a vyjíždíme směrem na Krakovany. Že jedeme špatně a vzdalujeme se od Labe na sever jsme zjistili až po dvou kilometrech. Kontrolujeme trasu podle GPSky i mapy a musíme zpět do Labských Chrčic a přes Selmice do Kladrub nad Labem. Kolem hřebčína a koní v ohradách jen projíždíme, jsou už čtyři hodiny, nemáme čas se kochat.
Zastavujeme jen na napití a pokračujeme přes Semín kolem Opatovického kanálu do Břehů. Před mostem přes Labe odbočujeme na Lohenice a vracíme se na cyklo 2. Míjíme dva "koupací" rybníky, písečné a za Mělicemi přejíždíme Labe do Valů. Dále polňačkou kolem kolejí po Labské stezce na Opočínek a Lány na Důlku.
Za Srnojedy opouštíme cyklo Labská, odbočujeme přes železniční koleje a blížíme se k Pardubickému nádraží, kde jsme před 8 dny nasedli do vlaku směr Cheb. Podél kolejí jsme dorazili až k mostu, po chodníku nahoru, podchodem na druhou stranu silnice a na chodník vedoucí do sídliště Dukla, kde jsme zaparkovali auto. Tak se těšme, že tam ještě stojí. Sláva, nikdo nám auto neukrad, bylo celé, nepoškozené, jenom zaprášené. Po dnešních 95 km do Pardubic je potěšující, že se máme čím dopravit domů.
Letošní cykloputování jsme ukončili v sobotu v 18.25 hod po 539 km na kole. A teď už kola na střechu, "nasedat" a jedeme, nejdříve koupit něco k večeři. V sídlišti jsme dost rychle našli Penny, úroveň obchodu mnohem lepší oproti Brnu. A teď už jenom - domů.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cyklista Cyklista | Web | 23. srpna 2015 v 22:27 | Reagovat

Super popis super výletu. Já zatím jezdím na výlety vždy z centrálního penzionu, ale jednou se snad odhodlám i na takovouto etapovou trasu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama