Otava-h.tok Vltavy-Úhlava 2017

14. března 2018 v 21:45 | pavelis@seznam.cz

Otava - horní tok Vltavy - Úhlava 2017.

Co říci úvodem?
Ještě týden před odjezdem jsme (jako i vloni) váhali, zda cestu zrušit nebo nezrušit ....? Počasí pod psa, ale předpověď příznivá, déšť má ustávat a teplota narůstat, tak pojedeme!

A to hned v sobotu 17.6., letos je cesta do výchozího města Sušice poměrně daleká.

Jižní Čechy, a zvláště pak Šumava, to je oblast, kde se nám líbí a jezdíme tam často a rádi. A tak jsme letos vybrali řeky, kde jsme ještě nebyli a projeli jsme se od Šumavy do Prahy a pak zpět do šumavských hvozdů. Východiskem našeho kolového cestování byla zvolena Sušice, kam se od nás nejlépe dopravíme vlastním autem. Vstávali jsme jako do práce, takže asi v 7hod, abychom se v klidu nasnídali, zabalili poslední důležité věci a naložili kola na auto. Vyjeli jsme asi v 11hod a s několika přestávkami jsme do Sušice dorazili až skoro v sedm hodin. Chvíli jsme bloudili po rozkopaném městě a hledali vybrané místo na týdenní parkování. A pak ještě jsme popojeli kousek na kole do penzionu U Vítovců, kde byl zajištěný dnešní nocleh. Po příkrém točitém schodišti (nepříliš pohodlném) jsme vynesli zavazadla i naše kola do druhého patra. A nakonec, jako odměna po náročné cestě, jsme si dali večeři v jejich restauraci - steak se sýrem a šunkou - příšerně velká porce. Do postelí jsme zalezli ve 23hod.

Ráno v neděli 18.6. vstáváme v 7 hodin a po snídani na pokoji už v 9 hod. odjíždíme. Kola jsme snesli dolů před hotel, abychom za svitu ranního sluníčka naložili naše zavazadla. Ještě malá prohlídka a zdržení na náměstí a pak už vyrážíme podél řeky po cyklo 313 Otavská směr Horažďovice. Otava měla málo vody, ale přesto u splavu bylo hezky.
Na konci Sušice přejíždíme po železničním mostu na levý břeh Otavy a pokračujeme po silnici směr Čepice, kde se vracíme na pravý břeh na cyklo 313. Za Čepicí je tábořiště vodáků, kteří sjíždějí Otavu, ale zatím je prázdné. Před Žichovicemi už se vlevo na obzoru objevuje hrad Rabí.
Sledujeme koleje a řeku, vpravo pak lom na kámen, od kterého vede lanovka do Velké Hydčice. A odjíždíme po naučné stezce a opět po cyklo 313-Otavská. Vlevo od nás na vršku Prácheň se nachází hrad a hradiště Prácheň, které míjíme a blížíme se k Horažďovicím. Do města nejedeme, zůstáváme na pravém břehu a kolem kaple sv. Anny a pomníku krále Rudolfa po cyklo 1066 pádíme směr Kozlov. Přijíždíme do Střelských Hoštic a pokračujeme po cyklo podél řeky přes Horní a Dolní Poříčí do Katovice. Podél Otavy míjíme Pracejovice a blížíme se ke Strakonicím.
Poledne je dávno pryč, je čas se naobědvat. Pojedli jsme, poseděli u opuštěného mostu, pod kterým někdy dávno asi tekla řeka nebo potok. Po hodinovém odpočinku tedy hurá do Strakonic.
Kolem strakonického hradu a pak doprava přes Volyňku nás cyklo trasa přivedla až na nádraží. To je někdy žádoucí trasa (rozumí se k nádraží), ale my potřebujeme dál podél Otavy. Tak zpátky na cyklo Otavská 1045 a podél kolejí konečně vyjíždíme směr vesnice Hajská, přes železniční zastávku Modlešovice na Čejetice. Před nimi odbočujeme na Štěkeň a pak stále Otavskou cyklotrasou na Kestřany, Zátaví a to už jsme u Zátavského mostu.
Plánovali jsme původně jet přes kopec do Písku, ale dobří lidé - cyklisti, nám na místě poradili, že kolem řeky po naučné stezce "Čertova stezka", je velmi dobrá cesta až do města. Vydali jsme se na poslední dnešní kilometry do Písku. Ve městě na protějším břehu vidíme koupaliště, kousek dál pak podjíždíme silniční most a před námi ostrov s lávkou pro pěší.
Jedeme po lávce na druhý břeh a jsme u hotelu Buly v Písku, kde dnes po 70,6 km šlapání spíme. Pěkné ubytování i pro kola, máme je ve vedlejším pokoji.
Na večeři jsme šli na ostrov, je to blízko, ale jídelní lístek nic moc, tak jsme odešli hledat něco jiného. Neznaje místní situaci, udělali jsme si nedobrovolně procházku městem přes náměstí s Prácheňským muzeem, s kašnou i kostelem. Skončili jsme nakonec v pizerii na pizze - je to také večeře. Zpátky jsme šli ulicemi, přes náměstí, pak Palackého sady se sochou Neptuna - vypadá to tam jako lázeňská kolonáda ( v Písku bývaly lázně ). Přešli jsme po starém Píseckém kamenném mostě , vyfotili Otavu s jezem a zvěčnili si pískovcové sochy na nábřeží. Nejlepší byla "Rumcajsova rodinka" a nádherný byl pohled na hrad osvětlený zapadajícím sluncem.
A to už jsme zpět v hotelu, devět hodin pryč, tak jenom nachystat mapy na další den, umýt a spát.

V pondělí ráno 19.6. za okny vycházelo sluníčko - bude krásný jasný den. Vyrazili jsme do dalšího dne už v devět hodin nejkratší cestou k Otavě. Podél řeky pokračujeme až ke starému Kamennému mostu, po kterém se ještě "nedávno" jezdilo a dnes už je jen pro pěší. Písek postihly v roce 2008 mohutné záplavy, všechny domy u řeky mají nové fasády a na jedné je označeno, kam až voda sahala. Odjíždíme přes Nový most na pravý břeh na cyklo 1225 Otavská, Okolo Písku.
Podél řeky šlapeme a šlapeme až k "plynové lávce", po které přecházíme na protější břeh a pokračujeme do Borečnice. Stále po cyklo klikatými lesními cestami přes potůčky, rozcestí Kobyla, rozcestí Pod Starou Vráží (lázeňské městečko) a část cesty po naučné stezce Za Vrážským pramenem. U Novovrážského rybníku na rozcestí odbočujeme doprava a stále po cyklo 1225 pokračujeme k Dědovicím a k hájovně Doupata. Dále lesními cestami se dostáváme k Jesenickému potoku (skoro bez vody), který přecházíme přes dřevěnou lávku. Za chvíli přijíždíme k další lávce - a to železné přes říčku Lomnici.
Směřujeme k soutoku s říčkou Skalice stále lesem až k silnici. Po ní sjíždíme k mostu a na protější břeh, teď už říčky Skalice k rekreačnímu středisku Avia. Odbočujeme znovu doprava, ale po chvíli zjišťujeme, že jedeme asi špatně. Cesta, spíše pěšina, se otáčí nahoru do kopce po kamenech. Takže otočit, zpět k mostu a vyrážíme proti proudu Skalice na sever. Je už jedna hodina, pro nás doba oběda.
Říčka Skalice je plná kamenů, místy na ně svítí sluníčko, vybíráme vhodné místo k posezení a obědvání. Posilněni vyrážíme na cestu spíše cestičkou po kamenech, přes kořeny a spadlé kmeny, ale vracet se nebudeme, nevzdáme to. Došli jsme až k jakémusi rekreačnímu středisku a odtud už je docela pěkná silnička do civilizace.
Projíždíme Varvařovem a otáčíme se na západ stále po cyklo 1225 k soutoku Otavy s Vltavou u Zvíkova. Cesta mírně směřuje dolů k řece, pak se otáčí doprava a prudce dolů- to vypadá na pěkný výstup zpátky. Rozmýšlíme, zda má cenu jet až k vodě. Břeh je zarostlý stromy, z přehrady mnoho neuvidíme a Zvíkov asi také ne. Otáčíme se zpět a vracíme se po stejné cestě, vyjíždíme z lesa a za námi nad stromy vykukují věžičky Zvíkova. Před Varvařovem odbočujeme na polňačku a míříme po cyklo 31A do Nevězic.
Za nimi je Probulov a ve Višňovce už státní silnicí č. 19 a cyklo 1155 jedeme rovnou na Žďákovský most. Ten se právě opravuje, ale pohled na Orlickou vodní nádrž plnou vody je úchvatný, i když je vidět jen malý kousek z přehrady. Za mostem cyklo odbočuje doprava, abychom jako cyklisti nemuseli do kopce jet s kamiony. Přehlídli jsme ale značku a jeli lesem podél přehrady do "pryč" místo do Kostelce. Nechtěli jsme se vracet zpátky až k silnici, tak jsme odbočili nejbližší možnou cestou do kopce směr Kostelec. Nejdříve to byla lesní cesta, pak horší lesní a dál travnatá, která se ztratila (zanikla) a skončili jsme u plotu lesní školky. Ten jsme obešli prodíráním přes hustý porost a vylezli jsme na louku u hájovny. Ještě, že byla posekaná- ta louka. Tak jsme to vzali přímo na cestu, raději minuli hájovnu se štěkajícími psy a vyjeli v Kostelci nad Vltavou u rybníčku s hastrmanem. Konečně jsme tam, co jsme měli být před hodinou.
Teď už bez zdržování šlapeme až do Slavoňova, malé rozmyšlení na křižovatce a pokračujeme do Kovářova, kam jsme dorazili v 7 hodin večer po 55 km. Pokoj pensionu byl pěkný, čistý, v prvním patře a na večeři stačilo jen sejít do restaurace.
Dnes bylo celý den jasno, teplota šplhala až ke 30°C, takže bylo velice příjemné, že jsme převážnou část dnešní cesty jeli lesem.

Úterní ráno 20.6. je jako vymalované, sluníčko svítí, na nebi ani mráček, ke snídani hemenex, bílá káva nebo čaj (v ceně), dobře vyspaní, odjíždíme po 9.hodině. Kolem Koňského vrchu s rozhlednou na Lašovice, míjíme kopec Onen Svět také s rozhlednou a odbočujeme na Klučenice. Zde se napojujeme na cyklo EV7 Vltavská do Koubalovy Lhoty, přes Klenovice dál směrem k přehradě, kde by měl být pěkný výhled na hráz Orlické vodní nádrže.
Výhled ale není, vracíme se tedy přes Klenovice na cyklo Vltavská a přes Milešov kolem zámečku Destinov do Podmok.
Odjíždíme po silnici 102 přes Řadovy a odbočujeme na Kamýk nad Vltavou. Ze silnice nad Vltavou je opravdu krásný výhled na přehradní hráz, zvláště z vyhlídkového altánu, kterému honosně říkají "Vyhlídková věž". Vracíme se kousek po silnici zpět a odbočujeme na Drážkov stále po EV7 Vltavská.Je už dávno poledne pryč a cesta vede kolem malého potůčku Brzina.U brodu jsme se umyli, a protože je teplo a sluníčko pálí, usadili jsme se ve stínu, najedli se a odpočinuli.
Pokračujeme po cyklo 8133 do Dublovic a dál k zřícenému a rozpadajícímu se větrnému mlýnu ohromujících rozměrů. Ve stínu u zdi mlýna bylo příjemně, máme dnes dost času, tak jsme si řádně odpočinuli. Odjíždíme po silničce kolem rybníku Musík, kde se opět dostáváme na cyklo trasu 8134 do Nalžovic - Chlumu.
Ubytovaní jsme U Vondráčků v Chlumu, pěkné, i když malé podkroví. Na večeři jsme byli také U Vondráčků, vepřo - knedlo (bramborové) - zelo bylo dobré a po 55 km nám opravdu chutnalo.

Ve středu ráno 21.6. vstáváme před osmou hodinou, snídáme na pokoji "co dům dá" a vyjíždíme brzy ke kostelu, koupit něco k snídani. Po silnici 119 se vydáváme ke Slapské vodní nádrži, je teplo, sluníčko svítí, rýsuje se pěkný den.
Opouštíme v.n.Slapy, stoupáme do Čeliny, míjíme zámek a pokračujeme do Mokrska. Nad ním na Veselém kopci je rozhledna, kam odbočujeme a stoupáme až k ní. Je odtud pěkný rozhled po krajině, na zákruty Vltavy a okolní lesy, je vidět až pražský Kojál (trochu zamlžený). Na rozhledně se chvíli zdržujeme, je dobré počasí, ale ... musíme dál.
Přes Prostřední Lhotu jsme za chvíli v Chotilsku, ale asi jsme špatně odbočili. Zpět na křižovatku a zahnout na Čím, kde si chceme koupit oběd, bohužel je zavřeno. Dále je Buš (nakupujeme) a jedeme do Slapů. Dnes jsme opět na cyklo E7 Vltavská, opouštíme silnici a pokračujeme lesem, kde po chvíli zastavujeme na křižovatce V Paloukách, abychom konečně snědli něco k obědu.
Najezení opět nasedáme na kola a šlapeme lesem nejdříve nahoru kolem Šedivého kopce a pak dolů do údolí říčky Kocáby. Po obou stranách říčky v malebném údolí jsou rozmístěny pěkné a udržované chaty, jejichž skupinám dali majitelé označení - Havran, Louisiana, Maják, Kansas. Za nimi začíná lokalita Na Kocábě a to už jsme v Praze - Štěchovicích.
Ještě kousek po Hlavní ulici a vítá nás Vltava, do které ústí naše malá říčka Kocába.
Dál už pojedeme po silnici, kolem nás se míhají auta, není zde ani chodník, natož pruh cyklostezky, i když je zde označena cyklo 7, EV7 Vltavská. Na chvilku zastavujeme u soutoku Vltavy se Sázavou, a za chvíli už jsme v Davlích, kde jsme už spali, když jsme jeli Sázavu. Ta ubytovna opravdu ještě stojí.
My ale musíme dál, stále podél řeky s kolonou aut, která míří do centra města. Za chvíli jsme v Záběhlicích a konečně odbočujeme od řeky doleva, ještě, že ta křižovatka byla "semaforová", jinak bychom tam stáli doteď. Projíždíme Zbraslavské náměstí a ulicí U Národní galerie, kde v hotelu LTC dnes po 53,7 km přespíme.
Přijeli jsme v 17 hod., máme dost času se umýt, převléct a odebrat se na večeři. Docela blízko je Pizzerie Antonio, kromě asi 20 různých pizz, dělají i zcela obyčejná jídla a minutky. Jídlo bylo opravdu dobré.
Dnes bylo celý den slunečno, teplo či spíše vedro, určitě přes 30°C. Asi se bude špatně spát. Byli jsme ubytovaní v patře, tak jsme mohli mít celou noc otevřené okno a v noci se přece jen trochu ochladilo. Vyspali jsme se královsky a ještě jsme měli ráno snídani s obsluhou v ceně. Prima hotel pro přespání v Praze.

Čtvrteční ráno 22.6.nás přivítalo opět jasnou oblohou a sluníčko hřálo už od rána. První úkol dne, dostat se na Smíchovské nádraží přes Prahu. Vyjeli jsme skoro o půl desáté přes obrovský kruháč u Lahovic a po lávce pro pěší a cyklisty pod Radotínským mostem jsme přejeli Berounku. Podél Berounky pokračujeme k Lahovickému mostu k soutoku s Vltavou.
Projíždíme po levém břehu Vltavy po pěkné asfaltové cyklostezce, kolem závodiště v Chuchli. Pod Barrandovskými skalami si dáváme malý odpočinek.
Pokračujeme až k Barrandovskému mostu, podjíždíme složitou křižovatku a pak jedeme Nádražní ulicí až ke Smíchovskému nádraží. Odtud pojedeme asi ve dvanáct hodin vlakem do Plzně.
Z Prahy do Plzně odjíždí vlaky snad každou hodinu. My jsme si vybrali ten v 11.20 hodin, to budeme v Plzni před jednou hodinou. Cesta uběhla v pohodě, ve vlaku bylo "kupé" pro kola se čtyřmi sedadly, tam jsme se tam usadili.
Plzeňské nádraží je v jakési rekonstrukci, tak jsme co nejrychleji provizorním východem opustili nádraží a vyjíždíme z Plzně.
Už od rána je pěkné teplo, mizíme z rozpálené Plzně nejkratší cestou k řece, jak jinak než po ulici Americká. A dál po NS Údolím Radbuzy, kde ve stínu stromů je příjemně. Kolem stezky je dost laviček, i prázdných, na jedné se konečně ve tři hodiny usazujeme k obědu. V tom vedru se nám ani nechce jet dál, ale musíme, před námi je ještě cesta daleká a to už je čtvrt na čtyři.
Jedeme stále kolem Radbuzy po pravém břehu. Kousek od cyklostezky 3, 31 zůstává soutok s řekou Úhlavou, pokračujeme až k lávce a dál po NS Údolím Úhlavy. Řeka Úhlava zde vytváří velký meandr, který projíždíme napříč a přes řeku. V Radobyčicích přejíždíme opět řeku a po červené turistické stoupáme do kopce. Pod námi je totiž dálnice D5, kterou musíme přejet a hned kousek dál křížíme silnici č.180, pro změnu tunelem.
A to už jsme ve Štěnovicích, frčíme po cyklo 2125 do Čižice a dál po silnici do Předenice. Zde navazujeme na cyklo 2190, po které projíždíme Lišice, Dolní Lukavici a jsme v Přešticích. Je už šest hodin, telefonujeme do Švihova, aby nás v penzionu čekali později, až k osmé hodině. Jenomže to už nedostaneme večeři, tak si něco musíme koupit. Projíždíme bočními ulicemi kolem náměstí a přes výpadovku E53 konečné vyjíždíme po "NS se Sv. Vojtěchem okolím Přeštic" do Příchovic. A teď už plnou parou stále jižním směrem do Nezdice.
Už bez zastavení jsme projeli Borovy, silnice vede kolem železnice a před Červeným Poříčím trať přejíždíme po mostě. Ještě projet Červené Poříčí a už se blížíme k odbočce do Švihova. Za náměstím T.G.Masaryka je další náměstí a na něm Pizerie - Restaurace - Penzion Švihovský Dvůr, tak tady dnes po 58,5 km zakotvíme.
Klíče jsme našli ve schránce na dveřích pensionu,jak nám bylo řečeno majitelem, pokoj je v 1.patře a uvnitř nikdo nikde. Kola jsme museli po točitém schodišti vytáhnout nahoru. Nechali jsme je na chodbičce, do tak čistého a pěkného pokoje jsme je nechtěli brát. Mysleli jsme si, že jsme tu sami, ale o půlnoci se z chodby ozvalo: "hele, jsou zde nějaká kola". To přišli další ubytovaní, asi byli v jiné hospodě na pivu. Jinak nebyli hluční, tak jsme se vyspali dobře.

V pátek ráno 23.6. jsme posnídali v tříhvězdičkovém penzionu obrovský hemenex a o půl desáté vyjeli. Objeli jsme Švihovské náměstí a vracíme se ke hradu, kde je velké srocení lidí. Večer budou místní ochotníci s taneční skupinou a pěveckým sborem hrát na hradě představení Noc na Karlštejně. Odjíždíme podél vodního příkopu kolem hradu a zahýbáme doprava a přes silnici na cyklo 38. Ještě pohled na Švihovské domy a zdáli na celý hrad osvětlený ranním sluníčkem.
Odjíždíme na jih přes Malechov do Dolan, dál přes Švrčovec, po cyklo 38 do Tajanova. Klatovy míjíme okrajem přes vesničku Kal, zamáváme na rozhlednu Klatovská Hůrka a stále podél Úhlavy míříme podél železnice do Bezděkova. Pokračujeme, za Rohoznem po cyklo 2052 přejíždíme na pravý břeh řeky a za chvíli jsme v Janovicích nad Úhlavou. V noci byla bouřka a pršelo, dnes není vedro a krajina je bez velkých kopců, tak se nám jede dobře, jen kdyby nefoukal tak silný vítr.
Projíždíme Janovice do Veselí zpět na levý břeh Úhlavy a dál přes Dubovou Lhotu do Úborska. Je poledne, pokračujeme po silnici 192 až do Nýrska, které objíždíme po cyklo podél řeky. Nýrsko ani kemp se příliš nezměnilo, vše na starém místě, i koupaliště ještě funguje.
Posilněni a odpočatí se vydáváme na poslední dnešní úsek cesty přes Starou Lhotu do Zelené Lhoty. Stoupáme lesem nahoru na silnici vedoucí na Špičácké sedlo, ale dnes skončíme v Zelené Lhotě v penzionu Montana u paní Šmerdové. Pod nádražím odbočujeme do Lhoty, ale číslo 47 nikde. Ochotná paní nás posílá dál přes silnici do další části Zelené Lhoty a tam jsme dnes po 44 km ve 4hod odpoledne zakotvili.
Ubytovaní jsme v rodinném domku v přízemí, je to v podstatě zařízený byt, ale v tuto roční dobu asi ještě neobývaný. Pro nás z paneláku je studený a trochu zavlhlý, jsme zhýčkaní suchým a teplým bytem. Ale objevili jsme dveře do jakési "tělocvičny - posilovny", kam svítí sluníčko ještě teď odpoledne, je zde teplo a příjemné posezení. Na rotopedu si můžete zajezdit, zahrát ping-pong a poté odpočinout na stylové posteli. My jsme zvolili jen posezení s kávou u oválného stolu s výhledem do pěkné upravené zahrady a zabavili se hračkami pro děti.
Dnes jsme nešli ani po večeři na procházku, raději jsme odpočívali a sbírali síly na zítřek. K dispozici pro zábavu byly knihy, hračky, křížovky, prostě pohoda.

V sobotu ráno 24.6. snídáme v kuchyni přivezené buchty a bílou kávu. Balíme, dnes nás čeká náročný výstup. Teď po ránu svítí sluníčko a je docela teplo, bude pěkný den.
Vytahujeme kola z garáže a před devátou už odjíždíme směr Zelená Lhota. A hned po ránu si pěkně šlápneme do kopce na železniční zastávku, kde se po cyklo 2100 vydáváme směrem k Železné Rudě. Tuto cestu jsme projeli už dříve, když jsme jezdili na dovolenou do Nýrska, jenom teď pojedeme trochu jinudy.
Asi kilometr za Jižní strání odbočujeme doleva nahoru na cyklotrasu 2100, které se říká Na sjezdovce. Je to pěkně do kopce, 160m stoupání na vrcholovou NS Hojsova Stráž. I tato cyklotrasa je čárkovaná, ne že by byla špatně sjízdná nebo příliš kamenitá, naopak je asfaltovaná, jen místy štěrková, ale je strmá. Až do zatáčky Na sjezdovce jsme to šlapali pěšky a dál už se pak dalo jet.
Projeli jsme přes rozcestí Můstek, z některých míst této hřebenovky je pěkný výhled na vodní nádrž Nýrsko a to už se blížíme na další rozcestí, kde stávala chata Můstek. Ale vyhořela, zůstaly jen betonové základní desky, vedle postavili malou dřevěnou boudu. Jsme v místě, kde směrem k západu se díváme do údolí řeky Úhlavy, jejíž voda teče až do Severního moře. A na druhé straně tohoto hřebenu jsou mokřady, kde pramení říčky a řeky tekoucí na opačnou stranu Evropy až do Černého moře. Jsme na pomyslné čáře rozvodí.
Tady na vrcholovce je krásně, svítí sluníčko, je jasno a teplo a je nejvyšší čas na oběd. Zastavujeme na odpočívadle Tomandlův křížek, kde jsme se najedli i chvíli odpočinuli.
Odtud je jen kousek, asi šest minut na kole, k prameni Úhlavy, kde bylo docela živo, protože z vrcholu Pancíře (ten jsme minuli), kam se dá vyjet lanovkou, je to jen malý kousek. A tak sem zajde skoro každý, kdo se dnes vydal na pěší výlet. Chvíli jsme se zdrželi u pramene, ale musíme pokračovat. Sjeli jsme dolů k Šumavskému Dvoru a otáčíme se po vrstevnici kolem přestupní stanice lanovky Hofmanky na cyklo 322.
Tato naučná stezka Sklářská vede kolem prameniště říčky Řezné a začíná klesat svahem Pancíře. Objíždíme prameniště Slatinného potoka a u hájenky Nový Brunst se otáčíme dolů k zaniklé vesnici Nový Brunst. Odtud je ještě vidět rozhlednu na vrchu Pancíře, na jehož východním svahu pramení řeka Křemelná. Takto jsme objeli hřeben Pancíře a přijíždíme na křižovatku Gerlova Huť, odkud pokračujeme po silnici 190 (cyklo 33), po ní pojedeme zbytek dnešní cesty.
Na chvíli zastavujeme na Nové Hůrce, udělat malou přestávku na svačinku. Kolem silnice je vybudována nová cyklostezka, která vede přes malé říčky a potoky, kde jsou dřevěné mosty a jinak je cesta zpevněná, místy asfaltovaná. Asi ve čtyři hodiny jsme na křižovatce Skelná a odbočujeme doprava na Prášily.
Za čtvrt hodiny jsme na dalším mostě přes Křemelnou jen kousek před dnešním noclehem. Ještě malé zastavení před dojezdem a v 16.50 hod. po 40,8 km už parkujeme před penzionem Škarda v Prášilech.
Kola nám zaparkovali v kůlně, nás ubytovali v prvním patře s výhledem na Prášilské náměstíčko. U Škardů jsme snědli dobrou večeři a protože bylo ještě teplo, vydali jsme se na procházku Prášily. Malá procházka před spaním byla příjemná, vrátili jsme se v osm hodin a to je čas na odpočinek, abychom byli na poslední den cesty svěží.

Ten poslední den je neděle 25.6. Ráno je jemně zataženo, ale teplo. Snídáme dole v restauraci, pak ještě nakoupit na cestu a nabalit kola. Odjíždíme o půl desáté po cyklo 33, EV13 s malým zaváháním na křižovatce u Prášil.
Před Velkým Borem je trochu stoupání, pak projíždíme Mechovem po cyklo 33 a o půl jedenácté jsme v Srní. Projíždíme bez zastavení a frčíme serpentinami dolů k Vydře.
Přijíždíme na most přes řeku Vydru, nejprve k malé vodní elektrárně a pokračujeme kolem náhonu s vodníkem k pile. Pila se nachází na soutoku Vydry s Křemelnou, kde jsme si i na chvilku sedli, abychom se pokochali nejen čistou vodou v řece, ale také si trochu odpočinuli před závěrečným silničním úsekem cesty do Sušice. Také jsme si trochu prohlédli Čeňkovu pilu, ještě je v provozu.
Projeli jsme Anín, přejeli zpátky na pravý břeh řeky a jedeme kousek po silnici 169 do Dlouhé Vsi. Tam odbočujeme na cyklo 331 Otavská a směřujeme na most a do Červených Dvorců. Podél vody jedeme až do města Sušice, kde jsme se zorientovali a nasměrovali do sídliště na okraji Sušice s naším zaparkovaným autem. Počasí nic moc, je trochu zataženo, sluníčko nevylezlo z mraků, ale pršet snad nebude. Frčíme si to po silnici kolem řeky, která se teď už jmenuje Otava. V Rejštejně přejíždíme most na levý břeh řeky, podle poutačů zde žije vydra říční. Pokračujeme po cyklo 331 kolem řeky do Radešova, kde se zase vracíme zpátky na pravý břeh.
Po silnici 145 jedeme stále podél Otavy a za chvilku jsme u mostu do Anína. Zde býval kemp, ve kterém jsme kdysi byli ještě s malými kluky, než kemp smetla velká jarní voda. Byly tam jen takové starší chatky bez příslušenství, proto tento kemp nebyl obnoven. Zůstal větší a vybavenější autokempink asi 2 km po proudu Otavy u Nového Městečka. I v tomto kempu jsme jednou byli celý týden a docela nedávno jsme byli také nedaleko v Kašperských Horách. Zkrátka- Šumava je naše oblíbená krajina.
Auto jsme našli celé a použitelné, takže po dnešních 38 km a celodenním cestování na kole nás čeká ještě cesta domů.
Přijeli jsme ve 13 hodin,tedy ve správný čas na oběd, který si vezeme až z Prášil. Naložili jsme kola a usadili se do auta poobědvat. Času máme dost, do večera určitě domů dojedeme.
Tak jsme celkově za tento týden ujeli jen 415 km.
Ale hlavní je, že to ještě jde, tak příští rok pojedeme zase. Uvidíme, kterou řeku ( nebo řeky? ).

ROZPIS:
1.den - 18.6. Sušice - Písek........................... 70,6 km....................... celkem
2.den - 19.6. Písek - Kovářov........................ 55,1 km........................125,7 km
3.den - 20.6. Kovářov - Chlum...................... 55,0 km....................... 180,7 km
4.den - 21.6. Chlum - Praha.......................... 53,7km........................ 234,4 km
5.den - 22.6. (Praha)Plzeň - Švihov................ 58,5 km....................... 292,9 km
6.den - 23.6. Švihov - Zelená Lhota............... 43,9 km....................... 336,8 km
7.den - 24.6. Zelená Lhota - Prášily............... 40,8 km....................... 377,6 km
8.den - 25.6. Prášily - Sušice......................... 38,1 km....................... 415,7 km
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
.............................................................................................................415,7 km















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Greena Greena | Web | Pátek v 9:15 | Reagovat

Máš můj velký obdiv :) já bych na tohle neměla :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama