MŽE - BEROUNKA - JIZERA 2016

14. května 2017 v 15:45 | pavelis@seznam.cz
MŽE - BEROUNKA - JIZERA 2016
Jak jsem vloni napsala, líbí se nám v Jižních Čechách, ale chceme se podívat i do jiných končin naší vlasti, zvolili jsme letos trasu napříč Čechami a to z jihozápadu na sever. Cestování vlakem se nám zalíbilo, tak jsme opět zvolili kolejovou dopravu. Do západních Čech se nejlépe dostanete Pendolínem po trati Ostrava - Pardubice - Praha - Cheb, pro nás je vhodné dopravit se z Brna do Pardubic autem a dál do "startu" naší kolové cesty vlakem.
Ještě týden před odjezdem jsme váhali, zda cestu zrušit nebo nezrušit ....? Počasí pod psa, ale předpověď příznivá, déšť má ustávat a teplota narůstat, tak přece nejsme padavky a pojedeme! Letos si uděláme v sobotu volno, po týdenním maratonu si odpočineme, zabalíme v poklidu a v neděli ráno 19.6. vyrazíme.

Vstávali jsme brzy ráno, před šestou hodinou, abychom se v klidu nasnídali, zabalili poslední "zbytečnosti", naložili kola na auto a odjeli do Pardubic na nádraží. Přijeli jsme s předstihem, zaparkovali auto v sídlišti a odjeli na nádraží na vlak do Plané u Mariánských Lázní v 9.21hod. V Pardubicích byl vlak poloprázdný, ale postupně se zaplňoval, a to nejvíce v Praze, kde přistoupili hlavně důchodci jedoucí do lázní.
Ve 12.46 hod. jsme vystoupili na nádraží v Plané, bez zdržování jsme nasedli na naše "oře" a vyjeli. Odbočujeme na Dolní Jadruž, směr pramen Mže za hranicemi v Německu. . U nádraží poprchalo, teď to vypadá, že vyleze i sluníčko.
Před námi je ještě dlouhá cesta ke hranici přes Chodský Újezd po cyklo 2201, přes Přední Žďár na cyklo 36 a do pohraničních lesů. Cesta je lesní, zpevněná, trochu zarostlá travou a vede stále mírně do kopce. Opět poprchá, chvílemi prší, schováváme se pod stromy. Ale ještě dnes musíme dojet do Tachova, tak nám nezbývá než pokračovat dál přes Prostřední Žďár lesem po cyklo 36A. Déšť zesílil, skoro čtvrt hodiny jsme stáli pod stromy, abychom nepromokli a nenamočili boty.
Na hranici jsme dorazili až ve čtyři hodiny, alespoň ten déšť přestává, bez pláštěnek se nám pojede lépe. Do první německé vesnice Griesbach jsme dorazili až o půl páté, projíždíme dál, přes Asch do lesů, kde je pramen Mže. Hledáme mýtinu nebo louku se studánkou a první pokus je neúspěšný. Jedeme dál a pak se před námi objevuje velká louka a na ní konečně nalézáme pramen Mže, dokonce označený tabulkou České televize, i když trochu zdevastovanou. Přestalo pršet, udělali jsme fotodokumentaci a vzhledem k času ( pět hodin odpoledne ) odjíždíme přes podmáčenou louku k lesu a po cyklo Nurtschweg nejkratší cestou k hranici.
Pokračujeme po cyklo Nurtschweg do Hermannsreuthu, pak 200m do kopce a jsme na hranici. Přes louku pěkně zarostlou travou jsme prošli hranici a po cyklo 2170 pokračujeme směr Tachov. Spěcháme, je už skoro 7 hodin večer, a protože spěcháme, tak jsme minuli odbočku k vodní nádrži Lučina a tak jedeme přes Horní Výšinu na Halže. Na křižovatce se zastavujeme a voláme do Domova mládeže, kde máme spát, že jsme na cestě a za půl hodiny tam budeme. Nasedáme a bez dalších zastavení jedeme (cyklo 36) až do Světce u Tachova, kde odbočujeme na most a k Domovu mládeže. Na posledním kilometru dnešní cesty opět začíná pršet.
Jsme očekáváni a službu konající vychovatel nás ubytovává. Máme dvě buňky s příslušenstvím a kola v přízemí, na pokoji je sucho a teplo. Co ještě více si přát po 44,2 km dnešního cestování přes pohraniční kopce v dešti a chladnu. Vlastně ano, večeři. A tu jsme si přivezli s sebou, tak jsme snědli řízky a šup do postelí, zítra nás čeká delší trasa.

V pondělí ráno 20.6. za okny svítilo sluníčko a my jsme po krátké snídani z přivezených zdrojů vyrazili do dalšího dne. Včera jsme přijeli pozdě, nebyl čas prohlédnout si okolí ubytovny, která se nachází v blízkosti zajímavých staveb. Na dohled Domova mládeže je krásná renovovaná stavba bývalé jízdárny, sloužící v létě jako koncertní sál. Hned vedle je zřícenina kláštera, rozpadající se a zarůstající stromy.
Jedeme dál lesem se zajímavě vyrostlým stromem, který by ve středověku mohl sloužit jako šibenice. Po naučné stezce vyjíždíme až na kopec Vysoká, kde je rozhledna a památník bitvy husitů u Tachova. Bylo teplé slunečné ráno (po včerejším rozpršeném dni), neodolali jsme, vylezli na rozhlednu a prohlédli si Tachov shora. A to už je půl jedenácté, tak nasedat a rychle dolů do Tachova.
Během chvilky jsme na mostu přes Mži a pokračujeme do města najít nějaký obchod. To už je čtvrt na dvanáct, a před námi celá dnešní cesta.
Odjíždíme z Tachova krásnou starou stromovou alejí. Říkají ji Dlouhá alej a na jejím konci je Windischgratzův pramen. Zabočujeme doprava přes most na silnici do Oldřichova a dál po cyklo 2203 kolem letiště Tachov. Projíždíme kolem rozkvetlého pole, které vypadá jako jetelové, není to však obyčejný jetel krmný, ale červený s krásnými květy.
Přijíždíme na křižovatku pod zříceninou kostela sv. Jana, ale nemáme čas zajíždět na kopec a vracet se zpět, zvláště když.cesta je blátivá po včerejším dešti. Odbočujeme doleva k hájence, před mostem doprava do Janova a stále po cyklo 2203 do Damnova. Na konci vesnice je rozpadající se kostel, asi o něj církev nemá zájem. Na křižovatce u rybníčku zaměřujeme polohu a pokračujeme na Horní Plezom. Na kraji vesničky na plotě je nápis "Nepřibližujte se, pozor zlý beran!" -skutečně za plotem beran, ale docela mírumilovný, jenom si nás prohlížel. Následuje Plezom, pak doleva do Ošelínu a po cyklo 2222 přes Řebří do Svojšína.
U železničního mostu obec vybudovala hřiště pro děti, kde se dá posedět a konečně se ve dvě hodiny odpoledne naobědvat. Počasí nic moc, ale neprší, je docela teplo a jede se dobře. Vyrážíme na zbytek dnešní cesty lesem do kopce na Otročín a přes Těchlovice dolů do Stříbra. Přijíždíme dolů do města na velké kostkami vydlážděné náměstí s historickými domy, kašnou a Morovým sloupem. Z náměstí ven, pak s kopce dolů a doleva Ruskou ulicí k Červené lávce.
Přes lávku pak na cyklo 37 kolem hornického skanzenu, starých štol, kde se těžilo stříbro, kolem opevnění z 2. světové války a podél řeky Mže jedeme až do Vranova. Dál kolem vody k Válečkovu mlýnu už je cesta kamenitá, vede lesem nahoru a dolů přes přítoky, a tak jsme za mlýnem raději odbočili do kopce, kolem včelích úlů na Beraní dvůr a po červené turistické na Pňovany, přes Jeznou a přes koleje dolů k vodní nádrži Hracholusky, kde budeme dnes po 58,7 km v rekreačním středisku Radost spát.
Chatka je velká, s příslušenstvím a malou kuchyňskou linkou, i kola se dovnitř vešla. Je před sezónou, některá zařízení ještě nejsou v provozu, tak se ptáme majitelky kempu, kde se dá povečeřet. Byli jsme posláni dolů, směr přehrada a našli restauraci U kosatky s venkovním posezením. Jídlo dobré, pivo také, jenom bylo dost chladno, tak jsme se rádi vrátili zpátky do chatky.

Úterní ráno 21.6. je zamračené, ale není zima a neprší. Snídáme vlastní včera zakoupenou snídani, pak jako vždy zabalit, rozloučit se s ubytovatelkou a o půl desáté konečně vyjíždíme. Na křižovatce u železničního přejezdu projíždíme rovně do Rájova a dál polňačkou, tunelem pod tratí, přes pole na cyklo 37 do Jezné. Přes Novou Jeznou do Plešnice a za tratí odbočujeme na modrou turistickou ke zřícenině hradu Buben. Včera zde asi pršelo, na cestě je bláto a jak klesáme k řece, je to horší. Značka zříceniny nás odkazuje pěšinkou dolů kamsi do lesa, vysíláme tam syna Libora, ale nic v lese nenachází, pohybovat se mimo cesty s koly není možné.
Vracíme se zpět na cyklotrasu, vystoupáme ke trati a kolem ní pokračujeme přes les do Bdeněves a Kozolup. Zde má být jezdecká škola, ale asi jen v sobotu a neděli pro snoby. Stále po cyklo 37 jedeme na Vochov, v Křimicích u zámku odbočujeme na Plzeň. Po naučné stezce Údolím Mže přijíždíme kolem řeky k obchodnímu centru Plaza na okraji Plzně.
Pokračujeme na most Generála Pattona, za ním dolů k řece a jsme opět na NS Údolí Mže. Tato nás vede přes most a podél řeky až na špici, kde se stéká Mže s Radbuzou. Je čtvrt na dvě, vhodná doba konečně se naobědvat za přítomnosti kačen a dvou labutí. Není zima, ale sluníčko nesvítí, je zataženo a kdoví, jestli ještě dnes nezmokneme.
Najezení vydáváme se na další cestu, teď již po Naučné stezce Údolím Berounky. Přes most na levý břeh, přes koleje a jsme na Bílé Hoře u Velkého Boleveckého rybníku na severním okraji Plzně. Tak jsme docela nenápadně projeli skoro středem velkého města a odjíždíme po naučné stezce Údolím Berounky. Projíždíme Bílou Horu a na konci zabočujeme doprava po naučné stezce, ale ta končí lesní cestou, skoro pěšinou. Protože je po včerejším dešti dost mokro, volíme raději silnici 231 na Senec, před kterým odbočujeme do Druztové.
Po silnicích sledujeme Berounku přes Dolany k Nadrybám, zatočíme doleva do Kostelce, pak přes Nynice, Planou, Kaceřov - kolem zámku, Čivice, Břízsko, stále po silnici, která se vine nahoru a dolů přes přítoky Berounky. Tak jsme dojeli až k Piplovu mlýnu u mostu přes říčku Střelu. Odtud jsme se vydali pěšinou podél Střely k soutoku s Berounkou. Pěšina pokračuje dál kolem řeky a objevují se chaty. Z pěšinky se stává docela pěkná cesta a vede až k mostu u Liblína, kde máme pro dnešek ubytování. Po dnešních 65,0 km, kdy po ránu bylo oblačno a vypadalo to, že i sprchne, se během dne vyjasňovalo a k večeru bylo docela teplo. Pokoj v podkroví hotelu Berounka byl pěkný, teplý a večeře v restauraci byla výborná. Takže už jenom se dobře vyspat.

Ve středu ráno 22.6. vstáváme před osmou hodinou, snídáme na pokoji, abychom brzy vyjeli. Počasí nic moc, je zataženo, ale na déšť to nevypadá. Odjíždíme kolem zámecké zahrady do kopce po silnici 232 směrem na Zavadilku.
U Horního Liblína je krásný výhled na zákrutu řeky v pozadí se zříceninou hradu Libštejn. Pokračujeme po silnici a na kopci odbočujeme na Nový mlýn a tím na cyklo 352 přes Radnický potok znovu nahoru až do Svinné. Do Hlohovic je to mírně s kopce, a na Prašný Újezd skoro rovina. Jenomže na silnici 233 přes obec Skoupý je objížďka, snad to nebude nepřekonatelné, zkusíme to projet. Jde jen o odfrézovaný povrch, pokračujeme na Sádky a za Podmokly odbočujeme doleva místními silničkami do obce Čilá.
Odbočujeme mezi chalupy a klesáme ke Zbirožskému potoku. A opět nahoru, kousek po rovině a jsme ve Skryjích, přijíždíme ke kostelu. V malém obchodě si kupujeme zmrzlinu a oběd. Na lavičce u kostela pod mohutným stromem obědváme.
Konečně před půl čtvrtou odjíždíme po cyklo 0045 dolů k řece a přejíždíme na druhý břeh přes dlouhý, kovový ale krásný most. Za ním odbočujeme na červenou turistickou pěšinku, která jde asi půl kilometru kolem plotu (asi lesní školka), ale není blátivá, dobře průjezdná a pak se rozšiřuje na polní cestu, která vede po rovině kolem řeky. Konečně mezi mraky vylézá sluníčko a osvětluje skály u řeky.
Asi po 3 kilometrech se cesta vrací na silnici a po ní pokračujeme podél Berounky stále po cyklo 0045, míjíme hotel U Rozvědčíka a projíždíme kolem Nezabudického mlýnu. Na protějším břehu je tábor vodáků. A už se blížíme po 42,4 km k dnešnímu noclehu v rekreačním středisku U Přívozu v obci Višňová, kde je i restaurace, takže už nikam nemusíme chodit.
Ubytovaní jsme v pokoji, kde je spaní v podkroví, je zde příslušenství a lednička, ale bez kuchyňky, což nám nevadí a kola odpočívají v garáži.
Po večeři jsme se vydali na procházku kempem. Sluníčko krásně osvětlovalo skály a stromy na protějším břehu a chaty trůnící na skalnatém vršku. Tak jsme se po večeři prošli, aby se nám dobře spalo. Je to pěkné místo, dalo by se zde být i v létě, a celý týden.

Čtvrteční ráno 23.6. nás přivítalo jasnou oblohou a sluníčko ohřívalo chataře, stanaře i nás, když jsme po snídani šli vyzvednout kola z garáže. Rýsoval se velmi pěkný den.
Naložili jsme zavazadla i sebe, rozloučili se s paní Matějovskou a přes celý probouzející se kemp projíždíme až k silnici. Po té se vydáváme kolem řeky a přes most do Roztok. Chvíli hledáme v mapě a GPS, pak se vydáváme ulicí nahoru přes celé městečko po silnici 236, kolem nějaké továrny. A to už jsme na kopci u lesa, takové stoupání hned po ránu, to je něco.
Uprostřed lesa na křižovatce silnic se tyčí osamocená věžička. Snad upozorňuje na blízký Leontinský zámek, na který nezbývá čas. Tak jedeme dál lesem tmavým přes Pustou Seč, křižovatku Červený Kříž a pak opět dolů k Berounce do Nižboru. V místním COOPu nakupujeme a jedeme dál. Je krásně, teplo, pokračujeme dál, podél řeky a lesa cyklotrasou "Po stopách českých králů" přes Stradonice až na most, kde se říká Na Ptáku.
A to je začátek Berouna. Přejíždíme řeku na levý břeh, podél kterého jedeme až do města, a tam v parku na lavičce konečně obědváme. Poseděli jsme, najedli se, je čas pokračovat v jízdě. Podjeli jsme dálnici, také železnici a namířili si to podél Berounky. Bohužel jen asi 100m, kde na nás čekalo nemilé překvapení v podobě zákazu vstupu na cyklostezku 117. Vypadá to, že tam padá kamení, tak tento úsek musíme objet po druhém břehu. Beroun nás nepříjemně překvapil, ale nezbývá než šlápnout do pedálů. Vracíme se, po mostě přes řeku se dostáváme k nádraží a za ním na kruháči vyjíždíme na Tetín.
Silnice stoupá zatáčkami až k rozvodně vysokého napětí a dál už docela po rovině přijíždíme do Tetína a stále po cyklo Stezka sv, Ludmily, trochu nahoru a dolů do Srbska a zpět k Berounce. V obci Srbsko za mostem se vracíme na původní trasu Po stopách českých králů, míjíme odbočku na Karlštejn a projíždíme Hlásnou Třebáň. Přes most po cyklo do Zadní Třebáně, odbočit na Řevnici, u jezu podjet železniční koleje a podél řeky až k silničnímu mostu. Opět na protější břeh a dále po cyklo přes Lety do Dobřichovic.
Jedeme stále po cyklo kolem vody a na druhou stranu přejíždíme přes krásný lanový most. Dále kolem kolejí do Všenor, přes Horní Mokropsy na jez u Kadečkova Mlýna a jsme v Dolních Mokropsech. Dnes je opravdu celý den krásně, tak ještě teď v šest hodin se v Berounce koupou lidé.
My však musíme dál, projíždíme Černošice, přes most na Lipence a ztrácíme se ve slepé ulici. Tak zpět, najít cyklo 8100 a pokračujeme na Zbraslav. V pohodě podjíždíme dálnici, malinko váháme na Zbraslavském náměstí a v 19.05 hod po 67 km konečně zastavujeme u hotelu LTC Praha.
Ubytování je velmi pěkné, kola máme na pokoji, ráno bude snídaně, ale na večeři se hned vydáváme do okolí. Pizza restaurant Antonio je velmi blízko a ceny jsou přijatelné, alespoň nemusíme dlouho hledat. Dnes na procházku není už čas, tak hezky "domů" na kutě a vyspat se na průjezd Prahou.

V pátek ráno 24.6. jsme výborně posnídali v hotelové kavárně a konečně v 10hod odjeli. Nejprve zpět na zbraslavské náměstíčko, kde jsme měli v úmyslu si koupit něco k obědu,vracíme se zpět na sever, kolem hotelu dál přes mrtvé rameno Berounky. Projeli jsme malý kruháč, propletli jsme se přes velký složitý kruháč, pro pěší nebo kolaře jsou chodníky mimo silniční pruhy. Nakonec podjíždíme pod dálnicí a když se pak dáme cestou podél dálnice, máme šanci dostat se na Lahovický most. A proč?
Z něj je vidět soutok Berounky s Vltavou - Berounka je zde značně širší a mohutnější než Vltava. Na Lahovickém mostě postavili na každé straně malou vyhlídkovou věž. I na tu jsme vylezli a rozhlédli se po krajině. Od rána krásné počasí, sluníčko svítí, viditelnost dobrá a někde v dáli se rýsuje celá velká Praha.
Vracíme se zpět na kruháč a po chodníku - rampě zavěšené pod dálničním mostem
překračujeme Vltavu. Vyjíždíme nahoru na cyklo A2 Vltavská, která vede po pravém břehu Vltavy přes celou Prahu. Míjíme Komořanský zámek, Modřanské laguny a po cyklostezce mezi železnicí a řekou projíždíme okrajem Modřan, Hodkoviček, podjíždíme železniční most v Braníku, pak kolem vody pod Barrandovským mostem.
Podolským nábřežím - asi koupací oblast Pražáků - se blížíme k Vyšehradské skále. Podjíždíme skálu tunelem a dále jedeme po Rašínově nábřeží, pod Jiráskovým mostem a jsme u Žofína. Na Vlavě se projíždějí lidé na šlapadlech, v pozadí za mostem Legií Hradčany. Pokračujeme po nábřeží, blížíme se ke Karlovu mostu, kde je přelidněno lidmi různých národností a barev pleti. Karlův most není zrovna nejpříjemnější místo v Praze.
Pokračujeme k Mánesovu mostu a po Dvořákově nábřeží. Na druhém břehu to vůbec nevypadá jako střed Prahy, jsou tam sady, málo domů, jen trochu vyčnívá Hanavský pavilon nad stromy. A kousek vpravo, když se pozorně podíváme je vidět Stroj času na Letné.
Kolem řeky jedeme až ke Štefánikovu mostu a zahýbáme na Revoluční ulici. Blížíme se k Masarykovu nádraží, odkud odjedeme do Čelákovic. Ve tři čtvrtě na dvě už jsme na nádraží.
Vlak do Čelákovic jede každých 30 minut, tak máme dost času něco malého sníst. Odjíždíme ve 14.25 a hned po vyjetí "obědváme". Cesta uběhla jako nic a ve 14.53 vystupujeme odpočatí na další dnešní kilometry. Od nádraží vyjíždíme přes město k Labi, abychom se dostali k mostu pro pěší, který vede na cyklo 2, Labská. Po ní jedeme podél Labe s malou zastávkou "u leknínů" až do obce Káraný. U soutoku Jizery s Labem, kde jsme byli před třemi roky, odbočujeme u vodárny na sever na cyklo 17 a budeme pokračovat po Greenway Jizera.
Zastavujeme až na mostě přes Jizeru u Nového Vestce a pokračujeme po lesních cestách naučnou stezkou Krajinou Rudolfa II. k hájovně, přes koleje až na silnici 610 na křižovatku Podbrahy a dál opět lesem po cyklo 17 do Skorkova a do Tuřic. Projeli jsme přes silnici a hned za posledními domy zahýbáme doleva kolem nových rodinných domů. Jenže tato ulice - silnice nás vrací do Tuřic, takže zpět a do kopce, přes dálnici na Sobětuchy a k lesu. Asi proto se tato cyklo nazývá Greenway (je to zde samý les).
Přijíždíme do Kochánek, opět na NS, po které jedeme až do Benátek nad Jizerou. Zimní stadion,kde máme dnes nocovat, je hned na začátku městečka, ale hotel jsme chvíli hledali, je z druhé strany a přístupný velkou bránou u letního stadionu. Nikdo zde není, tak voláme paní Antalovou a čekáme; po chvíli přichází jiná paní a konečně se ubytováváme. Je už půl sedmé, tak jenom převléknout a jdeme na večeři.
Po dnešním rozmanitém cestování (kolo - Praha - vlak - kolo), když jsme ujeli 49,3km na kole a 27km vlakem, jsme ještě pěšky ušli nejméně 2km při hledání "večeře". Skončili jsme v Pizza restauraci, dali si dvě velké pizzy a pivo a šli jsme na procházku Benátkami. Pěkně do kopce až na náměstí, kde se natáčel seriál Svatby v Benátkách a později i Ohnivé kuře. Ještě měli na náměstí odložené tabule o zákazu vstupu "Pozor, zde se natáčí, nevstupovat".
Začalo se stmívat, končíme obhlídku náměstí a dobře známé kapličky uprostřed náměstí. Scházíme dolů Podoleckou ulicí s výhledem na řeku a na velmi tvarem neobvyklý krásný splav.
Vracíme se do hotelu, abychom zalezli do postelí.

Ráno v sobotu 25.6. snídáme v příjemné jídelně, venku svítí sluníčko a v 8hod je už přímo vedro.
Než jsme se nasnídali a zabalili, zavřeli nám hlavní bránu ven ze stadionu, takže vyjíždíme horní bránou za tělocvičnou, sjíždíme dolů a objíždíme Benátky po cyklo 124. Opět šplháme do kopce a přes sídliště Nad vinicemi směřujeme přes Dražice na Horky nad Jizerou. Za zámkem je ohrada s parkurem, ve které se procházejí dva koně, bílý a černý, krásná podívaná.
Je půl jedenácté, po Greenway Jizera 17 jsme za chvíli v Hrušově, sjíždíme k řece a lesní cestou, i přes stromy, pokračujeme do Krnska. Naše cyklo vede paralelně s železnicí, která překlenuje nádherným kamenným viaduktem silnici a Strenický potok. Pokračujeme cestou mezi kolejemi a řekou přes vesničku Vinec do Čejetiček, kde ve 12hod přejíždíme přes most na pravý břeh Jizery. Při pohledu z mostu na druhou stranu nás vítá Mladá Boleslav.
Poledne pryč, projíždíme městem až na okraj, kde je oblast obchodních domů, kupujeme oběd a snídani. Přes město jsme projeli až k řece, pak kolem ní k jezu Podlázky a přes most na cyklo 17, Greenway Jizera.
Cesta je mokrá, muselo zde sprchnout, tak hledáme rozumné místo, kde zastavit a naobědvat se. Projíždíme kolem trati a v jednom místě je kameny vyzděný podchod, když se z něj vyjede ven, můžeme se posadit na celkem suché kameny. Konečně ve 2 hodiny obědváme.
Je čtvrt na čtyři, tak nasedat a odjíždíme po cyklostezce Greenway Jizera na pravém břehu řeky. Přes malou vesničku Dalešice a Podhradí, míjíme na druhém břehu se nacházející Bakov nad Jizerou a projíždíme Malou Bělou, Novou Vsí po silnici do Ptýrovce. Přes most po levém břehu Jizery kolem jezu směřujeme na sever k Mnichovu Hradišti po cyklostezce do středu města Projíždíme trochu oklikou, nevidíme zámek a konečně se dostáváme u kaple sv. Anny cyklo 17 - Greenway Jizera, po které směřujeme na severozápad. Za Podolím odbočujeme doprava na Březinu, kolem řeky přes most do Loukova, po silnici do Svijan a ještě kousek do Svijanského Újezdu.
Ubytování máme v pensionu restaurace V chaloupkách, ale tam je dnes velká svadba, tak se nevaří,takže se ubytováváme v penzionu No.30 u parčíku. Pokoj v 1.patře je pěkný, prostorný, s koupelnou, kola máme v přízemí v uzamčené místnosti. Přijeli jsme skoro o půl sedmé, tak je po dnešních 61 km nejvyšší čas se navečeřet. Hospůdka V chaloupkách vaří tedy jen pro svatebčany, samozřejmě velkou svatební hostinu asi pro 50 lidí, takže nám nezbývá než jít jinam. Myslíme si, že by v této vesnici mohla být ještě jedna restaurace, ale nikde nic. Potkali jsme místní "omladinu" a ti nás poslali na hřiště, tam že by mohlo být něco k jídlu, protože je tam nějaká svazarmovská akce ve výcviku psů. Bylo - např. asi 100 psů, to nejíme - ale ve stánku s občerstvením ještě měli klobásek s hořčicí a pivo. Také večeře. Sluníčko dávno zapadlo, po dnešním dešti se trochu ochladilo, tak uvidíme jak bude zítra.

To zítra je neděle 26.6. Ráno po nočním dešti s bouřkou je docela chladné.
Vyjíždíme v 9 hodin po cyklo 3050 do Pěnčína, na návsi obrovské kamenné jablko a záhon oranžových růží. Pokračujeme přes Čtveřín do Turnova a po Nádražní ulici snadno míříme k nádraží. Zastavujeme v malém parčíku u Billy, kupujeme něco k obědu, na který bude dost času ve vlaku směr Hradec Králové.
Přesouváme se na nádraží, máme skoro 40 minut do odjezdu vlaku, tak máme dost času na kávu. Po chvíli přijeli na nádraží 2 cyklisti na hodně zavazadly ověšených kolech. Dávají si klobásu, asi mají pořádný hlad. Přijeli z Polska od Gdaňska podél Odry a Nisy až do Turnova.
Konečně v 11.10 hod. přistavují vlak - motorák, 2 vagony - tak se hned naloďujeme a za námi ti dva "Poláci", kteří jedou také do Hradce. Ještě v Turnově nastupují do vlaku 10-12letí školáci a je jich asi 50 - plný vlak a stále mluví a štěbetají. Jedou na výlet do Sedmihorek. Ale v další stanici přistoupila ještě skupina starší omladiny s batohy, také nějaký tábor či výlet, ti jedou někam dál, a tak ty dva vagony jsou už pěkně plné.
V Sedmihorkách vystoupila jedna skupina školáků, ve vagonu se trochu uvolnilo, tak vybalujeme jídlo, Poláci také a tak společně obědváme. V Hradci Králové je konečná, všichni vystupují, také my nasedáme ve 13.50 hod, - dnes již naposledy - na kola a vyrážíme k Pardubicím.
Počasí se vylepšuje, dokonce občas vylézá sluníčko. Od nádraží jedeme na Dukelskou třídu, po třídě Karla IV. se dostáváme k Labi a po Tylově nábřeží přes náměstí Svobody konečně najíždíme na cyklo 2, Labská. Na protějším břehu u jezu Hučák míjíme muzeum vodní elektrárny a jsme na mostě U Soutoku. Z něj je krásný výhled na soutok Labe s Orlicí.
Přejíždíme most a po pravém břehu Labe odjíždíme přes Moravské předměstí na jih, směr Pardubice. Míjíme Vysokou nad Labem, přes Bukovinu na Dříteč, kde mají u pošty maketu zeměkoule s barevně rozlišenými světadíly a na druhé straně silnice pěkný kostelík. Opět přejíždíme Labe na Němčice a už jsme pod Kunětickou Horou. Nezdržujeme se, projíždíme kolem Ráby do Brozan. Jak jsme spěchali, odbočili jsme příliš brzy a po 200m, kdy cesta zahýbala zpátky, jsme naznali, že tudy asi ne. Po chvilce zaměřování GPS-kou jsme našli správný směr a pokračovali podél Labe do Pardubic.
U zdymadla jsme přešli na druhý břeh směrem do města, projeli kolem zámku, pak nakoukli do Starého města a vrátili se na Tyršovo nábřeží, kde je cyklostezka 4119. Ta nás dovedla až na ulici S.K.Neumanna, ze které jsme odbočili na Pichlovu a dál po Teplého, ještě zabočit a jsme u auta. Kola na střechu, my do auta a hurá do obchodu na nákup. Doma kromě zásob v mrazáku nic není. Našli jsme ten stejný obchod, ve kterém jsme byli před dvěmi lety. Nakoupeno, nasedáme a jedeme domů.
Sluníčko svítí, dnes je na Moravě docela hezký den.
Takže dnes jsme nejprve ráno ujeli jen 9 km do Turnova, abychom pokračovali vlakem do Hradce Králové a dál do Pardubic ještě dalších 30 km na kole. Tak jsme celkově za tento týden zvládli "jen" 427 km.
Ale ještě to jde, tak příští rok pojedeme zas.



ROZPIS :
1. den - 19.6. Planá - Světce (u Tachova) _______________________44,2 km _____________celkem
2. den - 20.6. Světce - v.n. Hracholusky ________________________58,7 km _____________102,9 km
3. den - 21.6. Hracholusky - Liblín ____________________________65,0 km _____________167,9 km
4. den - 22.6. Liblín - Višňová _______________________________42,4 km _____________210,3 km
5. den - 23.6. Višňová - Zbraslav _____________________________67,0 km _____________277,3 km
6. den - 24.6. Zbraslav - Praha, Čelákovice - Benátky _____________49,3 km _____________326,6 km
7. den - 25.6. Benátky - Svijanský Újezd _______________________61,0 km _____________387,6 km
8. den - 26.6. Svijanský Újezd - Turnov, _________________________9,0 km
Hradec Králové - Pardubice ___________________________30,0 km _____________ 39,0 km
Celé turné ______________________________________________________________________426,6 km
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamila Kamila | Web | 15. května 2017 v 10:12 | Reagovat

Smekám,to by byl můj konec....Ale jinak, to musel být parádní kolovýletík!

2 alpos alpos | E-mail | Web | Čtvrtek v 20:40 | Reagovat

děkuji za zajímavý typ, chystám se na to , že obejdu pěšky hranice Čech. Na kole by to bylo moc kopcovité, ale přejet napříč republikou bych mohla taky, díky za typ a mnoho hezkých výletů :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama